Kapitola 18

,,Anita a Meryl… Daly jste si celkem načas,“ poznamenal Aizawa a dychtivým pohledem si prohlížel Ayaminu změnu v Anitu.
,,Něco nás zdrželo,ale už jsme tu,tak to neřešte,“ odbyla je Ayako Meryliným hlasem.
,,Zabralo to…“ vydechl Kurama a stejně jako ostatní na ně obdivně hleděl. Změna nebyla tak drastická, jak se obávali. Jejich dlouhé černé vlasy změnily barvu na tmavě fialovou, a i kdysi modré oči na sebe upozornily žlutou barvou a téměř kočičími zornicemi. Ale jinak zůstaly v obličeji stejné. I tak, změnilo se ještě něco kromě vzhledu-šlo z nich cítit ohromné množství jim neznámé síly. Ayame se otočila ke Genkai.
,,Tak už chápu, proč jste nám tu minulost tajila. Anita a Meryl byly pěkné mrchy,“ přiznala a nejistě se podrbala ve vlasech. Zdálo se, že si na jejich barvu ještě nestihla zvyknout.
,,Ne, nebyly. Nevěděly jste, co děláte,“ ujišťoval je Daisuke, ale to Ayame na náladě moc nepřidalo.

,,Hele,laskavě o nich nemluv, jako bychom to byly my!“ namítla rozhořčeně. Arashi zvedl obočí.

,,Co to má znamenat?“ procedil skrz zuby a vypadalo to, že každou chvíli vybuchne.

,,A co? Co máš zase za problém?“ ušklíbla se Ayako, ale vzápětí užasla a dlaní si zakryla pusu.

,,To jsem vážně řekla…?“ vydechla překvapeně a nevinně se usmála.

,,Říkala jsem vám přece, že se v určitých situacích budete chovat jako Anita a Meryl,“ uchechtla se Genkai se spokojeným výrazem. Arashi začal rudnout vzteky.

,,Vy… Vy jste nás podvedly,“ řekl a ztěžka oddychoval. Ještě se držel, ale jeho obočí sebou viditelně škubalo. Ayako překvapeně zamrkala.

,,Podvedly? Víš, teoreticky jsme vaší podmínku splnily, změnily jsme se přece. A bojovat můžeme, sílu máme a dokonale víme, jak s ní naložit, takže vlastně opravdu není co řešit,“ pokrčila rameny a s Ayame si s triumfálními výrazy plácly. Aizawa si povzdychnul.

,,Ne, je co řešit. My chceme bojovat přímo s Anitou a Meryl. Sice vypadáte jako ony, ale pořád jste to vy. Už jsem přece řekl, že proti vám dvěma nic nemáme,“ řekl smutně, ale Arashi se pobaveně zasmál.

,,Řekly, že to nemáme řešit, tak jim tedy vyhovíme,“ zarazil Aizawu a nebezpečně se mu blýsklo v očích. Aizawa na něj nevěřícně vytřeštil oči.

,,Ale bratře, slíbili jsme si, že nepůjdeme přes mrtvoly, naším cílem jsou jedině Anita a Meryl!“ namítl rozhořčeně.

,,Když jste si to tedy slíbili, jak jsi sám řekl, tak proč jsi vyhrožoval, že napadnete lidi a vyhladíte je? Blafoval jsi?“ vložila se do jejich dialogu Ayame a zmateně se na ně střídavě dívala.  Aizawa sebou trhl, jakoby úplně zapomněl, že tam nejsou sami, a nepatrně zčervenal. Už-už chtěl odpovědět, ale místo něj si to vzal na starost Arashi.

,,Nevím, jak to myslel Aizawa, ale já to bral doslova. A navíc, bylo úžasný vás pozorovat, jak jste byly vyděšené, když se z vaší kuchyně stal provizorní hřbitov zdejší zvěře,“ řekl a svá slova si zřejmě dost vychutnával. Ayame na něj chvíli otřeseně zírala, pak ale dostala vztek. A to pořádný.

,,Tak tos byl ty? Já myslela, že to byl Aizawa,“ prohodila a ruka zaťatá v pěst se jí začala zřetelně třást.

,,Aizawa? Toho jsem musel dokopat k tomu, aby vám dal do ložnice jednu mrtvolu!Ten měl pro tebe už od začátku jistou slabost. Viď, bráško?“ odbyl ji Arashi ironicky a ušklíbl se na rudnoucího Aizawu. Daisuke se tvářil napůl ohromeně a napůl vítězoslavně.

,,Arashi!“ křikl Aizawa varovným hlasem a Arashi se natočil k němu.

,,Ale copak, vzpoura?“ uchechtl se, ale vzápětí se zamračil a postavil se do bojové pozice.

,,Lidi, oni snad začnou bojovat mezi sebou,“ povzdychnul si Yusuke a sedl si znuděně na zem.

,,Genkai, vy jste přece říkala, že se bude bojovat!“ Genkai se na něj zářivě usmála.

,,Ale jistě, bude se bojovat, tedy alespoň myslím. Já neříkala nic o tom, že budete bojovat vy. Chtěli jste tu jít, tak tu jste,“ řekla medovým hlasem, což Yusukeho namíchlo ještě víc.

,,Proč jsme se vůbec měnily? To jsme tu bolest podstoupily jen tak pro zábavu?“ zabručela Ayako a dlouze si zívla. Arashi se pousmál a začal se jim znovu věnovat.

,,Páni, málem bych na vás zapomněl. Omlouvám se, dámy, máte mou plnou pozornost a taky ji hned pocítíte. Věřte, že to nebude zrovna nejpříjemnější záležitost.“

,,Hele, po tom, co jsme zažily při týhle přeměně, nás jen tak něco nezastraší a ty tvoje silácký řeči už vůbec ne,“ usmála se Ayame sebevědomě, takže si ani nevšimla Arashiho potutelného úšklebku.

,,Já ale neříkal nic o fyzické bolesti,“ řekl téměř neslyšně a nečekaně vyrazil kupředu. Z dlaně na dívky vystřelil proud ohromné, fialové energie a Ayame s Ayako tak tak stačily uniknout. Yusuke se zvedl na nohy a začal se připravovat, že se přidá, ale k jeho smůle byl odbyt.

,,Nechoďte tu! Chce bojovat s námi, nemíchejte se do toho! Nechceme,aby se vám kvůli nám něco stalo!“ křikla Ayako a neustále uskakovala před Arashiho intenzivními útoky stejně jako Ayame.Obě byly hbité a rychlé a zdálo se, že je Arashi snad nikdy nezasáhne. Když ale jedna ze střel minula Ayako jen o pár milimetrů, rozhodla se Ayame zakročit. Zastavila se, zavřela oči a začala se soustředit. Arashi využil situace a zamířil na ni, ale Ayako vytvořila kolem sestry ochrannou bariéru, která zářící fialová světla buďto pohltila, nebo odrazila do prázdna. Ayame nevnímala svět kolem sebe a v duchu si představila, jak útočí na Arashiho jeho vlastním útokem. A okamžik nato už cítila, jak se jí v pravé ruce hromadí všechna energie. Ruka jí začala nebezpečně pulzovat, a tak ji natáhla proti Arashimu. Přestože měla pevně zavřené oči, věděla přesně, kde je, díky jeho stopě démonické energie. Prudce oči otevřela a z dlaně vystřelila zlatavý proud. Mířila přesně, ale než ho stihla zasáhnout, Arashi s úšklebkem na poslední chvíli uskočil. A naneštěstí za ním stál Aizawa, který uhnout nestihl. Ozvala se rána, náraz a nakonec i Aizawův bolestný výkřik.