Kapitola 17

,,Myslíte, že to zvládnou?“ zeptal se Daisuke a sklesle zíral do země. Do té doby panovalo v obýváku nepříjemné, vlezlé ticho, a tak každý Daisukeho otázku vřele přivítal.
,,No jasně, ty dvě neskolila ani babča, takže by se dalo říct, že jsou neporazitelné…“ řekl Yusuke přesvědčivě, ale vzápětí si skryl hlavu do dlaní. Když zjistí, že se nic neděje, znovu zvedl hlavu…A až teď mu jedna přiletěla.
,,Je sice ohromné, že do nich vkládáte takovou důvěru, ale já bych se ještě moc neradovala. Oslavovat můžeme až to všechno konečně skončí,“ krotila je Genkai, zatímco Yusuke si třel obtisklou dlaň na tváři a něco si uraženě brblal pro sebe.
,,Nebuďte taková pesimistka, Genkai. Souhlasím s tím, že bychom neměli vyvozovat mylné závěry, ale trocha důvěry a optimismu přece neuškodí. Právě naopak, pomůže nám odreagovat se,“ zastal se Yusukeho Kurama a nenápadně na něj mrkl. Yusuke zvedl palec tak, aby to viděl jen Kurama a zazubil se.
,,To neuškodí, jen jsem je zarazila pro případ, že by to došlo moc daleko. Nerada bych, aby pak byli příliš zklamaní,“ prohodila Genkai a tím přiznala svou porážku. Yusuke už totiž dávno přišel na to, že jedině Kurama dokáže Genkai takhle obměkčit. Sice nechápal, proč zrovna Kurama, ale přenesl se přes to a začal toho podle využívat ve svůj prospěch.
,,Zklamaní? Jak to myslíte?“ podivil se Hiei, který taky pociťoval lehký závan strachu. Pochopitelně nic najevo nedával, ale od té doby, co je s Kuramou, tyhle pocity už v sobě nepotlačuje. Přece jen, byl s dívkami pár dní v kuse a dohlížel na ně, takže nějaký ten citový vztah si k nim vybudovat musel.
,,Jsi bystrý, ale dokud k ničemu podobnému nedošlo, říkat vám to raději nebudu. Sami víte, že existuje bezpočet zklamání a někteří z vás by se s nimi nemuseli smířit,“ ušklíbla se Genkai a Daisuke lehce zrudl.Všem bylo ihned jasné, že Genkai měla na mysli právě jeho.Kromě Kuwabary, ten jim sice všechno odkýval,ale pochopil sotva polovinu z toho,o čem se tu mluvilo. Yusuke se zatím naštěstí držel a na další legrácky úplně zapomněl.

Ayame s Ayako se mezitím zamkly v pokoji a klíč pro jistotu nechaly v zámku.
,,Máš připravený nějaký drobný, ségra?“ uchechtla se Ayame a otevřela láhev.
,,Promiň, došly. Budeme muset zaplatit jinak.“
,,Už to tak vypadá…“ Obě dvě se znovu chytly za ruce. S pocitem, že zvládnou vše, co jim osud naservíruje, se dohodly, že první se napije Ayame. Látky bylo asi tak na dva loky, takže polkla jen jeden doušek. Ihned se otřásla odporem, odvar byl hořký a nepříjemně chladivý.
,,Zatím to se mnou nic nedělá,“ poznamenala Ayame opatrně a předala lahvičku Ayako. Ta neváhala, dopila zbytek a lahvičku hodila na postel. Zničehonic vedle sebe zaslechla podivný, chraplavý zvuk. Ohlédla se a strnula zděšením. Ayame klečela na zemi, oči nepřirozeně vytřeštěné dokořán a křečovitě se držela za hrdlo. Pak se svalila na zem a začala sebou neovladatelně škubat.
,,Ayame!“ vyhrkla Ayako se slzami v očích, ale hned nato jejím tělem projela vlna nesnesitelné, tělorvoucí bolesti. Padla na kolena a vydala ze sebe stejný chrčivý zvuk jako předtím Ayame. Trhavými pohyby zvedla ruku k sestře, ale pak dopadla vedle ní a začala ječet.

Jejich výkřiky byly slyšet i dole v obýváku. Všem přeběhl mráz po zádech a vystrašeně pokukovali po Genkai. Daisuke se neudržel a vyskočil z pohovky, ale než stačil udělat cokoliv dalšího, zachytily ho něčí ruce a stáhly zpátky. Daisuke se Hieim snažil vytrhnout, ale když Hiei stisk nepovolil, vzdal to.
,,Je to tady. Teď už nemůžeme dělat vůbec nic, jen čekat a věřit, že to zvládnou,“ povzdychla si Genkai zamračeně. I na ní bylo vidět, že jí ty bolestné výkřiky nejsou zrovna dvakrát příjemné.
,,Takže tu máme jen tak sedět a poslouchat, jak trpí?“ procedil Daisuke a zaťal ruce v pěst. Hiei i Kurama seděli vedle něj pro případ, že by se ještě o něco pokusil.
,,Přesně tak, kdybys tam šel, ublížil bys jak sobě, tak i jim,“ přikývla Genkai s téměř lítostivým pohledem. Daisuke sklesle svěsil hlavu a bezmocně si kousal spodní ret. Bál se o Ayako. Měl strach i o Ayame. A ten strach o obě mu blízké dívky ho zevnitř sžíral jako kyselina, kterou nemohl ničím smýt. Najednou ucítil něčí ruku na svém rameni. Vzhlédl a spatřil Yusukeho povzbudivý úsměv.
,,Neboj, zvládnou to, určitě. Ayame je silná a nic ji neskolí, a Ayako by nikdy nedopustila, aby ji zničila nějaká látka z kytky. Zkus jim věřit, kámo,“ zašeptal přesvědčivě a přátelsky ho poplácal po zádech. Daisuke se vděčně pousmál, ale nebyl schopen jeho slovům důvěřovat. Moc rád by jim věřil,ale ten křik drásající uši se prostě nedal přeslechnout. Nic jiného mu ale nezbývalo, a tak si schoval obličej do dlaní a čekal, jako všichni ostatní. Bolestné výkřiky obou dívek zesílily, když zničehonic…ustaly. Všichni sebou polekaně trhli a rozhlíželi se kolem sebe.
,,Zvládly to?“ zeptal se Yusuke opatrně s lehkou nadějí v hlase. Genkai ale zavrtěla hlavou.
,,Tohle nevěstí nic dobrého. Vlastně to neznamená nic. Může to znamenat klidně i to, že tu bolest nevydržely.“ Když Genkai viděla, jak Daisuke zbledl, pokračovala urychleně dál. ,,Samozřejmě nebudu malovat čerta na zeď, nic není jisté. Jen vám chci naznačit, že je lepší se předem připravit na nejhorší a pak být příjemně překvapený, než naopak.“
,,Zbývá pět minut, pak už se musíme sejít s Aizawou a Arashim,“ připomněl Kurama se zdánlivým klidem, ale i jemu se lehce třásly ruce.
,,Ještě počkáme!“ vyhrkl Daisuke rozrušeně a očima stále šilhal ke schodům. Ostatní souhlasně přikývli a dál seděli na místě. Jak ale ubíhal čas a nic se nedělo, začali pomalu ztrácet naději.
,,Musíme jít do toho lesa. Je mi líto, ale teď se budeme muset obejít bez děvčat. Ale pozor, to ještě neznamená, že je s nimi amen. Nemůžeme ale otálet a zapomínat na lidi,“ rozhodla Genkai a vstala. Všichni, až na Daisukeho, ji se zkroušenými obličeji napodobili.
,,Jak jen můžete být takhle klidní…To vám vůbec nezáleží na tom, co se s nimi děje?! Mělo by, znáte je déle než já!“ vyjel Daisuke naštvaně, vstal a střelil nenávistným pohledem po Genkai. Ta vypadá, jako by jí bylo všechno jedno. Hiei k němu přešel s bezvýraznou tváří. Chvíli před ním stál, o dvě hlavy menší, pak se ale napřáhl a dal mu pěstí do obličeje. Daisuke dopadl zpátky na pohovku a tvářil se šokovaně, stejně jako ostatní.
,,Ty si opravdu myslíš, že je nám to jedno? Tak to se sakra pleteš, všichni se o ně bojíme stejně jako ty!“ křikl rozzuřeně a znovu se napřáhl. Nejspíš mu z toho všeho napětí ujely nervy, a Daisukeho výstup tomu moc nepomohl. Než ale stačil proti Daisukemu znovu vystartovat, Kurama ho chytl za ruku a přitáhl ji k sobě.
,,Vidíš? Když i Hiei přiznává, že má o ně strach, tak co teprve máme říkat my?“ ozval se Yusuke s lehce otřeseným tónem.
,,Ale…“ začal Daisuke, jenže Genkai ho přerušila.
,,Pochop, všichni se o ty dvě bojíme, za tu dobu nám přirostly k srdci. Ale přemýšlej, co by asi řekly na to, kdyby zjistily,že místo toho, abychom šli bojovat, jsme celou dobu seděli bezmocně v jejich obýváku a truchlili? Já jim pevně věřím,“ řekla upřímně a zamířila ke dveřím.
,,To byl proslov podle mého gusta. Já jim věřím na sto deset procent,“ uchechtl se Yusuke a šel za ní. Kuwabara ho automaticky následoval, a po nich i Kurama s Hieim.
,,Jdeš?“ zeptal se Yusuke Daisukeho. Ten ještě vteřinu váhal, pal ale zdráhavě vstal a přešel k nim.
,,Takže poslouchejte – nesmíme holkám udělat ostudu, jasné?“ řekla Genkai s úsměvem a povzbudivě mrkla na Daisukeho. Ten přikývl a ušklíbl se.
,,Tak jim to jdeme nandat!“ výskl Yusuke a s Kuwabarou si plácli. A tak všech šest vyšlo z domu a s úsměvy na rtech zamířilo do lesa.

Kdyže Hiei zavedl na určené místo, Aizawa s Arashim už na ně čekali.
,,Tak jsme tady! Teda, fakt jsou všichni tři stejný…“ prohlásil Yusuke užasle a zmateně mžikal očima.
,,No to vidím, ale kde máte ty dvě?“ zeptal se Arashi netrpělivě a mračil se.
,,Nějak se zdržely, budeme vám muset stačit, je mi líto,“ pokrčil Yusuke rameny a sebevědomě se šklebil, celý nedočkavý na bitvu. Arashi si znechuceně odfrkl.
,,Vy nás vůbec nezajímáte, chceme bojovat s Anitou a Meryl. Viď,brácho?“ houknul na Aizawu. Tomu se z obličeje vytratila veškerá barva, ale přikývl na souhlas.
,,Takže jste nesplnili naši podmínku, to je špatné. Milosrdně jsme vám dali hodinu času, ale zdá se, že jste toho nevyužili. Nemáme tedy nevybranou,“ povzdychl si Aizawa téměř lítostivě a s Arashim se otočili k odchodu směrem k nedalekému městu. Najednou za nimi zašustilo listí a prasklo pár větviček.
,,A kruci,to už se chystáte k odchodu? Já myslela,že chcete bojovat…Nebo jste si to nakonec rozmysleli?“ ozval se neznámý, jemný dívčí hlas překypující ironií. Yusuke s ostatními se ohlédli a vzápětí strnuli úžasem.