Kapitola 1

   Jen za sebou práskl dveřmi, až opadla omítka z futra. „Fajn, di si,“ řekla  si holka sama pro sebe. Věděla, že tohle je definitivní konec a nějak to s ní vůbec nelomcovalo.  Zas jeden nepovedený vztah, a když se nad tým zamyslí ani ho nemilovala. Bohudík.  Být s někým jen abych nebyla sama?  Za každou cenu?? A kde vlastně hledat chyby? Je na  vině právě ona? Nebo pokaždé si ji najdou jen kreténi?  A vůbec nebyl můj typ. Vůbec…

 Holka přitáhla kolena k hrudi a schoulila se na posteli.  Zrak ji mimovolně padl na velký plakát na zavřených dveřích. Bílé pozadí na kterém hrdě stál hlavní antagonista počítačové hry. Dlouhé vlasy, ne právě přirozené barvy pro mladého muže, mu volně vlály vedle těla a v ruce měl meč. Holka se na ten plakát zadívala, a po kolenou přišla blíž ke dveřím. Měla  pocit že jeho zelené oči se dívají jen na ni. Jeho nepřirozeně sivá plet byla najednou tak živá a dívky se zmocnil pocit že se mu pohnuly rty.

  Najednou si uvědomila jak moc je ten fiktivní kluk hezký a přešla prstem po plakátu. Zastala u jeho rtů. Měl je taky nepřirozeně sivé.  Holka zavřela oči a políbila plakát.  Odtáhla se a koukala. Na plakáte ostala mokrá šmouha přes jeho tvář. Jeho zvláštní výraz mu nezmizel.  Holka se zasmála a sedla si na zem.. „Sem blázen… hehe.“ Vzhlížela zdola jak  vlhká skvrna mizí na křídovým papíru. „Tak…“ usmála se holka: „Dokud tě nenajdu, budu sama.“ Klekla si opět k plakátu a mluvila přímo k jeho tváři.

  „Odteď chci jen tebe, chceš být můj kluk?“ usmála se.  Obraz mladého muže zůstal neměnný.  Holka se zadívala na jeho rysy tváře.  „Hm, ty máš být takový ukrutník a přitom máš tvář jako dítě,“ usmála se nežne na plakát. Chvíli se na něj ještě dívala, pak mávla rukou a otřela si zbytky slz a řasenky.  Popadla smeták a zametla omítku ze země.