Kapitola 1

Jen trochu něhy jen pro mě

Ichigo and Hichigo

Ichigo se vymrštil do sedu. Namáhavě dýchal a po celém těle mu vyrážel pot. Ne ten  studený z noční můry. Sen co se mu zdál nebyl tak docela noční můra. Tedy byla to noční můra, ale až na to, že se mu líbila a to na ní by bylo to děsivé.

Viděl své druhé, horší já. Hichiga. Kdyby jenom viděl…. Ichigo si povzdych a zvedl se z postele.Potřeboval na vzduch. Natáhl si mikinu přes pyžamo a cestou ven se stavil napít vody v kuchyni. Venku byla kosa a to mu přišlo vhod. Byl ještě pořád rozpálený.

Padající sníh se mu uchytával na kůži a hned zase roztával. Po chvíli mu bylo o něco líp a byl schopný normálně přemýšlet.Protočil oči. To je tak trapný…Jak se mu může zdát o sexuálním harašení s Hichigem?Je s ním něco v nepořádku? Až doteď měl za to, že je na holky…. Možná, že se mu jeho podvědomí snaží naznačit něco jiného? Blbost! Děvčata se mu přeci vždycky líbila. Proč by se jinak červenal v jejich přítomnosti….Po chvíli to zabalil, a sen označil jako blbost a nepřikládal mu žádnou váhu. Vrátil se do postele a znovu usnul.

Objevil se ve svém světě, kde obyčejně mluvil  se staříkem Zangetsu. Ale tentokrát ten, kdo tam čekal rozhodně nebyl Zangetsu.

„Zase ty?“ zeptal se znuděně a dřepnul si  vedle okna baráku.Hichigo omotal svoje prsty okolo Ichigova hrdla a začal klouzat níž. Ichigo sebou škubnul, jako popálený proudem. „O co ti vlastně jde?“ Hichigo se široce zazubil a olíznul si rty.

„Co myslíš?“Ichigo pokrčil rameny.

„ Co já vim. Já na kluky nejsem. Ty očividně jo,“ Hihigo ho povalil do postele. Jeho pokoj? Je snad vzhůru?

 Hichigo mu olíznul špičku ucha a tiše zapředl: „Jsi si tím tak jistej? Protože jsem měl dojem, že naposledy se ti to líbilo. Vypadá to, že jsi tak osamělý, že mě za tebou poslal stařík Zagetsu. Že prej už ho sere ten věčnej déšť, tak že ti mám jakožto kolegovi trochu píchnout.“Ichigo vyprsknul smíchy.

„Píchnout? Prober se. Jsem zdravej náctiletej kluk. Nejsem gay.“

„Tvoje tělo říká něco jinýho Ichi.“ Zvrhlý smích se rozlehl pokojem.

„Drž hubu kreténe. Vzbudíš někoho.“  Hichigo se sklonil až k jeho tváři, že se jeho rty téměř dotýkaly těch Ichigových.

„Tak něco udělej, abych držel hubu…Je to tvůj sen ne?“

Ichigo si povzdychl: „Není to náhodou tak, že to s tebou stařík už nemohl vydržet, tak mi tě hodil na krk?“ Hichigo se zarazil a pak se ušklíbl ještě hůř než obvykle.

„To těžko poklade… Já nemám tyhle problémy…“ Ichígo mu škleb vrátil.

„Opravdu? Nějak ti to nežeru,“  přitáhl si ho k sobě a přitiskl své rty s konečnu platností na jeho. Aniž si Hichigo uvědomil jak, ležel pod Ichigem. Přeci jen je to jeho sen…

„Víš… jsi pěkně otravnej, ale chápu, že i někdo jako ty se může cítit sám. Řekněmě, že pro tentokrát dostaneš co chceš, ale rozhodně nebudeš králem ty.“

Hichigo stihl jenom zabručet. „Nějakej ukecanej ne…“ a Ichigo ho znovu políbil. Tentokrát tak něžně, jako když vločka sněhu dopadne na prachové pírko. Hichigo přivřel oči a protáhle slastí zavrněl. Konečně se necítil tak sám.

„I když je to jen trocha něhy…je jen pro mě…“ pomyslel si, přitisknul se k Ichigovi pevněji, aby mohl cítit jeho teplé tělo a zapomenout na chlad samoty.