Kapitola 1 –  Nešťastné ráno

,,A do háje,“ rozlehlo se ještě potemnělým pokojem a původce této věty složil hlavu do dlaní. Tohle se přece nemohlo stát. To není zatraceně možný…

Tím se ovšem probudil druhý člověk v pokoji. Dívka nechápavě rozlepila víčka, aby se podívala rovnou do temných onyxových očí. Počkat – onyxových očí?

Ticho, které kolem panovalo, prořízl výkřik.

,,Neřvi!“ utrhl se na ni chlapec s kocovinou a okamžitě jí zacpal ústa.

,,S-so…“ ozvalo se přidušeně od nadějné kunoichi z klanu Hyuuga. Naprosto nechápala, co se děje.  Svůj pokoj poznávala, ale nerozuměla tomu, co tu dělá on.

,,Jo, na tuhle otázku chcem znát odpověď asi oba,“ povzdychl si Sasuke Uchiha s hlavou jako střep a s varovným pohledem, který doslova říkal opovaž-se-křičet-a-nezůstaneš-mezi-živými ji pustil.

,,S-Sasuke-kun?“ na víc se Hinata nezmohla. To není možné. Prostě není. To neměl být on… nechtěla si náhodou ten večer promluvit s Narutem? Není přece možné, aby si s ním Sasukeho spletla. I kdyby byla jakkoliv opilá.

,,To je přesně ten důvod, proč normálně nepiju,“ zamumlala tiše. Kdo ji vlastně přesvědčil? Ach ano, samozřejmě. Chytila se za hlavu. Tu bolest i tu situaci jí Kiba zaplatí. Jeden Juuken by stačil…

,,S tou stydlivostí to na mě nezkoušej. Pochybuju, že bych tu dneska byl, kdyby ses pořád jen červenala,“ ušklíbl se lamač dívčích srdcí a sjel ji pohrdavým pohledem.

,,P-promiň,“ sklopila hlavu. Tím si vysloužila odfrknutí mladého Uchihy.

,,Ty seš fakt marnej případ,“ dodal a zakroutil hlavou.

Po chvíli ticha se  opět ozval: ,,Tak, a co budeme dělat teď?“

,,N-nějak tě d-dostaneme p-pryč odtud,“ vyklopila ze sebe.

,,To nebude problém, ne? Prostě normálně vylezu dveřma.“

,,S-Sasuke-kun… ty ses zbláznil,“ odvětila a sama byla pyšná, že to vyslovila bez koktání.

,,Proč myslíš?“ zamračil se na ni. Nejdřív taková stydlivá holčička a pak tohle…

Modrovláska mu věnovala dlouhý pohled. Podle ní to bylo všechno nad slunce jasné – copak nebyl Hiashi Hyuuga po celé Konoze známý neustálým kontrolováním svých dcer?

Sasuke nebyl zrovna nejhloupější, ale tentokrát ho ještě příšerně bolela hlava – musíme mu tedy odpustit, že mu vše došlo až po dvou minutách ticha.

,,Aha. No, tak půjdu třeba oknem.“

Hinata si odkašlala: ,,T-tak to nepůjde,“ prohlásila rozhodně.

,,A proč to, proboha?“ podíval se vyjeveně na kunoichi vedle něj.

Ukázala z okna a Sasuke se k němu pomalu došoural. Musel uznat, že oknem cesta vážně nevedla. Hinata neměla pokoj v zrovna nejnižším patře a navíc by pošlapání záhonů s květinami bylo dost nápadné. Následoval další povzdech, který se vydral z úst černovláska.

,,Tak co navrhuješ?“ otočil se na ni.

Hinata zrudla –  obličej měla tak červený, že vypadala jako rajče s temně modrými vlasy.

,,Ehm… Hinato?“ začal poněkud starostlivě Uchiha.

,,N-no…m-možná…b-by stálo za t-to se obléct,“ dostala ze sebe mladá Hyuugová a zrudla ještě víc. Sasuke se podivoval, že je to vůbec možné. No co. Každej umíme něco.

Podíval se dolů. Ups… no, kdo si má taky všechno pamatovat?

Pak kývl. ,,To máš vlastně pravdu,“ rozesmál se.

,,Teď!“ zašeptala rozhodně Hinata a oba dva si to co nejrychleji a také co nejtišeji šinuli k zadním dveřím sídla klanu Hyuuga.

Vyklouzli ze dveří a tam se oba rozesmáli. Nebezpečí bylo zažehnáno!

,,A zatraceně. To mám jít domů bez bot?“ všiml si Sasuke a tázavě se podíval na kunoichi.

,,Na,“ podala mu svoje vlastní. ,,A vrátit,“ dodala přísně.

,,Jasně,“ zasmál se a s díky boty akceptoval.

,,A…a ticho,“ řekla ještě a tentokrát se jív očích odrážela prosba.

,,Myslíš o tomhle.. incidentu?“

Kývla a pak mávla rukou na rozloučenou. Otočila se na podpatku… tedy vlastně pardon, na patě, a vkradla se zpět do domu.

Sasuke se za ní ještě chvíli zamyšleně díval, než se vydal na cestu domů. A to mu vždycky připadala taková uťápnutá a nezajímavá. Asi bude muset svůj názor přehodnotit.

S takovou by se přece nevyspal, no ne?

Zhruba o dvě hodiny později, když už slunce vesele svítilo na Skrytou listovou, se Hinata vydala na snídani. Její hlava si říkala o pozornost – bolela, jako kdyby do ní bylo zabodnuto tucet jehel. Proto si jemně masírovala spánky prsty a dívala se výhradně na dřevěnou podlahu, aby se s ní okolí nemotalo. Už to vypadalo, že bez nehody dorazí až ke své rohoži, když tu se ozvalo tupé zadunění a modrovláska skončila na zemi.

,,Hinato, dávej sakra pozor!“ zaječela její mladší sestřička a z výšky se na ni zamračeně podívala. Oslovená se chytila za hlavu  a s pohledem plným bolesti prohlásila: ,,Neřvi…“

,,Ale, ale, kocovina?“ škodolibě se pousmála Hanabi. ,,Nemělas tolik pít, sestřičko.“

,,Sklapni,“ ozvalo se zpod tmavých vlasů. Hanabi se ušklíbla. Tak netypické – ona a nadávat? No to se něco vážně muselo stát. Najednou si všimla zvláštní věci, když se záclona vlasů trošku odhrnula. Tam, kde se stýkalo rameno s krkem měla takový malý flíček…

Hanabi se k ní naklonila a ukázala na něj.

,,Co to je?“

Její sestra na ni vrhla nechápavý pohled a pak se s Hanabinými instrukcemi onoho místa dotkla. Zbledla. Tušila, co to asi tak je. Do háje…

,,To je m-modřina.“ prohlásila a bojovně vystrčila bradu. Okamžitě cucflek zakryla vlasy.

,,Vážně?“ protáhla mladší kunoichi a posměšně se na ni zadívala.

Hinata vstala. Asi až moc prudce, což si uvědomila, když jí v hlavě zatepala bolest. Přinutila se však s hlavou pyšně zdvihnutou nakráčet do kuchyně, kde se s úlevným výdechem zhroutila na své místo.

,,Hinata-sama?“ ozvalo se vedle ní. Zvedla hlavu.

,,Neji-kun. D-dobré ráno..“

,,Jste v pořádku?“

,,S-samozřejmě,“ pousmála se. Noc strávená se Sasukem Uchihou, aby něco nebylo v pořádku, že. Vlastně… odkdy byla tak sarkastická? Ten kluk ji vážně vykolejil.

,,Nechápu, jak ten blivajz můžeš pořád jíst. Ramen k snídani?!“

,,Sakuro-chan… nechej mě být, ano? Ty ses ráno neprobudila vedle…a do háje…“

,,Naruto? Vedle koho ses, šánnaró, probudil?!“

,,Nemusíš ho rozmlátit na kaši ještě před tréninkem,“ zasáhl Sasuke. Málokdy se toho blonďatého paka zastal, ale po zmínce o probuzení s ním začal soucítit. Tak vedle koho to bylo, Usuratonkachi?

Ino nebo Tenten? Zašklebil se. To je teda výběr.

Ale nějak si neuměl je představit s Narutem. Prostě to nebylo… normální. Lhostejně pokrčil rameny. Ať to bylo s kýmkoliv, neměl v úmyslu to z něj tahat. Po jeho probuzení, o kterém se nikdo nesměl dozvědět, měl pro dalšího člena týmu sedm trošku pochopení.

Ale je pravda, že Hinata nebyla zrovna nejhorší člověk, který ho mohl potkat.

Mladá Hyuugová se vydala na místo, kde měla se zbytkem týmu osm sraz. Šla s předstihem, ostatní nikdy nechodili pozdě a navíc ji vůbec nemrzelo, že není doma se svou rozkošnou sestrou. Opět si masírovala spánky, ale tentokrát se snažila dívat více kolem sebe – přece nechce tu srážku opakovat.

Ale osud jí nepřál. Když se znovu podívala pod nohy, ani nestihla zaregistrovat, co se děje, a už letěla na zem. Potichu zanadávala. To má tedy štěstí.

,,Ježiši, promiň,“ ozval se nad ní hlas.

Když se podívala nad sebe, spatřila Shikamara, jak jí podává ruku. S díky ji přijala a s jeho pomocí se vytáhla do stoje.

,,N-nedívala jsem se na cestu…ty p-promiň,“ obrátila se na něj a trošku zčervenala.

,,Je to sice otrava, ale když už jsem tě takhle srazil, budu ti to muset nějak vynahradit.“

,,T-to není nutné… Shikamaru-kun,“ řekla Hinata směrem k zemi.

,,Ne? Když myslíš, tak na tebe dám. Je to otrava, ale mám pro tebe misi od Páté…“

,,Misi?“ podívala se na něj zaskočeně. To rozhodně nečekala.

,,Ano. Budeš se spolu se mnou a dalšími ninji starat o Chuuninskou zkoušku.“

,,J-já?“

,,No jo. Původně jsem chtěl jít za Nejim, ale když jsem tě tady tak srazil…bylo by zbytečný jít dál za ním. Pátá mi nařídila, že si mám vybrat jednoho shinobiho s byakuganem.“

,,Aha. T-takže?“

,,Takže tě budu potřebovat tak za dvě hodiny. Buď v kanceláři Páté.“

,,Fajn.“

,,Tak když už jsem tě tu tak srazil, na, vem si,“ podal jí jí jeden ze skořicových rohlíků, kterým v tom spěchu zřejmě říkal snídaně.

,,D-děkuju…“ zamumlala Hinata, opět to oznámila zemi. Takže za dvě hodiny u Páté?

Chuuninská zkouška… to zní zajímavě.

S lehkým úsměvem se vydala na místo setkání se svým týmem.