Kapitola 12

„Temari kde si tak dlouho byla?“ ozval se Gaarův hlas.

„Měli jsme menší problém,“ usmála se a sundávala si boty.

„Kdo mi?“ hlas se přibližoval a Shikamaru začínal být nervózní, moc dobře věděl, že právě tuhle rodinu by si neměl znepřátelit. Konečně viděl, jak jde Gaara, a když ho uviděl stát vedle ní, zarazil se a prohlížel si ho od hlavy k patě. Najednou jeho ruka vyrazila směrem k jeho obličeji. Ale Temari ji chytla.

„Neblázni Gaaro, já mu to neudělala,“ zakroutila hlavou Temari.

„Aha a kdo?“ zeptal se podezřele.

„Myslím, že někdo od Renza. Pomohl mi, tak sundej ten podezíravej výraz,“ řekla naštvaně.

„Aha. Omlouvám se,“ řekl směrem k Shikamarovi.

„To nic,“ zamumlal a poškrábal se na hlavě.

„Dám ho trochu do kupy, když má kvůli mně ty modřiny. Tak poď,“ řekl Shikamarovi a táhla ho za ruku do kuchyně. Posadila ho na židli. A dala před něj sklenici limonády.

„Počkej tady, skočím pro lékarničku,“ rozkázala mu a na okamžk zmizela.

„Otravná ženská,“ pomyslel si a rozhlížel se kolem.

„Jo šéfe, viděl jsem Temari. Jo vím, kde teď jsou. A co třetí Kazekage, myslím že si všimne když mu potomci zmizí. Dobře. Už jedu,“ muž položil telefon a nastartoval.

Sasuke seděl s telefonem v ruce a přemýšlel, jestli zavolat jí nebo Itachimu. Po chvíli rozmýšlení vytočil Itachiho číslo.

„Prosím?“ ozval se příjemný ženský hlas.

„Ahoj Midori tady Sasuke, je tam I.“

„Sasuke díky bohu že voláš. Itachi se chová strašně divně,“ šeptala Midori.

„Cože?Itachi?To se mi nezdá.“

„Ne vážně. Prosím, vím že to po tobě nemůžu chtít ale mohl by si přijít na chvilku,“ zaprosila tiše.

„Midori…“

„Moc tě prosím Sasuke,“ zaprosila znovu.

„Chtěl jsem jen říct že rád příjdu,“ řekl a slyšel jak úlevně vydechla.

„Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju. Ale prosím rychle,“ šeptala a pak rychle položila telefon.

Usmál se a zakroutil hlavou. Popadl mikinu a šel tiše dolů.

„Kam jdeš Sasuke?“ Sasuke potichu zaklel.

„Za Itachim.“

„Volala tvá spolužačka Karin. Máš jí zavolat. Mohl bys sis konečně někoho najít, začínám si myslet že si gay,“ řekl pohrdavě Fugaku.

Sasuke zatnul pěsti a sevřel čelisti.

„Ne, nejsem. A nemusíš mít takový starosti. Už brzy ti ji předtavím,“ zamumlal Sasuke a šel dál.

„Ji nebo ho?“ zasmál se Fugaku.

„Ji,“ řekl naštvaně a rychle šel ke dveřím.

„O a Sasuke zeptej se Midori jestli to bude chlapeček nebo holčička. A vem jí tohle,“ dala mu obrovskou tašku.

„Vrať se brzy,“ zavolala na něj Mikoto když už byl za dveřmi.

„Ach můj bože Mikoto, to musíš to jejich dítě tak podporovat?!“ zařičel Fugaku.

„Nekřič na mě! Je to moje věc, nejsem tvůj otrok a víš ty co?! Uvař si večeři sám!“

„Cože to si snad děláš srandu! Mikoto? Zlato, já to tak nemyslel,“ ozval se Fugaku mnohem nižším tónem.

„Mám tě rád mami,“ pomyslel si Sasuke a rychle vyrazil k Itachimu.

„Kushino, nevíš co se děje s naším synem?“ zašeptal Minato před dveřmi Narutova pokoje.

„Já? To vy dva si pořád něco šuškíte za mými zády,“ odvětila Kushina se smíchem.

„Ne, myslím to vážně. Něco se s ním děje a já nevím co.“

„Minato, náš syn je tvoje věrná kopie. Tak si vzpoměn co si  jeho věku dělal ty,“ smála se dál Kushina.

„V jeho věku sem se snažil tě zaujmout ale nechápu proč vyhazuje ze skříně všechno oblečení,“ pozoroval škvírou mezi dveřmi Minato svého syna.

„Cože?“ zeptala se Kushina, položila koš s prádlem co měla v ruce a stoupla si vedle svého manžela.

„Já ho zabiju, víš co to je to všechno žehlit,“ zuřila Kushina.

„To je teď fuk, otázkou je proč to dělá.“

„Možná se chce prostě jen líbit,“ pokrčila rameny Kushina a radši odešla.

„Ne to se mi nezdá,“ zamumlal Minato.

„Karin co si oblečeš na zítřejší večírek?“

„Dlouhé fialové triko a černé krátké kraťásky mám totiž v plánu, donutit Sasukeho aby se konečně rozhoupal,“ usmála se Karin.

„Vy budete tak krásný pár.“

„Já vím, dokonale se k sobě hodíme,“ začala básnit Karin.

„Tak jsem tady. Nemohla sem ji najít,“ řekla omluvně Temari a přitáhla si židli naproti něj.

„Máte, hezkej dům.“

„Strašně snobskej,“ řekl Temari a vytáhla dezinfekci.

„Si bohatá, měla by sis toho užívat.“

„Možná ano ale nic se nemá přehánět. Omlouvám se za Gaaru, on je moc.“

„Impulzivní,“ dořekl za ni. Usmála se.

„To sme všichni,“ řekla a nalila trochu dezinfekce.

„Možná to zaštípe, ale pro jistotu ti to vyčistím,“ vysvětlila a jemně ho chytila za bradu.

„Temari už přijela?“ zeptal se Kankuro.

„Jo. Asi se k nám za chvilku připojí. Tak si dáme ještě jedno kolo, ne holky?“

„Dobrej nápad. Teda pokud vám to nevadí,“ řekl nadšeně Ino.

„Ale vůbec, já jsem rád když tady máme tak milou a krásnou společnost,“ usmál se Kankuro a Ino se Sakurou se začervanali.

„Si tak milí Kankuro,“ řekla Ino a usmál se.

„Myslím že až moc,“ řekl Gaara a podíval se na svého bratra.

Kankuro se zasmál ale pod jeho pohledem s tím přestal. Gaara obsadil své místo vedle Ino a napil se. Ino se na Gaaru usmála a začala znovu mluvit.

„Můžu se zeptat na to tetování?“ zeptala se nejistě.

„Jistě co chceš vědět?“

„Co to vlastně znamená?“

„Láska.“

„Cože?“

„V překladu je to Ai, láska,“ vysvětlil.

Ino se usmál a natáhla mírně ruku „Můžu?“ zeptala se a dotkla se tetování na čele.

„Když chceš,“ pokrčil rameny Gaara.

„Bolelo to?“ začala se znovu vyptávat.

„Co to tam ten Naruto dělá?“ přemýšlel Minato zatímco pozoroval svého syna.

„Budeš mě pozorovat ještě dlouho tati?“ ozval se Naruto neustále otočený zády.

„Jak víš že sem tady?“ zeptal se dotčeně Minato.

„Vím to od té doby co tam jsi.“

„Vycvičil sem tě možná až moc dobře,“ kroutil hlavou syn.

„Co by si taky chtěl po budoucím hokage?“

„Stejně se jím nestaneš dřív než já,“ řekl Minato a opřel se o rám.

„To si jen myslíš,“ usmál se Naruto.

„No dovol? Odkdy si takhle drzý na svého otce?Co sme si to vychovali?“

„No mě!“ usmál se Naruto triumfálním úsměvem a Minato se zasmál.

„No dobře, ale můžeš mi říct co to děláš?“ zeptal se Minato.

„Hledám.“

„A co hledáš?“

„Svou mikinu pro štěstí,“ řekl Naruto a dál hledal.

„A na co? Máš snad nějaké zkoušky?“

„Ne, kvůli Hinatě,“ zamumlal a pustil se do další skříně.

„Snad ses nezamiloval Naruto?“ smál se Minato.

„Už si jako Sasuke, tati!“ řekl naštvaně Naruto „A i kdyby tak co?“ zakřičel naštvaně.

„Promiň Naruto nemyslel jsem to tak. Jen sem tě neviděl se žádnou dívkou déle jak pár týdnů,“ bránil se Minato.

„Možná předtím ale už mi bylo osmnáct, ne pět,“ zavrčel Naruto a dál vyhazoval z skříní věci.

Minato ho chvíli mlčky pozoroval.

„Kushino, zlato navíš kde má Naruto tu mikinu pro štěstí?!“ zavolal Minato na Kushinu.

„Suší se venku na šňůře. Proč?“ zavolal na zpět.

„Naruto ji zítra bude potřebovat,“ zavolal.

„Dobře,“ zavolala.

„Díky tati,“ zamumlal Naruto.

„Není zač. Tak a ted uklidíme ten nepořádek nebo nám tvá máma nedá večeři,“ řekl Minato a sedl si vedle Naruta.

„Proč mi pomáháš tati?“

„No ehm,“ poškrábal se Minato na hlavě „Si můj syn a navíc si moje naprostá kopie. Jen doufám že ta dívka není jako tvoje máma,“ zasmál se Minato.

„Počkej ty si mámu potkal když ti bylo tolik jako mě?“ zeptal se překvapeně Naruto.

„Jo, ale dalo mi hodně práce než sem ji pozval na schůzku.“

„Hinata taková není,“ řekl Naruto.

„Minato, Naruto je večeře!“ zavolal na ně Kushina.

„A co máme?“ zeptal se Minato.

„Rámen!“

Minato s Narutem se na sebe podívali a popadli co nejvíc oblečení a narvali ho do skříně zamotané do sebe a zmačkané.

„Bolí to?“ zeptala se Temari a jemně konečky prstů prohmatala oteklou tvář.

„Ne ani ne,“ řekl a podíval se jí do očí.

„Vypadá to že máš zkušenosti s ošetřováním zranění.“

„Jo. Kankuro s Gaarou se hodně perou.“

„A co ty?“

„Já se zas až tak neperu až na tu ženskou co jsem shodila ze schodů.“

„Asi si na tebe musí člověk dávat pozor, co?“ zasmál se.

„To si piš. Tak teď mi řekni něco ty génie. .“

„Co?“

„No ty už toho o mě víš celkem dost ale já o tobě skoro nic,“ pokrčila rameny.

„Shikamaru Nara, věk devatenáct, moje rodiná chová velmi vzácné jeleny, jsem jedináček, iq přes 200, zatím svobodný. Co ještě chtěla bys vědět?“

„To mi stačí,“ zasmála se a omylem se naklonila víc k němu. Dívala se mu do očí a on jí.

Nedotýkej se jí…znělo mu v hlavě.

Drž se od něj dál…řekl jí hlas rozumu ale už bylo pozdě.

Ještě trochu se přiblížili a jemně se políbili. Chtěla ho obejmout když uslyšela kroky.

Právě si ji chtěl přítahnout blíž když se od něj odtrhla podívala se na dveře, které se za chvíli rozletěli.

„Temari?“ zeptal se překvapeně Kankuro.

„Naro?“ změnil tón hlasu na naštvaný „Co děláš v mém domě?“

„V našem domě,“ opravila ho Temari „Přivezl mě domů tak jsem ho pozvala dál,“ vysvětlila Temari.

„A od čeho má ty modřiny?“ zeptal se podezíravě.

„Někdo od Renza mě praštil do hlavy. Pomohl mi.“

„Aha. Ale víš že by si neměla před ním o něm mluvit.“

„On ví že ste jezdili ralley,“ pokrčila rameny Temari.

„Aha. Sorry brácho že sem na tebe tak vyjel,“ omluvil se Kankuro.

„To nic,“ pokrčil rameny Shikamaru.

„Kankuro dala bych si ještě to…“ vstoupila do dveří Sakura.

„Sakuro?“ zeptali se překvapeně Temari a Shikamaru.

„Jé ahoj Temi, konečně si přijela dáš si s náma mojito? Máš úžasné bratry. Hlavně Kankuro. Je úžasný společník,“ usmívala se Sakura a Kankura začal polévat pot.

„Jo já vím. Kankuro umí být velmi okouzlující,“ zamumlala Temari a pozoravala Kankuro pohledem slibující bolest.

„Sakuro, už pojedu domů chceš jet taky? Svezu tě,“ nabídl jí Shikamaru.

„Jo, aspoň nebudeme obtěžovat Kankura, zavolám ještě Ino.“

„Fajn.“

„Hehe Temi, pozval jsem je na skleničku,“ vysvětlil Kankuro.

„To vidím,“ řekla Temari a poklepávala nohou. „Mám se bát v jakém stavu najdu Ino?“

„Ne je s Gaarou.“

„Ještě že tak.“

„A co on tady dělá,“ ukázal v obraně na Shikamara.

„On mi zachránil život a kvůli mě má modřiny. Takže se z toho nesnaž vyvlíknout!“

Kankuro sklopil hlavu a odešel.

Sasuke přišel ke dveřím a zazvonil. Po pár vteřinách se dveře otevřeli.

„Ach, díky bohu že si tady,“ vydechla úlevně Midori.

„Tak co se děje.“

„Poď za mnou,“ řekla a šla do pokoje v prvním patře. Pomalu a potichu vešla do jednoho z pokojů.

Itachi seděl na zemi, mezi kusy dřeva a v televizi běžel porod.

„Proboha,“ zamumlal Sasuke.

„Co jsem říkala. Jsem ráda že se na dítě těší a čte nějaké knížky o výchově. Ale dívat se na porod a skládat postýlku je nejen předčasné ale strašně mě to děsí,“ řekl Midori, šla k Itachimu a vypnula televizi.

„Proč to vypínáš, zlato, právě sem se na to díval.“

„Itachi, nebudu znovu opakovat jak mě děsí tvoje chování ale přišel Sasuke.“

„Čau brácho,“ řekl Sasuke na pozdrav.

„Ahoj Sasuke, je fajn že jsi přišel můžeš mi pomoct seskládat tu postýlku,“ řekl Itachi a znovu se otočil k plánu.

„Prosím. Promluv si s ním, vážně mě začíná děsit. On má být vystrašený, má se držet dál od věcí kolem porodu a má spíš pít pivo s kamarády a přemýšlet o tom jestli to bude kluk nebo holka a ne dělat tohle,“ zaprosila Midori. Vzala si od něj tašku a raději odešla.

„Itachi…“ sedl si vedle něj Sasuke „Itachi, co to proboha děláš?Dost mě děsíš,“ řekl upřímně.

„Co by, připravuju se na příchod dítěte,“ vysvětlil Itachi.

„No možná že až moc. Tohle mi k tobě prostě nesedí.“

„Proč. Chci jen být připravený.“

„No možná že se až moc zajímáš o dítě ale ne moc o Midori.“

„To není pravda,“ bránil se Itachi.

„Vážně? A co má dneska Midori na sobě?“

„No…ona má…džíny a bílej svetr,“ usmál se Itachi vítězně.

„Ne má bavlněnou sukni a černé tričko,“ usmál se Sasuke.

„Tak jo, díky zapříjemnej večer,“ poděkovala Sakura u dveří.

„Jo bylo to strašně fajn,“ přitakala Ino.

„Brzo si to určitě zopakujeme,“ řekl Kankuro ale Temari ho spražila pohledem.

„Ahoj holky, stavte se zítra a víte co vemte i ostatní uděláme si mejdan. Je vidět že můj bratr po tom evidentně touží.“

„Nebo můžeme jít do kina,“ navrhla Sakura.

„Dobře, kino zní fajn.“

„Tak ahoj,“ řekla Ino.

„Dobrou noc,“ řekla Temari a zavřela dveře a otočila se k bratrovi.

„Tak a vysvětluj.“