Kapitola 1

Píšu báseň, která ani básní není…

Žiji život, který je spíše prožíváním…

Sním sny, které jsou jak noční múri…

Měla jsem kluka, který ani jen múj nebil.

Řekni třeba, že ty to neznáš,

já ti nebudu věřit,

a vím, že nic z tohohle nemá rým,

já to nechci měnit.

Tak donuť mně k něčemu,

i když víš, že to nemá smysl,

no zkusit třeba všechno,

protože až pak múžeš říct,

že to, jednoduše nešlo.

Vzdát se bez pokusu něco napravit,

vysvětluje jen jediné-

předsejen ti na mně tolik nezáleželo.

Promiň, já to musím spravit,

a i když to pomine,

všechno, co mi na srdci leželo,

nechť teď vypaří se s mlhou,

stejně jak ty, s tvou nevěrou.