Kapitola 15

Naruto odložil sešit z psychologie a zívl. Nedokázal se na učení pořádně soustředit. Jednak byl teď po sobotním obědě trochu malátný, jednak musel pořád myslet na Sasukeho. Na to, co se stalo po kině. Na tu chvíli ve tmě před domem, pořád se mu v mysli vybavoval Sasukeho obličej, jeho onyxové oči, plné rty, které byly jenom kousek od těch jeho… stačilo málo a byl by se jich dotkl, zpočátku jenom lehce, pak trošku silněji, ucítil by jejich měkkost a poddajnost, pak by se mezi ně vnořil jazykem a…

„Sakra.“ Zabručel Naruto a zatřásl hlavou, aby z ní vyhnal vášnivé představy a zarazil další příval vzrušení. Nechal se trochu unést. Vstal a zhluboka dýchal. Jakoby už toho nebylo dost. Nejenže se včera vrátil s erekcí tak neodbytnou, že téměř okamžitě po tom, co se za ním zavřely dveře jeho pokoje si musel ulevit, přičemž mu stačilo jen pár rychlých pohybů, ale po noci plné divokých snů o černovlasém chlapci se ráno vzbudil s opět odstávajícími trenýrkami. Jeho tělo bylo v posledních dnech na Sasukeho očividně velice citlivé. Ale Naruto věděl, že se bude muset tyhle nepřiměřené reakce rychle naučit ovládat, jinak bude zle. Rozhodl se dát si rychlou sprchu, která by z něj měla spláchnout únavu a snad i zapudit myšlenky na Sasukeho. Svlékl se tedy do naha, oblečení pohodil na postel a zamířil do koupelny, do níž vedly dveře z chodby nalevo od jeho pokoje. Z místnosti nejdřív vyhodil Breta, který si chladil kožich o studené dlaždičky podlahy, neboť počátkem června už se dělalo slušné vedro, pak zavřel dveře a pustil sprchu. Nezamykal se, v domě nebyla žádná žena, před kterou by se musel stydět a Iruka do koupelny zřídkakdy chodil, když v ní byl Naruto. A i když se to stalo, před ním Naruto necítil rozpaky, koneckonců ho skoro bral jako svého tátu a nestyděl se před ním. Musel chvilku počkat, než začala téct horká voda, pak si ji nastavil na oblíbenou teplotu a vlezl do sprchového kouta. Zatáhl gumový závěs, aby v koupelně nenacákal a s úlevou na sebe nechal pršet křišťálový proud. Chvíli si jen vychutnával ten pocit vody tříštící se o jeho kůži, pak se natáhl pro šampon, který stál na poličce u vykachlíkované zdi a umyl si vlasy. O pár vteřin později přes hukot a šum proudu zaslechl tlumené zazvonění zvonku a Bretovo obvyklé štěkání. Nevěnoval tomu moc pozornost, možná nějaký kolega Iruky z práce. Právě si mydlil celé tělo bylinkovým sprchovým gelem, když se ozvalo zaklepání na dveře koupelny. „Ano?“ zavolal Naruto a do místnosti strčil hlavu Iruka.

„Naruto, je tady Kiba. Mám mu říct, ať přijde později?“ informoval se hnědovlasý muž. Blonďák na okamžik zaváhal.

„Ne, to je dobrý, pozvi ho dál. Řekni mu, že hned přijdu, ať jde ke mně do pokoje.“ Řekl potom a začal si smývat pěnovou vrstvu na pokožce.

„Dobře.“ Přikývl Iruka a zavřel dveře. Naruto urychleně dokončil koupel. Když se do kanálku odplavila poslední bublinka, zastavil vodu a vylezl ze sprchy. Pečlivě se osušil a na chvíli zalitoval, že si nevzal oblečení s sebou. Zabalil se tedy do osušky a vyšel z místnosti. Koneckonců, Kiba už ho nahého po těláku viděl. Hnědovlásek čekal v pokoji s Bretem, kterého drbal za ušima.

„No tě pic.“ Pozdravil Kiba, když Naruta uviděl.

„Čau Kibo.“ Prohodil blonďák a zavřel za sebou, „promiň, jenom se obleču.“. Zamířil k posteli, kde se povaloval jeho oděv.

„No jasně. Jako by kolem mě procupitalo mýdlo.“ Zasmál se Kiba, když kolem něj Naruto prošel, ale taktně se otočil a zíral na dveře, dokud se Naruto neoblékl. „Tak jak je?“ zeptal se potom.

„Paráda.“ Vyhrkl Naruto bez přemýšlení a trochu zrozpačitěl, když zaregistroval Kibovo nadzvednuté obočí. „Je víkend ne?“ dodal první, co ho napadlo jako výmluva.

„To jo.“ usoudil Kiba a pokrčil rameny, „takže už je ti dobře?“.

„Jo,“ souhlasil blonďák a pohodlně se usadil na židli naproti Kibovi, „asi to byl jenom chvilkový výpadek.“.

„No, každopádně jsi o moc přišel.“ Konstatoval Kiba, „u Shikamara to byla fakt super kalba, to musím uznat. Prima parta, holky i kluci. Pár lidí jsem neznal, ale aspoň mám nějaký nový známosti. Byly tam i holky ze zdrávky,“ mrkl na Naruta, „a řeknu ti, docela kusy. Vytáhl jsem z nich telefonní číslo, možná si s některou vyrazím. Jestli chceš, určitě bych nám dokázal domluvit nějaké dvojité rande.“ Nadhodil významně a s úšklebkem pohlédl na Naruta.

„Ne, díky.“ Zavrtěl Naruto blonďatou kebulí a trochu se usmál.

„Nevíš o co přicházíš.“ Lákal ho Kiba, „jedna z nich je podobnej typ jako Sakura. Myslím, že by se ti líbila, možná byste si rozuměli.“.

„Třeba. Ale stejně nemám zájem.“ Odmítl to Naruto a během řeči spustil počítač, aby si s Kibou mohli zahrát jejich oblíbené Bulánky.

„Je v tom ten tvůj novej objev?“ prohodil Kiba a pobaveně přimhouřil oči.

„Prosím tě, jakej novej objev?“ zalhal Naruto, ale trochu se začervenal. Za žádnou cenu nemohl Kibovi prozradit, do koho je zabouchnutý.

„Jen nepovídej, znám tě už nějakej ten pátek. Je mi jasný, že jsi zamilovanej. Proč mi nechceš říct, kdo je ta šťastná?“ otázal se zvědavě. Naruto na to nic neříkal, akorát pustil hudbu. Pokojem se rozezněla písnička „Just dance“ od Lady Gagy. „No tak Naruto.“ Zaškemral Kiba a úsměv mu z tváře nezmizel, „jsem tvůj nejlepší kamarád. Nikomu to neprozradím, fakt. Znám ji? Jaká je?“.

„Nebuď zvědavej, budeš brzo starej.“ Zarecitoval Naruto známé přísloví.

„Tak mi ji aspoň popiš. Jak vypadá? Naruto!“ dorážel Kiba a zapsal své jméno pod hnědého bulánka. Narutovi bylo jasné, že toho jen tak nenechá a proto se mu rozhodl povědět pravdu. Tedy… částečnou pravdu.

„Když ti řeknu, jak vypadá.“ Povzdechl si, „přestaneš se v tom šťourat?“. Kiba na chvilku zaváhal.

„Tak fajn.“ Slíbil potom a tak Naruto na chvíli stopnul hru.

„Dobře,“ začal blonďák a trochu se zamyslel, „je moc hezká. Sportovně založená a moc chytrá. Ve tříde vyniká. Je docela… oblíbená. Má černé vlasy a tmavé oči. Krásnou postavu. Někdy je trochu… arogantní, ale umí být i velice přátelská. Je prostě fajn a je mi s ní skvěle. Stačí?“.

„Hmm… to zní bezva. A jak jste spolu daleko?“ vyzvídal Kiba.

„Pojď radši hrát ty zvědavče zvědavá.“ Zasmál se Naruto a tak se oba obrátili k monitoru.

Naruto celý znervóznělý právě dělal něco, co mu bylo naprosto cizí – totiž se skousnutým rtem civěl do svého šatníku a už zhruba čtvrt hodiny se jím prohrabával. Za dvě hodiny měl totiž přijít Sasuke na doučování z matiky a on absolutně nevěděl, co si má obléct. Nechtěl vypadat moc nastrojeně, ale zároveň si přál, aby to nepůsobilo příliš domácky. Svoje oblíbené staré tepláky rovnou uklidil na dno skříně a zatímco vytahoval jedno tričko po druhém, do pokoje vešel Iruka s košem na prádlo.

„Tady ti nesu nějaké oblečení… ty si uklízíš šatník?“ podivil se ve dveřích a položil své břemeno na Narutovu postel.

„Nemám co na sebe!“ zanaříkal blonďák a zaútočil na právě donesené šatstvo. Z koše si vybral několik svých ponožek, džíny, dvě další trika a mikinu. Nic z toho se mu však také nezdálo.

„Nemáš co na sebe.“ Opakoval Iruka a pohledem přejel po rozházených hromádkách na koberci, židlích a na stole, „to vidím.“.

„No fakt.“ Lamentoval Naruto a začal se přehrabovat v kraťasech.

„Poslyš, ty jdeš na rande?“ překvapil ho Iruka otázkou, posadil se na kraj postele a zkoumavě se na něj zahleděl.

„Cože? Rande? Ne! Jak tě to prosím tě napadlo?“ vyhrkl Naruto příliš rychle, než aby to znělo věrohodně. Iruka se na něj zazubil. „Fakt ne.“ pravil Naruto už trochu klidněji.

„Tak jakou vzácnou návštěvu čekáš?“ vyzvídal Iruka. Samozřejmě mu neušlo, že Naruto celý den už od rána nedělal nic jiného, než že uklízel celý svůj pokoj, utíral prach, luxoval koberec a dokonce myl okna, „a nic nezapírej!“. Naruto se trochu zahanbeně posadil na koberec a zkřížil nohy do tureckého sedu.

„Vlastně… přijde jenom Sasuke. Doučovat mě z matiky víš?“ vysvětlil hnědovlasému muži a nervózně zašilhal po hodinách, pověšených nade dveřmi.

„Doučování z matiky?“ užasl Iruka a obočí se mu nadzvedla, „a kvůli němu se tak důkladně připravuješ?“.

„Ehm…“ hlesl Naruto a trochu se začervenal. Iruka se velmi nepatrně zamračil.

„Poslyš Naruto, nechtěl bys mi třeba něco říct?“ navrhl opatrně a naklonil hlavu na stranu. Naruto se rozpačitě ošil.

„Ne. Vůbec nic.“ Odpověděl potom a uhnul pohledem. Iruka chvíli mlčel a jen si blonďáka prohlížel.

„Dobře. Každopádně budete mít celý byt pro sebe, protože my jdeme s Kakashim do hospody. Ne že tady něco podpálíte.“ Vztyčil ukazováček a varovně jím na Naruta zakýval.

„Neboj.“ Uklidnil ho blonďák s mnohem radostnějším pocitem, ale vzápětí opět nervózně pohlédl na hodiny, na Iruku a na hromady oblečení.

„No jo, vždyť už jdu.“ Zasmál se Iruka, když si správně Narutovo gesto vyložil, „nezapomeň to tady dát do pořádku, když už jsi tady tak pečlivě uklízel, ať se ti tady neválí ty hadry.“. Naruto protočil oči v sloup a Iruka s úšklebkem zmizel z pokoje. Blonďák pokračoval ve své činnosti. Ještě dalších deset minut mu trvalo, než si konečně vybral. Na židli teď ležely plátěné černé kalhoty a modrá kostkovaná košile. Doufal, že to bude vypadat ležérně, ale ne moc odfláknutě. Zatímco zbylé komínky oblečení skládal znovu do skříně, opět mu do pokoje nakoukl hnědovlasý muž s jizvou. „Hele Naruto, tak já jdu. Na stole je ta bábovka, co jsme včera pekli, tak Sasukemu nabídni. Já se vrátím někdy večer jo?“ informoval ho.

„Jasně, jasně. Pozdravuj Kakashiho.“ Odvětil roztržitě Naruto a položil na polici poslední tričko. O chvíli později uslyšel klapnout domovní dveře, což naznačovalo, že Iruka už byl pryč. Vyskočil tedy a zkontroloval čas. Sasuke měl přijít za hodinu a půl. Letěl proto do koupelny, protože navzdrory tomu, že byl ve sprše včera, hodlal se ještě jednou pořádně umýt. Pustil vodu a mezitím, než začala téct teplá, se Naruto prohrabal ve skříňkách v místnosti. Našel nepoužitý broskový sprchový gel a podezíravě si k němu přičichl. Nevonělo to špatně. Mohl by zkusit něco nového. Víc než půl hodiny pak strávil důkladným drhnutím každého póru těla, následným smýváním pěny, než se opět namydlil. Vlasy si vydrbal pro jistotu taky dvakrát, dokonce použil i kondicionér, což předtím dělal jen zřídkakdy. Asi deset minut po třetí hodině vylezl, pečlivě se osušil, vyfoukal si vlasy fénem, v rychlosti si vyčistil zuby, nastříkal se deodorantem, oblékl se do připraveného oblečení a kriticky kontroloval svůj odraz v zrcadle v rohu pokoje. Docela to ušlo. Z tašky vytáhl sešity z matematiky, učebnici, položil to na postel, do přehrávače pustil mix svých oblíbených písniček, mezi nimi také songy od Linkin Park, o kterých věděl, že je Sasuke poslouchá taky, naposledy přelétl pohledem po uklizeném pokoji a zbytek času do čtyř strávil poklízením zbytku domu. Urovnával polštáře na gauči, stíral prach z polic, televize a dalšího nábytku, všechno použité nádobí naskládal do myčky a když se krátce po čtvrté hodině rozezněl zvonek, srdce mu vynechalo několik temp, načež se mu vzápětí rozbušilo rychleji, než bylo obvyklé. Zhluboka se nadechl, prsty si prohrábl vlasy, nasadil úsměv a vešel do chodby, kde si Bret mohl vyštěkat hlasivky. Ještě si rychle přejel špičkou jazyka po rtech a otevřel dveře.