Kapitola 1
by KalantČekal jsem na ní, ukrytý ve stínu. Svatý Grál se třpytil oslepující zlatou září a zastiňoval všechno kolem. Najednou se rozletěly dveře a Saber vešla dovnitř. Upřeně se podívala na Grál a něco zašeptala. Asi nějaké jméno.
Uznal jsem, že je vhodná chvíle abych se ukázal.
„Jdeš pozdě Saber,“ řekl jsem a postavil se mezi ní a Svatý Grál. „Jak dlouho mě ještě necháš čekat?“
„Archere…“ řekla překvapeně a udiveně se na mě podívala. Usmál jsem se.
„Podívej se na svůj výraz. Je stejný jako má hladový pes,“ řekl jsem a popošel blíž.
„Jdi mi z cesty!“ vykřikla a rozeběhla se proti mně. „Svatý Grál patří mně.“
Povzdechl jsem si a zvedl ruku. Do nohy se jí zapíchl meč. Vykřikla a padla na podlahu. Nikdy se nepoučí, ale to je na ní krásné.
„Saber tvé bludy tě shodily na zem. Ale stále jsi překrásná,“ řekl jsem a viděl jak se mírně začervenala. „Odlož svůj meč a staň se mou ženou,“ dořekl jsem a pohlédl na ní. Výraz její tváře byl směsicí překvapení a ohromení. Uchechtl jsem se. Určitě čekala něco jiného.
Řekla jediné slůvko: „Ano.“
Výborně, pomyslel jsem si a sledoval, jak se ke mně pomalu blíží. Udělala pár opatrných kroků, ale pak se zhroutila na zem. Boj Bersekem a můj meč, ji připravily o většinu síly. Došel jsem k ní a pomohl jí vstát. Přitiskl jsem jí k sobě. Ale ona se vykroutila políbila mě. Byl to úžasný pocit. Mnohem lepší než se dívat na bolest ostatních. Přerušil jsem polibek a pohlédl do jejích smaragdových očí.
Tehdy jsem si uvědomil, že ona je člověk, se kterým chci strávit zbytek života.
Najednou jsem zaslechl kroky.
„Kiritsugu!“ vykřikla a v jejích očích zasvítil strach.
„Tcs,“ syknul jsem, vzal ji do náručí a odnesl ji ke Grálu.
„Musíme se napít oba,“ řekl jsem jí a v té samé vteřině jsme oba ponořili hlavu do Grálu a napili se. Něco tak odporného jsem ještě nikdy nepil. Pak se mi zatmělo před očima. Viděl jsem kaleidoskop obrazů. Saber padající na podlahu, Kiritsuga jak vpadl do dveří a černou hmotu připomínající bahno, které se na mě valilo.
Pak mě zasáhla vlna bolesti, trvající pár vteřin.
A potom už jen ticho.
0 Comments