Kapitola 11

„Ty ses na mě ptal!“ obvinil ho Naruto, ale stále se spokojeně šklebil. Sasuke uhnul pohledem, ale když cítil, že ho blonďák stále propaluje očima, povzdechl si.

„Tak dobře, ptal.“ Přiznal a pokrčil rameny, „po tom tvém nájezdu v šatně jsem si říkal, že si o tobě něco zjistím.“. Naruto se nepříjemně otřásl a sklopil oči. Cítil, jak mu do tváře stoupá horkost. To mu ten trapas musel připomínat?! Sasuke vycítil rozpaky druhého chlapce. „Tak co tě teda baví?“ zopakoval svou otázku a napil se ze své skleničky, „sport?“.

„Taky.“ Přikývnul Naruto, „i když, abych pravdu řekl, vlastně se ničemu moc nevěnuji, jestli víš, jak to myslím. Občas si chodím zaběhat a celkem mě baví plavat, ale jinak spíš nic moc. Co ty? Kromě basketbalu myslím. Prý jsi chodil do výtvarného kroužku.“ Nadhodil blonďák, když si vzpomněl, co říkala Sakura.

„Jo, to je pravda.“ Přisvědčil Sasuke, „ale asi po roce jsem toho nechal. Víc mě bavilo karate, u toho jsem vydržel pět let.“.

„Fakt? Jak je to dlouho, cos přestal chodit?“ zajímal se Naruto živě.

„Dva roky.“ Zauvažoval černovlasý chlapec a na chvilku se odmlčel, „umíš na něco hrát, Naruto?“.

„To se nedá říct.“ Zazubil se blonďáček, „když jsem byl malej, chtěl jsem se naučit na klavír, ale teď už mě to nebere. Ty na něco hraješ?“.

„Trochu. Kakashi mě učil hrát na kytaru, ale nejde mi to tak dobře jako jemu.“ Odpověděl Sasuke, „a co máš rád za hudbu?“.

Bavili se spolu celou hodinu a hovor ani na chvíli nevyhasl. Naruto s podivem zjišťoval, že se ve společnosti druhého chlapce cítí mnohem uvolněněji než předtím. Vlastně nebylo těžké se s ním bavit zrovna tak jako třeba s Kibou. Shodli se na oblíbené hudební skupině Linkin Park, dokonce i na některých filmech, akorát se vášnivě pohádali o snímek Avatar, který Naruto považoval za skvělou práci, zatímco Sasuke tvrdil, že je to obyčejná vykrádačka již vymyšlených zápletek. Došlo i na věčné téma „škola“, tam si také notovali v kritice některých učitelů, společně zhodnotili kvalitu televizních seriálů, zanadávali si na chování důchodců ve veřejné dopravě a probrali možnosti dnešního uplatnění v nějakém dobře placeném zaměstnání. „Co by tě bavilo dělat za práci?“ zeptal se Sasuke a povýšený tón se z jeho hlasu dávno vytratil.

„Já budu prezident republiky.“ Prohlásil Naruto sebevědomě. Sasuke vyprskl do svého pití a aby to zakryl, několikrát zakašlal. „Čemu se směješ, myslím to vážně!“ zamračil se Naruto dotčeně, protože mu na to neskočil.

„Sorry. Ne že bych ti chtěl… hmm… kazit ideály, ale vážně si myslíš, že je to hodně pravděpodobné?“ namítl Sasuke a tentokrát mu zřetelně zacukalo v koutcích.

„Já to dokážu.“ Pohodil blonďák hlavou a dopil skleničku. Sasuke pouze pozvedl obočí, ale dál už se k tomu nevyjádřil. Chvilku mlčeli a pozorovali, jak se Iruka s Kakashim smějí nějakému Sarutobiho žertu. Asi po dvou minutách se Sasuke zvedl.

„Jdu na chvíli na vzduch, jdeš se mnou?“ ukázal na dveře, vedoucí ze sálu. Naruto přikývl a také vstal. Následoval Sasukeho z místnosti chodbou, až se dostali před budovu. Sasuke se opřel o zábradlí a Naruto ho napodobil. Byla už tma a skrz tmavé mraky na ně pomrkávalo několik hvězdiček. Blonďáka zaplavil příjemně teplý pocit, trošku smíšený s nervozitou. Bavit se se Sasukem Uchihou v pokoji plném lidí bylo něco jiného, než se s ním bavit venku, kde byli pouze oni dva. Tajemná noční atmosféra poskytovala prostředí pro důvěrné rozhovory. „Víš, jsi fakt zvláštní Naruto. Ještě jsem nepotkal nikoho, s kým by mi bylo tak fajn.“ Prohodil Uchiha klidně, aniž by se na něj podíval.

„Ale neříkej. Máš přece spoustu přátel.“ Namítl Naruto, ale ty dvě věty ho potěšily víc, než by sám sobě dokázal přiznat, „určitě se s nimi dokážeš zabavit líp.“.

„Možná,“ připustil Sasuke, „ale ty máš v sobě nějaké osobní kouzlo. Jak to, že nemáš žádnou přítelkyni?“.

„No… nevím. Ta dívka, o kterou jsem stál, má zálusk na t… na někoho jiného.“ Odpověděl Naruto.

„Takže už o ni nemáš zájem?“ zeptal se černovlasý chlapec a upřeně zíral do noci.

„Myslím, že ne.“ zavrtěl hlavou Naruto, „mám teď v hlavě… jiného člověka. A co ty? O tobě kolují dost zajímavé zvěsti. Lamač dívčích srdcí, vyhlášený svůdce. Jak vám to klape s Karin?“.

„S Karin?“ podivil se Sasuke a pohlédl na blonďáka.

„S tou červenovlasou holkou, jak se na tebe furt lepí.“ Řekl Naruto a se zděšením zjistil, že mu do hlasu prosákl podtón žárlivosti.

„Karin je kamarádka.“ Odfrkl Uchiha.

„Jenom?“ rýpl si Naruto.

„Jo, jenom.“ Ujistil ho Sasuke, „je chytrá a někdy se s ní dá dobře bavit. Vím, že by neměla nic proti tomu, kdyby z nás bylo něco víc, jak ráda a často naznačuje, ale já ji beru jen jako dobrou kámošku. Nic víc, nic míň.“.

„Na sex máš jiný jo?“ ušklíbl se Naruto, i když už nedokázal nasadit ten výsměšný tón jako kdysi. Uchiha se na něj tázavě podíval:

„Vážně to chceš vědět?“.

„Ne,“ uhnul Naruto pohledem, „ujelo mi to, promiň.“. Odmlčeli se. Někde opodál v trávě vyhrával cvrček svojí sonátu. Naruto měl chuť Sasukeho obejmout nebo mu aspoň položit ruku na rameno, ale byl si téměř jistý, že by ho Uchiha setřel. „Víš, taky je mi s tebou fajn.“ Vymáčkl ze sebe pak trochu přiškrceným hlasem, „myslel jsem, že jsi jen namyšlenej frajer.“.

„Ale to já jsem.“ Zašklebil se Sasuke do tmy.

„Třeba jo,“ souhlasil Naruto a zakřenil se, „ale teď už vím, že pod tím vším jsi taky bezva kluk.“. Sasuke si znovu odfrkl, ale tentokrát to znělo tak trochu pobaveně. Po dalších třech minutách se odlepil od zábradlí a zamířil zpátky do sálu. Ve dveřích se otočil a zadíval se pronikavě na Naruta:

„Víš… mohli bysme být přáteli, jestli chceš. Pokud teda sneseš kamarádství s tak povýšeným kreténem.“. Naruta ta nabídka dost zaskočila, ale ne nepříjemně. Naopak, zalila ho vlna radosti.

„To si piš!“ ujistil druhého chlapce a zazubil se. Pak se na něj Sasuke usmál. Bylo to vůbec poprvé, co ho Naruto viděl usmívat se. Jakoby na okamžik roztála ta jeho ledová maska a Sasukeho dokonalá tvář byla ještě nádhernější. A i když to trvalo jenom krátký okamžik, než se Sasuke vrátit zpět do budovy, Naruto ještě dobrých pět minut zíral na místo, kde černovlasý chlapec zmizel a nitro mu zaplavoval jásavý pocit blaženosti. Když teď viděl, že je Sasuke schopný něčeho tak lidského, jako byl úsměv, hned mu připadal desetkrát bližší. A nemohl se zbavit spokojenosti z té skvělé skutečnosti – právě navázal přátelství se Sasukem Uchihou!

„Sluníčko svítí, měsíček bledne, já na Tebe myslím, v noci i ve dne.“

Naruto se usmál a kliknul na „Odpovědět“. „Máš úžasný talent. Co takhle mi prozradit, kdo jsi? :-)“. A prosím, řekni mi, že jsi Sasuke, problesklo ještě blonďákovi hlavou, ale to už do e-mailu nepřidával. Slastně se protáhnul a zívnul. Spustil na počítači svojí oblíbenou písničku „Love like Woe“ od The Ready set a rozhodl se ulovit si něco k snídani. U kuchyňského stolu narazil na Iruku v pyžamu, s šálkem kávy před sebou a s nedělními novinami v ruce.

„Dobré ráno Naruto.“ Uvítal ho Iruka, napil se a otočil list.

„Ahoj.“ Oplatil mu Naruto a zamířil k ledničce, aby prozkoumal její obsah.

„Tak jak se ti včera líbil večírek?“ zeptal se hnědovlasý muž, aniž by odtrhl pohled od jakéhosi článku.

„Super!“ odpověděl blonďák popravdě a v jednom koutě vyštrachal kousek melouna, který přendal na talíř, ze šuplete vylovil lžíci a přenesl si to na stůl. Posadil se na židli naproti Irukovi a lžičkou vyloupl kousek ovoce. „Neřekl jsi mi, že má Kakashi u sebe Sasukeho!“ řekl trochu vyčítavě, než strčil sousto do pusy.

„Ne?“ podivil se Iruka, „no, to nevadí. Stejně jste se už znali ne?“.

„Hm… to jo.“ potvrdil Naruto s úšklebkem a soustředil se na svůj meloun.

„Ten Sasuke se mi docela líbí. Vypadá na někoho, kdo ví, co od života chce. Je to zvláštní kluk viď? Pohledný.“ prohodil Iruka a znovu trochu usrkl kafe.

„To je pravda.“ Usmál se Naruto zasněně, „je hezkej, chytrej, jeden z nejoblíbenějších kluků na škole, skvěle hraje basket…“. Naruto si všimnul, že na se něj Iruka kouká s nadzvednutým obočím a uvědomil si, co vlastně říká. „Ale je tak trochu… arogantní víš? Povýšenej.“ Dodal honem a raději stočil pohled na meloun, aby zamaskoval nepatrné zrudnutí.

„Jo, připadal mi malinko odtažitej. Ale Kakashi o něm mluví velice pochvalně.“ Zamyslel se Iruka.

„Hm.“ Udělal pouze Naruto, odnesl použité nádobí do myčky abytek od melouna hodil do koše, „tak já se jdu šrotit.“. Ignoroval Irukův překvapený pohled a zapadnul do svého pokoje. Měl v plánu se dneska podívat na chemii, ze které jim plešatý profesor Smrček slíbil psát test.

Ještě odpoledne se Naruto patlal s výpočty chemických rovnic při písničce „All the right moves“ od One republic. Chemie byla věda, která mu nikdy do hlavy moc nelezla a tahle látka mu připadala obzvlášť složitá. Kolem druhé hodiny se ozvalo zaklepání na jeho dveře. „Dále!“ vyzval Naruto a špičkou tužky se zamyšleně drbal na čele. Když klaply dveře, vzhlédl.

„Ahoj Naruto. Iruka říkal, že jsi doma, tak jsem… co to tady proboha děláš? Ty se učíš?!“ vykulil hnědovlasý chlapec oči.

„Čau Kibo. Jo, zejtra píšem ten test… poslyš, manganistan je MnO3 ne?“ zeptal se Naruto a trochu se zamračil na své poznámky.

„O4 tuším.“ Opravil ho Kiba a nahlédl mu přes rameno.

„Aha, tak proto mi to nevychází.“ Zazubil se Naruto a energicky přeškrtal několik řádek výpočtu. Kiba se mezitím posadil na jeho postel a vedle něj vyskočil Bret. Hnědovlásek ho začal bezmyšlenkovitě drbat na hlavě.

„Čím to, že se věnuješ zrovna škole?“ otázal se opatrně, jakoby se bál, že když na to bude příliš upozorňovat, blonďáček se vrátí ke svému původnímu flákání se.

„Tak… blíží se konec roku. Chci něco dohnat, vždyť víš, jak mi to tam vychází.“ Objasnil Naruto, i když to byla jenom část pravdy. Kibovi to ale zjevně stačilo, nepovažoval to za nic divného.

„Tak to rád slyším.“ Přikývl a Naruto rozmáchlým gestem podtrhl výsledek.

„Co nového?“ zajímal se potom blonďák a odstrčil učení.

„Hele, musím ti něco ukázat.“ Ožil Kiba a přistavil si jednu z Narutových židlí k počítači vedle něj. Najel myší na mozillu a vyhledal internetové stránky jejich školy. „Zírej.“ Kliknul na jeden odkaz v galerii a v novém okně se objevilo asi třicet fotek. Narutovi nedělalo problém šmahem je identifikovat.

„No páni!“ uteklo mu. Byly to fotografie z jejich basketbalového utkání.

„Koukni, tady jsme my, jak hrajeme se čtvrťákama.“ Zasmál se Kiba a rozklepnul jednu z nich. Naruto na téhle fotce zrovna přihrával Shikamarovi a Kiba si opodál hlídal jednoho kluka ze soupeřského týmu, „nebo tady dívej… a tady…“. Postupně mu ukázal skoro všechny snímky jejich týmu a spoelčně se tlemili zachyceným držtičkám. „Hej a tady… tady koukám, že ti Uchiha zrovna sebral míč.“ Křenil se Kiba a ukázal na jednu z fotek. Narutovi poskočilo srdce. Skutečně, fotografie zabírala Sasukeho, kterak dribluje s míčem, který očividně ještě před chvílí držel Naruto v rukou.

„Ukaž.“ Natáhl se pro myš a zobrazil si hned následující fotku. Tady byl zachycený Sasuke v běhu hned vepředu a za ním několik dalších kluků včetně Nejiho a Shikamara. Ačkoli to bylo v pohybu, foťák dokázal pořídit snímek ostrý a nerozmazaný.

„Jdem příští rok zase ne?“ otázal se Kiba se smíchem.

„Že váháš!“ souhlasil Naruto.

Večer, dlouho po tom, co Kiba odešel, blonďák znovu najel na předchozí internetovou stránku. Uložil a vytiskl si fotku Sasukeho v tělocvičně a po menším zaváhání i tu, kde mu černovlásek vzal míč. Nechtěl riskovat, že by to u něj Kiba našel, proto si to nezarámoval, ale k Sasukeho snímku přikreslil zezadu do rohu malé srdíčko a obě fotky schoval do šuplete pracovního stolu. S dobrým svědomím zaklapl sešit z chemie a zavrtal se do postele. Musel se sám pro sebe usmát. Nemělo smysl si cokoli nalhávat – byl do Sasukeho Uchihy zabouchnutý až po uši. Překulil se na bok a s myšlenkami na chlapce s havraními vlasy rychle usnul.