Kapitola 14

„Mluvil jsi o tom se Sasukem?“ otázal se Juugo a na čele se mu vytvořila malá vráska.

„No… tak trochu jsme na to jednou narazili. Říkal, že… že jsou jeho rodiče mrtví. Myslel jsem, jestli nevíš co se… hm… stalo. Nevypadalo, že by o tom chtěl Sasuke moc mluvit.“ Nadhodil Naruto a s obavami čekal na Juugovu reakci. Nepřišla hned, zrzek jako by si promýšlel svoji odpověď a zkoumavě si Naruta prohlížel.

„To mě nepřekvapuje.“ Utrousil nakonec a zamyšleně si olízl rty, „Sasuke o tom nikdy nemluví ani s námi. Nevím, co se stalo Naruto, ale…“ Juugo na chvilku zaváhal, „ale ať se stalo, co chtělo, muselo to být hodně špatné.“ Juugo se Narutovi zahleděl do očí, „vyznám se v lidech Naruto. A myslím, že můžu říct docela jistě, že Sasuke v sobě potlačuje nějaký… nějaký dost ošklivý zážitek. Zkoušel jsem si o tom s ním párkrát promluvit, ale je jako beran. Je hodně těžké se k němu dostat tak blízko, aby se ti s něčím svěřil.“. Na nějakou dobu se oba odmlčeli. „Myslím, že bychom se měli vrátit do sálu.“ Řekl potom Juugo, „určitě už se diví, kde jsme.“.

„No jo…“ povzdechl si Naruto při vzpomínce na Karin, ovíjející se kolem Sasukeho paže, „to zas budu mít výhled.“.

„Mluvíš o Karin?“ pousmál se Juugo a počkal, dokud Naruto nepřikývnul, „nemyslím, že by sis s tím měl dělat starosti. Je fakt, že je do Sasukeho celá žhavá, ale víš, pro něj je to doopravdy jen kamarádka.“.

„Já vím.“ Zamumlal Naruto, „ale stejně… bolí to, když se na ně dívám.“. Juugo ho povzbudivě poplácal po rameni.

„Netrap se s tím.“ Poradil mu, „věř mi, že teď Sasukeho zajímáš víc než Karin.“. Naruto trochu nadzvedl koutky a společně se zrzkem zamířil zpět do sálu. Když už byli u dveří, Naruto zaváhal.

„Juugo… děkuju ti.“ Hlesnul upřímně a oba chlapci se na sebe usmáli. V ztemnělém sálu vystoupali po schodech, kde sametový koberec úspěšně tlumil jejich kroky a posadili se zpátky na svá místa. Naruto cítil, jak ho Sasuke propaluje v té tmě pohledem a polilo ho příjemné horko. Když se pohodlně zabořil do své sedačky, černovlasý chlapec se k němu naklonil.

„Co jste tam tak dlouho dělali?“ optal se podezíravě. Namlouval si to jen Naruto, protože mu teď Juugo vlil do žil novou naději, nebo v tom obvyklém klidném a vyrovnaném tónu zaslechl malý nepatrný stín žárlivosti?!

„No… tak trochu jsme si povídali.“ Odpověděl Naruto popravdě a usmál se na Sasukeho.

„O čem?“ zajímal se Uchiha, aniž by sledoval film jako ostatní.

„Tak… o různých věcech.“ Zazubil se blonďák. Sasuke si ho ještě chvilku prohlížel, pak oba stočili svůj zrak na plátno. Zbytek filmu se Narutovi podařilo přežít poměrně bez problémů a vždycky, když začala Karin podnikat své nájezdy, zarputile civěl na Sherlocka a zakazoval si jakýkoli boční pohled. Přesto se Narutovi ulevilo, když se konečně objevily závěrečné titulky. Společně se Sasukeho partou zůstali ještě pár minut sedět, než kolem nich ustal frmol lidí, kteří se drali k východu. Potom se teprve také zvedli a odešli.

„Uffff… dobrej film, ale jsem celej rozlámanej.“ Protáhnul se Suigetsu, jakmile se za nimi zaklaply dveře sálu. Juugo pohlédl na hodinky na zápěstí.

„Je něco po desátej…“ konstatoval, „asi bysme měli jít domů.“. Ostatní souhlasili. Zatímco se bavili o právě zhlédnutém snímku, vyšli z obchodního centra do čerstvého teplého raně červnového vzduchu. Sametovou tmu narušovalo osvětlení pouličních lamp a skrz husté tmavé mraky na ně pomrkávalo několik hvězdiček. Když dorazili na nejbližší dopravní uzel, kde stavilo několik autobusů, tramvají i trolejbusů, rozhodovalo se, kdo pojede čím.

„Já a Karin máme společnou cestu. Jedeme třicítkou.“ Řekl Suigetsu a rudovláska přisvědčila.

„Já musím tramvají, trojkou.“ Pokrčil rameny Naruto.

„Doprovodím tě.“ Pravil klidně Sasuke a z jeho obličeje se nedalo nic vyčíst, „Iruka by mě zabil, kdybych tě nevrátil ve stejném stavu jako jsi přišel.“. Naruto na něj pohlédl a srdce se mu okamžitě rozběhlo rychlejším tempem.

„Tak se můžeme doprovodit navzájem. Pojedem s váma!“ napadlo Karin, která očividně toužila setrvat v Sasukeho blízkosti co nejdéle.

„Ne.“ zakročil Juugo, než stačil Sasuke odpovědět, „je už moc pozdě, na tohle není čas. Sasuke a Naruto to zvládnou sami.“. Suigetsu chtěl něco namítnout, ale Sasuke ho předešel:

„Juugo má pravdu.“. Ačkoliv mluvil jako vždycky s ledovým klidem, řekl to tónem s takovou autoritou, která nepřipouštěla žádné námitky. Suigetsu a Karin už tedy nereagovali a když jim přijel autobus, rozloučili se s ostatními a nastoupili. Sasuke a Nauto ještě chvíli počkali, než Juugovi přijela šestnáctka. Zrzek ještě na Naruta povzbudivě zamrkal a poté taky odjel. Naruto a Sasuke osaměli. Blonďák si všimnul, že ho Sasuke pozoruje a pokusil se na něj trochu usmát, ale byl tak nervózní, že to možná spíš vypadalo jako úšklebek. Oba zamířili k tramvajové zastávce, která byla o něco dál. Naruto si na jednu stranu přál, aby ta tramvaj dlouho nejela, ovšem na druhou stranu chtěl naopak, aby už byla tady, protože si nebyl jistý, o čem si má se Sasukem povídat, když mu srdce buší jako zvon a v břiše poletují hejna motýlů. Sasuke očividně tenhle problém nesdílel. „Ani jsem se nezeptal,“ začal, zatímco se postavili na kraj chodníku a vyhlíželi tramvaj, „na jakou vejšku vlastně chceš jít? Pochybuju, že je nějaká speciální pro budoucí prezidenty.“. Když to říkal, koutky úst se mu malinko zvedly.

„No, myslel jsem, že bych šel na politologii, případně možná ekonomku… ale nevím. Nedá se říct, že bych… no, si nějak moc rozuměl s matikou. Vlastně se školou celkově.“ Povzdechl si Naruto a po očku na Sasukeho mrkl, „ty jsi prý nejlepší ve třídě.“. Sasuke pokrčil rameny:

„Nevím, to asi ne. Učení mi nedělá problém, ale neřekl bych, že jsem nejlepší. Takže ty válčíš s matikou?“.

„No, s matikou a fyzikou. A chemií, dá se říct. Totiž, nevynikám v žádném předmětu,“ Naruto se rozhodl, že nebude Sasukemu lhát, „ale s matikou jsem nejvíc na štíru. Nevidím v ní žádnou logiku.“. V tu chvíli zahlédli, jak se k nim blíží světla tramvaje. Sasuke na to nic neříkal, dokud nenastoupili do osvětleného vnitřku dopravního prostředku. Tramvaj byla téměř liduprázdná, až na pár opozdilců, kteří posedávali na jednotlivých sedačkách. Naruto se tázavě podíval na Sasukeho a ten kývl k jedné dvojsedačce. Blonďák se tam tedy posadil a přeběhl mu mrazík po zádech, když si černovlasý chlapec sedl vedle něho. Nebylo to jako v kině, protože tady mezi jejich těly nebyla žádná opěrka. Naruto nevěděl, jestli má využít situace a trochu se k Sasukemu přitulit nebo se naopak snažit se ho nedotýkat, aby se neztrapnil. Byla to pro něj muka, protože se chtěl Sasukeho dotknout, jenže se bál, aby pak na něm Uchiha něco nepoznal.

„Matika není tak hrozná. Co berete?“ navázal Sasuke na předchozí rozhovor. Na rozdíl od Naruta zjevně neřešil žádný problém s fyzickým kontaktem, protože se pohodlně opřel botami o protější sedačku a nevypadalo to, že by mu vadilo, že se s blonďákem dotýkají rameny.

„Kvadratický rovnice a nerovnice.“ Odpověděl Naruto s tlukoucím srdcem a složil ruce na kolenou.

„To je celkem v pohodě.“ Usoudil Sasuke a pohodil hlavou, aby dostal z očí neposedný pramen černých vlasů. Narutovi z toho pohybu vyschlo v ústech.

„Pro tebe možná.“ namítl trošku chraptivě. Sasuke malinko nadzvedl obočí, když pravil:

„Můžu tě doučovat, jestli chceš. Rovnice mám v malíku.“. Narutovi chvilku trvalo, než mu došlo, co mu Uchiha nabízí. Samozřejmě že chci! chtělo se mu vykřiknout, ale to asi nebyl ten nejlepší nápad.

„To by bylo fajn.“ Vyhrkl a trochu nervózně se na černovlasého chlapce usmál. Ten mu sice úsměv neoplatil, ale přikývl. Potom se začali bavit o škole a učitelích celkově a i když to bylo tisíckrát probírané téma, Naruto zjistil, že si se Sasukem stále mají co říct. Ani nevnímal kodrcání tramvaje, ubíhající potemělé město za okny, dokud Sasuke neukázal bradou k blížící se zastávce a neprohodil:

„Tady asi vystupujem ne?“. Naruto zaostřil do tmy za sklem.

„Jo, máš pravdu. Jak to víš?“ zeptal se trošku podezíravě, ale víc spokojeně.

„Kakashi mluvil o tom, kde Iruka bydlí.“ Ušklíbl se Sasuke a když tramvaj zastavila, vyšli s Narutem do noční ulice. Naruto vykročil směrem k domovu a Sasuke ho následoval, oba zabráni do rozhovoru o vybavení odborných učeben na škole. Blonďák pociťoval zvláštní teplo, jak vedle něj Sasuke kráčel, jak se s ním bavil, souhlasil i přel, jak se občas zasmál jeho žertům a jak na něj ty černočerné oči hleděly bez známky nepřátelství nebo dokonce nadřazenosti. Doba, než došli ke správnému domu, se zdála až neslušně krátká.

„Tak… díky.“ Vymáčkl ze sebe Naruto a zastavil se u dveří, „za pozvání i za doprovod.“.

„Nemáš zač.“ odtušil Sasuke a zadíval se mu do očí. Naruto cítil, jak se opět propadá do uhlových hloubek, dech se mu zastavuje v hrdle a nemůže odtrhnout pohled i kdyby chtěl. A on nechtěl… Aniž by uvažoval, co dělá, přistoupil Sasuke o krok blíž k němu. Narutovi se z hlavy vypařilo všechno nepodstatné a zůstalo jen to důležité – tedy jenom Sasuke. Ticho mezi nimi se protahovalo, ale ani jednomu z nich to nevadilo, tiše tam stáli v houstnoucí tmě a hleděli si do očí, nebo respektive, Sasuke Naruta propaloval pohledem a ten nedokázal uhnout očima. Vlastně nemohl pohnout jedinou částí těla.

„Bylo to fajn.“ Podařilo se nakonec blonďákovi vyhrknout.

„Jo.“ přisvědčil Sasuke a ještě o něco málo se přiblížil k blonďatému chlapci a položil dlaň na dveře vedle Narutovy hlavy. Narutovi teď srdce bušilo tak rychle, že si byl téměř jistý, že ho musí černovlasý mladík slyšet. Opojná vůně čokoládové Axe ho připravovala o veškeré zbytky racionálního uvažování. „Co to doučování?“ zeptal se Sasuke hlasem sotva silnějším než šepot, ale Naruto ho slyšel zcela zřetelně, protože teď měli hlavy blízko u sebe. Dokonce blíž, než by se slušelo na dva kamarády. Tohle pomyšlení dostávalo Naruta pomalu do varu. Začalo ho polévat horko a cítil, jak rudne, i když to v té tmě nemohl Sasuke postřehnout.

„No… co třeba… pozítří v neděli?“ nadhodil Naruto a doufal, že Sasuke neodmítne.

„Dobře.“ Souhlasil Uchiha a jeho dech zašimral Naruta na tváři. Tomu už začínalo být opravdu opravdu horko. Měl problémy udržet se relativně v klidu. Napadlo ho, že jestli Sasuke nechce, aby po něm teď okamžitě skočil a zlíbal ho do bezvědomí, měl by sakra rychle couvnout, protože k tomu Naruto neměl daleko. Po chvíli si uvědomil tlak v kalhotách a kdyby bylo trochu víc světla, musel by Narutův rudý obličej zářit jako maják. Zdálo se však, že se Sasukemu moc nechce ustoupit o píď, jen Narutovi zblízka hleděl do očí. Vzdálenost mezi jejich obličeji byla jen několik centimetrů a Naruto ze Sasukeho dechu cítil slabou vůni mentolu, zřejmě měl nedávno v puse žvýkačku, ačkoliv si nevšiml, že by v kině něco přežvyoval. Naruto téměř šílel touhou Sasukeho přitisknout ke stěně a spojit jejich rty v hlubokém polibku, bál se ale, že kdyby se pohnul, zrušil by tím kouzlo okamžiku. Zároveň ale cítil, že jestli se něco rychle nestane, nejspíš vybuchne, protože naléhavá potřeba v jeho kalhotech se skoro bolestivě dovolávala pozornosti. Ze všech sil se snažil ovládnout a pořád musel myslet jenom na jedno: Odváží se Sasuke? Po několika dlouhých minutách Naruta napadlo, aby dal Sasukemu nějak najevo, že by měl něco udělat, že chce, aby něco udělal a nejlépe, aby udělal to, o čem teď nepochybně přemýšleli oba dva, jak si byl Naruto jistý. Polkl a pak si špičkou jazyka přejel po rtech. Doufal, že to Sasukeho vyburcuje. Očividně však doufal marně, protože černovlásek zamrkal, jakoby se probral z transu a stáhl se. O krok ustoupil a malinko se pousmál. Naruta napadlo, že to bylo trochu omluvné gesto, přesto bojoval s rostoucím zklamáním. Sasuke si odkašlal, nejspíš si nebyl jistý svým hlasem, ale když opět promluvil, znělo to už zase klidně a vyrovnaně. „Takže v neděli. Ve čtyři?“ navrhl. Naruto přikývnul a byl rád, že tma, která panovala v ulici, mohla dostatečně dobře zakrýt jeho přetrvávající vzrušení. Chvíli opět oba mlčeli, Naruto se opíral zády o dveře a Sasuke postával asi o dva kroky před ním. „No, Naruto… měj se. V neděli ahoj.“ Rozloučil se nakonec Sasuke.

„Zatím.“ Oplatil mu Naruto a když Sasuke pomalu odcházel, rozhodl se trochu zariskovat. „A… Sasuke?“ zavolal za ním právě tak hlasitě, aby to neslyšel nikdo nepovolaný. Uchiha se tázavě ohlédl přes rameno. „Sladké sny.“ Popřál mu Naruto a trochu přimhouřil oči. Vteřinku bylo ticho.

„Tobě taky Naruto.“ Vydechl Sasuke, než se otočil a odešel. Naruto se díval za jeho vzdalující se postavou, dokud mu nezmizel z očí. Pak odemkl klíčem dveře a tiše zasténal, když si uvědomil svou dosud neochablou erekci. To zas bude noc…