Kapitola 1

Říkej mi Cattie. Pro tentokrát…

Po její smrti sem chodil sám. Seděl ve staré zapadlé čajovně plné tajemství, kterou ONA tak milovala. Každý den tu sedíval, vlastně tu už skoro bydlel. Učil se zde, jedl zde a pil zde. Večer chodil domů jen proto, že tam měl postel.

Dnes tu byl tak jako jindy. Popíjel čaj a lhostejně se díval kolem sebe. Vzpomínal na její oči, úsměv… Najednou se zarazil. On ty oči viděl doopravdy. Vlastně viděl celou její tvář. Ne… je to někdo jiný. Nová servírka uchopila prázdnou čajovou konvici a zeptala se sametovým, mezzosopránem.
„Dáte si ještě nějaký čaj?“

Když se vzpamatoval, odpověděl.
„Ne bude to zatím všechno. Nevíte… Co se stalo se starou paní?“ Změřila si ho pohledem.
„Vy jste ji znal? Moje babička zemřela… Odkázala mi to tu.“
„Ah! To je mi líto. Promiňte.“ Znovu do něj zabodla svůj pohled.
„Nemusí. Stále je tu s námi. Vy ji necítíte?“ Usmál se a zavrtěl hlavou.
„Kéž bych mohl.“ Doširoka otevřela oči.
„Chcete to cítit? Chcete cítit duši vaší mrtvé Cattie?“ Chudák holka. Pomyslel si chápajíc její bolest. Zbláznila se.
„Na to ani nemyslete!“ Nechápavě se zamračil.
„Na co nemám myslet?“
„Nejsem blázen.“

Z jejího pohledu mu zatrnulo. Copak to řekl nahlas?
„Nemluvil jste nahlas… Pokud chcete, přijďte dnes večer ke mně domů…Bydlím nad čajovnou…“ Zmizela, rozplynula se a on se probudil. Usnul! Usnul na pohovce v čajovně. Ulehčeně si oddychl. Byl to jen sen…

„Mňau!“ Ozvalo se naléhavě z podlahy. Kočka? Kde se tu…
„Mňau!“ Přerušila netrpělivě jeho myšlenkové pochody a upřela na něj krystalicky modré oči zářící z černé srsti.  Její oči…sen… Kočka se pomalu vydala po schodech nahoru. Počkat! Bylo tu to schodiště i před tím? Nemohl si vzpomenout, jestli ano. Zvědavě přeletěl pohledem celý lokál a poprvé si uvědomil, že tu nikdo kromě něj není. Kočka se po něm ohlédla a hlasitě zamňoukala, jako by říkala:
„Hejbni kostrou.“

Pokrčil rameny. Vždyť byl vlastně pozvaný. Kočka běžela pár schodů před ním. Vyskákala schodiště a její ocas se prudce mihnul mezi dveřmi. Zaklepal a otevřel je dokořán. Kočka tam nebyla.

Zato tam na posteli ležela nahá číšnice. – Cattie s černými vlasy. Vstala a dovedla ho k posteli, kde ho začala svlékat.
„Ukážu ti Cattie…“ Šeptala mu přerývaně do ucha a mazlivě mu skousla lalůček. Zmámeně potřásl hlavou.
„Kdo vlastně jsi?“ Zeptal se, když se na něj obkročmo posadila a krouživě pohnula pánví.
„Říkej mi Cattie. Protentokrát…“

Mrkla na něj a pokračovala v sexuální magii. Vzala dýku bez čepele – za samotnou rukojeť a imaginárním ostřím si na hruď vyryla znak podobný nějaké runě. Ač to bylo divné, runa nezmizela. Rudě zářila na bílé kůži ňader, ale neunikla z ní ani kapka krve. Začala se dravě vlnit a přirážet. Zaklínání se v obešlo bez jediného slova.

Ve chvíli, kdy měl přijít orgasmus si nůž vrazila do prsou a změnila se v Cattie. – Skutečnou Cattie s blonďatými vlasy. Orgastická křeč slastně prohnula obě těla do oblouku a on zašeptal.
„Miluju tě Cattie!“