Kapitola 1

„Áááá! Proboha, né! Přestaň!“

Neslyšel.

„Nech toho! Slyšíš? Okamžitě přestaň!“

Utichl a zmateně se podíval na svého kamaráda, který nepřestával lamentovat a hystericky mávat rukama kolem hlavy.

„Co je?“

„‘Co je?‘ se ptáš? Ty se ještě ptáš?!“ Křičel.

„Jo, ptám se.“ Byl klidný a na přítelovy výlevy hysterie zvyklý.

„Mohl jsem umřít! Chápeš? Co kdybys mi zničil centrum rovnováhy, nebo možná rozvibroval střední mozek! Málem jsi mě zabil!!“ Rozšířily se mu zorničky a zrudnul v obličeji. Vysoký krevní tlak.

„Ale nemohl.“ Pomalu přecházel ke kuchyňské lince a z kredence vyndal malou bílou krabičku s modrým pruhem, kterou otevřel.

„Ty to všechno bereš až moc jednoduše!“, křičel a roztřesenýma rukama si od spolubydlícího vzal skleničku s vodou a žlutou pilulku. Vhodil pilulku do úst, zapil ji vodou. Polknul.

„Ty zase moc přeháníš.“ Skleničku dal do myčky a uklidil krabičku. Podepřel kamaráda, pomohl mu dojít k posteli, kam ho následně uložil. Ležící po něm hodil jeden ošklivý pohled. Víc nestihl, protože prášky zabraly a on usnul.

„Měl by ses léčit.“ Prohodil jeho směrem. Otočil se a odcházel z místnosti. „Vždyť jsem si jenom zpíval.“