Kapitola 11

Tmavé sametové záclony rudé barvy byly zatažené a místnost osvětlovala pouze oranžová záře plamenů z krbu. Ve starém vyřezávaném a pohodlném čalouněném křesle u něj pak seděl vysoký pohledný muž. Měl dlouhé černé lesklé vlasy, svázané stuhou v koňském ohonu, a velice tmavé oči, které byly upřeny na plápolající oheň. V prstech svíral skleničku s kvalitním vínem. Usrkl z ní, když se za jeho zády ozvalo krátké zaklepání a poté zvuk otevíraných a zavíraných dveří. Věděl, kdo to právě narušil jeho soukromí ještě dřív, než jeho citlivý čich zaznamenal jeho vůni a nemusel se ani otáčet. Jen jeden člověk nikdy drze nečekal na vyzvání, případně se občas neobtěžoval ani klepáním.

„Řeknu ti, že tvoje způsoby jsou absolutně nezdvořilé.“ Prohodil Itachi klidně, aniž by na nově příchozího pohlédl. Sasuke několika rychlými kroky přešel až k němu a zcela neomaleně se posadil na opěrku křesla, v němž Itachi seděl. Nějakou dobu oba jen mlčky koukali do ohniště, než Sasuke promluvil:

„Přišel jsem tě o něco požádat.“. Starší Uchiha nedal najevo žádné pohnutí. Vlastně ho to nepřekvapovalo.

„Tak povídej.“ Vybídl ho pak a napil se krvavé tekutiny. Sasuke se mu podíval do uhlových očí, které byly přesnou kopií jeho vlastních.

„Pojď se mnou na lov.“ Vyslovil pak tiše. Itachi mu ten pohled chvilku opětoval, než se pokřiveně pousmál.

„Doteď ses s tím nesrovnal, viď?“ podotkl jakýmsi otcovským tónem, „hrozně nerad lovíš sám, protože se ti příčí zabíjení. Chceš, aby s tebou byl ještě někdo, aby sis nemusel připadat tak provinile. Nezdá se ti to trochu přehnané, po třiceti letech?“. Sasuke na to nic neřekl, beze slova se zvednul a zamířil k východu z komnaty. Byl asi v půli cesty ke dveřím, když ho zastavily štíhlé paže, které se mu ovinuly kolem pasu. „Po setmění vyrazíme.“ Pravil potichu Itachi a pustil ho. Sasuke se otočil, aby se mohl podívat Itachimu do tváře.

„Díky.“ Hlesnul pak a přes rty mu přeběhl lehký úsměv, když k dlouhovlasému přistoupil blíž a obejmul ho. Itachi ho k sobě přivinul a s povzdechem zabořil obličej do těch hebkých vlasů, aby mohl zhluboka nasát jejich vůni. Sasuke zavřel oči a opřel se o Itachiho tělo. V jeho teplé náruči mu vždycky bylo tak příjemně… Nikde jinde se necítil tak v bezpečí jako v objetí svého bratra. Uklidňovalo ho to. Několik minut setrvali v téhle pozici, každý z nich ponořený do vlastních myšlenek. Pak od sebe oba naráz odstoupili, jakoby mezi nimi fungovala jakási telepatie. Itachi přešel zpátky ke křeslu a gestem ukázal směrem k ozdobnému dřevěnému stolku, na němž stál plechový džbán s vínem.

„Dáš si se mnou?“. Sasuke přikývl a zatímco Itachi šel vytáhnout ze starodávného baru druhou sklenku, sedl si opět na opěrátko bratrova křesla.

„Dík.“ Zamumlal znovu, když mu starší Uchiha podal pití a zapadl do měkkého čalounění. Oba se napili a požitkářsky vychutnávali doušek kvalitního nápoje. Sasuke čekal, až mu Itachi položí nevyhnutelnou otázku a přemýšlel, jestli mu na ni dokáže odpovědět.

„Sasuke…“ zašeptal Itachi a zrakem sledoval rudou kapalinu ve skle, „děláš to kvůli tomu klukovi, že?“. Mladší Uchiha nejprve opět usrkl a teprve po polknutí zase přikývl. Nějakou dobu oba znovu mlčeli.

„On… chci se ním spát.“ Odvětil pak Sasuke, protože věděl, že by měl Itachi znát pravdu, „ale nechci, aby… nechci…“.

„Nechceš ho zabít.“ Dopověděl za něj Itachi.

„Ano.“ přisvědčil Sasuke, „tak jako tak se to možná stane. Ale teď je to riziko větší než před třemi dny. Je to skoro týden, co jsme byli naposledy na lovu. Začínám být… hladový.“. Itachi zamyšleně studoval prstem ornamenty, vyryté na druhé dřevěné opěrce  křesla, a na jazyk se mu drala ta palčivá otázka, která mu nedala spát. Bál se ji vyslovit, protože věděl, že odpověď ho asi bude hodně bolet. Několikrát se nadechl a pokusil se ji ze sebe dostat, ale pokaždé mu uvázla v hrdle. Unese to, co se dozví? Nakonec však usoudil, že i kdyby měl potom trpět, chce znát pravdu. Odkašlal si a jen stěží si udržoval svůj obvyklý lhostejný tón:

„Sasuke, ty… ty… ho miluješ?“. Sasuke pomalu vydechl – věděl, že k tomu dojde. Chvíli nic neříkal a v duchu se snažil zformulovat ten cit, který k blonďákovi choval… a porovnával ho ještě s jiným citem.

„Mám ho rád.“ přiznal potom tichým hlasem, „je mi s ním moc hezky a taky se mi líbí. Objevuju s ním jiný svět – svět, na který už jsem skoro zapomněl. Nemiluju ho. Zatím ještě ne. Ale… jsem si jistý, že… časem ho začnu milovat, Itachi. Má v sobě kouzlo, kterému za nějakou dobu podlehnu.“. Po této odpovědi se mezi nimi rozhostilo ticho, rušené jen teskným praskáním polen, stravovaných ohněm. Sasuke sklopil oči do těžkého fialového koberce. Neříkalo se mu to lehko, protože věděl, že tím Itachiho zranil, ale zároveň taky věděl, že by měl hrát v téhle hře fér. Zatěkal pohledem ke svému bratrovi. Itachimu se ve tváři nepohnul jediný sval a z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. Zůstal takhle asi pět minut a potom se zhluboka nadechl. Očima vyhledal Sasukeho tvář a upřeně se mu zadíval do černých studánek, když promluvil rozhodným hlasem:

„Sasuke… v životě jsem si vždycky přál jen jediné. Abys byl šťastný. A ať se rozhodneš jakkoli, vždycky to bude jediná věc, na které mi bude záležet. Jestli… jestli ho budeš chtít proměnit, tak já ho mezi námi přijmu. A udělám to rád.“. Sasuke na něj hleděl a onyxové oči měl podivně rozšířené. Nedokázal se ani pohnout, tak ho Itachiho slova paralyzovala. Tohle… tohle by ho nikdy nenapadlo. Hrdlo se mu náhle stáhlo podivným pocitem. Pocitem, který snad ještě nikdy nepoznal a s hrůzou si uvědomil, že ho v očích štípou zrádné slzy.

„Itachi…“ hlesl Sasuke a sklenička s vínem mu vyklouzla z prstů a roztříštila se v kaskádě střepů, když se nahnul a prudce svého bratra políbil. Itachi nejprve překvapeně zamrkal, ale poté nechal také svou sklenku spadnout a střepů před krbem rázem přibylo. Jemu to ale bylo v této chvíli úplně jedno, natáhl paži, aby mohl Sasukeho vzít kolem pasu, stáhnout ho z opěradla a posadit si ho na klín. Sasuke mu zabořil prsty do havraních vlasů na zatýlku a hladově se vpíjel do jeho úst, líbali se tak hluboce, až se jim z toho málem točila hlava. Itachi nedočkavě vnořil ruce pod Sasukeho košili a jeho dlaně se vydaly na známou pouť po tom nádherném těle. Sasuke oproti němu neměl ani tu nejmenší trpělivost a vůbec se s tím nepáral – jediným hrubým pohybem Itachiho černou košili roztrhl a cáry drahého oblečení zahodil někam na podlahu. Okamžitě se přisál k odhalené hedvábné pokožce, ochutnával ji a zasypával horkými polibky. Jeho vlastní košile mu sklouzla z ramen, Itachi byl očividně zručnější než on, co se týkalo zbavování oděvu. Znovu dravě spojil jejich rty a vášnivě se k bratrovi přitiskl co nejtěsněji. Cítil, jak ho pod zadkem tlačí tvrdá vyboulenina, a on sám měl kalhoty v rozkroku značně napnuté. Itachi mu jednu paži vsunul pod kolena, druhou mu přidržel na zádech a pomalu vstal se Sasukem v náručí, aby si ho mohl odnést na postel. Sotva se tam vyhoupl za ním, Sasuke už si ho přitáhl pro další polibek. A další. A další. Itachi zasténal, když se mu do kůže na krku zabořily Sasukeho zuby. Z rány okamžitě vytrysky pramínky sytě červené krve, které mladší Uchiha s velkou rozkoší slízal a poraněná místečka ošetřil jazykem. Během několika vteřin už zas nebylo po zranění ani památky. Itachi se otíral o Sasukeho slabiny a špičkou jazyka si pohrával s jeho ušním lalůčkem. Sasuke hlasitě vzdychal, chytil Itachiho za boky a tiskl k sobě jejich klíny silněji, až oběma unikl slastný sten. Sasuke přivřel oči a nechal Itachiho, aby se přisál k jeho krku. Cítil tlak, jak se mu pod pokožkou vytvářel rudý flek následkem poškozené tkáně. Z hrdla se mu úplně samovolně vydralo temné hluboké zavrčení. Také Itachimu vzduch zarezonoval v průdušnici v zlověstném zvuku, připomínajícím hřmění bouře. Starší Uchiha vyjel jazykem po Sasukeho krku výš, smyslně obkroužil obliny jeho rtů, než je spojil se svými vlastními. Okamžitě ucítil, jak mu Sasukeho ostré špičáky prokously jazyk. Spokojeně přimhouřil oči a nechal své vlastní zuby ochutnat tkáň Sasukeho jazyka. Jejich ústa se naplnila teplou železitou chutí krve a několik tmavě rudých kapek vytvořilo tenké pramínky, jež jim stekly po bradě a ukáply na jejich spojená těla. Nebezpečně na sebe vrčeli, bojovali o nadvládu a lačně polykali doušky rubínové tekutiny. Sasuke se vytáhl do sedu a těsně se přimkl k bratrovu tělu. Zvlášť si dal záležet, aby se o sebe otírali slabinami a zatímco se drsně líbali, jeho dlaně zabloudily na Itachiho obnažená záda. Itachi oddělil jejich rty, aby mohl ústy polaskat Sasukeho citlivou kůži těsně pod uchem. Náruživě olizoval jeho ušní lalůček a Sasuke táhle sténal a zatínal nehty Itachimu do zad – na ucho byl odjakživa hrozně citlivý, byla to jeho nejsilnější erotogenní zóna vůbec, jejíž laskání ho vždycky rozpálilo doběla. Horečně začal Itachimu rozepínat kalhoty a nemotornýma prstama je stahoval z jeho štíhlých boků. Itachi se nadzvedl, aby mu je Sasuke mohl úplně odstranit. Když jeho poslední kousek oblečení skončil na zemi, Itachi Sasukeho nemilosrdně přitlačil zpět do polštářů a ústy začal mapovat jeho nahou hruď. Postupoval až k lemu tmavých kalhot. Skousl černou koženou tkaničku, kterou se zavazovaly a zatáhl. Tkanice povolila. Itachi teď sevřel mezi zuby okraj jediného Sasukeho oděvu a takto mu jej postupně stáhl. Mlsně se olízl, když mohl konečně spatřit, jak se před jeho očima tyčí Sasukeho erekce. Tmavší žalud se vlhce leskl kapičkou touhy a Itachi neodolal, aby tu kapku neolízl. Sasuke přidušeně zasténal a kousl se do hřbetu ruky. Itachi se nezastavil jen u toho jediného olíznutí, naopak – vášnivě nyní ochutnával Sasukeho intimní partie a užíval si tu chuť, přestože už ji zakusil mnohokrát. Spojil palec a ukazováček do jakéhosi kroužku a takto stiskl penis mladšího bratra u kořenu, zatímco ho vzal do úst. Rty měl přetažené přes zuby, aby mu neublížil, jazykem však laskal každičkou část toho roztouženého nástroje a teplé mokro jeho ústní dutiny způsobovalo Sasukemu hotová extatická muka. Sasuke ho však po krátké chvíli popadl za rameno a silou ho donutil vrátit se zpátky, aby se mohli znovu políbit. Poté, co se o sebe jejich vzrušené klíny otřely, Sasuke si vyměnil s bratrem pozice a vyhoupl se nad Itachiho. Posadil se mu na stehna a ústy se přesunul k jeho krku. Nechal své rty bloudit po té sametové pokožce, k níž se pak na několika místech surově přisál a pod tenkou kůží se okamžitě začaly rýsovat červené cucfleky. Jazykem pak objel výstupek ohryzku a sklouznul k místu, kudy procházela životně důležitá tepna. Hravě to místo lízal, jakoby to byla ta nejlahodnější věc, co kdy ochutnal. Itachi se ostře nadechl a jeho úd zapulsoval vzrušením, když se dva jako břitvy ostré špičáky zabořily do toho místečka. Horká krev vytryskla z rány v němém potůčku. Mladší Uchiha karmínovou tekutinu téměř láskyplně olizoval a pak se zakousl silněji. Itachi slastně přivřel oči a srdce mu bušilo ve zběsilém tempu. Tohle bylo to, co si mohl dopřát jedině se Sasukem. Dokud byl ještě člověkem, nikdy sklony k masochismu neměl, ale když se pak stal upírem, přinášelo mu tohle tu největší slast. Byla to čirá rozkoš, tahle kombinace bolesti a extáze. Upíří sex byl zkrátka drsný, někdy až brutální, ale jemu to zatraceně vyhovovalo. Jelikož se mu všechna zranění zázračnou rychlostí hojila, nemusel se bát, že by mu zůstaly nějaké následky a jakákoliv ztráta krve ho nemohla zabít. A kromě toho byl upír – miloval krev a přestože ta lidská byla nepochybně lepší, upíří taky nebyla špatná. Měla jinou chuť a byla studenější, přesto ji měl také rád a když se tyhle dvě jeho vášně – krev a sex – spojily dohromady, vytvářelo to v něm pocity ne nepodobné absolutnímu blahu. Jenže na tyhlety krvavé hrátky potřeboval druhého upíra – žádný člověk je samozřejmě nemohl přežít. Sasuke byl v podstatě jediný, s kým si to mohl dovolit. Jistě, ještě tady byl Madara, se kterým taky občas spával, ale Madara byl z trochu jiného těsta, byl až příliš zvrácený a v bolesti druhých se vyloženě vyžíval. Itachiho sice bolest vzrušovala, ale Madara to přeháněl, rád cítil, že má navrch a jeho praktiky často zahrnovaly i různé pomůcky. Byl to sice vynikající milenec, ale Sasuke byl prostě jiný. Navíc… se Sasukem v tom hrálo roli i něco jiného. City. Itachi zavrněl, jak se Sasuke záměrně pohnul klínem proti jeho slabinám a jejich erekce o sebe zavadily. Krátkovlasý Uchiha lačným pohledem sledoval zářivě rudé pramínky, stékající z poraněné kůže, v níž byly znát stopy po jeho zubech. Přiložil k Itachiho krku prsty a nechal si je zmáčet nachovou kapalinou. Poté je vložil do úst a lačně je cucal. Zopakoval svůj postup s tím rozdílem, že tentokrát přejel dlaní po Itachiho tváři, na níž mu zůstala krvavá šmouha a poté mu ukazováčkem vlhkým od krve přejížděl po rtech, než ho vnořil Itachimu do úst. Vzdychající Itachi ihned prst olízal a požitkářsky vychutnával chuť své vlastní krve. Těžký železitý pach v nich obou burcoval ty nejskrytější divoké emoce. Jejich černé oči se ohnivě leskly a doslova jiskřily prožívanou rozkoší. Oba se také lehce třásli vzrušením a touhou po krvi. Itachi sevřel v hrsti Sasukeho černé vlasy na zátylku a přitáhl si jeho obličej ke spalujícímu polibku. Sasuke cítil, jak mu bratrovy zuby prokousávají spodní ret a ve vteřině už mu po bradě stékal rudý potůček. Dech se mu zrychlil na maximum a v klíně mu to tepalo, jak na něj působila tahle neuvěřitelná slast. Hlasitě zasténal Itachimu do pusy a ten sten plynule přešel do hrozivého vrčení, jak musel nějak uvolnit ty potlačované upíří instinkty. I Itachi zavrčel – ten zvuk byl děsivě zlověstný a obvykle naznačoval důrazné varování, ale v téhle chvíli to neznamenalo, že by se Itachi chystal zaútočit – vlastně to spíš bylo znamení, že se mu to líbí. U Sasukeho se tahle hluboká symfonie pomalu změnila v jinou tóninu. Teď už to bylo spíš něco jako spokojené vrnění, jako když přede kočka. Jejich jazyky se navzájem proplétaly a přitom se oba bratři hypnotizovali planoucíma očima. Sasuke Itachimu přitiskl rty pod čelist a poté ústa, umazaná od krve, přesunul na hrudník staršího Uchihy. Líbal jeho vystouplé klíční kosti, mapoval jazykem smetanově zbarvenou pokožku a poté se začal věnovat bradavkám – sál je a dráždil a laskal ústy, dokud neztvrdly a pak ho zas do nich lehce kousal, jen tak, aby nepoškodil kůži. Itachi celou tu dobu trhaně vydechoval a nahlas vzdychal, zatímco jeho prsty nahmataly látku fialového povlečení, do kterého je následně zatnul. Prohnul se a krátce slastně vykřikl, to když se Sasuke natáhl, aby mu svými zuby mohl zjitřit hlubokou ránu na krku, která se mezitím začala pomalu zacelovat, ale nyní z ní opět vyprýštila sytě červená tekutina. Sasuke nastavil ruku, aby se mu přes ni převalil jeden karmínový pramínek a prsty pak následně rozmazával krev po Itachiho hrudi i břiše, vytvářel s ní na alabastrové kůži nepravidelné vzory a hltal pohledem ten kontrast mezi mléčně tělovou pletí a zářivě rudými čarami na ní. Nakonec neodolal, sklonil se a hladově ty nachové linie slízal. Pak se natáhl a citlivě jazykem ošetřil zranění na bratrově hrdle, které po chvíli přestalo krvácet. Sasukeho pozornost už se zase obrátila níže – žhavými polibky zasypával Itachiho tělo, vlhkou cestičkou bloudil po vypracovaném břiše a nakonec se zastavil v klíně staršího muže. Dlaní obemkl Itachiho erekci a několikrát pohnul rukou nahoru a dolů. S toužebným výrazem ve tváři stahoval předkožku a pokojem se rozléhalo Itachiho sténání. Sasuke přitiskl rty ke špičce Itachiho penisu a chvíli se jen tak mazlil s jemnou kůžičkou, než vysunul jazyk a dráždil žalud s pečlivostí sobě vlastní. Kroužil kolem něj, poté zas vyhledal uprostřed malou škvírku, kterou polaskal a Itachi zakláněl hlavu a vzdychal. Sasuke se začal věnovat citlivé uzdičce, nepřestával ho přitom uspokojovat také rukou, poté si vsunul Itachiho úd mezi rty a hluboko do krku. Starší Uchiha se bezděčně svíjel v péči mladšího bratra a ztrácel i poslední zbytky sebeovládání, zatímco drtil v prstech pokrývku. Plně si vychutnával Sasukeho umění a vzdáleně mu blesklo hlavou, čím to, že jen Sasuke ho vždycky dokáže vybičovat do takovéhleho stavu. Byl si jistý, že už tohle dlouho nevydrží, když jeho bráška přestal a oddálil hlavu od jeho klína. Vytáhl se zase do sedu, pak se naklonil a nejprve Itachiho dravě políbil, než se ústy přiblížil k jeho uchu. „Itachi… vezmi si mě… hned…“ jeho hlas zněl poněkud chraptivě, jak ho dlouho nepoužíval, ale zárověň v něm byla důrazná naléhavost.

„Uhm.“ Itachi se zmohl jen na jakýsi souhlasný sten, když tlakem donutil Sasukeho, aby si vyměnili pozice. V očích, zastřených vzrušením, se mu leskla touha, když si omámeně vložil prsty do úst, aby na nich zachytil dostatečné množství slin. Teprve poté volnou rukou odtáhl Sasukemu stehna od sebe, navlhčeným ukazováčkem vyhledal jeho otvor a zabořil prst dovnitř. Sasuke se prohnul a kousl se do ruky.

„Sakra ne-neprotahuj to zase. Dělej už, ojeď mě!“ vypravil ze sebe s největším úsilím a pokusil se přisunout k němu blíž, Itachi ho však zadržel.

„Ne.“ zachraplal, „ne bez přípravy.“.

„Kašlu ti na přípravu!“ zavyl Sasuke, rozpálený na maximum.

„Nemůžeme to dělat nasucho. To by tě bolelo.“ Zapřel se Itachi o jeho boky, aby se nemohl pohybovat.

„Itachi já tě chci v sobě a chci to hned!“ protestoval Sasuke a netrpělivě zavrčel.

„Ne.“ odporoval Itachi a prstem se jemně pohyboval uvnitř Sasukeho těla, „vydrž ještě chvíli.“. Sasuke frustrovaně zatnul prsty v pěst a pak zburcoval veškerou sílu, kterou v sobě našel. Prudce odstrčil Itachiho ruce, rychlostí blesku se vytáhl do sedu na jeho klíně a ještě než Itachi stačil zaregistrovat, co se vlastně stalo, sevřel mu pravačkou obě zápěstí za zády, zatímco levou rukou uchopil Itachiho penis a navedl ho na svůj anální otvor. „Sasuke…!“ zasyčel Itachi varovně, ale to už cítil, jak jeho tvrdý úd proniká dovnitř bratrova horkého těsného těla. Šlo to špatně, protože Sasuke nedal Itachimu čas, aby ho na svůj vpád připravil a Itachi bezmocně sledoval, jak jeho mladší bratr křiví tvář bolestí a hryže se do rtů, jak to dřelo a pálilo. Několikrát učinil pokus vytrhnout zápěstí z uvěznění Sasukeho dlaně, aby ten nešetrný postup zastavil, ten však vynakládal veškerou sílu na to, aby se mu to nepodařilo. „Sasuke přestaň!!“ vykřikl Itachi zoufale, když postřehl, jak se jeho nádherné oči naplňují slzami bolesti. Sasuke však neustanul ve své činnosti, dokud Itachiho penis až po kořen nezmizel v jeho těle. Teprve pak pustil bratrovo zápěstí, opřel si rozpálené čelo o jeho rameno a trošku rozechvěle vydechl. Pravda, bolelo to, ale zdaleka ne tolik jako když mu to samé provedl kdysi Madara. Navíc se cítil i malinko vítězoslavně – Itachi vždycky předehru tak hrozně protahoval a on z toho mohl pokaždé zešílet, přestože pak sex vůbec nebolel. Konečně si taky jednou prosadil svou.

„Ty jeden zatracenej netrpělivej blázne.“ Syčel Itachi a v tónu se mu mísila zloba se starostlivostí. Dlaní začal konejšivě Sasukeho hladit po zádech a líbal ho na krku, aby zmírnil bolestné pocity. Neodvažoval se ani pohnout, aby si Sasuke zvykl, a jeho perfektní čich zaznamenal, že Sasuke tam dole krvácí. „To jsi teda přehnal. To jsi sakra přehnal. Nemysli si, že tě ještě někdy nechám tohle udělat. Příště si tě ohlídám.“ Zavrčel naštvaně a litoval, že se nechal od Sasukeho takhle chytit.

„Nepřeháněj. Nic mi není.“ Ohradil se Sasuke málem dotčeně. Očekával, že se Itachi začne pohybovat, ten se k tomu ale neměl, jen na něj zamračeně zíral. Sasuke obrátil oči v sloup a sám se tedy nadzvedl a znovu dosedl. Dal si záležet, aby se mu tvář ani jednou nezachvěla, prozradilo ho však lehké bolestné zajiskření v očích. Itachi zaskřípal zuby, ale Sasuke pokračoval, protože věděl, že je to jenom přechodný stav. Bez Itachiho spolupráce to nebylo zrovna nejlepší, přesto Sasuke nepřestával.

„Ty jsi vážně hrozně tvrdohlavý.“ Zamumlal vyčítavě Itachi a stiskl Sasukeho boky, aby mu zabránil v činnosti a mohl převzít iniciativu. Sasuke se úlevně pousmál, když vycítil z Itachiho chování rezignaci a na usmířenou ho políbil na rty. Itachi mu polibek mazlivě opětoval a volil pomalé a neuspěchané tempo, nejdřív se spíš jen kolébal v bocích, než začal jemně přirážet. Sasuke se k němu přitiskl pevněji a ovinul paže kolem jeho hrudi, ústy se přitom otíral o Itachiho hrdlo. Pak náhle slastně zasténal, když Itachi narazil v jeho těle na kouzelné místečko, drobnou uzlinku prostaty. Itachi se usmál sám pro sebe a snažil se dalšími přírazy zasahovat právě tam. Postupem času jejich vzrušení astronomickou rychlostí rostlo, jejich těla sálala horkem a na kůži jim perlil pot. Itachi silněji stiskl boky svého mladšího bratra a pevně sevřel zuby – horkost Sasukeho těla a ten úzký otvor ho přiváděl téměř k šílenství. Přestal se ovládat a prudce přirážel, ačkoliv někde v koutku jeho mozku, tam, kde bylo v tuhle chvíli zazděno jeho racionální uvažování, tušil, že by se měl chovat jemněji. Jestli však Sasukeho sex bolel, rozhodně si tedy nestěžoval. Naopak, sám pobízel Itachiho k větší rychlosti.

„Víc!“ opakoval naléhavě stále dokola a skoro lapal po dechu, „hlou-hlouběji… ano… ááách…!“. Itachi zcela automaticky zabloudil rukou mezi jejich propojená těla a sevřel v dlani Sasukeho penis, který mu začal divoce honit. Sasuke Itachimu pomáhal pohyby pánve dostat se dále do jeho útrob a nehty zatínal bratrovi do zad, na nichž mu pak zůstávaly dlouhé rudé škrábance. V poslední fázi přirážel Itachi vyloženě surově a Sasuke mu vycházel vstříc. Ještě několik zběsilých pohybů a Sasukeho tělo se prohnulo jako luk v orgastické křeči. Mladší Uchiha vykřikl a jeho sperma pokropilo Itachimu ruku. Svaly jeho pozadí se pevně sevřely, což Itachiho přivedlo přímo ke slastnému vrcholu.

„Sasuke!!“ sklouzlo mu samovolně ze rtů, když se udělal v těle svého mladšího bratra. Vzápětí se oba svalili do polštářů – byli vyčerpaní jako snad ještě nikdy, ale oba byli také nádherně uspokojení, jak v nich pomalu doznívala extrémní slast.

Naruto zamyšleně pozoroval Sarutobiho, jak přikládá do ohně. Ležel na břiše na posteli, bradu si podpíral dlaní a byl zcela zabrán do zmatených úvah o černovlasém upírovi. To jeho chování bylo vážně den ode dne divnější a jemu to dost vrtalo hlavou. Z myšlenek ho vytrhl Sarutobiho hlas:

„Měl bych tu římsu trochu vydrhnout… chlapče, můžeš mi, prosím tě, podat vědro? Je pod postelí.“.

„Co? Jo, jasně.“ Vzpamatoval se Naruto a nahnul se přes okraj zmíněného nábytku. Vytáhl požadovanou věc, pak ho však upoutalo ještě něco. Blonďák slezl z postele, sklonil se a zašátral hlouběji v tmavé skrýši, než jeho prsty nahmataly zlatý rám a Naruto vytáhl na světlo jakýsi obraz. Překvapeně zamrkal, když spatřil výjev na plátně, a lehounce zčervenal. Na obraze byl zachycený Sasuke, což by ho tak nerozhodilo, jenže mladý Uchiha byl očividně nahý a choulostivé partie mu zakrývala jen rudá látka, kterou měl ovinutou kolem boků ve své lechtivé ležící pozici. Prsty se dotýkal rtů, jež byly zvlněné svůdným úsměvem. Byl to mimořádně povedený akt, to Naruto poznal. Malíř musel být hodně dobrý, když dokázal takhle perfektně vystihnout křivky Sasukeho těla.

„Ten obraz je starý deset let.“ Ozval se za Narutem Sarutobi, který si všiml, co si blonďák prohlíží, a ten sebou poněkud přistiženě cukl.

„Ehm… vážně?“ zamumlal, aby nějak zakryl rozpaky, „a kdo to maloval?“.

„Itachi.“ Odpověděl Sarutobi a začal plnit vědro horkou vodou z nádoby, která byla určená k naplnění koupele.

„Opravdu?“ podivil se Naruto, „Sasuke říkal, že Itachi maluje, ale… To bych si ani nepomyslel, že se před ním svlékne do naha.“.

„No, já myslím, že to snad ani nebylo nutné, Itachi koneckonců už musí Sasukeho tělo znát zpaměti.“ Konstatoval bezmyšlenkovitě Sarutobi a nerušeně se věnoval své práci. Když zjistil, že na něj Naruto vytřeštěně civí, dodal: „No, ti dva spolu spí už nějakých tak deset let, možná víc, tak bych řekl, že to tak bude.“.

„Co-cože?“ vyjekl šokovaně Naruto a otevřel své nebesky modré oči dokořán, „oni… oni spolu… to…?“.

„Ehm… no ano.“ přitakal Sarutobi a nejistě po blonďákovi zamžoural.

„Ale vždyť… vždyť jsou to bratři!“ namítnul Naruto prudce, „něco takového se přece nedělá!“

„Já vím,“ Pravil Sarutobi, „ale víš… Itachi Sasukeho miluje. Říkal jsem ti přece, jak pevné je mezi nimi pouto.“. Naruto chvíli jen otvíral a zavíral pusu jako ryba na suchu. „Chlapče, není lehké jejich vztah pochopit. Já to na začátku také odsuzoval, ale… pak mi došlo, že jim nejde jenom o to si užít. Oni… oni to myslí vážně. Vždycky byli spolu. Každý z nich měl samozřejmě nespočet jiných milenců a milenek, ale to všechno byly jednonocové záležitosti, nepříliš významné románky, kde city nehrály žádnou roli. Ale ne když jsou spolu oni dva. Nemůžou být jeden bez druhého a věř mi, že sex v jejich vztahu je spíš takové koření, třešnička na dortu. Spojuje je totiž mnohem silnější pouto, jakkoli se ti to může zdát zvrácené.“. Naruto nad tím chvíli uvažoval, než roztřeseně polkl, aby uklidnil žaludek, který se mu při té představě lehce zahoupal.

„Ale mě přišlo, že spolu moc dobře nevycházejí.“ Namítnul zmateně, „pokaždé, když jsem je viděl spolu, na sebe vrčeli.“.

„No jo.“ zasmál se Sarutobi a vrátil se zase ke své práci, „jakmile je s nimi ještě někdo jiný, tak se hádají, přou a štěkají na sebe. Nikdy by nikomu jinému nepřiznali, co mezi nimi doopravdy je. Nejsem si ani jistý, že to někdy přiznali sami sobě navzájem. Je to čistě jen jejich osobní záležitost.“. Naruto dlouhou chvíli jen ohromeně zíral a snažil se srovnat si to v hlavě. Takže tohle byl asi ten důvod, proč byly Itachiho oči tak chladné, když se na něj díval. Určitě na něj musel žárlit. Jenže… jakou roli teda on sám hrál? A proč ho tedy Sasuke nechával naživu? Jestli Itachiho miloval, musel přece vědět, že tím zraňuje jeho city. Tak kde byla sakra pravda?!

Sasuke spokojeně zavrněl, když se mu Itachi probíral v havraních vlasech. Spočíval hlavou na jeho rameni a objímal staršího bratra kolem pasu. Byli lehce přikrytí tenkou fialovou dekou a vychutnávali si blízkost toho druhého. Sasuke zavřel oči a těsněji se k Itachimu přimkl. Nejradši by teď usnul, cítit Itachiho hřejivou náruč bylo tak uklidňující.

„Hej! No tak, broučku, neusínej mi tu.“ zatřásl s ním lehce Itachi. Sasuke líně rozlepil jedno oko.

„Co je?“ zabručel.

„Jak ,co je‘?“ zasmál se Itachi, „chtěl jsi jít na lov, nezapomněl´s na to, že ne?“.

„Hmm… popravdě zapomněl.“ Přiznal Sasuke a pátravě hodil pohledem směrem k oknu. Přestože přes něj byly zatažené sametové rudé záclony, z úzkého proužku světla pod nimi dokázal určit stav oblohy venku. „Ještě je brzo. Je teprve soumrak.“ Usoudil, „počkáme, až bude větší tma.“.

„Stejně se snaž zůstat vzhůru.“ Požádal ho Itachi pobaveně, „strašně nerad tě totiž budím.“. Sasuke se sám pro sebe ušklíbnul.

„Proč?“ zeptal se potom, „to jsem tak protivnej, když mě někdo vytrhne ze spánku?“.

„To zrovna ne. Ale jsi vždycky tak roztomilý, když spíš, že je mi tě líto vzbudit.“ Odvětil Itachi a zacukalo mu v koutcích.

„Ale kdybys tolik nežvanil.“ Zamumlal tiše Sasuke a trochu se začervenal.

„Myslíš si, že kecám?“ ohradil se starší Uchiha a zvedl Sasukeho hlavu za bradu, aby ho donutil podívat se mu do očí.

„Mhmm… jo. Děsně.“ Řekl rozverně Sasuke a natáhl se, aby ho mohl políbit. Hravě proplétali svoje jazyky, mazlivě otírali rty o sebe a zkoumali každičkou dutinu v ústech toho druhého. Sasuke ucítil lehké mravenčení v podbřišku a zcela automaticky přidal na intenzitě.

„Sasuke…“ vzdychl Itachi, když se jeho bráška nadzvedl na loktech a nebezpečně prohluboval jejich polibek, „co to děláš… nech toho, vždyť musíme na lov.“.

„Já vím.“ Zašeptal Sasuke do jeho rtů, „ale do setmění je ještě spousta času. Myslím, že vím, jak ho skvěle využít.“.