Kapitola 1

NARUTO:
Pamatuji si to, jako by to bylo včera.
„Prosím, neodcházej!“
„Proč ne?“
„Sakuře to zlomí srdce a mě a Kakashimu taky.“
Odpovědí mi bylo pouze odfrknutí. „Sakura je strašně otravná.“
„Jak to můžeš říct? Vždyť ona tě miluje!“
„Právě proto!“ Odpovědí byl Sasukemu pouze nechápavý pohled.
„Právě proto, že mě miluje ji nenávidím. I já totiž někoho miluju.“
„No vidíš, a to ji tu chceš nechat?“
„Není to ona, to za prvé a za druhé, on miluje někoho jiného a to zrovna tu uřvanou Sakuru. Tss, stále to nechápeš. Miluju tě, ty ubožáku a ty pořád meleš to samé Sakura, Sakura, ničí mě to. Proto musím odejít.“
Nevěděl jsem, co na to říct. Mlčel jsem.
„Tak teď to víš, ale nic se nezměnilo. Pořád je to to samé, že? Ty miluješ Sakuru, Sakura mě a já tebe. Nejde s tím nic dělat. Když odejdu, Sakura bude zdrcená, ty ji utěšíš a ona možná změní názor a bude s tebou. Pak by jsi byl šťastný a já taky. Takže sbohem, Naruto.“Otočil se a směřoval k bráně z Konohy. Odcházel a já pořád nevěděl co dělat, či říct. A pak jsem se za ním  rozběhl a instinktivně ho zezadu objal. Co nejsilněji jsem se na něj přitiskl,až ztuhl.

„Naruto, co to děláš?“
„Promiň, Neji, trochu jsem se zamyslel.“
„Prosím tě, jsme na misi, tak se soustřeď, Naruto.“

SASUKE:
Odcházel jsem od toho jedimého, kterého jsem miloval. Téměř jsem se třásl bolestí, když tu mě zezadu objal. Ztuhl jsem překvapením.
„Naruto, co to děláš?“
„Nechci abys odešel. Zůstaň prosím.“
„Ty pláčeš?“ Otočil jsem jsem se k němu čelem a skutečně. Jeho krásnou tvář brázdily stopy po vlhkých slzách, které se stále kutálely z jeho nebeských očí.
„Proč?“
„Protože odcházíš a mě to strašně bolí. Prosím zůstaň.“
„Proč bych měl?“
„Já, já myslím…“ Čekal jsem, čím mne bude chtít přesvědčit, abych dál trpěl.
„Já myslím, že bych mohl být schopen tě milovat.“ Jen to zašeptal, ale já bych tu větu nikdy nemohl přeslechnout. Sklopil hlavu, ale já poznal, že mu zčervenaly tváře.
„Ale Naruto, přece mne tu nechceš udržet lží!“
„Nelžu, mám tě opravdu rád, Sasuke, ale potřebuji čas, abych si to přebral. Překvapil jsi mne, já netušil, že by ti na mně mohlo záležet. Když jsi mi to řekl, chtěl bych to s tebou zkusit. Ale to tu musíš zůstat. Musíš tu být, abych zjistil, jestli tě taky můžu milovat. Jestli bychom mohli být spolu.“
To co mi říkal, mě zahřálo na duši. Byl jsem šťastný. Ale taky mi bylo jasné, že Naruto musí být zmatený. Chtěl jsem mu nechat čas, chtěl jsem se s ním pomalu postupně sbližovat a prohlubovat to pouto mezi námi. Ale taky jsem měl chuť ho tam začít vášnivě líbat a užívat si tu blízkost jeho těla. Ale to by ho mohlo vyděsit a tak jsem se ovládl. Tak jsem se pouze pousmál, zvedl mu palcem bradu tak, abych se mu mohl dívat do očí, setřel mu poslední pozůstatky slz a řekl: „V tom případě se uvidíme zítra na tréninku, že?“
„Zřejmě ano,“ odpověděl mi taky s úsměvem.
Pak jsme se rozloučili a já se vrátil zpět domů. Celou noc se mi náš rozhovor znovu přehrávala já se těšil, až ho znovu uvidím. Jenže na trénink nedorazil a já se od Kakashiho dozvěděl, že ho Tsunade-sama poslala na týdenní misi. Byl jsem trochu zklamaný, ale možná bude rád, že má čas, vše si promyslet. No, uvidíme, protože dnes se mají vrátit a já se na něj strašně těším.