Kapitola 1

Pousmál jsem se, když jsem zvenku zaslechl šum obrovských ptačích křídel. Už zase se chtěl proletět, v poslední době tyhle své výlety podnikal čím dál častěji. Ne že bych se mu divil. Vydržet v té jeskynní pevnosti zavřený mezi stěnami, to se nelíbilo nikomu z nás. Možná tak leda tomu pošukovi, co to tady vedl, tomu divnýmu týpkovi s maskou. Všichni jsme toužili vypadnout, něco dělat, ale zatím to nešlo. Samozřejmě, mohli jsme odejít, kdy nás napadlo. Neměli jsme k Akatsuki žádné závazky, nemuseli jsme tam být. Ale zůstali jsme. Kvůli němu. Kvůli Sasukemu. Každý z nás měl pochopitelně svou výmluvu, proč otálí s odchodem. Juugo potřeboval Sasukeho kontrolu, Karin chtěla prý vyzkoušet své schopnosti a já… já jsem chtěl Kisameho meč. Ale myslím, že důvod byl ve skutečnosti jiný. Měli jsme ho rádi. Byl dobrý vůdce a vynikající bojovník. Jeho kouzlu šlo těžko nepodlehnout. Karin, ta ho přímo uctívala, Juugo v něm viděl ztraceného přítele a já? Já nevím, co jsem v něm vlastně viděl. Bylo to zvláštní, jak jsme ho slepě následovali a byli schopní za něj položit i život. Zvláštní proto, že Sasuke nebyl nijak zvlášť přívětivý. Naopak, byl dost chladný a odtažitý a od té doby, co se dozvěděl pravdu o svém bratrovi, se ještě více uzavřel do sebe. Ale nás přitahoval jako magnet nebo jako plamen, vábící noční můry. Všichni jsme podvědomě věděli, že se nejspíš nakonec spálíme. Přesto jsme stáli za ním. Tok mých myšlenek přerušil pronikavý ptačí skřek a tiché broukání jeho hlasu. Pousmál jsem se a vyšel z jeskyně. Přede mnou se rozprostřel výhled na moře. Široké, modré a nekonečné, protější břeh byl tak vzdálený, že jste na něj vůbec nedohlédli. A přímo přede mnou na skalnatém útesu seděl obrovský jestřáb. Byl tak velký, že rozpětí jeho křídel bylo asi dvakrát tak dlouhé jako já. Hlavu měl pták skloněnou a vystavoval zobák Sasukeho dlani, která po něm přejížděla. Očividně bylo pro něj snazší vytvořit si pouto ke zvířatům, než k lidem.

„Chystáš se někam?“ promluvil jsem vesele a vykročil k nesourodé dvojici. Jeho černé oči se na mě ani nepodívaly, když odpověděl:

„Potřebuju na chvíli vypadnout.“

„Nedivím se. Trávit čas s Karin není žádná zábava.“ Přikývl jsem chápavě. Sasuke na to nic neřekl. Opřel jsem se o jeden z trčících kamenů a bavil se tím, že jsem na něj němě zíral. Neměl to rád, reakce přišla poměrně brzy:

„Potřebuješ něco, Suigetsu?“

„Ani ne.“ pokrčil jsem rameny a sledoval, jak se černovlasý chlapec plavě vyhoupnul na velkého ptáka. „Kam poletíš?“ zeptal jsem se, protože jsem nechtěl, aby beze slova zmizel, jak to bylo v jeho oblibě.

„Nevím.“ Zněla lhostejná odpověď. Chápal jsem to. Bylo mu jedno, kde bude, hlavně aby to bylo někde daleko od tohohle vězení. Daleko od místa, kde kdysi přebýval jeho bratr…

„Nepozveš mě na prolíťku?“ nadhodil jsem nevinně. Překvapeně nadzvedl obočí a konečně mi věnoval pohled.

„Ne.“ řekl klidně, ale já jsem postřehl v jeho hlase malý podtón zvědavosti. Zajímalo ho, proč jsem se na to ptal. Paradoxní na tom bylo, že jsem to sám nevěděl. Asi jsem chtěl prostě taky na chvíli vypadnout.

„Ale no tak. Pořád lepší moje společnost než Karin ne?“ zasmál jsem se a přešel jsem blíž, až jsem se mohl jestřába dotknout. Sasuke na mě shlížel ze své výše a netvářil se zrovna laskavě.

„Upřímně řečeno, Suigetsu, mezi váma zas takový rozdíl není. Ta tvoje věčně dobrá nálada mi taky občas silně brnká na nervy.“ Ušklíbnul se.

„Oh, vážně? Každý nemůže být takový morous jako ty. A řeknu ti, že nebýt mě, tak v našem týmu není žádná zábava.“ Opáčil jsem a sladce se na něj usmál.

„Tomu tvýmu věčnýmu škádlení s Karin říkáš zábava?“ zkřivil sarkasticky horní ret, „větší zábava byla snad i s Orochimarem.“

„Ty seš milej jako vždy.“ Zahučel jsem otráveně a poplácal ptáka po hřbetě, „tak co, můžu přisednout?“

„Ne.“. Usmál jsem se pro sebe. I když to byla odmítavá odpověď, nedal jestřábovi pokyn, aby odletěl. Prokouknul jsem ho, přestože mě od sebe odháněl, čekal, až se přidám.

„Tak se holt pozvu sám, no.“ Usoudil jsem a vyhoupnul se za něj. Jestřáb vydal nový skřek, ale Sasuke ho pohladil po šíji a v momentě ho uklidnil. „Tak startujem, kapitáne Sasuke!“ výsknul jsem vesele.

„Zmlkni Suigetsu nebo neletíš nikam.“ Zavrčel podrážděně a lehce zaryl opeřenci paty do trupu. Ucítil jsem, jak se obrovské pařáty přikrčily a pak odrazily, velká křídla se roztáhla a už jsme byli ve vzduchu. Byl to úžasný pocit, to jsem musel uznat. Mírný vítr nás šlehal do tváří a před námi se rozprostírala jen tyrkysově lesklá plocha vody. Moře a azurové nebe, sem tam s bílými obláčky. Už jsem chápal, co Sasuke na tom létání vidí. Byl to vzrušující pocit vidět před sebou jen velmi vzdálený horizont a kolem dokola masy vody. Sasuke pobídnul jestřába a ten nabral výšku. Pohlédl jsem dolů. Stín obrovského ptáka se odrážel na hladině.

„Skvělý!“ zaječel jsem hlasitě Sasukemu za zády.

„Neřvi mi do ucha nebo tě shodím.“ Křikl Uchiha přes rameno, ale v jeho hlase byla patrná změna. Ten tón byl teplejší, přátelštější. Tady nahoře byl ve své kůži. I mě se to líbilo. Zvedalo to ve mně obrovskou vlnu adrenalinu. Napadlo mě trochu Sasuke pozlobit, když byl v tak dobré náladě. Opatrně jsem se přisunul blíž a objal ho kolem pasu. Černovlasý chlapec sebou trhnul jakoby dostal žihadlo. „Co děláš?! Zbláznil ses?!“ zasyčel.

„Jenom se tě držím, abych nespadnul.“ Namítl jsem rozverně.

„Koukej mě pustit. Udržíš se i bez toho.“ Zamumlal vztekle. Provokativně jsem ho stisknul ještě pevněji. Zaslechl jsem, jak zaskřípal zuby. Páni, že to ale byl pocit! Objímat Sasukeho Uchihu, když nemohl nic dělat. Kdybychom se pustili do křížku, spadli bysme oba, on navíc musel řídit toho jestřába. Musel jsem uznat, že hezky voněl. Zvláštní, nikdy jsem nepostřehl, že by se stříkal nějakým parfémem. Ale tahle vůně byla neodolatelná. V mé hlavě se začal rodit ďábelský plán. A pěkně nebezpečný, protože nemusel vůbec vyjít. Na zemi bych si něco takového nikdy netroufl, ale tady nahoře to byl úplně jiný svět. Úplně jiná realita. Koneckonců… proč trochu nepoškádlit štěstěnu? V nejhorším mě zabije. Jak jsem tak měl paže ovinuté kolem jeho těla, nechal jsem jednu dlaň sklouznout do jeho klína. Reakce přišla okamžitě. Sasuke sebou tak cuknul, že vyrval jestřábovi hrst peří na týle. Pták zavřeštěl a vypadl z rovnováhy, takže jsme málem oba sletěli. Naštěstí Sasuke nad jestřábem rychle převzal kontrolu. „Co to sakra děláš?! Co si do prdele myslíš, že děláš?!“ vyjeknul šokovaně, ale neodvážil se znovu spustit dlaně z jestřábova krku.

„Mhmm… co bys řekl?“ zapředl jsem mu do ucha a přejel dlaní přes látku jeho kalhot v rozkroku. Druhou rukou jsem zajel pod jeho bílou košili.

„Přestaň! Dej ze mě ty svý pracky!“ zuřil a pokusil se o odpor. Jenže jak opeřenec přestal cítit Sasukeho dlaň na své šíji, vydal protestný skřek a nebezpečně se naklonil vlevo, takže Uchiha zase rychle přitiskl ruku k jeho krku. Bylo to zábavné sledovat, jak bezmocně pění vzteky. Věděl jsem, že mě to nejspíš přijde zatraceně draho, ale za tu chvíli nadvlády nad ním to stálo.

„Děláš jako kdyby ti to vadilo.“ Řekl jsem nevinně a lehce klouzal dlaní přes jeho slabiny. Napomáhalo mi pochopitelně i to, že nemohl dát nohy k sobě, když seděl obkročmo na ptačím hřbetě. Už dlouho jsem nikoho neměl a tušil jsem, že on taky ne. Jo, život shinobiho byl těžký. Člověk si musel umět občas pomoct… mít zručné ruce. Experimentovat se stejným pohlavím patřilo k mé zábavě ještě než jsem se dostal k Orochimarovi. Časem jsem zjistil, že to není vůbec špatné, užívat si s klukem. Bylo to drsnější, živočišnější než s holkou. Napadlo mě, jestli s tím má Sasuke taky nějaké zkušenosti. Rozhodně to tak nevypadalo, protože se různě kroutil jako žížala a zasypával mě přívaly nadávek a výhrůžek, které jsem pouštěl jedním uchem dovnitř, druhým ven. Všiml jsem si, že dal jestřábovi pokyn a změnili jsme směr letu tam, kde tušil nejbližší pevninu. Nejspíš mi chtěl dát co proto. No, ačkoliv jsem žádný blízký břeh neviděl, raději jsem konal, protože jsem chtěl dokončit svou práci. Pravačkou jsem trochu přitlačil a zaslechl jsem, jak Sasuke zalapal po dechu. Levou rukou jsem přejížděl přes jeho břišní svaly, pak nahoru k bradavkám. Mezitím jsem mu přitiskl rty k šíji a dal mu na ni lehký polibek. „Uvolni se trochu.“ Vydechl jsem mu do ucha.

„Ty blbče, přestaň s tím!“ zasyčel vražedně. Zkusmo jsem mu olíznul ušní lalůček. Cítil jsem, jak se zachvěl a zadržel dech.

„Aha! Právě jsem objevil jednu z tvých erotogenních zón.“ Zasmál jsem se omámeně.

„Suigetsu, já tě zabiju! Už teď seš mrtvej!“ zasípal rozčileně, ale nemohl jsem nepostřehnout jistou dávku vzrušení v jeho hlase. Jo, hormony holt dělají svoje bez ohledu na to, kdo je spustí. S rošťáckým úsměvem jsou rychle zajel dlaní pod jeho kalhoty i spodní prádlo. „Okamžitě toho nech!“ zaječel téměř hystericky. Páni, že by byl tak trochu homofobní?

„Co tak vyvádíš? Přece se ti to líbí.“ Řekl jsem pobaveně a obemkl prsty jeho penis. Schválně jak odolá mojí zručné technice, kterou jsem si vypiloval sám na sobě.

„Ne! To teda nelíbí!“ protestoval zuřivě, ale já jsem věděl, že je to lež. Pohnul jsem párkrát rukou nahoru a dolů. Sasukemu uniklo tichounké zasténání.

„Ne?“ bavil jsem se.

„Ty… ty stvůro! Za tohle mi zaplatíš!“. Protočil jsem oči v sloup. Ten toho nadělá. Všiml jsem si, že začínal být vzrušený a jeho penis v mé dlaně zaujal skutečně nezanedbatelné proporce.

„Hmm… to není špatné.“ Okomentoval jsem to a Sasuke zrudnul až ke kořínkům svých uhlových vlasů.

„Já… tě… zabiju!!“ cedil přes zuby každé slovo. Ovšem bylo to poněkud zmírněno dalším zasténáním, když jsem prsty přejel přes citlivý žalud. V dálce jsem zahlédl nezřetelný obrys pevniny. Sakra, to abych sebou hodil. Stisknul jsem ho pevněji a zrychlil pohyby. Sasuke se kousnul do rtu a malinko zvrátil hlavu dozadu. Využil jsem toho a přisál se rty k jeho krku. Lízal jsem vybrané místečko jazykem, ochutnával jeho sametovou kůži a přitom jsem levačkou věnoval péči jeho bradavkám. Pak jsem se rty zaměřil na tu nově objevenou erotogenní zónu, jeho ucho, jehož lalůček jsem teď laskal, jemně ho do něj kousal a žmoulal mezi rty. Ve spojení s prudkými pohyby pravačky v jeho slabinách to byla kombinace, které nešlo nepodlehnout. Takhle jsem dokázal dostat na vrchol všechny své sexuální partnery. Sasuke nebyl výjimka, ať už byl jakkoliv chladný a odtažitý. Cítil jsem, jak se napjal, přes rty mu unikl krátký výkřik a pak mi pravou ruku potřísnila lepkavá tekutina. Samolibě jsem se usmál. Sasuke seděl jako přimražený a nedokázal ze sebe vypravit jediné slovo. Od chvíle, co jsem s touhle zábavou přišel, mu poprvé došel dech. To už byl na dohled jakýsi skalnatý výběžek, ne zrovna rozlehlý, byl to jen jakýsi větší ostrůvek, který vyčníval uprostřed nekonečných plání moře. Tak to mi asi zbývalo jen pár vteřin života. Jestřáb se přikrčil a svalnatými pařáty přistál s drcnutím, které mě málem shodilo ze hřbetu. Což by vlastně vyšlo úplně nastejno, protože vzápětí mě shodil Sasuke. Okamžitě seskočil a strhnul mě s sebou. Na tváři mi přistála ne zrovna jemná facka. A druhá. Popadl jsem ho za zápěstí, aby to nemohl opakovat. „Ty…!“ vyrážel ze sebe přerývaně, „ty jeden…! Ty… ty…!“. Jakoby nemohl najít dost ošklivé slovo, aby vystihovalo můj zločin.

„Ale no tak. Proč se tak rozčiluješ? Jen jsem ti trochu pomohl. Co je na tom zlého?“ zeptal jsem se nevinně. Odstoupil ode mě na několik kroků. Po tváři se mu stále rozlévala červeň. Kdybych to neviděl na vlastní oči, pokládal bych za nemožné, že se Sasuke dokáže taky červenat. „Nemusí se to nikdo dozvědět.“ Pokračoval jsem, dokud byl ještě natolik otřesen z, pro něj nového, zážitku, že nebyl schopný si mě pořádně podat, „neříkej mi, že jsi to ještě nikdy nedělal s klukem. To ti nevěřím. Zvlášť ne, když jsi trávil tolik času s Orochimarem.“.

„Orochimaru si nic nedovolil! Věděl, že bych ho za to zabil!“ křikl Sasuke ohnivě.

„Vážně? Takže to byl teda důvod, proč jsi ho nakonec odkrouhnul?“ nadhodil jsem pobaveně.

„Jasně že ne!“ zavrčel podrážděně. No vážně, věděl jsem, s kým mám tu čest, ale napadlo by vás, že je Sasuke tak nedůtklivý? „Nevím, co to mělo znamenat, Suigetsu.“ Pravil pak a bylo vidět, že se zase halí do toho svho pláště nepřístupnosti a ledového klidu, „ale říkám ti, že jestli se mě ještě dotkneš, budeš toho hodně dlouho litovat!“. Ušklíbl jsem se a sledoval, jak se ke mně obrátil zády a zamířil k jestřábovi. No dobře, Sasuke, jak chceš. Koukám, že na tebe budu muset jít jinak. Měl jsem ještě jeden nápad, ale chtěl jsem ho použít až jako poslední možnost, protože tak nějak nebyl zrovna nejbezpečnější. Spoléhal jsem na jeho hrdost.

„Jsou všichni Uchihové takoví srabi, když dojde na sex?“ zavolal jsem za ním posměšně. Viděl jsem, jak ztuhl uprostřed pohybu. „Docela mě to překvapuje. Myslel jsem, že vás nevyvede z míry nic. Vás, s tím vaším sharinganem a vznešenou uchihovskou krví. Na bitevním poli jste možná dobrý, ale jak dojde na postel, jde odvaha stranou co?“ pronesl jsem klidně. Chvíli jsem nechal svoje slova doznít a napjatě čekal na jeho reakci. Pomalu se ke mně otočil čelem a v očích se mu vztekle zablesklo.

„Neprovokuj, Suigetsu.“ Zasyčel, „varuju tě, nevíš, čeho jsem schopný.“. V duchu jsem se usmál. Možná, že by to i mohlo zabrat.

„Oh, doopravdy?“ pozvedl jsem obočí a přistoupil k němu blíž, „a čeho jsi teda schopný, Sasuke? Řekni, dokázal by sis mě vzít? Věděl bys vůbec, jak se to dělá? Chceš vědět, co si myslím? Že jsi možná silnější než Orochimaru, ale v sexu jsi asi tak zkušenej jako desetiletý ucho. Kolik že ti to je? Šestnáct? Vsadím se, žes ještě nikdy s nikým nespal co?“. Trochu jsem přeháněl. Bylo mi jasné, že už Sasuke nějakou tu dívku měl, to by byl asi úplně nenormální kdyby ne, ale chtěl jsem ho vydráždit. Jasně, bylo v tom riziko, mohl mě zabít, ale spíš jsem si říkal, že ho jeho vrozená uchihovská pýcha donutí vyvrátit moje tvrzení.

„Zavři zobák! Tohle je poslední varování. Nemysli si, že bych to nedokázal!“ odsekl zuřivě.

„To bys neudělal. Na to nemáš, Sasuke.“ usmál jsem se na něj a zkřivil horní ret, což bylo jeho oblíbené gesto, když dával najevo svou převahu. Na vteřinku jsme se jen měřili pohledy, mohl jsem přímo cítit vlny vzteku, které z něho sálaly. Možná jsem to trochu přepískl… Pohnul se tak rychle, že jsem to skoro vůbec nepostřehl. Najednou byl za mnou a bolestivě mi zkroutil ruce za záda, až jsem překvapeně zamrkal. Násilím mě odtáhnul ke kameni, který vyčníval z povrchu ostrůvku a surově mě přes něj přehnul. Pokusil jsem se o protest, ale Sasuke mi ještě o něco víc sevřel zápěstí. Ještě tak centimetr a asi by mi ho zlomil. „Au!“ zareagoval jsem s jistou dávkou šoku v hlase. V tu chvíli jsem ale ucítil, jak mi prsty druhé Sasukeho ruky rozepínají poklopec. A do hajzlu.

„Řekl sis o to.“ Zasyčel mi do ucha, zatímco mi rval kalhoty z boků, „chtěl jsi to, máš to mít!“. Přivřel jsem oči a zachvěl se. Kupodivu to ani tak nebylo strachem, jako spíš vzrušením. Sasuke mi jediným pohybem stáhnul trenky. Bylo to zvláštní, stát tam od pasu dolů nahý, zatímco se mi ostrá hrana kamene zařezávala do podbřišku a ruce jsem měl zkroucené silným stiskem Sasukeho levé ruky. Bylo to zvrácené. A vzrušující. Ohlédl jsem se přes rameno. Sasuke si právě rozvázal kalhoty a deseti nacvičenými pohyby přivedl svůj penis k erekci. Nečekal, jestli se budu nebo nebudu bránit, kopnutím mě donutil víc roztáhnout nohy a na jediný příraz do mě tvrdě proniknul. Vyjekl jsem bolestí. Tohle bylo teda nečekané. Sasuke se zarazil, protože ho to taky zabolelo, ale pak začal rychle přirážet. Brzy jsem se vzpamatoval a pokusil se co nejvíc uvolnit. Překonal jsem prvotní odpor a naopak jsem cítil, jak moje tělo reaguje na ty staré známé pohyby. Moje vzrušení nabývalo na síle. Zaklonil jsem hlavu a zasténal. Tohle bylo lepší, než dělat to v měkké posteli s příliš poddajným dívčím tělem. Měl jsem to rád drsnější. Také Sasukeho přístup se jaksi změnil. Jeho přírazy se naopak o něco zpomalily a zaslechl jsem jeho zrychlený dech. Pronikal do mě celou nezanedbatelnou délkou svého penisu a začal si to také docela užívat. Bezmyšlenkovitě mi pustil zápěstí a stisknul mě v bocích. Já se zas nemohl nabažit toho skvělého pocitu, jak mě vyplňoval a když do mě zase vnikl, tentokrát o něco hlouběji, ucítil jsem, jak se v mém těle otřel o drobnou uzlinku, která způsobila, že jsem hlasitě zavzdychal a přirazil proti němu. Mým tělem se šířily ohnivé vlny slasti, vysílaly vzrušení do všech mých nervů. Zaslechl jsem, jak se napůl pobaveně uchechtnul a zopakoval ten pohyb. Musel jsem se kousnout do ruky, abych nedal až příliš hlasitě najevo, jak se mi to líbí.

„Víc!“ zasténal jsem a cítil, jak mi po těle perlí kapičky potu, „hlouběji!“. Sasuke nic nenamítal a vyhověl mi. Zalapal jsem po dechu, pravačkou zabloudil do rozkroku a stisknul v dlani svůj penis, který jsem si začal divoce honit. Sasukeho přírazy nabíraly na intenzitě a rychlosti. Poprvé mu uniklo zasténání. Bylo to tak hříšné, tak smyslné, tak úžasné! Teď už jsme nebyli Sasuke a Suigetsu. Teď jsme byli jen dva kluci, co se nutně potřebovali udělat. Trhnul jsem sebou, když jsem ucítil Sasukeho horké prsty, jak odstrkují ty mé a obmykají mojí erekci. Do prdele, ten zmetek to zatraceně uměl! Jeho doteky a jeho tvrdý úd, vnikající mi do útrob, mě dováděly k šílenství. Divoce mě šukal a ani jeden z nás už se nedržel zpátky, co se týkalo hlasových projevů. Oba jsme funěli, sténali a supěli, jak jsme se rychle blížili k vrcholu. V poslední fázi Sasuke přirážel tak prudce, až jsem si o hrubý povrch kamene odřel lokty, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Stačilo ještě pár rychlých pohybů jeho pravé ruky a dosáhl jsem vytouženého pocitu absolutního blaha. Zvrátil jsem hlavu dozadu a vykřikl jeho jméno. Bílá lepkavá tekutina potřísnila jeho prsty. Na samém vrcholu slasti jsem sevřel svaly a tím ho také přivedl k orgasmu. Sasuke se na rozdíl ode mě kousnul do rtu, zavřel oči, zaryl mi nehty levé ruky do boků a udělal se hluboko ve mně. Když bylo po všem, nedokázal jsem se pomalu ani udržet na roztřesených nohou. Tohle bylo lepší, než všechno, co jsem kdy zažil, a že už jsem toho za sebou neměl málo. Sasuke ze mě vytáhnul ochabující penis, natáhl si černé kalhoty a zcela neomaleně si otřel zbytek mého ejakuátu z pravačky do mého spodního prádla.

„Cože jsi to říkal v souvislosti s Uchihy a sexem?“ zeptal se zase tím svým chladně výsměšným tónem, který jsem tak důvěrně znal. Obětoval jsem svoje už tak použité trenýrky, abych se také trochu otřel. No co, tak holt budu chvilku naostro, v jeskyni mám náhradní prádlo. Obrátil jsem se k tomu jeho arogantnímu ksichtu a založil ruce v bok.

„Docela dobrý.“ Zhodnotil jsem rádoby nenuceným hlasem jeho zatraceně skvělý výkon, „jen by to chtělo trochu trénovat, přece jen to bylo ze začátku dost nejisté, co Sasuke?“. Nebezpečně zúžil oči.

„Jdi do hajzlu, Suigetsu.“ Doporučil mi a v jeho tónu zazněla jasná převaha. Zašklebil jsem se na něj a chvíli jsme se jen tak měřili pohledem, kdo víc vydrží. Pak Sasuke lehce písknul a odkudsi se snesl onen obrovský jestřáb. Uchiha ho poplácal po zobáku a vyhoupl se na jeho hřbet. Počkal, než se vyškrábu za ním, a poté dal pokyn k odletu. Znovu jsme se ocitli ve vzduchu. Trochu nespokojeně jsem se zavrtěl. Začínal mě bolet zadek, ale dnešní událost za to rozhodně stála. Cítil jsem, jak mě do tváře šlehá příjemný vítr a cuchá mi vlasy. Jeden závan ke mně zanesl tu vábivou Sasukeho vůni. Zamyšleně jsem se díval na jeho záda. Přece jen nebyl takový chladný zmetek, jak se jevil. Minimálně měl stejné… ehm… potřeby jako my všichni. Pousmál jsem se a napadlo mě ho ještě trochu dopálit. Schválně, jestli bude ještě něco namítat, po dvou orgasmech. Přisunul jsem se blíž a znovu ho objal kolem pasu. Cítil jsem, jak ztuhnul. Vteřinku se nic nedělo. A pak… „Suigetsu?“. Pootočil hlavu přes rameno a jeho černé oči se na okamžik setkaly s mýma fialovýma. Rty mu zvlnil pokřivený úsměv. Než jsem stačil cokoli udělat, rychlostí blesku se obrátil, jeho silné paže se mi zapřely o hrudník a o sekundu později už jsem padal z ptačího hřbetu. Jestřáb neměl ještě takovou výšku, takže jsem poměrně brzy ucítil náraz o vodní hladinu a pak jsem najednou byl pod vodou a vytřeštěně zíral na modrozelenkavé světlo nade mnou. Ten prevít! Několikrát jsem máchnul pažemi a v momentě dostal hlavu nad hladinu. Nad sebou jsem uviděl velkého ptáka a na jeho hřbetě se na mě ze své výšky zlomyslně šklebil Sasuke.

„To bylo teda zákeřný!“ křikl jsem na něj a vytíral si slanou vodu z očí.

„Já tě varoval, abys mě neprovokoval.“ Upozornil mě klidně a netečně sledoval, jak jsem se tak pohupoval ve vlnách jako korková zátka.

„No dobře, fajn.“ Uznal jsem a začal šlapat vodu, abych se udržel na místě, „můžeš teď slítnout trochu níž, abych tam mohl zase vylézt?“.

„Ne.“ ušklíbl se na mě.

„Ale no tak.“ zkusil jsem udělat psí oči, „prosím. Už to neudělám.“. Sasuke se znovu velice ošklivě usmál. Očividně se dobře bavil. To bylo zvláštní, za celou dobu, co jsem s ním byl v týmu, se ještě tolik neusmíval jako dneska.

„Víš ty co, Suigetsu?“ nadhodil zlověstně.

„Co?“ nadzvedl jsem obočí. To, jak se zatvářil, se mi vůbec nelíbilo.

„Sejdeme se v jeskyni.“ Dopověděl se sladkým výrazem a pobídl jestřába, který okamžitě zamával obrovskými křídly a rozletěl se pryč.

„Sasukéééé, ty parchantééé!!!“ zařval jsem za rychle se vzdalujícím obrysem opeřence. Samozřejmě že se pro mě nevrátil, šmejd. Unaveně jsem si povzdechl. Byl jsem ve vodě jako doma, o to nic, ale při představě té dálky, než doplavu zpátky k jeskyni… Ach jo. Usoudil jsem, že mi asi nepomůže, když zůstávám na jednom místě, a tak jsem zabral rukama i nohama. Měl jsem dobré tempo, ale i tak mi bude trvat aspoň hodinu, než tam dorazím. Jak jsem tak plaval a kolem mě pleskaly vlny, musel jsem se usmát. Navzdory tomu jeho prvnímu protestu Sasuke vypadal, že se mu to docela i líbilo. Něco mi říkalo, že jsem s ním neletěl naposledy.