Kapitola 12

3. ledna

Mráz venku nepolevoval. Skoro to vypadalo, že je za okny větší zima, než doposud. Na ulicích se potulovalo jen pár lidí. Na některých byly stále znát stopy po oslavách Nového roku. Po zemích se válely lahve od alkoholu a všemožné konfety. Sasuke odtrhnul pohled od krajiny rozprostírající se za oknem a dlouze zívl. Popadl teplou mikinu a schoval se do ní. Tiše, bosky, našlapoval na studené podlaze. Došel až k pohovce, z které se ozývalo hlasité oddechování. Pobaveně si prohlédl spícího blonďáčka a pousmál se.

„Vstávej spáči! Spíš v kuse už skoro dva dny!“ zapředl mu Sasuke do ucha. Naruto něco nesouhlasně zamumlal a otočil se na druhý bok.

„Čerstvý vepřový rámem!“ zkusil mu znovu zašeptat do ucha Sasuke. Naruto si ve spánku olízl rty, ale k další reakci se neměl. Sasuke se proto znovu sklonil k jeho uchu a jemně ho kousnul do ušního lalůčku. Blonďáček sebou nejdřív cukl v obraném gestu, ale vzápětí v nestřeženém okamžiku natáhl ruku, chytl Sasukeho a strhnul ho k sobě na pohovku.

„Měl bys mít lepší postřeh,“ napomenul ho Naruto a škodolibě se usmál.

„A ty bys měl být něžnější,“ zapředl schválně přeslazeným hláskem Sasuke a promnul si zápěstí.

„Něžnější? Jako třeba včera?“ pousmál se zvědavě blonďáček.

„Neslyšel si mě, když jsem říkal, že tu spíš v kuse už dva dny? Naruto, dneska je třetího ledna…“ Takový stěr blonďáček nečekal. Nejdřív se zatvářil nechápavě, pak dotčeně a nakonec měl místo očí dva otazníky.

„Už?“

„Už,“ Sasuke zadržoval salvy smíchu. V očích se mu leskly jiskřičky.

„Takže ještě jednou… Něžnější? Jako třeba předevčírem?“ zopakoval Naruto. To už Sasuke nezvládl a rozesmál se.

„Měl by sis dát sprchu a hodně studenou,“ poradil mu a zmizel v kuchyni. Netrvalo dlouho a dostavil se za ním i hladový blonďáček.

„Najím se a pak vyrazím za Kakashim obhlédnout situaci,“ nadhodil Naruto a dopil hrnek čaje.

„Pokud žije. On a Gai se na Nový rok pořádně opili. Pamatuješ? Museli jsme je doprovodit domů. Kdo ví proč, spolu zkoušeli scénky z té Kakashiho čtecí prasárny. Nebyl to zrovna příjemný pohled,“ zaúpěl Sasuke při vzpomínce na Gaiovi plazícím se po Kakashim.

„Fákt? To si vůbec nepamatuju.“

„A pamatuješ co se dělo potom? Když jsme se vrátili sem do bytu?“ optal se zvědavě Sasuke.

„Šli jsme spát?“

„Naruto! To si nepamatuješ ani tohle? Příště si tě budu muset ohlídat… Žádný pití, když to neumíš!“ zavrčel Sasuke a zvedl se od stolu. Marně Naruto vyzvídal co se dělo. Sasuke mu neprozradil ani slovo.

„Až na to přijde, možná ti to prozradím.. A nebo si to zopakujeme…“ nadhodil tajemně Sasuke a pousmál se. Naruto z něj za celou cestu, co šli ke Kakashimu nevytáhl ani slovo.

…………..

„Áá Kakashi-sensei.“ Pozdravil mávnutím ruky Naruto muže s maskou, když se dostali až k jeho bytu. Sasuke také kývl na pozdrav, stojíc kousek za Narutem.

„Zdravím hoši. Co máme dnes za den?“ optal se značně zmatený Kakashi.

„Den přesně stvořený pro trénink,“ odvětil Sasuke. Všichni vypadali, jak kdyby slavili minimálně celý rok a ne jen jednu noc.

„Tsunade pro tebe nemá žádnou práci?“ podivil se Kakashi a po očku se na černovláska podíval.

„Nejspíš ne. Podle toho jak vypadáte vy, Tsunade bude ještě teď pod parou….“ zhodnotil situaci Sasuke a Naruto se rozesmál.

„Kdyby tě slyšela… No, ale nejspíš máš pravdu. Takže půjdeš s námi. Půjdeme do haly, ta zima leze až do morku kostí a dáme si boj dva na dva…“ rozhodl nakonec Kakashi. Všichni tři se rozešli směrem k budově, po cestě posbírali zbylé členy týmu.

„Ták Naruto ty budeš trénovat se Sasukem, přeci jenom už o něm něco víš.. A Sakura se ujme Saie. Dáme si jen boj zblízka, takže žádné používání technik,“ zdůraznil Kakashi a značně nazelenalý v obličeji se uchýlil stranou.

„Mám se taky zúčastnit tréninku?“ podivil se Sasuke a zmateně zamrkal. Své temně černé oči upřel na muže v masce.

„A proč ne Sasuke? Něco už si přeci okoukal, tak to zkus využít..“ Mávl nad tím rukou Kakashi. Nejspíš ani nevěděl, co dělá, natož co říká.

„Naruto?!“ obrátil se Sasuke zoufale k blonďáčkovi, ale ten se jen usmál.

„Neboj, budu tě šetřit.“ S těmito slovy se pustil do boje. Postavil se do bojové pozice a..

„Kage bus..“

„Naruto! Žádné klony!“ zamítl Kakashi a zavrtěl hlavou.

„Sensei… To je teda podraz,“ zaúpěl Naruto. Nakonec se umoudřil a vrhnul se na Sasukeho. Rána pravačkou, Sasuke se vyhnul. Výkop levou nohou, Naruto zakopnul a díky tomu se vyvaroval zásahu. Nemilá rána do černovláskova rozkošného nosánku, Narutova skoro zlomená ruka a Kakashi konkurující ropuše.

„Mládeži, rozpouštím naší sešlost. Uvidíme se… Třeba pozítří,“ vychrlil Sensei a než kdokoliv stačil cokoliv říct, zmizel v obláčku kouře.

„Já jdu domů…“ zaúpěla Sakura. Sai přikývl a spolu s ní se rozešel pryč z budovy. Všem bylo očividně stále špatně.

„Zajdeme na rámen?“ optal se Naruto a pohledem vyhledal černovláskovy oči.

„Ne, ne!“ zamítl Sasuke a vrhnul se na blonďáčka. Pokusil se ho dostat na zem, ale to se mu nepovedlo. Naopak Naruto se do něj opřel tak vehementně, že za chvíli ležel Sasuke na chladné podlaze a blonďáček si na něm lebedil.

„Boj je u konce, takže půjdeme? Nebo si chtěl snad dělat něco jiného? Třeba mi konečně říct, co že se to v tu noc, dělo?“ špitl zvědavě Naruto a dlaněmi se opřel o černovláskovu hruď.

„Nepovím ti to!“ zamítl rázem Sasuke. Naruto se sklonil a rty se přisál k jeho odhalenému krku. Lehce se dotýkal sněhově bílé pokožky a přitom šeptal.

„Nepovíš? Asi bych tě měl potrestat, že?“

„Ještě chvíli pokračuj a možná se k tomu, co se stalo, dostaneme,“ odvětil Sasuke rozklepaně. Na těle mu vzrušením vyskočila husí kůže.

„Dělali jsme to?“ vyhrknul Naruto a vzápětí zrudnul.

„Ne! Ne, tak docela…“ rozesmál se Sasuke při pohledu na blonďáčka.

„Půjdeme domů?!“ zaprosil značně vykolejený Naruto a zadíval se na smějícího se Sasukeho. Blonďáčka žralo, že si nepamatuje vůbec nic. Bůh ví, co onu noc dělal. Tváře mu žhnuly studem.

„Naruto, já ti to doma povím. Nebo ukážu… Jak budeš chtít,“ špitl Sasuke a letmo se dotknul Narutovy tváře.

…………..

Místností se neslo šumění napouštějící se vody. V bytě panovalo přítmí, skrz žaluzie se dovnitř dostalo tlumené světlo z ulice.

„O půlnoci jsme všichni připili na zdraví. Ještě nějakou dobu po tom jsme pili, pak jsme šli doprovodit Gaie a Kakashiho a nakonec skončili tady v bytě. Hned za dveřmi si se na mě hladově vrhnul, dotáhl mě na pohovku… A chvíli po tom si usnul,“ zasmál se škodolibě Sasuke, zatímco dlaní přejížděl po Narutově mokré hrudi. Seděl v čele vany, Naruto vmísený mezi jeho nohama. Sasuke se letmo jednou rukou dotýkal jeho pokožky a v druhé svíral jeho dlaň.

„To od tebe není hezký! Myslel jsem si, že jsem udělal něco děsivého…“ zamumlal dotčeně Naruto, zatímco si pohrával se Sasukeho prsty.

„Něco si načal a nedotáhl do konce, to je děsivé,“ opáčil se smíchem Sasuke a letmo ho políbil do blonďatých vlasů.

„Mile rád, to hned napravím.“ Pousmál se Naruto a otočil hlavu tak, aby Sasukemu mohl věnovat polibek.