Kapitola 13

Teo byl tak vystresovaný, že snad poprvé v životě nemohl pořádně spát. Snad padesátkrát se ze zoufalým kňouránm probudil, házel sebou a Arku nevýslově naštval, když do ní strčil a tím probudil. Uraženě se odebrala k Oliverovi a Ance, kde se mezi ně vmáčkla a Ance si s bručením postěžovala, co že je to za móresy.

Přesto, že byla neděle, zrzek už v sedm hodin nemohl zamhouřit oči ani vydržet ve svém obřím pelechu. Cupital po pokoji a uvažoval nad možnostma, které přichází v úvahu, jako řešení jeho ne nejlepší situace. Bál se, že to jeho táta neunese. Ani nevěděl, jestli se bojí víc toho, že ho otec odstrčí, nebo že jako jeho velký vzor zklame.

Strach jej ubíjel. Natáhl si tedy kostkované kalhoty, na mnoha místech z mnoha důvodů potrhané a naprosto nevhodné k nošení mimo domov, a po špičkách se vydal dolů do kuchyně, na hrneček záchranného meduňkového čaje.

Vyděsilo ho, když uslyšel rachot někoho, kdo také dospat nemohl. Nakoukl pootevřenými dveřmi a chvíli pozoroval maminku, jak u plotny kuchtí vajíčka, které měl jeho otec moc rád.

Nina si nervně přešlapujícího Tea dobře uvědomovala, ale čekala, než se odhodlá přijít sám. Také nemohla dobře spát a tušila, že Teodor na tom bude přinejlepším stejně.

Byli věci, které oba hrozně moc prožívali, zatímco zbytek to nechávalo chladným. To měl Teo po ní.

„Ahoj mami…“ kníkl Teo a vysoukal se na židly. Koukal do desky stolu a měl co dělat, aby se nerozplakal.

„Dobré ránko, Teo. Dáš si vajíčka?“ pozdravila Nina a už se hrnula, že Teovi naloží, co se na talíř vejde. Bylo k neuvěření, že to vyhublé stvoření bylo schopné na posezení sníst celé kuře, a ještě si dát zákusek.

„Nemám hlad.“ Teodor jí zastavil v půlce pohybu odevzdaným máchnutím ruky.

Nina věděla, že je zle. Jestli Teo něco nikdy neodmítl, tak to byla snídaně. Musel být strašně nešťastný a vystresovaný.

Ano, ta situace byla těžká pro celou rodinu, ale citlivý Teo jí vnímal ze všech nejvýrazněji. Přišel si vinen. Jako zklamání. Hlavně pro svého otce.

Nina svého syna ochranitelsky obejmula, „Neboj se. Táta tě miluje, bez ohledu na to, koho jednou budeš milovat ty- jestli chapce či dívku. Nech ho to jen zpracovat. Teď si uvědomuje, jak těžké jsi to musel, bez nás doma, mít. Má výčitky svědomí.“

Teo už měl slzičky v očích. „Z čeho by měl mít výčitky? Vždyť je to moje vina. Můžu si za to sám.“

„Ale Teo! Takhle nemluv.“ Nina mu lehce pohrozila prstem, „No tak jsi jiný. Pro nás se nic nezměnilo. A ti, kterým to vadí, ať se jsou vycpat. Nezaslouží si ani to, aby ses na ně podíval.“

Tea ta slova trochu uklidnila. Měl úžasnou maminku. Vždycky znala ta správná slova.

„Ty vajíčka bych si dal.“ Poznamenal na uvolnění atmosféry, a zakručení jeho žaludku ho jednoznačně podpořilo.

„Já si říkala, jak dlouho to můžeš zrovna ty vydržet.“ Nina se zasmála a naložila Teovi porci, kterou by sama měla na celý den. V něm zmizela za deset minut.

Zatímco se Teodor cpal a Nina se proháněla po kuchyni, po schodech se rozdusalo několikero nohou.

„Sakra Teo! Nemůžeš ten mobil na noc vypínat?“ Oliver byl násilně probzen, tedy silně nenaladěn, a Teo měl co dělat, aby mobil, který po něm byl hozen, vůbec chytil. Anka po něm střelila zlým pohledem. Takhle brzo jí budit se rovnalo smrtelnému hříchu.

Rychle přijmul hovor, který Olivera vzbudil, ani se nepodíval, kdo to je, „Haló?“ zeptal se, zatímco bratrovi vracel nevhodná a vulgární gesta.

„Nazdar, Teodore! Nevzbudil jsem tě, že jo? No, to už je teď jedno. Hele, musíš za mnou dorazit co nejdřív. Mám odpoledne nějakej program, ale musíme hnout s tim projektem. Takže ať jsi do hodiny na náměstí, vyzvednu si tě tam…“ Dominik Tea vůbec nepustil ke slovu.

„Jo.. No…“ Teo se nadechoval k nějaké výmluvě na rodiče, ale nedostal šanci.

„Tak za hodinu.. Čus.“

A z telefonu se ozývalo už jen příznačné píp píp píp.

„Kdpak to byl?“ zeptala se zvědavě Nina.

„Teo bude mít randé, Teo bude mít randé!“ začal ho popichovat Oliver, ale jen do chvíle, kdy ho Teo málem zavražil pohledem.

„Dominik, ty blbče. Musíme pohnout s tim projektem, jenže pán má asi na práci nějakou slečnu, takže tam musim teď.“

Oliver se zatvářil, jako by měl brzo zvracet, „Seš jeho pes, abys skákal jak píská?“

„Ne, ale Vodnou poslouchat musim.“ Teo debatu uzavřel mávnutím ruky a nechal na Oliverovi, aby jejich mamce vysvětlil, kdo Dominik je. Šel si s protivným brumláním zabalit věci.

Jednu výhodu to mělo. Nemusel se potkat s otcem. Oba potřebovali čas na strávení toho velkého přiznání. Teo nechtěl otci čelit, dokud to plně nezpracuje.

Arka byla zpět v Teově posteli a spokojeně se rozvalovala břichem nahoru.

Teo zapnul počítač, aby si vyhledal, kdy přesně mu jede autobus, a začal si balit foťák a kresby, které už měl hotové.

Eric: Co tu prosimtě děláš tak brzo ráno?

Theo: Jdu na rande s Dominikem… A ty?

Eric: Právě si mi zkazil celej den. Musim pomoct tátovi přestěhovat nějaký věci na chatu.

Theo: Ale prosimtě… Víš, jak to myslim. Kdy se uvidíme?

Eric: Lišáčku, asi až ve škole. Máme toho opravdu hodně. A ty máš doma taky starosti.

Theo: Ach jo…L Stejská se mi.

Eric: A mě snad ne? V pondělí po škole někam vyrazíme- aspoň na chvíli. Potřebuju si tě pomačkat. J

Teo se celý začervenal. Pořád ho to uvádělo do rozpaků. A ještě víc, že se na to moc těšil.

Theo: Dobře. Už musím jít. Do spárů ďábla… Měj se.

Eric: Budu na tebe myslet. Ahoj.

Teo s povzdechem vypnul počítač.

„Copak?“ Ema stála ve dveřích a bratra s rozněžnělým výrazem pozorovala.

„Ale. Asi všechno.“ Teo pokrčil rameny a hodil si batoh na záda.

„Stejská se ti po něm?“ Emě bylo jasný, co s Teem je. To přiznání, jeho tajný přítel, citlivá dušička. Bylo toho na něj asi hodně. A to měl mít za týden narozeniny. Ani si na to nevzpomněl.

„Jo. A to jsme se neviděli jen dva dny.“ zrzek brumlal, když hledal pořádně teplou čepici a šálu, aby tam venku neumrzl.

„A povíš mi konečně, kdo to je?“ Ema zadoufala. Když nevěděla, s kým se stýká, měla o něj strach. Mohl to být kdokoliv. Mohl mu ublížit. Doufala, že potkal někoho, kdo si Tea dokáže vážit.

„Ne, nemůžu…“ Teo se bál, že o všechno přijde, když jí poví o Erikovi. S tím jejím pohledem na něj. Vlastně, s pohledem všech na něj. Erikovi bezmezně věřil. Jen občas toužil vědět víc, než mu byl on ochoten říct.

„Proč máš strach?“ Emě to nešlo na rozum. Akorát ji to děsilo.

„To jednou pochopíš, Emo. Teď je prostě špatná doba. Hele, už fakt musim jít.“ Teo se rychle protáhnul kolem sestry, ani se nerozloučil s Ankou.

Jen těsně se minul s otcem, který vycházel ze dveří ložnice. Marek ze svého syna zahlédl jen čepici mizící ve dveřích.

Sešel dolů po schodech za Ninou.

„Dobré ráno, zlato.“ Jeho hlas byl odevzdaný a unavený.

Dostal pusu na tvář a pozdravení od Olivera.

„Kam zmizel Teo?“ zeptal se.

„Má nějaký školní projekt. Musel jet do města.“ Odpověděla Nina a zkoumala, jak na tom Marek je. „Jak se cítíš?“

„Divně. Olivere, jak dlouho to víte vy?“ nekličkoval. Potřeboval to vědět a také se zeptal.

„Pár týdnů.“ Oliver pokrčil rameny, jakoby to byla nejpřirozenější na světě. Tátovi věřil. Nikdy by Tea neodstrčil. Byl si tím jistý.

Marek jen pokýval hlavou.

Mezitím se dolů dovalila i Ema, která konečně opustila své šminky. Oliver se na ní zapitvořil a schoval se za mámu, která nevěřila tomu, že se ti dva stále škorpí, jak dvě malé děti.

„Mami, přijede pro mě Tom. Máme nějakej dohodnutej program- už dlouho. Nevadí vám to, že ne?“ zeptala se Ema potom, co dala otci pusu na tvář.

Oba rodiče se na ni vážně podívali. A oba měli na mysli to samé.

„Jen v případě, že nám ho představíš.“

„A když ne?“ Ema měla se seznamování malinko obavy.

„Budou tě držet ve věži, dokud si pro tebe ten princ nepřijde!“ Olier popustil uzdu své fantazii. Představa, že by mohl sestru uvěznit v pokoji, a následně ji tyranizovat, se mu líbila víc, než by měla.

Marek se pobaveně uchechtl. Uměl si živě představit, jak by to dopadlo.

„Ha ha, Olivere, vážně vtipný…“ Ema se pohoršeně zašklebila, ale výraz Niny jí napověděl, že její bratr není moc daleko od pravdy. Chtěla vědět, s kým se její dcera stýká.

Nezbylo než rezignovat.