Kapitola 1 – Proměna
by IberisSesshomaru šel pomalu po cestě, která se klikatila rozlehlým zeleným údolím. Na jeho jinak chladné tváři bez známky jediného pocitu se teď mísilo vše možné. Od smutku po lítost až vztek na sebe samu. Byl zoufalý, poprvé ve svém životě si nevěděl rady. Vždyť ztratil jedinou osobu, kterou měl rád. Co na tom, že to byl člověk?! I když lidi nenáviděl pro jejich slabost a jejich pocity, kterými se nechali ovládat, byl tady jeden človíček, kterému podlehl i on sám. Rin… Jeho malá společnice, která se stále jen usmívala a všude okolo sebe šířila auru lásky a štěstí. A on? Nedokázal jí ochránit, když jeho pomoc nejvíce potřebovala. Bláhově podlehl svojí nenávisti, k ještě k tak nicotnému démonovi. Sám však uznal, že byl silný, ani ho nezabil… Teď nesnášel démony ještě víc, než kdy před tím. Kvůli němu je Rin pryč a on jí stále nemůže najít. I Jaken jí hledá, ale stále nic. Jako by už prostě neexistovala…
Se smutkem v očích se rozhlížel po pusté cestě, když ho něco zaujalo… Červená troska, která bezvládně ležela pod jedním stromem na kraji cesty. Přišel k ní a s jistým znechucením se díval na svého bratra. Psího polodémona. Poklekl k němu a i přes odpor k němu se nad ním sklonil a zkoumal jeho pomlácenou tvář, kterou rámovaly bílé vlasy. Takové vlasy měl i on sám… S Povzdechem zjistil, že je na pokraji smrti. Vzal ho do náručí a postavil se. Nechtěl to udělat, ale jeho malá Rin by si to tak přála.
Naposledy se rozhlédl kolem sebe, jestli by nenašel ty jeho přátele. Nikoho však neviděl. S dalším povzdechem tedy vykročil ke kněžce Kaede.
Když dorazil k chatrči Kaede, s odporem sledoval ty ubohé lidi, kteří se sešli kolem něho a neustále se křižovali. Zabouchal na dveře a čekal.
Sledoval, jak se dveře s vrzáním otevírají a v nich stojí stařena s páskou přes oko. ,,Sesshomaru?“ vydechla překvapeně. Když však uviděla InuYashu v jeho náručí, okamžitě se ujala vedení a pustila ho dovnitř, kde ukázala na lůžko. Sesshomaru ho opatrně položil. ,,Postarej se o něj, není na tom zrovna nejlépe.“
Kaede se na něj zkoumavě zadívala, pak pokrčila rameny a začala prohlížet InuYashu. Pak se dala do léčení.
Trvalo to dlouho, Sesshomaru pak už nepočítal, jak dlouho tam byl. Jen seděl u svého bratra a dával na něj pozor. Ani nevěděl, co to do něj vjelo, že se o něj tak najednou staral. Dal sice otci slib, že se o něj postará, ale tohle bylo něco jiného. Pocit, který se objevil, když se zadíval na bratra.
Celou dobu se o něj staral a nehnul se od jeho lůžka, Byl tam už opravdu dlouho, ale InuYasha se ještě ani jednou neprobral. Byl vděčný Kaede, že se ho na nic neptala a dala mu plnou volnost ve svém domě.
,,Sesshomaru?“ ozval se sípavý hlas, vycházející z lůžka. Sesshomaru se okamžitě naklonil nad lůžko a zadíval se do zlatých očí.
,,Jak ti je?“ zeptal se tiše.
,,Proč si mě zachránil?“ zeptal se InuYasha ignorujíc otázku, která mu byla položená a zkoumavě se díval na svého staršího bratra.
,,Sám nevím,“ odvětil zamyšleně Sesshomaru, ,,kde je Kagome a ostatní, když jsem tě našel, byl jsi sám.“
InuYasha najednou doširoka rozevřel oči a prudce se i přes bolest, kterou cítil, posadil. ,,Sakra,“ zakňučel, ,,musím je najít, pamatuji si, že je unesl nějaký démon, byl silný, ani já na něj nestačil, poslední myšlenka byla, že na to nemám, pak jsem se probral až tady,“ dořekl tiše a smutně se zadíval do zdi domu.
,,Jaký démon?“
,,Vypadal jako had, ale zároveň létal jako netopýr… Nevím, co byl zač, ale byl strašně silný. Zpětný úder mi také moc nepomohl.“
Sesshomaru se na něj překvapeně zadíval. ,On uměl Zpětný úder?‘ Ale víc ho zarazil popis démona. Nevěřícně se díval na InuYashu.
Vždyť tenhle démon unesl i jeho malou Rin…
***
Sesshomaru stál před domem a díval se na západ slunce. Přemýšlel… Od té doby, co mu InuYasha řekl, jaký démon unesl Kagome a ostatní už uběhl měsíc. Od té doby se o tom spolu nebavili. Sesshomaru byl jedině rád, protože by velmi nerad InuYashovi řekl úplně všechno… Prostě strašně nerad dával najevo svoje pocity. Hlavně teď, když sám procházel takovou změnou. Ke svému bratrovi se choval úplně jinak než dřív, InuYasha z toho byl vysloveně mimo, ale nic neříkal.
S povzdechem se otočil a vešel do domu. Bylo na čase začít hledat. Věděl, co musí udělat a měl v úmyslu vzít bratra s sebou, poněvadž si byl jist, že by na to sám nestačil, když spojí síly, mají o hodně lepší šanci. A taky i když nechápal proč, se nějak nechtěl vzdát přítomnosti InuYashi. I když si to vůbec nechtěl připustit.
,,InuYasho, je čas jít,“ řekl hned, jakmile vstoupil dovnitř.
InuYasha na něj vzhlédl od jídla a přikývl. Věděl, co se Sesshomarovi stalo. Když mu řekl o Kagome a ostatních, Sesshomaru mu řekl o Rin. Věděl, že jí má rád, ale nikdy netušil, že mu na ní záleží tak moc. Vždyť jeho bratr lidmi vždy velmi pohrdal.
Jelikož se InuYasha už dostatečně zotavil, chtěli vyrazit k večer. A to také udělali.