Kapitola 1

Crrrrr. „Zatracenej budík!“ rozčiloval se blonďatý chlapec a snažil se vypnout ten krám, který ho probudil. Poté, co se mu konečně povedlo vypnout zvonění, se kouknul kolik je hodin. „Trénink začíná za půl hodiny. Měl bych se vyhrabat z postele, abych ho stihnul,“ přemýšlel nahlas a posadil se. „Co blbnu, sensei stejně přijde zase pozdě,“ řekl si a svalil se na postel.

Crrrrr. „Kdo to je takhle brzo?“ zeptal se sám sebe. Pomalu se zvedl a neochotně se došoural ke dveřím, jelikož ať už to byl kdokoliv, nehodlal s tou rušivou činností přestat.

Otevřel. Čekalo ho překvapení v podobě Sakury.

„No to je dost, že ses uráčil dojít otevřít!“ vyjela na něj.

„Co tu děláš?“ optal se rozespale a na její narážku nereagoval.

„Nooooo. Jen jsem se tě chtěla zeptat… víš jak jsme se včera snažili ze senseie a ze Sasukeho dostat kdo se jim líbí. Tak jsem myslela, že bychom se o to mohli pokusit každý sám. Ty si vezmeš na starost Sasukeho a já Kakashiho. Snad bychom tak měli větší možnost, že z nich něco vypadne,“ řekla vše na rovinu a čekala, co vypadne z Naruta.

„Ty si vážně myslíš… z těch by to nedostali ani Akatsuki!“ Naruto pomalu začal rudnout potlačovaným smíchem. Z těch by to nedostal nikdo jakýmkoliv způsobem. „I když…. kdybychom jim ty, co se jim líbí dali přímo pod nos možná by to dali nějak znát.“

„Proto jsem je chtěla, ehm… no řekněme, sledovat. Myslím, že ty kdybys chtěl, tak bys to ze Sasukeho nějak dostal. Dokážeš ho celkem rychle naštvat, tudíž by z něj něco mohlo ve chvilce nepozornosti vypadnout,“ snažila se ho nějak přesvědčit.

„To máš možná pravdu, ale co ty a Kakashi? Jak to zrovna z něho chceš dostat??“

„Nějak se to vymyslí. Kdyby se to nepovedlo, tak můžeš něco zkusit ty,“ usmála se. „Měl by ses začít oblíkat jestli nechceš přijít pozdě na trénink.“ Dodala, ale neměla se k odchodu.

„Půjdeš napřed nebo tu na mě chceš čekat?“

„Klidně tu počkám,“ řekla. „Teda jestli ti to nevadí?“ upřela na něj zvláštní pohled.

„Ne nevadí. Tak já se jdu oblékat,“ otočil se. „Nechceš jít zatím dovnitř?“ Zase otočka.

„Počkám venku a už běž jinak přijdeme určitě pozdě.“

„Jo už jdu, ale sensei tam stejně nebude dřív než za 3 hodiny.“ Další otočka a zmizel v pokoji. Za necelých deset minut už vyráželi ke cvičišti.

Sasuke, jak oba hádali, tam byl nejméně hodinu před smluvenou dobou. Teď se jen čekalo na Kakashiho. Dnes měl sice zpoždění dvě a půl hodiny, ale stejně si vykoledoval pár nevraživých komentářů na jeho nedochvilnost. Jelikož dnes nebyli žádné mise, konal se pouze krátký trénink. Poté se odebrali k domovům. Teda Kakashi a Sasuke. Naruto a Sakura se podle plánu rozdělili a sledovali každý jednoho.

Sakura měla s Kakashim problémy. On byl jonin, tudíž mu moc nestačila. Nemohla se ho zeptat natož ho nějak dlouho sledovat. Než se nadála, ztratila ho z dohledu a nemohla ho najít, ani po pár hodinách nezahlídla nic, co by připomínalo jejich bělovlasého senseie a tak další hledání vzdala. Doufajíc, že Naruto bude mít lepší výsledky.

Ten mezitím Sasukeho dohonil a bombardoval ho otázkami, aby ho naštval, přesně jak ho navedla Sakura. Sasuke mlčel. Naruto se však nechtěl vzdát tak snadno a pokračoval. Po patnácti minutách se otázky začaly opakovat a opakovat. To bylo i na Sasukeho trpělivost moc a začal být nervózní. Toho si blonďáček všimnul a začal opakovat určití otázky pořád dokola.

Nakonec se Uchiha otočil a dal Narutovi ruku na pusu, aby ho umlčel. „Vážně chceš vědět kdo se mi líbí? Nemuselo by se ti to zamlouvat,“ zeptal se a dal ruku z Narutovích úst dolů.

Ten jen kývnul.

„Dobře tak pojď. Řeknu ti to hezky v klidu doma,“ řekl velmi tajemným tónem, který se Narutovi moc nezamlouval, ale zase jen přikývl. Byl rád, že se mu povede dostat něco takového z Uchihy a doufal, že Sakura bude slavit taky nějaký ten úspěch.

Během radování si ani neuvědomil, kde je. Právě se nacházeli před Sasukeho domem. Ten nečekaně zastavil a Naruto do něj narazil. Sasuke náraz nijak nekomentoval a vyndal klíče, aby mohl otevřít. Když se tak stalo, Naruto stál na místě jak zcepenělí a neměl se k pohybu.

„Rozmyslel sis to?“ zeptal se s menším úšklebkem.

„Ne!“ odpověděl rozhodně Naruto a vyrazil hrdě vpřed.

Hned jak se ocitl ve vnitř, Sasuke ještě ani nezavřel a už se ho pro jistotu zeptal: „Takže chceš to vědět?“

„Ano?!“

„Ty,“ řekl prostě.

„J-j-já? J-jak t-to myslíš?“ zeptal překvapeně a zároveň zmateně a nakonec vyděšeně vykulil oči poznáním.

„Takhle,“ odpověděl.

Zavřel, zamknul a vrhnul se po Narutovi. Ten nebyl sto cokoliv udělat.

Probudil se. Chvilku nevěděl kde je. Chtěl se zvednout, ale něco mu v tom bránilo. Podíval se na tu zátěž a s hrůzou zjistil, že je to Sasuke. „Co to…?“ začal, ale zase zmlkl, jelikož se Uchiha vedle něj zavrtěl a přitiskl se k němu ještě víc. Nechtěl ho vzbudit. Nevěděl, jak by reagoval, jestli by ho seřval, co si to dovoluje ho takhle… . Hned to zase zavrhl. Byla by blbost křičet zrovna na Sasukeho. Kdyby mu byl řekl nebo ho nějak zastavil nebylo by to takhle dopadlo. Nemohl říct, že se mu to nelíbilo, ale… . Tohle by od něj nečekal a ani od sebe, že nic neudělá. Jeho pohled padl na stolek, kde si to trůnil ten nenávidění hodný budík. Byla jedna ráno.

Ležel tam a koukal se do Sasukeho obličeje, který byl kousíček od toho jeho. Po chvilce se opatrně zvedl, aby ho neprobudil. Oblékl se, což mu trvalo trochu déle (oblečení bylo poházené od předsíně až po pokoj) a vykradl se ven. Musel oknem. Dveře byly zamčené a klíče neznámo kde. Vyskočil a vydal se co nejrychleji domů.

Konečně byl doma. Šel se osprchovat, něco malého snědl a lehl si. Po dlouhém přemýšlení se mu podařilo usnout.

Ráno ho probudil tase zvonek budíku. Ten jen vypnul a hodlal spát dál, ale to mu nebylo dopřáno.

Crrrrr. Zase ten otravný domovní zvonek. „Asi ho odmontuju,“ zaklel a zvedl se. Cítil se jako by ho přejel parní válec. Nakonec se přeci jen dobelhal ke dveřím a otevřel je.

„Vypadáš, jako bys týden nespal,“ řekla hned na uvítanou. „Co si proboha dělal?“

„Zjišťoval jsem, kdo se líbí Sasukemu.“

„A co si zjistil?“ ptala se zvědavě.

Přemýšlel, jestli jí má říct pravdu, ale zavrhl to. „Nic,“ řekl nakonec.

„Co říkáš, že bychom se vyměnili? Ty si vezmeš na starost Kakashiho a já Sasukeho.“

„Ty si taky nic nezjistila že?“zeptal se.“A myslím, že bychom tu výměnu mohli zkusit.“ Další pozorování Sasukeho nechtěl riskovat. I když….? „Na co to proboha myslím!“ zanadával si v duchu.

„Dobře, tak se oblíkej.“

Po několika minutách vyrazili směr cvičiště. Jako vždy Sasuke už tam čekal a Kakashi se dostavil až po třech hodinách. Když se konečně objevil řekl, že mají pár misí. Ty mise byly, jako většinou, nějaké to venčení psů a další blbosti. Po celou dobu se Sasuke snažil zastihnout Naruta samotného, ale v tom mu celkem úspěšně, i když neúmyslně, bránila Sakura. Nakonec se mu podařilo najít chvilku.

„Kampak si mi ráno utekl?“ přitáhl si ho k sobě. Naruto málem leknutím vyskočil z kůže. „Mě se bát nemusíš.“

„Nebojím se. Jenom jsem se lekl,“ odporoval, snažíc se vykroutit z Uchihova sevření. První otázku ignoroval.

„Tak co řekneš kam jsi se vytratil?“ nenechal se oklamat. „Nebo mi to řekneš večer rád bych si s tebou promluvil.“ Blonďáček naneštěstí neviděl úsměv, který vytvořili Sasukeho ústa. „Takže večer, řekněme, v sedm u mě doma,“ řekl a pustil Naruta právě ve chvíli, kdy přišla Sakura.

Ta si trochu nedůvěřivě prohlídla Naruta, který byl rudý až za ušima. „Tohle bylo poslední, co jsme měli na práci. Kakashi nám po zbytek dne dává volno,“ řekla se zamračeným pohledem. „A mimochodem sensei už zmizel, takže přeji dobrou zábavu při jeho hledání,“ připomněla Narutovi jejich plán a zamířila za už odcházejícím Uchihou.

Naruto si povzdechl a vydal se Kakashiho najít. Hádal, že bude doma, ale kde vůbec bydlí? Tak to nevěděl. Nezbylo mu než zkusit hledat. Tato strategie se mu vyplatila. Nakonec senseie našel v menším bytě někde na kraji vesnice. Četl si, jak jinak. Naruto vyskočil k oknu a zaklepal na něj. Sensei nejdříve nereagoval, ale po chvilce se uráčil odtrhnout oči od knihy, kterou měl v ruce. Zvedl se a došel otevřít okno.

„Copak potřebuješ Naruto?“ zeptal se ne s nezájmem jako vždy, ale teď vypadal značně napjatě, co z blonďáčka vypadne. Naruto si toho všimnul. Chvilku mu trvalo než ze sebe něco dostal, protože nevěděl, jak se zeptat.

„No víte….chtěl jsem se zeptat….jak jste předevčírem přiznal, že se vám někdo líbí. No zajímalo mě kdo to je?“ vypadlo z něj nakonec a trochu se mu ulevilo, protože neřekl nějakou hloupost, i když se teď cítil celkem nesvůj, jelikož nevěděl jak sensei zareaguje. K jeho štěstí  zareagoval pozitivně.

„Není to lehké říkat něco takového někomu kdo pusu jen tak nezavře, ale když už si dal práci s tím najít mě, tak ti povím kdo se mi líbí.“ Kakashi vypadal lehce nervózně.

„Tak kdo?“ popohnal ho trochu.

„Vážně to chceš vědět?“ zeptal se a podrbal se na hlavě.

Naruto se trochu zarazil. Když tohle naposledy slyšel, dopadlo to tak, že skončil se Uchihou v posteli, ale zvědavost mu nedala. Nakonec přikývl.

Kakashi na nic nečekal.

Vtáhl ho dovnitř, zavřel okno a vrhnul se na Naruta ztuhlého překvapením. Ten si v duchu nadával za to, že se nechal přemluvit k tomu, aby něco zjišťoval.

Naruto se probudil kolem šesté večer. Podíval se vedle sebe. Kakashi ještě spal, za což Naruto děkoval bohu. Dneska se už podruhé probudil u někoho v posteli.

 V tom si uvědomil, že nemá masku. Divil se proč jí vůbec nosí, ale důvod se asi jen tak nedozví. Po chvilce se rozhodl, že radši zmizí. Vzpomněl si na domluvenou dobu kdy má jít za Uchihou. Co asi chce?

Zatímco přemýšlel, hledal oblečení. Poté co našel i poslední kus oblečení a oblékl se, se vytratil raději pryč. Stejně jako u Sasukeho nevěděl jak by reagoval.

Když došel domů byl nervózní. Mám tam jít nebo ne? Zněla mu v hlavě otázka. Deset minut před sedmou byl už umytý, převlečený a rozhodoval se co dál.

Nakonec mu to nedalo a vyrazil k Sasukemu. Před dveřmi se zastavil. Najednou se mu chtělo utéct, ale aniž by si uvědomoval, co dělá, zaklepal. Teď už nebylo cesty zpět.

Dveře se otevřely. Stál v nich Sasuke. Na sobě měl černou košili, kalhoty taktéž černé barvy a vlasy mu jako vždy neposlušně trčely do všech stran. Narutovi se zatajil dech, takhle ho nikdy neviděl a musel uznat, že mu to sekne (Naruto na sobě neměl tu svou oranžovou kombinézu, nýbrž bílé tričko a džíny:-)). „Tak co půjdeš dovnitř?“ zeptal se a po tom co Naruto přikývnul, trochu poodstoupil, aby mohl Naruto projít.

Dovedl Naruta do kuchyně, kde už bylo vše připraveno na večeři. V hrnci se něco vařilo. Naruto přemýšlel, jak dobře umí Sasuke vařit. Ten ho zatím usadil a šel pokračovat ve vaření. Oháněl se v kuchyni, že by mu mohl závidět jakýkoliv kuchař. Když dokončil svůj „výtvor“, začal servírovat. Ve výsledku to vypadalo velmi dobře a chutnalo stejně tek, jak to vypadalo.

„Nechtěl by sis otevřít restauraci? S takovou bys měl určitě plno.“ Nezapomněl si rýpnout Naruto, který asi našel něco,co překonalo rámen. „Abych nezapomněl, proč jsi se mnou chtěl mluvit?“

„No jak už sis možná domyslel, tak se mi líbíš a po té noci, možná i dřív, jsem k tobě začal cítit něco víc než jen přátelství. A tak jsem se tě chtěl zeptat, jak to cítíš ty,“ zeptal se snažíc nevypadat nervózně (na Uchihu trochu divné).

„Já sám nevím,“ odpověděl popravdě Naruto. „Když vezmu v potaz, co jsem dneska zažil. O včerejšku ani nemluvím.“

„A copak se stalo?“ vyzvídal Sasuke.

„Ehm….jak to říct. Měl jsem zjistit, stejně jako u tebe, kdo se líbí Kakashimu. Sakuře se to nepovedlo, tak jsem byl na řadě já a no….“ Přemýšlel jak mu to říct.

„Tak to řekni,“ popohnal ho Sasuke. „Snad to překousnu, ať je to cokoliv.“

„Tohle ne. Ne bez vraždy.“

„Tak co se teda stalo?!“ naléhal Uchiha.

„Tak jo, a-ale já nevěděl, co dělat, takže jsem nijak neprotestoval a-a-a no víš jak jsem říkal, že jsem zjišťoval, kdo se líbí Kakashimu, t-tak j-jsem to zjistil.“ Sasuke napnutě poslouchal. „A zjistil jsem, že j-j-jsem  t-to j-j-já.“

Uchiha se zarazil. Nějak se mu to nelíbilo. „Tak, co se stalo. Neříkej, že….“

„Ano. Teda jestli m-myslíme t-to samí,“ přisvědčil Naruto a Sasuke vyskočil na nohy takovou rychlostí, že židle, na které seděl spadla na zem.

„To snad ne, já ho asi….“

„Neříkal jsem, že to skončí vraždou?“ řekl si pro sebe Naruto. „Doufám, že nehodláš dělat nějaký blbosti?!“ vyjel Naruto(tentokrát nahlas), když uviděl Sasukeho tvář zkřivenou vztekem.

„Ne neboj, blbosti dělat nehodlám,“ řekl nakonec a bylo vidět, jak se přemáhá.

Sasuke k němu došel, klekl si před Naruta a opřel si hlavu o jeho rameno. Ten nevěděl, co dělat, tak mu akorát položil ruku na hlavu.

A v tom se to stalo.