Kapitola 10

„A ským? Ským máš to rande!?“ Zaječela růžovlasá.
„No přece tady s Narutem. Viď Naru.“ Celé třídě spadla pusa až na zem, a nejenom celé třídě, ale i mě. Sasuke na mě upřel svůj prosící pohled. No někdo by možná řekl, že byl dokonce i svůdný. Jeho pohledu jsem nemohl odolat a tak jsem jen tupě přikyvoval. Sasuke se na mne usmál a ústy mi naznačil slovo díky, tak abych to viděl jen já.
„Co to jako vážně?! Ale můj Sasuke není buzna. Naruto co jsi mu to udělal!“ A už se na mě napřahovala svou hnusnou rukou. Nedivil bych se kdyby jí mezi prsty tepala žilka. Ani jsem nepostřehl kdy, ale v jednom momentě Sasuke stál a držel plochou desku s růžovíma vlasama za zápěstí.
„Sakuro,“ Řekl hlasem, kterému se neodporuje. „Naruto mi nic neudělal. A ano jsem, jak si řekla to slovo, jo už vím, jsem buzna.“ Švihem pustil Sakuřino zápěstí až z toho couvla do zadu. Rozhlédl se po třídě varovným pohledem.
A pak se nebezpečně usmál a řekl: „Ještě nějaké otázky? Pokud ne tak bych byl rád kdyby jste si šli po svém a já si budu povídat se svými přáteli.“ Ostatní se raději vrátili ke svým věcem. Sasuke si sedl spátky k nám. Sui se na něj mračil a Kiba pozoroval Suie.
„Co je?“ Zeptal se mračícího se kamaráda Sasuke.
„Taky jste nám o tom mohly něco říct.“ Teď už se mračil i na mne. Kiba odtrhl svůj pohled od Suigetse a s úplně stejným pohledem se na nás dva podíval.
„To je pravda mohli jste nám něco říct.“ Jeho pohled byl směřován hlavně ke mě.
„No to je jedno. Netušil jsem, že jsi na kluky.“ Řekl Suigetsu Sasukemu.
„To já taky ne.“ A ušklíbl se. Já sem byl stále ze všeho vyjevený a vůbec mi nedocházelo co se tu před chvílí stalo, takže jsem neprojevoval žádné nadšení, které se dostavilo až později v hodině.
Jelikož jsme měli tak nezáživnou hodinu jako jsou dějiny hudebních skladatelů, tak jsem vypustil od výkladu a přemýšlel. Počkat! Cože? Já mám mít se Sasukem rande? To jako fakt? Nespím? Ne, nemůžu spát, tak hezké sny se mi nezdají. Já mám rande se Saskem. Začal jsem si v duchu prozpěvovat a ještě jsem se začal usmívat jako blbeček. Nemůžu ani popsat jak sem byl nehorázně šťástný. Ale…myslel to vážně nebo to byla jen výmluva aby nemusel se tak zdržovat s odmítáním Sakury. Nedalo mi to a tak jsem vzal lísteček a tušku a napsal sem Sasukemu.
Myslel jsi to vážně? Hodil jsem mu to do zadu a čekal na odpověď. Ta se mi dostavila skoro okamžitě. Jo. Alespoň se zaplácl dvě mouchy jednou ranou 🙂 Kiba se mi snažil nakukovat přes rameno, ale moc se mu to nevedlo. Co tím myslíš?
No, to, že jsem se zbavil Sakury a to, že jsem tě pozval na rande. Sice jsem to chtěl udělat trochu soukromněji, ale když se naskytla příležitost. Můj usměv na tváři se znovu oběvil. Otočil jsem se na něj a sladce jsem se na něj usmál. On mi můj úsměv opětoval.
„Uzumaki, Uchiho, vaše milostné pohledy si nechte na dnešní rande a laskavě mi je nepleťte do hodiny“ Sklopil jsem svou hlavu aby nikdo neviděl jak se červenám. No super takže o našem rande ví dokonce i učitelský sbor. Tady se zprávy šíří rychle. Celá třída se začla smát, až na nás dva a na Kibu. Ten se bezuspěšně snažil zadržet smích.
***
Stál jsem u své skřínky a přezouval jsem se do venkovní obuvi, ale v tom mě přerušil něčí hlas.
„Naruto, přijdu tě vyzvednout ve čtyři. Ještě musím na trénink“ Otočil jsem se za hlasem a nadšeně kývl. Sasuke se na mě pouze pousmál, zamával mi a zmizel za rohem. Též jsem mu zamával a s úsměvem na tváři jsem se vydal k sobě domů připravit.
***
Stál jsem v kuchyni a nervozně jsem přešlapoval z místa na místo. Měl jsem čas ještě čtvrt hodiny, a byl jsem zato rád. Můj žalůdek dělal nervozitou kotrmelce a mé srdce bylo nezdravě rychle. Ještě jednou sem se na sebe šel podívat do zrcadla, abych se přesvědčil, že nevypadám moc nastrojeně ani moc ošuňtěle. Ale musel jsem uznat, že vypadám k nakousnutí. Měl jsem na sobě upnuté rifle, které mi krásně zvírazňovali vypracované pozadí. Alespoň k něčemu byli tréninky karate. K tomu jssem měl volnější černé tričko, které končilo těsně pod ledvinami.
„No, Naruto, musím uznat, že ti to sluší. Tak nezapomeň udělat dobrý dojem.“ Mluvil jsem sám k sobě do zrcadla. No co, když už nemám rodiče tak to musím udělat sám.
V tom se celím bytem rozdrnčel zvuk zvonku.