Kapitola 11

Večerní hodina, kdy se měl opět Naruto setkat se Sasukem na pokoji se nebezpečně blížila. Černovlasý chlapec, měl díky zraněné noze volno, takže většinu dne strávil v jejich pokoji, zatím co Naruto pilně studoval a donášel mu poznámky, z kterých se měl učit.

………….

Blonďáček se zamyšleně coural dlouhou chodbou. Bylo něco kolem šesté večerní a on se právě vracel z knihovny. V ruce vláčel hromádku knih vázaných v kůži. Všechny voněly starým papírem a inkoustem.

„Naruto!“ Dívčí hlas se rozlehl chodbou. Naruto se rozhlédl, aby našel majitele.

„Sakuro.. Ahoj.“ Vydechl, když ho dohnala růžovlasá dívka.

„Volám na tebe už asi po páté.“ Postěžovala si.

„Promiň.. Na něco jsem myslel.“ Přiznal Naruto a omluvně se na ní podíval. Měla na sobě klasickou uniformu, jen jí doladila lodičkami na vysokých jehlách.

„Tak či tak. Chtěla jsem se jen zeptat, jak je na tom Sasuke. Termín práce se blíží, měli bychom začít. Takže.. Kdy se sejdeme?“ Usmála se Sakura a na prst si namotala pramínek vlasů.

„Sasuke? Jo no.. už lépe.. Já to s ním dneska dohodnu a zítra ti dám vědět.“ Naruto pokýval hlavou a usmál se.

„Dobře. Beru to na vědomí.“ Sakura našpulila rty, usmála se a po chvíli se ztratila.

„Jasně.. Dohodnu.. Já jsem fakt magor.“ Prskal Naruto, když se vracel na pokoj. S plnýma rukama rozevřel dveře a zaklapl je za sebou nohou.

„Ah…“ Zarazil se, když zpozoroval, že černovlásek klidně oddechuje. Vlasy měl roztomile spadané do obličeje. Rukou si podepíral hlavu, jeho hrudník se ve stálých intervalech zvedal a opět klesal.

„Spí… Díky bohu.“ Oddechl si tiše Naruto a po špičkách se vydal ke stolu, kde vzápětí odložil všechny knihy. Tašku položil na zem a vydal se do koupelny. Shodil ze sebe oblečení, co měl a dal si rychlou sprchu. Po celým dni, který strávil nad učením, byl dost unavený. Spěšně se jen v trenkách a tílku vrátil do pokoje. Po očku zkontroloval Sasukeho, který dál klidně spal.

……….

Naruto si lehl do postele a ještě dlouho potom přemítal nad rozsvícenou lampičkou obsah celého dne. V hlavě měl práci, která ho čekala, písemky, ale především vztah, který měl se Sasukem. Vztah. Divné slovo. On sám ani nevěděl co mezi nimi je. Naruto měl v hlavě hrozný zmatek, který ho nakonec donutil zhasnout lampičku a na všechno se vybodnout. Netrvalo dlouho a Naruto oddechoval stejně jako Sasuke. Místností se nesl jejich klidný dech. Skrz závěs do pokoje svítilo mírné měsíční světlo.

……….

Pokojem se znenadání nesly tiché kroky. Zašustila deka a Naruta objaly něčí ruce. Něčí tělo se k němu zezadu přitisklo. Chlapce to po chvíli vzbudilo, leknutím sebou cukl, ale čísi z rukou se nevyprostil.

„Naruto.“ Zašeptal mu černovlásek do ucha a jazykem mu po něm přejel.

„Sasuke? Co to sakra děláš?“ Zaúpěl Naruto a pokusil se otočit, což se mu nezdařilo.

„Slíbil si, že mi to vynahradíš.“ Šeptal Sasuke a zasypával narutův karamelově zbarvený krk, drobnými polibky.

„O čem to mluvíš?“ Zavzdychal Naruto a zase zavřel oči.

„Naruto.“ Šeptal dál Sasuke a jeho neposedná ruka se vydala na průzkum pod Narutovo tílko. Ten sebou opět překvapeně cuknul.

„Sasuke.. Nech mě spát.. ráno vstávám.“ Sykl Naruto a chytl jeho ruku.

„Zítra je víkend Naruto… Slíbil si to.“ Naléhal Sasuke a donutil Naruta položit se na záda. Dlaněmi se opřel o jeho hruď a sklonil se, aby se vzápětí vpil do jeho rtů. Jemně je masíroval těmi svými. Hrál si s nimi, třel je, laskal… Naruto se odmítal zapojit, ale dlouho mu ta jeho tvrdohlavost nevydržela. Po pár minutách co se na něj Sasuke vrhnul, se mu poddal. Polibky mu oplácel a dlaněmi ho stejně jako on hladil po celém těle. Dál však nezašli. Oba si užívali přítomnost toho druhého. Naruto měl v hlavě opět totální chaos. Za prvé se mu tohle všechno zdálo divné. Vždyť Sasuke byl kluk a teď tu spolu leželi v objetí a líbali se. Za druhé, což bylo ještě divnější se to Narutovy navzdory všemu líbilo. A za třetí… Byl natolik zabrán do zkoumání Sasukeho těla, že na předchozí dva body se ani v nejmenší nesoustředil.

„Sasuke.“ vydechl omámeně po úctyhodné chvíli blonďáček.

„Chm?“ Zahuhlal černovlásek a vtiskl mu polibek na krk.

„Dneska jsem mluvil se Sakurou.“ začal Naruto.

„Která to je?“ Kouknul na něj Sasuke a opřel se hlavou o jeho hruď.

„Sasuke.. Přece ta s růžovými vlasy.“ Odvětil Naruto a Sasuke jen přikývl.

„Musíme se všichni sejít a domluvit téma té práce.“ Dodal blonďáček.

„Dobře.. Ale proč o tom mluvíš teď?“ Nechápal Sasuke. Hlavu měl stále na jeho hrudi a poslouchal, jak mu splašeně tluče srdce.

„Kdybych ti to neřekl, zase bych na to zapomněl a Sakura by mě pak nejspíš zamordovala.“ Sasuke se jen pousmál a jemně mu stiskl ruku. Už se skoro rozednívalo. Sluneční parsky si nacházely cestu do pokoje a škádlily tváře dvou mladých chlapců ležících společně v jedné posteli.