Kapitola 1

Nemoc zvaná láska(blbost)

Natsu a Lucy

Lucy zrudla až ke kořínkům blonďatých vlasů a rozhlédla se kolem, jestli ji někdo neslyšel. Mirajane zase začínala s tvrzením, že by s Natsuem byli pěkný pár. „Možná párek idiotů…“ Zamumlala potichu a zvedla se. „To už tady jednou bylo Mira chan a nakonec si ten blbec chtěl jen vypůjčit Virgo, aby mu vykopala díru. Prý poklad!“ Skončila rozhořčeně. Mirajane překvapeně zamrkala.
„Zlobíš se na něj? Znamená to, že jsi čekala něco jinýho, než nějakou podobnou blbost?  Lucy…Mluvíme o Natsuovi. Jemu by to nedošlo, ani kdyby byl amorovými šípy propíchaný jako jehelníček. Od něj nemůžeš čekat, že by se ti vyznal.“ Lucy už se nadechovala k pořádně ostrému odseknutí, když jí někdo vrazil herdu do zad.
„Někdo se Lucy vyznal?“
„Aye?“ Potvrdil jeho otázku Happy a aniž Natsu čekal na odpověď, začal se smát.
„To musel bejt hodně velkej zoufalec! Tak kdo je to? Řekni Mira chan, ať mu můžu poblahopřát…“ Víc říct nestihl, protože mu Lucy vrazila hlavu do nudlové polévky, kterou Mirajane nestihla dojíst.
„HORKÝ!!!“  Zaječel a začal si třít nachově rudý obličej. Happy se zamyšleně tahal za ocas a mrknul po Miře zvědavýma očima. Ignorovala ho.
„Je snad nemocná, nebo co?“ Hučel nahlas Natsu a měl se k odchodu.
„Leda tak z tebe Natsu.“ Sekla po něm Mira a odnesla misku.
„Ty ženský jsou ale divný. Kdo se v nich má vyznat.“
„Aye!“

Nakonec to vzdali a šli domů. K Lucy domů. Pro jistotu to vzali oknem. Bylo to jednodušší než stát za dveřmi a doprošovat se Lucy, aby je pustila dovnitř. Bohužel pro ně Lucy zrovna vylezla omotaná ručníkem z koupelny. „Eeeeek!“ Ručník jí sklouznul až ke kotníkům a Natsu byl holt ve špatnou chvíli na špatném místě.
„Baka pervert!!!“ Lucy se pramálo starala o ručník na zemi, protože Natsu už stejně viděl všechno co se dalo a svým super kopem je oba poslala oknem zpět na ulici.

Pozdě v noci se Natsu opět vkradl dovnitř s myšlenkou zachumlat se do Lucyiny postele. Ovšem bezvýsledně. Lucy na něj číhala za záclonou s litinovou pánvičkou v ruce. „BENG!“ Natsu letěl na ulici.

Natsu potichu našlapoval na špičky, aby Lucy nevzbudil a opatrně odkryl deku a…. „BUM!“ Lucy ze spánku vyletěla ruka, sejmula ho pěstí, spokojeně se převalila a spala dál. Natsu se podrbal na hlavě.
„To by mě tedy zajímalo, co se jí asi tak může zdát.“
„Hmmmm….Natsu….“ DragonSlayer sebou preventivně plesknul na zem ve snaze vyhnout se Lucyině noze, která mu prosvištěla těsně nad hlavou. Zkusil to tedy z druhé strany postele.
„Svist!“ Lucy ho tentokrát sevřela nohama kolem krku a tak se Natsu ocitl v politováníhodné pozici. S obličejem těsně npřimáčklým na její kalhotky a stehny tisknoucími se mu ke tvářím a krku.  Normálně by asi zrudl rozpaky ale teď zrudnul z nedostatku vzduchu. Co teď? Bud´ se nechat uškrtit, nebo ho Lucy utluče k smrti, když ji vzbudí. Velké dilema… Nakonec Lucy ochabla a povolila zabijácké sevření. Přidušený Natsu, který byl napůl v bezvědomí odpadl úplně.

Teplo….Lucy ospale rozlepila jedno oko. Růžové vlasy? Pro jistotu otevřela i to druhé. „NATSUUUU!“       

Pro násilnost této scény odehrávající se v hlavě autora byla tato scéna vystřižena, ale chytří otaku si jistě domyslí jak asi vypadala………………………………………………………………………………………………………………

Fire DragonSlayer si povzdechl a opřel si hlavu o bar. Už to trvalo celý týden a Lucy to pořád nepřešlo.
„Yo! Natsu! Tak jak se máš dneska? Lucy ti dnes zase nabila ciferník?“ Natsu vyplázl jazyk.
„Jdi se bodnout striptérka…“ Jenže to bylo bez jeho obvyklé energie a tak si Gray sedl vedle něj, poručil si jedny míchaná vajíčka a zeptal se znovu.
„Co se vlastně děje mezi tebou a Lucy? Provedl jsi jí něco?“

Natsu unaveně pokrčil rameny a podrbal se na bouli co měl na hlavě. „Vlastně o ničem nevim. Každopádně se mě snaží zabít i když spí.“ Gray se zatvářil pochybovačně. Lucy by přece nikdy nevyváděla jen tak….
„PLESK!“ Na místě kde seděl Natsu byla Lucy a nadšeně si začala povídat s Mirajane. Gray se s hrůzou podíval na Natsu rozplizlého na zemi a s otiskem boty na hlavě.
„Ženy jsou kruté…“ Politoval ho.
„Gray-samaaaa!!!“
„Ale už musím jít kámo.“
„Gray-samaaa! Počkej na Juvia!“ Po tom, co se Gray vypařil, se Lucy zvedla a odešla s tím, že budou s Levy dnešní večer věnovat babskému tlachání. Natsu se konečně vyhrabal zpět na svou židli a povzdychl si. Mirajane se zahihňala a konečně se jí Natsua zželelo.
„Hej Natsu. Jak moc máš rád Lucy?“ Natsu zpozorněl.
„Zkus přijít dveřma.“ Poradila mu a spiklenecky na něj mrkla.

Zvuk zvonku se nesl celým bytem. „Už jdu!“ Volala Lucy a spěchala otevřít. „Ahoj Le…! Natsu!“ Vydechla překvapeně a pak se mu snažila zabouchnout dveře před nosem. Neúspěšně. Natsu se procpal dovnitř a vesele se usmíval. „Yo! Lucy! Levi nepřijde. Mám ti vyřídit, že se ti omlouvá a nevyšlo jí to.“ Lucy vyděšeně couvala pryč od dveří.
„C-co tu děláš?“ Natsu ji následoval. „Nepřibližuj se!“ Vřískla, když po ní chňapnul. Natsu výpad zopakoval a přitáhl si jí za zmítající ruce k sobě.
„To ti nemůžu splnit. To bych ti totiž nemohl ukázat, jak moc tě miluju.“ S těmito slovy jí zvedl ruku, aby ji po ní pohladil a vtiskl jí do dlaně něžný polibek. Poté si položil její ruce kolem krku, nadzdvihl koutky v úsměvu … „Pokus se mě nezabít Lucy.“ …poznamenal škádlivě a políbil ji.