Kapitola 1

Sluníčko svítí, ptáčci zpívají a Akatsuki jedou do hlubokého lesa na prosluněný palouk. Potichu začali rozbalovat stany a najednou se ozval výkřik, to Deidara honí Tobiho, který mu do nohy zatloukl hřebík.
„Stůj Tobi!“ zařval Deidara zbavený smyslů.
„Ale Sempai, Tobi nechtěl!“ bránil se maskovaný a přitom omylem vrazil do Kakuza, který se právě snažil sestavit opancéřovaný stan (to kvůli Hidanovi, který měl silnou alergii na sluneční světlo) a zároveň do Hidana, kterému vyrazil z ruky deštník a on okamžitě začal rudnout.
Zástup naštvaných členů Akatsuki se zvětšoval a působil stále větší hluk, když tu se z prostorného stanu vyřítila dost naštvaná modrovláska a začala je napomínat:
„Buďte zticha, nebo Peina naštvete, on přijde o nervy a my to bez něj nezvládneme. A nezapomínejte, že první vlnu jeho vzteku zklidíme my! A taky nezapomeňte, peoč jsme tady! Musíme dostat Peina z tý jeho deprese,“ smála se modrovláska
„Jasně Konan, my už se zklidníme“ ujišťoval ji Itachi, který se celé téhle šaškárny zatím neúčastnil, protože ho Kisame donutil hledat řeku, aby se měli kde koupat.
„To doufám! Jo a má někdo plán na večer?“
„Budou se opejkat špekáčky!“ zakřičela černá půlka Zetsua.
„Poprvé v životě s tebou souhlasím,“ řekla na odezvu bílá a poprvé v životě se nezačaly hádat.
„No vidíte, že když se snažíte, nemusíte se pozabíjet,“ usmála se modrovláska a šla hledat špekáčky.
„Uáá, to jsem se krásně vyspal!“ zařval Pein přes celý tábor a protáhl se jako probuzené kotě
Všichni členové Akatsuki se shlukli okolo svého vůdce a přednesli mu svůj návrh. Pein byl nadšen.
„Pst. Konan, máme špekáčky?“ zeptal se Uchiha, který se k ní nenápadně přikradl.
„Nevím, nemůžu je najít“ prohlásila modrovláska s bezradností v hlase.
„Počkej, zeptám se Kisameho. Říkal, že má s sebou nějaké rezervy,“ uklidnil ji Uchiha a s těmi slovy se vypařil.
Když se Uchiha konečně vrátil, nesl s sebou několik svitků se špekáčky a podal je Konan. „Díky Itachi, nevím co bych dělala,“ poděkovala mu.
„V pohodě,“ řekl Itachi a vydal se směrem ohniště“
Však já přijdu na to, kdo to snědl! pomyslela si modrovláska a nabodávala špekáčky na bodec.
O 10 minut ponzději, všichni si vychutnávají opékané špekáčky
„Tak jak ti chutná Peine?“ zeptala se něžně Konan a ukousla se svého špekáčku.
„Je to úžasné. Ještěže jsi nás vytáhla z tý prašivý díry!
„To jo, ale vás dostat na čerstvý vzduch, to stojí hodně sil!“ řekla Konan a spiklenecky mrkla na své kolegy, kteří jí to oplatili.
Tak zatím se všechno daří, pomyslela si. Když budeme všichni tahat za jeden provaz, nic se nemůže stát.
Když všechno zkončilo Konan se Peinovi vymluvila, že musí na záchod.
„Kluci, kdyby se v noci cokoliv stalo, zavlejte mě!“
„ Neboj, Konan,“ ozvalo se jí na odezvu zabručení ještě poád rudého Hidana.