Kapitola 1

Za okny se vznášely k zemi běloskvoucí vločky. Vypadaly skoro, jako by je někdo vystřihl z jemňounké krajky. Na zemi se na sebe vrstvily a tvořily sněhovou peřinu, jen zalehnou a zachumlat se. Domem, který stál uprostřed rozlehlé louky, se nesly tóny vánočních koled.


„Nesém vám časopis poslouchejte.“ Hidan značně posilněn vaječným likérem, seděl na židli v kuchyni a prozpěvoval se.


„Hidane! Zpíváš to špatně! Né časopis, ale noviny.“ Opravoval ho Pein a mezitím ještě stíhal uždibovat bramborového salátu, který právě pracně připravovala Blue. Ovšem jakmile Blue zaregistrovala úbytek pracně usmolené pochutiny, hned Peina praštila přes ruce.


„Přestaň to ujídat a radši sežeňte vánoční stromeček a kapra.“ Dirigovala Peina a ostatní členy, kteří se rozvalovali po celém domě a hůř ujídali připravené cukroví.


„Konan má pravdu! Hoši zvedejte své už jen z části použitelná těla a jde se pro stromeček.“ Nařídil Pein a kolem krku si začal omotávat černou šálu jak jinak než s červenými obláčky. Následoval ho Deidara, Hidan a samozřejmě Tobi, který u toho nemohl za žádnou cenu chybět.


………..


„Tak parto! Stromů je tu dost, stačí si nějaký vybrat“


„Tenhléééé.“ Křičel Tobi a lísal se k jednomu stromu, který zrovna jak na potvoru připomínal staré koště pod úctyhodnou dávkou sněhové peřiny.


„Pícháááá.“ Vyjekl v zápětí. Prudce sebou trhnul a shodil tak na sebe a Deidaru, který stál vedle něj sníh.


„Íáá Tobi, já tě vážně zabiju!“ Sápal se na nohy promočený Deidara a snažil se ze sebe sundat sníh, kterým byl obalem. Skoro by se dalo říct, že připomínal blonďatého sněhuláka.


„Vezmeme tenhle!“ Rozhodl nakonec po hodině courání Hidan a začal do něj mlátit kosou. Třísky a jehličí létalo na všechny světové i nesvětové strany.


„Hidane! Zničíš si kosu a z toho atomu nakonec nic nezbude!“ Nadával Pein. Ovšem sotva to Pein dořekl, ozvalo se hlasité křupnutí. Hidanova kosa se zlomila vejpůl a on zaletěl po hlavě přímo do sněhu. Sotva hlavu vyndal, začal řinčet jak malé dítě.


„Moje kosa! Moje krásná kosička! Co teď budu dělat? Doufám, že mi Jashin k Vánocům pořídí novou.“ Brečel Hidan jak želva a Tobi se ho snažil uklidnit. Deidara mezitím zkoušel pokácet nějaký ten srtomeček za pomoci výbušného jílu. To pak místo stromečku měli jen třísky na podpal.


„Deidaro, už si vykácel půlku lesu! Vracíme se. Místo stromečku ozdobíme třeba nějakou kytku, co máme doma!“ Rozhodl Pein, který měl ze zimy modré rty a jeho nos vypadal jako nos soba Rudolfa.


……………


„Jak to, že nejste schopní sehnat obyčejný vánoční stromeček?!“ Prskala Blue a ještě přitom stihla odhánět ostatní členy od připraveného jídla.


„My za to nemůžeme! Oni se ty mrchy zelený bránily a taky hrozně píchaly!“ Nadával Hidan a ještě na poslední chvíli sepisoval dopis pro Jashina s žádostí o novou kosu.¨


„Tobi má nápad!“ Šeptl Tobi Konan do ucha. Ta se instinktivně ohnala a vrazila mu vařečkou přímo po hlavě.


„Tohle už nedělej!“ Vyjekla na něj vydešeně.


„Ty taky! Teď bude mít Tobi bouli!“ Kvíkl Tobi, mnoucí si bouli, rýsující se mu na hlavě.


„Stejně to pod tou tvou maskou nepůjde vidět! A teď vybal, co si měl za nápad.“ Štěkla Konan a vařečkou začala míchat další mísu bramborového salátu.


„Tobi si myslí, že by mohl být stromeček Zetsu.“ Usmál se Tobi vítězně, přičemž na něm zůstaly viset páry očí všech členů.


„Si vůl“ Prsknul Deidara a vyndal nohy z lavoru s horkou vodou.


„Deidaro! Vůl sice je, ale jinej strom díky Vám nemáme.“ Sykla Konan.


„Já ale nejsem strom…!“ Vložil se do hovoru Zetsu.


„Zetsu! Pokud nechceš strávit Vánoce na mrazu… Tak to přežiješ.“ Namítl Pein a zpražil ho vražedným pohledem. Zetsu se bránil, co mu síly stačily, dokonce Hidanovy málem ukousnul ruku, ale nakonec se jim podařilo dostat ho na podstavec.


„Tobi rád Vánoce.“ Zasmál se blaženě Tobi a pověsil na stromeček/Zetsua další ozdobičku, kterou vyrobil za pomoci jílu Deidara.


………..


„Večeře.“ Rozlehl se hlas Blue celým domem a vzápětí se začli u stolu shromaždovat všichni členové Akatsuki. Tedy skoro všichni.


„Já mám taky hlad!“ Namítal Zetsu, ale všichni mu rázem zamítli, aby se k nim přidal.


„Strom přece nemluví, tak stůj a drž.“ Zanadávala Konan a posadila se vedle Peina.


„Jashine jenž si na nebesích… Tedy pokud tak jsi. Děkujeme ti za tohle posvátné jídlo a všichni doufáme, že mi nadělíš novou kosu“ S těmito slovy se Hidan posadil a ztrápeně se pustil stejně jako ostatní do jídla.


„Ta ryba je nějaká divná…“ Špitl Deidara a dloubnul vidličkou do modrého masa na talíři.


„Nechutná ti snad?“ Vrhla na něj vražedný pohled Konan a Deidara se otřásl. Zavrtěl hlavou a s úsměvem si dal do pusy kousek té delikatesy, kterou vzápětí, když se Konan nedívala, vyplivnul.


„Co je to vlastně za rybu? Kapr?“ Podivil se Kakuza.


„Vlastně… Takovej větší kapr.“ Špitla Blue.


„Větší kapr? Jako třeba.. sumec?“ Zajímal se Tobi zvědavě.


„Ještě větší…“ Špitla opět Konan a pohled zabodávala do talíře.


„Žralok? Nebo velryba?“ Optal se znovu Tobi a fascinovaně si prohlížel maso na talíři.


„Kde je vlastně Kisame?“ Vložil se do toho Deidara a rozhlédl se na ostatní členy. Kisame chyběl. Všichni součastně se podívali na svoje talíře a vzápětí na Konan.


„Konan?!“ Začali všichni křičet a vstávat od stolu. Jen Tobi si v klidu dál jedl. Tedy jedl, on se snažil všechno jídlo procpat jediným otvorem, který měl v masce.


„Pořád mi něco užíral a nakonec odmítl ulovit kapra… Tak jsem osmažila žraloka no…“ Mluvila klidně Konan, i když ve tváři měla omluvný výraz.


Po večeři….


Po tom co všichni strávili nějaký čas po večeři na záchodě, se dostavili ke stromečku.


„A tohle je speciálně pro tebe Blue.“ Usmál se Deidara a podal Konan svůj dárek. Speciální šampon pro oživení blonďaté barvy.


„Uhm Deidaro děkuju, ale já mám kupodivu modrou barvu vlasů.“ Namítla Konan.


„Vážně? Uhm, tak ti si ho nechám pro sebe.“ Usmál se potutelně Deidara.


„A tohle je pro Vás Deidara-senpai.“ Tobi podal Deidarovi něco co připomínalo tác.


„Co to je Tobi?“ Optal se blonďáček.


„Maska… Maska jako mám já. Teď už budeme úplně stejní.“ Usmál se Tobi. Deidara zrudnul, ruce zatnul v pěst a div ho nezmlátil.


„A já Vám něco ušil.“ Vložil se do toho Kakuza a všem podal malinké woodoo postavičky.


„Uhm.. K čemu mi bude woodoo postavička mě vlastního?“ Ptal se nechápavě Pein za to Hidan byl nadšený a hned sám do své postavičky začal zapichovat špendlíky.


„Já mám taky dárky.“ Špitl Itachi a všem dal malé krabičky.


„Kontaktní čočky?“ Pein opět nechápal.


„No jo, ale ne jen tak obyčejný. Speciální s motivem sharinganu. Teď už mi ho nebudete muset závidět.“ Usmál se Itachi.


„My ti ho někdy záviděli?“ Promluvil sám pro sebe Zetsu,který stál ozdobený na podstavci.


„Deidaro-senpai! Zkuste si tu masku!“ Kvičel Tobi a cpal špinavý kus čeho si Deidarovy na hlavu.


„Jdi s tím do háje Tobi.“ Okřikl ho blonďáček. Jenže Tobi si nedal pokoj a tak se během chvíle domem roznesla nepříjemná fráze.


„Katse!“ Následoval obrovský výbuch. Deidara si neuvědomil, že jeho umění bylo i na stromečku/Zetsuovi. Domem se táhl obrovský oblak kouře. Skoro se nedalo dýchat. Dárky vylítly do povětří. Jedinou radost měl Hidan, který našel za oknem kosu.


„Jashin si na mě vzpomněl!“ Křičel a kosil vše, co mu přišlo pod ruku.