Kapitola 1

Její pohled ho divoce sledoval. Jeho tělo, nahé zpocené tělo prohýbající se nad cizí nahou ženou. Její muž, kterému dala všechno, svou lásku, svoje myšlenky, svoje bytí se teď miluje s cizí ženou, líbá ji a ona jen stojí ve dveřích, zírá na jeho zadek, který ji najednou připadal tak nechutný a chlupatý. Silná bolest jí probodla srdce a zacítila nechutný tlak v krku. Couvla dozadu, až zakopla o práh, který vydal dunivý zvuk a blondýnka se strhla z jeho náruče. Jerg se otočil a vyděšeně seskočil s neznámé ženy. 

„Ah kurva, není to tak jak…,“ přetřel si zpocené čelo. Sigrid se v duchu proklela, že mu udělala tu radost a slzy se jí spustili z očí. 

„Ani se neopovažuj mi něco říkat!!“ vystřela proti němu svoji ruku a odběhla z pokoje. Zběhla po schodech chaty a odkopávala láhve a plechovky co jí stály v cestě. Vyběhla přes otevřené dveře chaty a její kroky zmizely v hustém lese, který slabě osvětloval proud čerstvého svítajícího světla. Když si uvědomila, jak daleko je od chaty, sundala si boty a naboso stoupala po vlhkém machu. Les ji vůbec neuklidňoval, jen vzpomínala, jaké to bylo, když ho uviděla prvý krát, mezi stromy opravovat prasklou gumu na kole. Křičela a bylo ji jedno, zda to slyší, on nebo ona, nebo celý les. Horké slzy ji stékaly po rozežhavených tvářích a plakala z celého srdce. Pomalu se složila na odřezaný pařez a hleděla do údolí, které zahaloval ranní opar po včerejší bouři a na palouku zahlídla rozmazaný pohyb ladného zvířecího těla. Na moment zapomněla na svoji bolest a zaostřila zrak. Prvé co uviděla, byly štíhlé nohy velikého jelena s majestátním parožím, které se vynořilo z mlhy. Měl světle hnědo-stříbrnou barvu a od nosu se mu pařilo. Sigrid na něj hleděla z povzdáli a téměř nedýchala. Trochu se ho bála, no nikdy neviděla naživo tak překrásné zvíře. Chtěla ho nějak přilákat, no nevěděla  jak a tak jen klečela a tiše ho pozorovala. Jelen pomalu kráčel blíž a blíž, až ho mohla najednou celého vidět tak blízko, že cítila jeho horký dech při své tváři. Vystřela ruku a chtěla se dotknout jeho tvrdé, krátké srsti, no bála se, že uteče. Zvíře neprojevovalo žádné znaky plachosti. Odfrknul si jako kůň a opatrně si složil nohy pod sebe. Sigrid byla okouzlena zjevem, který měla před sebou. Natáhla ruku a opatrně ho pohladila po hlavě a dotkla se jeho velikých rohů. Byl tak obrovský jako člověk a klidně před ní seděl. Vůbec nevěděla proč, no když se mu zahleděla do mokrých očí, popadnul ji ten největší smutek. Tolik ji to dojalo, že nemohla přestat a cítila, jak se z ní odplavuje bolest.  

„Ty mi rozumíš,“ šeptla k jeho uchu. Jelen si odfrkl a pomalu se postavil na všechny čtyři. Pár krát zahrabal kopýtkem do měkké lesní půdy a pomalu se ztratil tak jako přišel. Mladá brunetka stála jako opařená a pořád hleděla za obrovským zvířetem, když konečně doběhl Jerg s výrazem v tváři, který vůbec neznala. Vlastně toho muže už vůbec neznala a za tu chvíli stihla na něj taky kompletně zapomenout. Vše na něm ji bylo cizí a odporné. Ruce, které tak ráda držela, by mu nejradši usekla. Myslela jen na nadpozemskou zkušenost s jelenem. Zítra se sem znovu vrátí. Kopla do kamenu, a ještě jednou se otočila.