Kapitola 1

,,Tsunade-sama! Tsunade-sama!“ rozléhal se chodbou před kanceláří páté Hokage Shizunin rozrušený hlas. Tsunade sebou polekaně trhla a zvedla hlavu ze stolu, který téměř mizel pod záplavou papírů a dosud nepodepsaných žádostí a dokumentů. Párkrát zamrkala, aby zahnala únavu, popadla první pero a první papír, který měla po ruce. Sklopila k němu oči a v tu chvíli se dveře kanceláře rozrazily a dovnitř vpadla Shizune. Bylo na ní vidět, že běžela celou cestu; sotva popadala dech. Ani se za to náhlé přepadnutí neomluvila a přiřítila se až ke stolu.
,,Co se děje, Shizune?“ podivila se Tsunade a vzhlédla od papíru k obličeji druhé ženy. Jen co si prohlédla její výraz, ve kterém se mísilo hned několik emocí najednu, únava ji ihned přešla. Nechala ji vydýchat a mezitím neřekla už ani slovo.
,,Tsunade-sama…ANBU jednotka…Oni…před branou…“ vydala ze sebe Shizune ještě pořád bez dechu a bylo na ní vidět, že je silně rozrušená.
,,Tak už to vyklop, co se stalo? A mluv srozumitelně, vůbec ti nerozumím,“ pobídla ji Tsunade netrpělivě a nechala papír papírem. Koukla na hodiny- bylo něco kolem druhé ráno. Co se mohlo přihodit v tuhle noční dobu?
,,Dívka…ANBU ji našli v bezvědomí před vstupní branou do Konohy, nesou vám ji sem!“ vyhrkla konečně Shizune a snažila se na malé palandě u okna udělat trochu pořádek. Tsunade povyskočilo obočí nahoru a prudce vstala ze židle.
,,Dívka? Odkud je?“ zajímala se, pokynula Shizune, ať jde za ní a vyšla ráznými kroky na chodbu. Shizune okamžitě poslechla a cupitala za ní, aby jí stačila.
,,To bohužel nevíme, nemá žádnou čelenku ani jiný znak některéz venic.“ Tsunade to připadalo čím dál podivnější- kdo to může být?
,,Proč jste ji chtěli přivést ke mě do kanceláře?“
,,Je zraněná a v bezvědomí, Tsunade-sama! Co jsem na první pohled zjistili, má mnoho modřin a podlitin, ale kdo ví, jestli nemá nějaká vnitřní zranění!“ namítla Shizune rozhořčeně a nemohla se dostatečně uklidnit, narozdíl od Hokage s kamennou tváří. Tsunade navenek vypadala naprosto uvolněně, ale uvnitř její myšlenky a pocity sváděly souboj- odkud ta dívka je? Kdo jí zranil?
Jako na zavolanou se pár metrů od nimi objevili tři členové ANBU, přičemž jeden z nich držel v náručí onu mladou dívku. Tsunade stačil jeden pohled na ni, aby poznala, že je něco v nepořádku.
,,Odveďte ji ihned na ošetřovnu,“ rozkázala hlasem plným autority a aniž by se za nimi ještě jedinkrát ohlédla, přidala do kroku. Byla si jistá, že ji v životě neviděla, ale měla pocit, že k ní to dítě nějakým způsobem přiroste k srdci.
Za pár minut se dveře ošetřovny otevřely a dovnitř vešly dvě ženy. Na posteli ležela pacientka a kromě nově příchozích zde postával už jen jeden člen ANBU.
,,Tak mi ji ukažte,“ povzdychla si Tsunade strojeně a sama přistoupila až k lůžku. Shizune si nervózně okusovala nehet na palci a zůstávala pro jistotu opodál.
,,Neřekla vám něco?“ vyptávala se Hokage a dál jen postávala vedle bezvládného těla. Ani na okamžik z dívčiny uvolněné bledé tváře nespustila oči a nemohla si nevšimnout modřin a četných jizev, které měla na krku, rukou i nohou. Obličej byl takřka netknutý a zbytek jejího těla halilo kimono černé jako noc bez hvězd. Vlasy stejné barvy, dlouhé až po pas měla líně rozprostřené kolem hlavy, které vytvářely jakousi korunu.
,,Nic, lady Hokage, našli jsme ji při noční hlídce už když byla v bezvědomí,“ zavrtěl hlavou ANBU a přestože by teď měl být někde úplně jinde, tohle si nechtěl nechat ujít. Ještě nikdy, kam jeho paměť sahá, se nestalo něco podobného a tušil, že tímhle nálezem to rozhodně neskončilo.
Víc Tsunade slyšet nepotřebovala. Popadla židličku a přitáhla si ji až k posteli. Palcem dívce jemně nadzvedla jedno víčko, které vzápětí odhalilo oko purpurové barvy, natočené směrem ke stropu. Nechala ho zase klesnout a jala se rozvázat jí kimono. Člen ANBU po Shizuniném dloubnutí mezi žebra taktně odvrátil hlavu.
,,Žádná vnitřní zranění nemá, ale vypadá to, že ji někdo dlouhodobě a ustavičně bil. Některé šrámy dokonce vypadají, že nejsou jen od obyčejné rány pěstí…“ mumlala tichým hlasem Tsunade a ty nejhorší začala ihned léčit. ,,Po tomhle bude její pokožka na čas nesmírně citlivá na jakýkoli dotyk, hlavně na zádech a ramenou.“
,,Co myslíte, Tsunade-sama, že se jí mohlo stát?“ zeptala se Shizune po chvíli a opatrně jí nahlížela přes rameno.
,,Na to si zřejmě budeme muset počkat, až se probere. Řekla bych, že jí bude něco kolem 14ti let. Její chakra je na poměrně vysoké úrovni, ale budeme muset zjistit, do jaké míry ji umí využívat.“ Shizune nemohla uvěřit tomu, co slyší. Tsunade jen ojediněle plánovala takhle nejisté věci dopředu, dokonce i muž vedle nich viditelně znejistěl. Atmosféra kolem pomalu houstla.
,,Ale Tsunade-sama, jak…to myslíte? Vždyť o ní vůbec nic nevíme, nemůžeme ji jen tak přijmout mezi sebe…“ namítl lehce zamračeně a vrhl na dívku dosti nedůvěřivý pohled, kterým dával jasně najevo, co si o té pošetilosti myslí.
,,Buďte chvíli zticha a poslouchejte mě. Počkáme si, až se to dítě vzbudí, zeptáme se jí na pár věcí a já rozhodnu, jestli tady zůstane nebo ne. Pravděpodobně ji stejně budeme muset vrátit do vesnice, ze které pochází,“ řekla Tsunade a dál se věnovala své práci. Shizune si s mužem vyměnila užaslý pohled, ale ani jeden z nich se už neodvážil odporovat. Tsunade byla vyhlášená svou výbušnou povahou a ten, kdo jí odporoval příliš dlouho, toho později hořce litovat.
Uběhlo deset minut ticha, kdy Tsunade cosi horečně sepisovala, Shizune se bála nahlas dýchat a člen ANBU setrvával téměř bez hnutí na místě, když tu se dívka konečně pohnula. Trhla neklidně hlavou směrem k Tsunade, bolestně zkřivila obličej a brada se jí jemně zachvěla. Všichni tři sebou polekaně trhli, zadržela dech a čekali, co se bude dít dál. Aniž by se dívce alespoň zachvěla víčka, rty se jí od sebe pomalu oddělily a ona neklidně vydechla.
,,U-chi-ha…“ zamumlala tiše a udělala další grimasu, ve které se odráželo utrpení. Dívčin hlas byl velice slabý, ale ani jednomu z nich to slovo neušlo a šokovalo je. Shizune s mužek se v mžiku nahrnuli k posteli a napjatě čekali, jestli se nedozví ještě něco, ale takové štěstí už podruhé neměli. Místností se nesly tři roztřesené výdechy a přerušily tak dusivou atmosféru, kterou dívka vyvolala.
,,Uchiha?“ zopakovala Shizune nahlas a na zátylku ji zamrazilo.
,,Všichni jsme to slyšeli, není pochyb, že řekla právě tohle jméno,“ přikývla Tsunade a její čelo prťala vráska. Tohle se jí zamlouvalo čím dál míň a nejvíce ji znervózňovalo, odkud ta holka vlastně je.
,,Ale co to může znamenat?“ zajímal se muž a neskrýval svůj zájem pro danou situaci. Na tuhle otázku už ani Pátá nedokázala s přesností odpovědět, proto ji nechala bez odezvy doznít. Však určitě přijde čas, kdy budou zodpovězeny všechny otázky najednou a Tsunade mohla jen doufat, že to bude co nejdříve.
,,Vrať se ke své jednotce. Shizune, ty jdi a všechny joniny informuj o všem, co se tady zatím odehrálo. Hned!“ rozkázala lehce zvýšeným hlasem a sevřela ruce v pěst, aby třas v nich dostala pod kontrolu. Během vteřiny zůstala na pokoji s pacientkou sama. Promnula si spánky a snažila se dát všechna fakta dohromady, aby společně dávala nějaký smysl, ale bezúspěšně. Kterého Uchihu měla dívka namysli? Už předem si Tsunade byla jistá, že o mladého Uchihu Sasukeho se nejedná, ale pak už zbýval jen…
Potřásla hlavou, na to nechtěla ani pomyslet. Pokud se opravdu někdy střetla s Itachim Uchihou, ani se její bolesti v obličeji nedivila. Kdo ví, co jí byl schopen udělat…?
Znovu si povzdychla a raději to na chvíli vzdala. Usoudila, že dumat nad něčím tak nejistým je jen ztráta času a napřímila se, aby mohla ještě jednou pořádně zkontrolovat dívčin stav. Hned nato ovšem ztuhla a panenky se jí rozšířily úlekem, když zjistila, že se na ni bázlivě kouká pár purpurových očí.