Kapitola 10

Venku bylo celkem chladno, ve vzduchu byla znát zima, která pomalu, ale jistě přicházela. Přesto však na obloze zářilo slunce. Posílalo k zemi teploučké paprsky, sem tam se schovalo za nějaký ten tmavší mrak. Stromy ve školní zahradě bojovaly s větrem, který z nich shazoval listí a spirálovitě ho posílal k zemi. Mezi tím vším posedával na lavičce mladý, blonďatý chlapec. V ruce držel knihu a každý by na první pohled řekl, že se učí. Ano. To měl naruto v plánu, jenže když zjistil, že čte po sedmé ten samý odstavec a nic si z něj nepamatuje, vzdal to a knihu zaklapnul. Myšlenkami se odchýlil úplně někam jinam, oči upřel do prázdna. Pořád musel myslet na to jak se se Sasukem políbili. Pořád mu v hlavě běžela Sasukeho věta, když po něm chtěl polibek. Ještě dlouho po tom tam spolu leželi na posteli a mlčeli. Ani jeden nevěděl co říct, ale ani jeden z nich tu společnou chvilku nechtěl utnout. Začínal k tomu černovlasému poděsovi něco cítit, sál nevěděl co, ale z části se mu to líbilo a z části se toho bál. Nevěděl co dělat. Z myšlenek ho vytrhnul hlas růžovovlasé dívky, která si sedla vedle něj.

„Naruto?“ Koukla na něj, ten jen cuknul hlavou, až když si uvědomil kdo to je a že na něj asi mluvila, hodil po ní omluvný pohled.

„Um.. Ahoj Sakuro.“ Pousmál se blonďáček.

„Přejdeme to, že si mě celou dobu nevnímal a půjdeme rovnou k věci. Co ten projekt? Už si mluvil se Sasukem?“ Začala vyzvídat.

„Jo no.. Už to ví a souhlasil. Ještě ale musíme vybrat nějaké téma.“  Opáčil.

„Jasně, něco vybereme. Tak co se sejít všichni třeba zajdeme na kafe a hodíme o tom řeč.“ Nabídla Sakura.

„To by šlo. Vlastně.. Jen nevím co Sasuke má něco s kotníkem a chodí o berlích“ Naruto si při těch slovech strčil ruce do kapes.

„Chudáček, tak se ho zeptej a pak mi dej vědět“ Mrkla na ně Sakura a ztratila se mezi ostatními studenty.

„Jasně..“ Řekl už spíš sám pro sebe, vzal si tašku a vydal se na hodinu, která ho právě čekala. Konečně na něj přestane myslet. Konečně hodina, kterou nemají společně. S touhle myšlenkou zapadl do zadní řady a připravil si věci. Hodina probíhala celkem v klidu, učitel psal na tabuli nějaké informace o finančním stavu Anglie a podobně. Naruto si to vše poznamenával, i když to skoro nevnímal. Asi v půlce hodiny mu zavibroval v kapse telefon. Nová sms. Klikl na tlačítko „ok“ a začetl se.

„Za pět minut na chodbě, směr knihovna!“ Naruto se divně podíval…

„Co se stalo Sasuke mám hodinu!“ Odeslal.

„Prostě tam buď, je to důležité!“ Zněla odpověď… Na to už Naruto nic neodepsal, sbalil si věci, mrkl po očku na učitele a vytratil se z přednášky. Zase si budu muset shánět poznámky… Šklebil se když mířil na domluvené místo. Chvíli mu trvalo než tam došel. Od místa ho dělila jen malá vzdálenost několika kroků, když v tom se zpoza roku vyřítil Sasuke. No, vyřítil. Jak se dá řítit, když máte berle? To mu však nebránilo, aby zděšeného Naruta nepřimáčkl ke zdi, zrovna v temnějším koutku chodby. Všude bylo ticho ani živáčka. V tuhle dobu tímhle směrem nikdo nechodil.

„Sasuke co se stalo?“ Vyhrnul Naruto, když popadl dech.

„Promiň.“ Hlesl Sasuke, ale vzápětí už se snažil jazykem dostat do Narutových úst. Tomu se ho však po chvíli podařilo od sebe odstrčit, ne ale natolik, aby mu ublížil.

„Sasuke co to děláš?“ Vyjekl.

„Naruto“… Jediné slovo a přesto znělo tam moc naléhavě.

„Psal si, že je to důležité, tak o co jde?“ Nechápal stále Naruto.

„Je to důležité…“ Odsekl Sasuke.

„Tak to konečně vyklop.“  Hlesl Naruto. V tom už se k němu, ale opět skláněl Sasuke, podepírající se o berli. Přitiskl své rty na ty Narutovy a jemně se o ně třel.

„Nemohl jsem to bez tebe vydržet.“ Zaúpěl mu černovlásek do úst.

„Cože si?“ Na Naruta šly mdloby.

„Přestaň mluvit, ublížíš si.“ Hlesl Sasuke a stále ho zasypával polibky. Chodba byla potemnělá a naprosto klidná, Naruta však vůbec.

„Sasuke přestaň.“ Zavelel a znovu se vymanil z jeho sevření.

„Naruto, prosím.“ Hleděl mu černovlásek do očí. Byl úplně zmatený, skoro nevěděl, co dělá a teď, potom co Naruta políbil, chtěl jen jediné. Pokračovat v tom.

„Někdo nás tu uvidí, navíc.. Já to nechci.“ Zalhal Naruto.

„Lžeš“ Prsknul Sasuke jako by mu viděl až do duše.

„Stejně nás tu někdo uvidí.“ Zopakoval blonďák.

„No a?… já tě prostě chci.“ Nenechal se odbýt Sasuke a už se k Narutovy znovu tisknul.

„Sasuke… Tak počkej…“ Odtrhnul od něj své hebké rty a zadíval se mu do očí.

„Teď toho nech… A já.. no..“ Zakoktal se blonďáček.

„Ty co?“ Vyzvídal Sasuke.

„Večer ti to vynahradím.“ Řekl.. Sám by si teď nejraději vrazil. Sasuke tedy jen přikývl, líbnul ho v rychlosti na tvář a za doprovodu berlí se ztratil v dlouhé chodbě. Naruto tam jen zmateně stál a díval se do zdi.

„Co sem to já vůl zase vyvedl?“ Ptal se sám sebe….