Kapitola 10

9. listopadu

Nebe bylo od samého rána zatažené, po sluníčku ani stopa a vzduch byl až neuvěřitelně studený. Na ulicích se pohybovalo jen pár osob, které se halily do teplých kabátů a popíjely horké čaje, aby se alespoň trochu ohřály. Na skle výloh se tvořily díky mrazu třpytící se ornamenty.

„Dneska by si s námi neměl chodit, od včerejška se hrozně ochladilo.“ Namítl Naruto stojící uprostřed dveří a výrazně se na černovláska zadíval.

„Ale no tak Naruto! Alespoň na chvíli, prosím!“ Zaprosil Sasuke a na tváři vytvořil něco, co mělo připomínat štěněčí očka. Naruto si ho pobaveně prohlédl a nakonec přikývl.

„Dobře, ale domluvím se s Kakashim, že tě pak doprovodím domů.“ Když to Sasuke uslyšel, vítězně se zasmál.

„Hoď sebou, už takhle přijdeme pozdě! Doufám, že Kakashi bude mít zase zpoždění.“ Usmál se blonďáček a vyřítil se do chladného počasí, které venku panovalo. Sasuke obratně strhnul bundu z věšáku a doběhl ho.

„Co dneska budete trénovat?“ Optal se zvědavě Sasuke a promnul si prokřehlé prsty. Blonďáček pokrčil rameny a dál se nepřítomně díval před sebe. Několik metrů šli oba chlapci mlčky. Sasuke se ještě stále nemohl nabažit pohledu na promrzlou Konohu a Naruto byl očividně zabrán do svých myšlenek.

„Nevadí někomu, že se… Jak to říct… Že se pasivně účastním vašeho tréninku?“ Optal se starostlivě Sasuke, čímž Naruta vytrhnul z přemýšlení. Nejspíš nad voňavoučkým, vepřovým rámenem.

„Cože se? A vůbec… Komu by to vadilo?“ Zareagoval po chvíli blonďáček.

„Hm, moment. Že by Kakashimu, Sakuře nebo třeba Saiovi?“ Blonďáček se na Sasukeho pobaveně podíval a zavrtěl hlavou.

„Myslím, že jim to určitě nevadí. Sai se nikdy o ničem nezmínil a Sakura o tobě v jednom kuse básní.“ Přiznal Naruto s nelibostí v hlase a poušklíbl se.

„Jo no, všiml jsem si, že po mě občas pokukuje. Třeba minule, jak jste trénovali soustředění čakry a chůzi po vodě. Byla tak zabraná do sledování mě, až se málem utopila.“ Zasmál se škodolibě Sasuke. Naruto ho, ale vzápětí zpražil vražedným pohledem.

„Já byl ten, co pro ní do té vody musel, tak se moc netlem. Je listopad, tak si piš, že zrovna teplé to nebylo.“ Utrousil dotčeně Naruto a zamračil se.

„Já za to přece v podstatě nemohl.“ Bránil se, se smíchem černovlásek.

„Můžeš za to! Viděl si se někdy? Roztomile rozcuchaný, havraní vlasy, smetanová pokožka a to nemluvím o těch temně černých očích.“ Zabručel Naruto a vzápětí jeho tváře získaly načervenalý nádech.

„Jak roztomile?“ Vyprsknul Sasuke a dlaní si začal urovnávat jednotlivé pramínky vlasů. Po chvíli si, ale všiml Narutova výrazu a rozesmál se na plné kolo.

„Tak Sakura není jediná, co mě sleduje?“ Ptal se škádlivě. Naruto ho opět obdařil pohledem, který sám o sobě naháněl husí kůži.

„Toho by se všiml každý.“ Mávl nad tím Naruto rukou a ani si neuvědomil dvojsmysl věty. Sasuke to chtěl začít komentovat, ale Naruto ho jedním tahem přirazil ke zdi. Tělem mu projela lehká bolest a hlavně se do něj skoro okamžitě dala zima. Zeď byla příšerně ledová.

„Být tebou už radši mlčím!“ Sykl Naruto a vydechl teplých vzduch do černovláskova obličeje. Ten se roztřásl a neposedně se snažil vymanit ze sevření mezi zdí a Narutem.

„Nebo?“ Špitl opovážlivě černovlásek a škádlivě se usmál.

„Tě budu muset umlčet… A v závěru by to zrovna příjemné být nemuselo!“ Varoval ho blonďáček. Jenže Sasuke se otrkal a na Narutovo vyhrožování už nebral zřetel. Troufale se nadechl, otevřel pusu a už se chystal něco opáčit. Jenže blonďáček ho svým tělem ještě víc přišpendlil ke zdi a pravačkou ho chytil pod krkem. Dlouze se mu zadíval do temně černých očí. Sasuke skoro nedýchal. V hlavě se mu honila spousta verzí toho, co by Naruta asi tak mohl udělat. Uškrtit ho? Omráčit? Zmlátit? To, ale zdaleka neuhádl, co by mohlo přijít. Narutova ruka se z jeho krku přesunula na bradu. Prsty ho za ní lehce chytil a přitáhl si ho blíž. Než se Sasuke nadál, Narutovy rty už se naplno věnovaly těm jeho. Jemně se o sebe třely, hladily se, dotýkaly se. Až do té chvíle, než se Naruto odtáhl. Tentokrát měl na tváři vítězný úsměv on.

„Myslím, že se mi přece jenom podařilo umlčet tě!“ Zasmál se blonďáček. Chvíli Sasukeho pozoroval, ale pak se otočil a rozešel se dál. Sasuke párkrát zmateně zamrkal, než se konečně vzpamatoval a rozeběhl se za Narutem. Oba celou cestu až na místo srazu mlčeli.

…………..

„Sakura-chan!“ Volal už zdálky nadšeně Naruto. Sasuke kývl hlavou na pozdrav a vykouzlil úsměv na tváři. Sakura i Sai už čekaly na mostě a o něčem debatovaly. Jakmile si obou příchozích všimli, usmáli se a též je pozdravili.

„Sasuke-kun, ty jsi taky přišel? To je skvělé.. A ty Naruto…“ Komentovala Sakura příchod obou chlapců a oba obdarovala jim předurčeným pohledem. Úsměv a zhnusený výraz.

„Sakura-chan, zrovna jsem Sasukemu říkal, jak ti to dneska sluší.“ Usmál se nervózně Naruto a přešlápl z nohy na nohu. Sasuke se na něj překvapeně zadíval, ale v zápětí mu to odkýval. Sakura se se zájmem zadívala na černovláska a mile se usmála.

„Tobě to taky sluší Sasuke-kun.“ Usmála se. Naruto se na ní dotčeně podíval a na Sasukeho vrhnul další vražedný pohled.

„Příště to nebude jen to, co se stalo před chvílí Sasuke!“ Zavrčel varovně Naruto a dotčeně odkráčel o kus dál. Sasukeho srdce vynechalo několik temp. Černovlásek se po krátké chvíli Sakuřina žvanění, která se ovšem zdála nekonečně dlouhá, vydal k Narutovi.

„Copak? Přišel si mi říct, jak tě Sakura zbožňuje?!“ Zaúpěl blonďáček a hodil kamen do řeky, táhnoucí se pod mostem. Ten s žblunknutím dopadl do ledové vody a zmizel.

„No tak Naruto, už jsem ti říkal, že za to nemůžu. Sám víš, že z toho nejsem zrovna dvakrát nadšenej.“ Špitl Sasuke s pohledem upřeným na blonďáčkovu tvář zatřenou uražením. Chvíli ho pozoroval, než do něj vesele strčil.

„Koukej se usmát, tohle vůbec nejsi ty. Takového tě neznám.“ Naruto se na něj překvapeně zadíval a zavrtěl hlavou.

„Sasuke, ty mě v podstatě vůbec neznáš. Nic o mě nevíš, stejně tak, jako já nevím nic o tobě.“ Opáčil chladně.

„Víš Naruto, jednou ti povím něco, čemu se ti nebude chtít věřit, ale díky tomu zjistíš, že toho o tobě vím spoustu. Vím co si zač.“ Sasuke se shovívavě usmál a Naruto se na něj nechápavě zadíval. Chvíli si vyměňovali pohledy, než se se známým zvukem „pluf“dostavil Kakashi.

„Tak parto! Dnešní mise se bude odehrávat na statku dole ve vesnici. Potřebují pomoc s přípravami na zimu a s postaráním se o pole a dobytek.“ Oznámil Kakashi upírající zrak do jeho knížečky.

„Kakashi-sensei! Co bude s dnešním tréninkem?“ Zareagoval hned Naruto a hnal se k senseiovi.

„Změna plánu, Tsunade nám dala tuhle misi.“ Oznámil klidně muž s maskou přes ústa a přívětivě se na blonďáčka zadíval. Sasuke, Sai i Sakura se pár kroky přemístili až k nim.

„Á Sasuke, dneska se nám budeš hodit. Práci na statku zvládneš a já si aspoň zařídím vše, co potřebuji.“ Zasmál se tím svým chraplavým smíchem Kakashi a rozešel se na místo, kde se měla mise konat. Spíš než mise to byly jen další otrokářské práce. Aspoň tak to viděl Naruto, který celou cestu hudroval a vztekal se. Sasuke značně vykolejený tím vším, šel kus za partou a mlčel.

„Nezajdeme pak na rámen Sakura-chan?“ Tázal se blonďáček s nadějí v hlase, ale růžovlasá dívka ho odbila otráveným pohledem. Sai se na něj soucitně zadíval a Kakashi se sám pro sebe usmál. Skoro všichni se bavili nad Narutovými chabými pokusy dostat Sakuru. Po chvíli to Naruto vzdal a zpomalil, takže to netrvalo dlouho a Sasuke ho došel.

„Sasuke, nechceš mi už říct, co všechno o mě víš?“ Začal vyzvídat Naruto. V hlavě se mu rozležela věta, co Sasuke před tím řekl. Sasuke odlepil pohled od ubíhající cesty pod nohama a pobaveně se na blonďáčka zadíval.

„Víš Naruto, musíš počkat, až nastane ta pravá chvíle. Ale vezmi jed na to, že dřív nebo později ti povím úplně všechno.“ Opáčil Sasuke a zase se zadíval na zem. Naruto ho chvíli s rukama v kapsách pozoroval, než se úplně ponořil do svých myšlenek. Sasuke byl tak tajemný. Vždycky něco řekl, ale vzápětí to dokázal natolik zaobalit, že se nikdo nic nedozvěděl. „Tají nám snad něco?“ Ptal se sám sebe Naruto. Nakonec, ale usoudil, že pokud mu nebude věřit, nikdy se to nedozví…