Kapitola 17

27. březen

Kakashi dlaněmi provedl poslední pečeť a bariéra na obrovské skále s tichým prasknutím povolila. Sensei se prudce otočil a upřel pohled na Sakuru. Dívka si s ním vyměnila pozici. Stačila jedna rána a v kamenné oblině se objevilo několik prasklin. Druhá rána a vchod do jeskyně byl volný. Roztříštěné kameny s hlasitými ránami dopadaly na zem.

„Tři zůstanou venku, dávejte dobrý pozor. Ostatní semnou půjdou dovnitř! Nezapomínejte, s kým máme to dočinění! Jdeme!“ Zavelel Kakashi a vrhnul se dovnitř. Ostatní členové Listové za ním. Jen tři, jak přikázal, zůstali venku.

„Neji?“

„Dohromady osm osob. Řekl bych, že právě probíhá ten rituál! Divné je, že čtyři z nich pořádně nevidím, jako by byli v nějakém oparu.“ Odvětil Neji, který situaci sledoval Byakuganem.

„Je možné, že jde o „astrální projekci“. To by bylo velké plus pro nás. Takhle s námi bojovat nemůžou. Zbývají tedy čtyři.“ Hlesl Jiraiya.

„Tři, jeden z nich je Jinchuuriki.“

„Jdeme, musíme sebou hodit. Pokud je to Naruto, je tu šance, že ho můžeme zachránit.“ Sykl Kakashi a vyrazil kupředu. Narušitelé o sobě dali brzy vědět a členové Akatsuki byli vyrušeni, ze své činnosti.

„Co teď?!“ Vyjekl Hidan a pohled upřel na Peina. Kolem nich se shromažďovali členové Listové a plánovali zaútočit. Ještě se nestalo, že by se někdo vydal hledat Jinchuurikiho a snažil se ho zachránit.

„Přerušíme akci! Nesmíme o něj přijít, jasné! Deidaro, vezmi „lišku“ a zmizte odsud!“ Zavelel Pein směrem k Deidarovi a spolu s ostatními členy, kteří tu byli jen jako hologramy, zmizel.

„Saii! Postarej se o Naruta! Ostatní do útoku!“ Vykřikl Kakashi a vrhnul se na Kisameho. Rána za ránou. Úder vystřídal další, mnohem silnější úder. Akatsuki se nehodlali vzdát. Kakashi se jen taktak vyhnul Kisameho úderu. Skoro přitom srazil Nejiho a Jiraiyu, kteří právě bojovali s Hidanem.

„Jdu na něj!“ Ozvalo se zpoza Kakashiho. Byl to Lee, ten, který měl čekat venku.

„Co tu děláte? Měli jste hlídat!“ Řval Kakashi a sápal se na nohy, to už se, ale na něj znovu hrnul Kisame. Kakashimu nezbylo nic jiného, než strhnout pásku a světu ukázat sharingan. Jen pár okamžiků a Kisame byl chycen v síti, z které se jen tak nedostane. Vzpouzel se, ale nebylo mu to nic platné. Mezitím, co Neji a Jiraiya stále zápasili s Hidanem, Deidara se snažil co nejméně rušně odklidit Naruta. Vzal jeho malátné, krví zhrzené tělo ve snaze odplížit se pryč. Tiše se propletl v přítmí jeskyně až do jejích útrob. Mlčky nesl to bezvládné, těžce sípající tělo, až do chvíle, než se dostali na druhou stranu jeskyně, kde se rozprostíral další východ. Samo sebou i on byl zapečetěn, ale Deidarovi nedělalo žádný problém pečetě se zbavit. I s tělem Naruta vyšel ven. Stmívalo se, slunce skoro zapadalo za obzor a nebe neslo lehce oranžový nádech.

„Seš celkem těžkej, Jinchuuriki.“ Hekl dlouhovlasý blonďáček a položil Naruta na zem. Sehnul se k němu a zadíval se na jeho zbědované tělo. Oči, nebeské modře, podlité krví. Rty prokousané, ruce sedřené. Oblečení prosáklé rudým karmínem.

„Sakra! Musela ta tvoje partička přijít? Teď už bys nic nevnímal a byl by pokoj. Takhle si to budeš muset projít zase od začátku.“ Zabědoval Deidara a odhrnul Narutovy z tváře vlasy, které se mu k ní díky studenému potu a krvi lepily. Deidara stáhl ruku zpět k sobě a zadíval se na své rudě zbarvené prsty. Promnul mazlavou tekutinu mezi nimi a ušklíbl se.

„Musím se přestat zahazovat s Jinchuuriki!“ Zavyl zkroušeně.

…………..

„Hej lidi! Akamaru má stopu!“ Špitl Kiba, když si všiml, že Akamaru něco zachytil. Sasuke, který měl nakázáno zůstat venku a takzvaně se nemotat, nastražil uši.

„Jdeme! Musíme zjistit, o co jde!“

„Ne! Měli jsme zůstat tady!“ Namítla Tenten, která stejně jako Kiba a Sasuke zůstala venku.

„To nejde, třeba chytl stopu Naruta nebo někoho z Akatsuki!“

„Sasuke má pravdu, jdeme!“ Rozhodl Kiba a spolu se svým psem se vydal po stopě, kterou Akamaru zachytil. Psík ryl nosem do země a vdechoval každičký zápach, než mu došlo, že to co cítí, se nese vzduchem. Pach krve.

„Bacha! Je tam jeden z nich! Tenten jdi zezadu, Sasuke drž se za mnou!“ Sykl Kiba a vydal se kupředu. Už se chystal zaútočit plnou silou vrtáku, když Sasuke vykřikl.

„Ne! Je tam i Naruto!“ Černovlásek se střemhlav vrhnul kupředu, nedbaje na křik Kiby a Tenten.

„Vy si vážně nedáte pokoj! Nenuťte mě s vámi bojovat.“ Sykl Deidara, který už stál v pozoru a křečovitě svíral Narutovo tělo.

„Nech ho být, ty hloupá huso!“ Vyjekla Tenten. Deidara se na ní rozzuřeně podíval.

„Chtěl jsem být mírnější, ale kdo je u tebe husa?! Sundej klapky, nádhero a zkus to znovu!“ Teď už i Tenten došlo, že to co před nimi stojí je muž.

„Naruto!“ Vykřikl Sasuke, když viděl jeho zubožené tělo. Bezmyšlenkovitě se vrhnul kupředu.

„Prásk!“ Sasukeho tělo bylo odmrštěno výbuchem několik stop stranou. Tenten se hned dostala k němu a zkoumala, co se stalo.

„Sas… N… Ne…“ Narutovo rty se nepatrně chvěly. Blonďáček ztěžka sípal, tělo se mu třáslo, ale oči zůstávaly zavřené. Chvíle, která všechny přiměla k nepozornosti. Všechny až na Jiraiyu, který se z čista jasna objevil za Deidarou. Pár pečetí a Deidara se ani nepohnul.

„Sensei!“ Vyjekl Kiba překvapeně. Pár okamžiků na to se po jeho boku objevil i Kakashi a zadýchaný Pakkun.

„Už jsem se bál, že ses mýlil.“ Vydechl Kakashi směrem k Pakkunovi. Bylo to dál, než si mysleli a tak se všichni začali obávat, že jdou po špatné stopě.

„Naruto!“ Vykřikl Sasuke a během vteřiny dřímal v náručí jeho opět bezvládné tělo. Bylo mu fuk, že stojí vedle znehybněného Deidary, bylo mu jedno, že na něj všichni civí. Po tvářích mu horečně stékaly slané kapky. Slzy úlevy, ale zároveň hrozné bolesti. Když uviděl Narutovo tělo, sevřelo se mu srdce. Už několikrát mu ošetřoval rány, ale tohle bylo jiné. Jeho tělo vypadalo jako bez duše. Jako by ta pravá podstata Naruta chyběla. Vzlykavě se nadechl a ztěžka ho k sobě přivinul.

„Co je s ostatníma?“

„Kisame i Hidan zmizeli. Sai má nejspíš zlomenou ruku a ostatní mají dost pohmožděnin. Vezmeme tohohle a vrátíme se do vesnice.“ Hlesl Jiraiya a pohledem spočinul na Narutovi.

„Snad nebude pozdě.“ Dodal tiše.

…………..

Cesta do vesnice jim trvala dvakrát tak dlouho. Zranění se projevovala. Deidara se vůbec neměl k tomu, aby si to nakráčel do Listové a zacházení s Narutem muselo být podle Sasukeho pravidel. Nikdo kromě Sakury se, ale neodvážil Naruta ošetřovat. Avšak i její péče nejspíš neměla skoro žádný vliv. Sasuke celou cestu mlčel, promluvil jen tehdy, když napomínal Leeho, ať s Narutem zachází líp. Něco mu svazovalo jazyk i srdce. Ten tíživý pocit ho neopustil ani ve chvíli, kdy došli k bráně do Listové.

…………..

„Okamžitě ho vezmeme na sál!“ Tsunade hlasitě rozdávala pokyny. Za celou skupinou ošetřovatelů se zaklaply mohutné dveře. Sasuke zmateně stál před nimi až do chvíle, než ho něčí ruce přinutili odejít. Vzdáleně slyšel slova, která k němu doléhala, ale nedokázal rozluštit, co říkají.

…………..

Černovlásek otevřel oči. Prudké světlo ho udeřilo do očí a tak několikrát zamrkal. Rozhlédl se kolem sebe, aby vzápětí zjistil, že leží v nemocničním pokoji.

„Kde je Naruto?“ Vykřikl do ticha. V tu chvíli se dveře otevřeli a dovnitř vstoupila Shizune.

„Už si se probral?“ Pousmála se. Místo odpovědi, ale dostala znovu tutéž otázku.

„Kde je?“

„Sasuke, Naruto leží ve vedlejším pokoji.“

„Chci ho vidět, hned!“ Vykřikl Sasuke a už se zvedal, když ho Shizune zarazila.

„Nikdo za ním nesmí, ne teď. Pár dní to potrvá. Pořád je mimo sebe..“ S těmito slovy sklopila pohled k zemi.

„Kdy se probere?“ Sasuke třeštil oči a hlas se mu třásl. Shizune neodpověděla. Jen lehce zavrtěla hlavou a pokrčila rameny.