Kapitola 1

Když se Uther Pendragon beznadějně zamiloval do královny Ygrainy, požádal Merlina aby mu umožnil se s ní setkat. Merlin mu dal kouzelný lektvar po kterém se král proměnil na jejího manžela a měl umožněno se s ní setkat. Ale Merlin měl jednu podmínku.

„Chlapce který se Ygraině narodí a jehož tvář nikdy nespatříš, si vezmu na vychování já sám. Tak zní mé přání, králi,“ řekl Merlin.

Král mu to přislíbil a vydal se za Ygrainou. Následující den byl Ygrainin manžel zabit. Tehdy přišel Uther za Ygrainou a vše jí řekl. Ygraina nejprve plakala, ale poté co tělo jejího manžela zmizelo pod zemí, uvědomila si, že sama žít nemůže. Byla krásná, bohatá a mnoho šlechticů si dělalo zálusk na její peníze. Přijmula tedy královu žádost o ruku.

Krátce na to se jí –zcela nečekaně- narodila dcerka. (A ne syn) Ale než mohl král spatřit její tvář, zahalil Merlin dítě do pláště, nasedl na koně a zmizel ve tmě.

„Tak se narodila dívka… Hm, zajímavé. Žádný Artuš, ale Arturie,“ brumlal si Merlin. Stalo se mu poprvé, že se spletl. „Tohle se ještě pořádně zašmodrchá.“

Merlin dívku dal na vychování královu dobrému příteli, Siru Hektorovi a sám zmizel.

Sir Hektor měl syna Kaye, jen o několik let staršího než byla Arturie. Kay si vždycky přál mít sourozence a začal ji považovat za sestru. Také sir Hektor si jí oblíbil. Po čase si ani neuvědomil, že není jeho dcerou.

A tak s nimi Arturie vyrůstala, do té doby než zemřel Uther Pendragon a Británie potřebovala krále.

***

Když byl král pohřben, vyvstala otázka: Kdo bude vládnout? A i tehdy zasáhl moudrý Merlin. Došel za arcibiskupem a ve vší tajnosti mu vysvětlil své záměry. Arcibiskup se zachoval podle Merlinovi rady a na Vánoce svolal pány z celé země.

A právě na Štědrý den se na nádvoří kostela, objevil meč zaseknutý v kameni. A zlatými písmeny na něm stálo: KOMU SE PODAŘÍ MEČ VYTÁHNOUT, STANŘE SE KRÁLEM BRITÁNIE.

I divili se rytíři. Ale poněvadž každý chtěl být králem, postavili se do řady a jeden po druhém se snažili meč vytáhnout. Leč nepovedlo se to ani jednomu. I zasáhl Merlin, a řekl ať uspořádají turnaj. Na něm se prý pravý král objeví.

Na turnaj se sjelo spoustu urozených panů. Každý toužil vidět ten meč a zkusit jej vytáhnout. Mezi nimi byl i sir Hektor. turnaje se měl účastnit i Kay, který byl nedávno pasován  na rytíře. S nimi přijela i Arturie, které bylo právě patnáct let.

Den po jejich příjezdu se měl konat turnaj. Kay nemohl ani dospat, jak se na něj těšil. Když byli konečně na něm, zjistil Kay, že mu chybí meč. Poslal tedy Arturii zpátky do hostince, aby mu ho přinesla. Ona se vracela co nejrychleji, ale hostinec byl zavřený. Majitel se zřejmě taky šel podívat na turnaj.

Pak si Arturie vzpomněla, že když přijeli, před kostelem uviděla meč. Dojela tedy k tomu kostelu a aniž by si všimla nápisu na kameni, vytáhla meč. Potom pobídla koně  a pospíchala za Kayem na turnaj.

„Už ho mám, bratře,“ řekla a podal mu ho. Když viděla jak Kay valí oči, začala vysvětlovat.

„V hospodě měli zavřeno, tak jsem vzala meč který byl zaseknutý v kameni před kostelem. Není to sice tvůj meč, ale snad ti poslouží,“ vypověděla.

Kay už ji však neposlouchal. Dobře si přečetl nápis a věděl co jeho vytažení znamená. Honem proto běžel za otcem.

„Jsem králem celé Británie. Ten meč mi to přisoudil!“ řekl udýchaně.

„A sám si ho z kamene vytáhl?“ podivil se se sir Hektor.

To se Kay trochu zarazil. „Ne, Arturie mi ho přinesla. Já jsem jí však řekl ať meč přinese. A považ, může se dívka stát králem?“

„Musíme se tedy přesvědčit,“ uzavřel rozhovor sir Hektor.

Potom tedy odvedl Kaye ke kameni a přikázal mu ať ztvrdí své právo a zasekne tam meč. Kay máchnul vší silou, ale zbraň jen s třeskem odskočila. Pak se napřáhla Arturie a zcela bez námahy zasekla meč do kamene.

„Musíme ho ještě vytáhnout,“ pokoušel zas štěstí Kay. Ale také teď se ukázalo, že jediné právo má Arturie. Oba dva padli před ní na kolena.

„Vstaň otče, i ty bratře. Proč přede mnou skláníte hlavy?“ zeptala se Arturie jemně.

„Protože ses stal králem, tedy chci říct královnou. Tvým otcem byl Uther Pendragon a tvou matkou krásná královna Ygraina. To, že jsi meč vytáhl potvrzujr tvoje právo,“ řekl sir Hektor, vstal a odvedl udivenou dívku k arcibiskupovi. Ten se divil snad ještě víc než Kay. Ale poté co viděl, jak dívka, před zraky všech rytířů, vytáhla meč z kamene a zase jej tam zasekla, uvěřil. Avšak byl jeden z mála.

„Vždyť je to jen holka! Malá holka. Jaké má právo? Jak se může stát králem?“ překřikovali se.

tehdy arcibiskup promluvil.

„To, že vytáhla meč z kamene, je její právo. Nikdo z vás nedokázal meč vytáhnout. To stvrzuje její právo na trůn!“

Pak Arturii posvětil meč. A poprvé byla na rytíře pasována žena.

Ještě v té době, kdy ji na hlavu dali korunu, nevěděla Arturie nic o své budoucnosti a o válkách, které ji čekají.