Kapitola 1
by Kakuzu-chanAizen stál sám proti kapitánům a Vizard, přesto však byl na jeho tváři široký úsměv plný sebevědomí. Všechno šlo podle jeho plánu. Kapitáni byli unavení po těžkých bojích s jeho Espadou a nepředstavovali pro něj žádnou hrozbu. Jediný, který by jej mohl ohrozit, Yamamoto Genryuusai pak mezi nimi nebyl. Držel se zpátky, jako poslední šance Soul Society na vítězství, když už všechno selže. Arogantní stařec, jeho éra už byla dávno u konce, jen to ještě nevěděl. Ano, jeho Zanpakuto budila respekt i v samotném Aizenovi, ale jako každá zbraň se dala překonat jinou zbraní. Zbraní, kterou měl Aizen k dispozici. Co na tom, že právě teď bojovala s jedním z těch falešných Arrancaru? Co na tom, že neměla žádné vzpomínky ani techniky? Tak dlouho jak dokáže svým křikem negovat všechny Kido útoky a Hollow schopnosti pro něj žádný z Vizard nepředstavuje sebevětší hrozbu.
Ikkaku ležel na zemi a hlasitě oddechoval ve snaze doplnit co nejdříve energii. Oči přitom upíral na nebe a v hlavě mu zněla Ibova slova. Jeho oči se pomalu pohybovali od kapitánů čelících Aizenovi po ty dva maskované bojující s Arrancaru, který dokázal zezadu překvapit a těžce zranit kapitána Ukitakeho. Byl rychlý, silný, ale ve zkutečnosti velmi mizerný bojovník. Přesto se zdálo, že ty dva maskované plně zaměstnává. Ikkaku nemusel být génius aby pochopil, že ten bělovlasý je velmi dobrý bojovník na kapitánské úrovni a věděl, že proti Aizenovi budou potřebovat veškerou možnou sílu, začal se pomalu zvedat na nohy.
Muguruma Kensei vytáhl s kapsy kalhot svou Tachikaze a začal soustřeďovat Reiatsu. To dítě, proti kterému bojoval bylo nebezpečné, zvláště pak jeho schopnost se kterou roztříštil ten ledový pilíř. Wonderweiss se obrátil ve vzduchu a řítil se jeho směrem.
Jsi připravený? Ban…
ještě než stihl svou Zanpakutou doopravdy uvolnit, prohnal se kolem černý stín, který křiklouna zasáhl pěstí z boku do hlavy a poslal vzduchem do opodál stojící budovy.
Hej ty bělovlasej soráč, ale souboje podle mých pravidel jsou vždycky jenom jeden na jednoho, takže se postav bokem.
kývl plešatý Shinigami směrem kde Hitsugaya plný vzteku dorážel na Aizena. Muguruma se také díval tím směrem, předtím si ale důkladně prohlédl příchozího. Žádný kapitánský plášť čemuž odpovídalo i slabé Reiatsu na úrovni lepšího, přesto však jen zástupce kapitána. Podle hrubého odhadu síly by toho křiklouna nezdržel ani minutu. Muguruma se nerozmýšlel dlouho. Když padl kapitán s liščí tváří, který vystřídal Loveho bylo mu jasné, kde jeho pomoc budou potřebovat víc.
Ikkaku stál několik metrů nad zemí a díval se dolů pod sebe, ve snaze zachytit soupeřův pohyb v oblaku kouře, který vyvolal jeho náraz do budovy. Z toho úderu jej bolela ruka ještě teď, sám byl v duchu překvapený, že si nezlomil prsty. I když na to nevypadalo, to děcko bylo mnohem silnější než všichni ostatní Arrancaru, se kterými doteď bojoval i jeho Hierro bylo ze všech nejtvrdší. Někde hluboko uvnitř začal cítit jemné chvění, něco mezi vzrušením a strachem něco co necítil od svého souboje s Kenpachim. Zanpakuto putovala za opasek uniformy a levá ruka pevně obepnula její jílec. V ten samý moment se z kouře ozval hlasitý křik, který trhal uši, následovaný Wonderweissem, letícím jako by jej vystřelili z katapultu. Ikkaku se ani nepohnul, jen pravá noha se posunula kousek dozadu a kolena pokrčila. Teprve když byl mladík necelý krok u něj, prudce tasil.
Iai!
čepel zasáhla svůj cíl pod útočící rukou, ale i když se do ní Ikkaku opřel plnou vahou, nebyl schopen udělat víc, než odsunout Wonderweisse o pár kroků, které však vzápětí Arrancaru překonal a znovu útočil na Madarameho svými pěstmi a ten je s obtížemi blokoval čepelí svého meče, aniž by zanechal na útočníkových rukou jedinou stopu.
Trvalo to poměrně dlouhou chvíli, než se Ikkaku od svého soupeře dokázal odpoutat.
Na nemyslícího amatéra to vůbec není špatný, jak se jmenuješ?
krvelačnému úsměvu však přišlo jako odpověď jen bezduché
Heee?
Ikkaku se usmál ještě víc.
Nevadí, když mi nejsi schopný říct své jméno, zapamatuj si to moje. 3. člen Zarakiho divize, Madarame Ikkaku.
Ve zkutečnosti by zatraceně rád slyšel jeho jméno, ale alespoň měl o důvod víc neprohrát. Určitě nezemře proti někomu jehož jméno nezná. Určitě nebude jediný člen 11. divize, který nedokázal porazit svého nepřítele. Určitě nebude ten kdo ohrozí Yumichiku a další své přátele podruhé. Potřeboval chvíli vzpomínat aby ten postoj zvládl správně. Vytočit pravý bok lehce k protivníkovi, pokrčit kolena, meč opřít tupou stranou lehce o rameno, čepelí směrem dolů, jako by měl na zádech Sayu.
Mezitím stáli ostatní zástupci nohama pevně na zemi a sledovali souboj v oblacích. Mezi nimi i Iba, který se vyhozený z rovnováhy pádem svého kapitána obrátil k Ikkakovi jen aby zjistil, že se plešoun už dávno neválí zmlácený na zemi, ale místo toho předvádí nějaké opičky před tím Arrancaru co vyřídil kapitána Ukitakeho.
Do háje, musel jsem ho praštit do hlavy víc než jsem si myslel, co je to do háje za pitomej postoj a proč nemá v ruce Sayu pro obranu, hej Yumichi…
ani od druhého člena 11. divize se odpovědi nedočkal neboť ten pro změnu Madarameho sledoval se zvláštně skelným pohledem.
Klid Iba-san, zdá se, že Ikkaku tento boj bere vážně. Neprohraje, i kdyby ho to mělo stát…i když ho to bude stát život.
Aizen se stále usmíval, s každým mávnutím jeho meče padali další a další nepřátelé k zemi a brzy už nezbude nikdo kdo by se mu mohl postavit. Pravda, fakt že se proti Wonderweissovi nepostavil nikdo kapitánské úrovně, ale jenom ten neužitečný slaboch Ikkaku z 11. divize nebyla tak úplně podle plánu, ale co se nakonec změní? Jestli stojí proti třinácti nebo čtrnácti protivníkům, jaký je v tom rozdíl? Ani o svou tajnou zbraň neměl strach. Pravda, co si pamatoval Madarameho Hoozukimaru neměl žádnou Kido schopnost, kterou by mohl Arrancaru zrušit svým křikem na druhou stranu neměl ani žádné schopnosti, kterými by mohl jeho upraveného vojáka ohrozit. Byl to typický slaboch na němž nezáleželo, dokonce nestál ani za to aby skončil pod vlivem Kyouka Suigetsu. Co na tom, že něco nešlo trošku podle plánu? Jediné s čím si musí dělat starosti je, jak teď donutit Wonderweisse k Ressurection? Ale i to by neměl být problém.
Ikkaku stál ve svém zvláštním postoji a sledoval Arrancaru, jenž mu pohled opětoval očima, které nevidí i když je nikdo o jejich světlo nepřipravil. Z jeho pohledu bylo jasné, že se i se svou omezenou inteligencí snaží vymyslet co dál. Ikkaku mu ten čas nehodlal dát. Pravé koleno lehce povolilo a on začal padat dopředu. Jaksi líně a pomalu, jako by prostě škobrtl o vlastní nohu. Wonderweiss na to nereagoval, jen překvapeně zvedl obočí spolu se svým
He?
Těsně před tím, než se jeho tělo dostalo do vodorovné polohy se zemí se Ikkaku zadní nohou odrazil a vymrštil své tělo směrem k protivníkovi. Díky zrychlení, které mu udělil odraz společně s pádem posílil své Shunpo natolik, aby se dostal k Wonderweissovi dřív než ten stihl zareagovat.
Yeaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
Spolu s výkřikem se Madarame opřel plnou silou do své čepele, a sekl s ní kolmo dolů.
Tak přece jenom se dáš zranit.
znovu se zasmál Ikkaku, vzrušení v duchu narůstalo. Zranění, které Arrancaru způsobil bylo jenom lehké, sotva prošlo kůží, na druhou stranu, jeho vlastní meč ten střet málem nepřežil a jeho čepel teď spíš než cokoli jiného připomínala pilu. Jeho protivník byl nezkutečně silný, snad na stejné úrovni jako byl Edorad po uvolnění jeho Zanpakutou.
Jeho schopnosti jsou ubohé, ale síla neuvěřitelná, Jestli to takhle půjde dál, nejspíš přijdou o Zanpakutou ještě dřív než si budu moci zaútočit…zdá se že nemám na výběr, doufám že už ses dal dohromady…
Nebýt narůstajícího pocitu vzrušení, pramenícího z nebezpečí situace, snad by Ikkaku toho Arrancaru i litoval, jak tam stál a nechápavě koukal na kapky krve, prosakující jeho uniformou. Tvářil se jako malé štěně, do kterého jeho pán při hře surově kopl. Zatímco si do levačky bral Sayu přinutil se Ikkaku na tohle nemyslet.
Nobiro Hoozukimaru!!!
Iba to celé sledoval ze země a nedokázal uvěřit svým očím. Na jedné straně kapitáni, padající pod Aizenovým mečem jako mouchy a na druhé straně Ikkaku, bojující jako rovný s rovným proti Arrancaru, jehož Reiatsu se mohlo klidně měřit s kapitány Gotei 13. Ať se na to díval z jakéhokoli úhlu, Madarame vůbec nebojoval jako on. Žádné divoké, nesmyslné pohyby, žádné spoléhání na štěstí. Byl to souboj naprosto tupé, brutální síly a rychlosti na straně jedné, proti tvrdě vydřené a vypilované technice. Ten souboj se zdál v kontextu boje kapitánů s Aizenem nepodstatný, přesto však Ibu uchvátil mnohem více. Ikkaku kolem svého nechápajícího nepřítele tančil, využívaje přitom všech výhod své zbraně. Tupým koncem mu podrážel nohy, tloukl jej, sekal, bodal, využívaje přitom délky Hoozukimaru a hlavně síly, kterou dokázal vyvinout. I když Ikkaku čerpal hlavně z toho, že jeho soupeř nedokázal myslet měl Iba pocit, že sleduje bojovat příštího kapitána. Z dálky let minulých se mu přitom ozýval Ikkakův hlas, tenkrát se tomu, co mladý důstojníček říkal smál, teď už mu to tak vtipné nepřipadalo.
Co?! Můj Hoozukimaru není slabý. Jenom nemá žádné schopnosti. Proč? Copak to není jasný? Protože je nepotřebuje!
Bojovat na zemi, patrně by se brodili po kolena v potu, který z Madarameho stékal v šorokých potůčcích. Stálo jej to opravdu veškeré úsilí zabránit soupeři roztříštit jeho Hoozukimaru na třísky. S tím jakou měl sílu by stačil patrně jediný úder pěsti. Z tohoto důvodu musel Ikkaku využít každý trik, který se za více než století naučil aby mu v tom zabránil a sem tam musel několik ran nechat dopadnout i na své tělo. Bolelo to jako čert, už zase přišel o nějaké zuby a minimálně jedno žebro nevydrželo neustálý nápor, zatím se to však dalo ustát. Co však bylo horší než obrana byl útok. Ten zmetek byl neuvěřitelně rychlý a odolný. Díky Sonido a Hierro dokázal vyjít z většiny útoků, které na něj Ikkaku vymyslel naprosto nezraněn. Ať už plešatý bojovník využíval svou zbraň jakýmkoli způsobem nechávala jeho čepel na Wonderweissově těle jen mělké šrámy. Zatím mu hrálo do karet, že byl Arrancaru očividně retardovaný, jinak by jej vážně mrzelo, že neslyšel soupeřovo jméno.
Heaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!
oblíbená to průpovídka toho nebezpečného autisty jej vytrhla z vteřiny přemýšlení, která se mu stala málem osudnou. Arrancaru se opět řítil plnou rychlostí proti němu, přičemž Ikkaku byl po posledním střetu v nezáviděníhodné pozici. Po odraženém spodním útoku držel Hoozukimaru až na konci tyče, přičemž čepel mířila dosti neužitečně za jeho záda.
Ts…Sakero HOOZUKIMARU!
Ještě než se opravdu řádně rozdělil, švihl levačkou proti útočníkovi a využil svou zbraň podobně jako již několikrát předtím ručník ve sprchách. Než si útočící Wonderweiss všiml nebezpečí a pomocí Shunpo unikl do bezpečí, zakousla se bleskurychlá čepel do jeho očí.
He HEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!!!!
ve výkřiku, který doprovázel Mugurumu Kenseie a Soi Fon při jejich pádu z oblohy by jste stěží hledali něco jiného než čistou bolest. Byl to neuvěřitelně smutný pohled na to přerostlé dítě jak tam stojí s oběma rukama přitisknutýma na prázdné oční důlky, ze kterých se řinuly slzy smíchané s krví. I kdyby v ten moment Ikkaku chtěl zastavit svou čepel, neudělal by to, už jen kvůli lítosti, kterou pro toho ubožáka cítil. Této šance ukončit boj však nemohl nevyužít, proto se do jediného bodnutí proti odkrytému břichu opřel opravdu celou svou vahou. I tak ale čepel nedokázala projít dál než do poloviny.
Heh, seš tvrdej, ale teď už…
Ikkakova slova zanikla v ohlušujícím řevu a výbuchu Reiatsu, které jej málem srazilo na kolena.
Co to…
na víc už se nezmohl, když se prapodivné monstrum, které kdysi bylo dítětem pomocí Sonido posunulo k němu a jediným úderem mu přerazilo Hoozukimaru spolu se zbytkem žeber. Madarame padl na kolena, z koutku úst mu vytékala krev a temnota pomalu zaplňovala celé jeho zorné pole.
Aizenův úsměv byl stejně sebejistý jako vždy. Když padl poslední kapitán a vystoupil proti němu sám Yamamoto Genryuusai zapochyboval trošku jestli Wonderweiss vše stihne v čas. Nakonec se však Madarame ukázal jako mnohem silnější a tedy i užitečnější než si myslel. Dokázal přimět Wonderweisse k Ressurection, i když to bylo patrně z posledních sil a zoufalství. Tak jako tak je to jedno. Je mrtví a jeho plánu nestojí nic v cestě.
Hej…hej kam si myslíš, že jdeš? Ještě…ještě můžu bojovat.
snažil se přes krev v plíci ze sebe vysoukat Ikkaku. Vlastně to nebyla vůbec pravda, neměl dost síly na to aby znovu pozvedl zbraň, do háje, neměl skoro ani dost síly na to aby se postavil. Stejně se na ty nohy ale vyškrábal. Zvuk jeho hlasu a pohybů nakonec přiměl Wonderweisse se otočit. Navzdory Aizenovu „naprogramování“ nedokázal tomu plešounovi zapomenout bolest, kterou mu způsobil. Jeho mozeček přímo křičel touhou po JEHO krvi a tak se otočil a vyrazil proti Ikkakovi. Už při oné otočce mu pak explodovala ramena a vypustila několik desítek dalších párů rukou, všechny se přitom sápali po Madaramem s úmyslem roztrhat jej na kousky.
Do háje s tím..do háje se vším.
smál se v duchu Ikkaku, když sbíral poslední síly. Jeho duše se zmocnila lehká hysterie. Nepropadal panice, nebrečel ani neměl potřebu křičet, jen se smál, nejdříve v duchu a pak i nahlas. A proč by ne? I kdyby byl při vědomí někdo kdo by si mohl prohlédnout jeho Bankai bude to jedno, nepřežije tady a teď Ikkaku Madarame zemře.
Zeptám…zeptám se tě na jméno v Pekle, až tam spolu skončíme.
odhalil v nepěkném úsměvu zakrvácené zuby a uvolnil veškeré své zbývající Reiatsu.
Bankai: Ryuumon Hoozukimaru
Vzduch proťalo hvízdnutí čepele, to Ikkaku odsekl jediným čistým úderem všechny přebývající paže svého oponenta. Připadalo mu vlastně vtipné jak jsou si ony paže podobné s jeho Zanpakutou. Neuvěřitelně silné, ale ve zkutečnosti nic nevydrží. Wonderweiss znovu zařval, tentokrát však byl poprvé přerušen hvizdem dopadající čepele.
Aizen stál tváří v tvář živoucí legendě se svou Zanpakutou vnořenou hluboko v jeho těle. V životě by jej nenapadlo, že někdo jako Yamamoto přijde se sebevražedným plánem, spálit jej na popel spolu se sebou. Vlastně to špatný plán nebyl. Někde v hloubi duše se Aizen bál, že kdyby jej zasáhla teď plná moc Ryuujin Jakka, ani Hougokyu, které se pomalu probouzelo v jeho těle by nedokázalo takový nápor přežít. Teď už to však bylo jedno, každou chvíli se objeví Wonderweiss a zapečetí ty plameny, každou chvíli tu už bude a…
Staříku POZOR!
Ichigovo varování přišli v pravou chvíli. Yamamoto se stihl sklonit před přilétajícím předmětem, který přistál překvapenému Aizenovi v natažené ruce.
Říkáš že můj plán nemůže vyjít? V tom případě se přesvědč na vlastní kůži mládenče. Ennetsu Jigoku
Plamenné sloupy se začali rozšiřovat všemi směry až pohltili Yamamota i Aizena. Jediná myšlenka, které byl schopen, když jej olízly první plameny byla: „To není možné, takhle jsem to neplánoval…“ Odťatá Wonderweissova hlava mu však na jeho nářek neodpověděla.
Kvůli síle Hougokyu Aizen umíral dlouho. Tisíckrát byl tím kamenem přiveden zpět k životu a tisíckrát jej plameny, kterým Yamamoto obětoval život znovu spálili dokud Černý klenot nepřišel o veškerou svou sílu a neproměnil se v popel stejně jako jeho pán. Po několika minutách strašlivého řevu zavládlo na bojišti naprosté ticho, jen vítr jenž zafoukal jemňounce docela rozfoukal hromádku popela.
Ikkaku ležel v troskách zničené Karakury neschopen pohybu přesto šťastný. Štěstí stálo opět na jeho straně. Nejen že dokázal přežít, dokázal i zvítězit. Pravda, chápal že v kontextu událostí a oběti vrchního kapitána byl jeho souboj naprosto bezvýznamný, chápal, že kdyby se rozhodl nebojovat nezměnilo by se vůbec nic, i tak se ale neubránil šťastnému úsměvu, když mu Yumichika pomáhal ven z trosek a vedl jej směrem k ošetřovatelům.
0 Comments