Kapitola 19

,,Aizawo, ne!“ vyjekla Ayame s provinilostí v hlase a nehledě na to, že na ni mohl Arashi kdykoliv zaútočit, běžela k němu. Aizawa seděl na zemi a křečovitě se držel za hlubokou, krvácející ránu na boku, ale byl naživu.

,,P-promiň, já… To nebylo mířeno na tebe, neviděla jsem tě za ním…“ koktala Ayame s hrůzou v očích a přiložila mu na ránu ruce, aby ji zahojila. Aizawa se jen bolestně pousmál a jemně jí ruce odtáhl.

,,To je dobrý, neomlouvej se. Budu v pořádku, nesmíš plýtvat svou silou na takové zbytečnosti,“ ujistil ji a kývl hlavou směrem k Arashimu, na kterém bylo vidět, že se náramně baví.

,,Páni, to je ale náhoda, že trefila zrovna tebe, Aizawo…“ utrousil ironicky a stěží přemáhal smích.

,,Ty…!“ zavrčela Ayame a vrhla se na něj. Na to Arashi zareagovat nestačil, a tak ho povalila na zem.

,,Zahrávat si se mnou teda nebudeš!“ křikla a chystala se zasadit mu smrtelnou ránu, ale Arashi ji jen surově kopl do břicha a uskočil z jejího dosahu. Ayame se chytla za břicho a divoce se rozkašlala.

,,Promiň, ale tímhle mě nedostaneš,“ ušklíbl se Arashi a otočil se k Ayako.

,,Teď jsi na řadě ty, děvenko. Zažiješ takovou bolest, jakou si nedovedeš představit ani v té nejhorší noční můře!“

Yusuke s ostatními stáli na nohou, připraveni kdykoliv proti němu vyrazit. Ale na to, co se dělo pak, připraveni nebyli, to ani náhodou. Než kdokoliv stačil vůbec mrknout, Arashi s ďábelským úsměvem vystřelil proti Daisukemu. Ayako se jen mohla vyděšeně dívat, jak se k němu nebezpečně rychle přibližuje jasné, fialové světlo. Daisuke stihl jen vytřeštit oči a pohlédnout s prosebným pohledem na Ayako, než ho střela zasáhla na to nejnevhodnější místo. Jak se ukázalo, Arashi mířil “skvěle“ – přímo na srdce.

Ayako zoufale vykřikla jeho jméno, když z Daisukeho hrudníku vytryskla zářivě rudá krev a jeho tělo dopadlo těžce na zem.

Pro všechny, až na spokojeného Arashiho, se zastavil čas. Zděšeně zírali na Daisukeho, neschopni slova i pohybu. Ayako se k němu s pláčem rozběhla a pro tuto chvíli jí bylo všechno jedno. Dokonce i to, že Arashi namířil i na ni samotnou, když k němu byla otočená zády.

,,Nebreč, hned se ke svému milovanému přidáš!“ prohlásil Arashi a se šíleným smíchem znovu vystřelil.

,,NECH UŽ TOHO!“ zařval ublíženě Aizawa, sebral zbytek svých sil a svou vlastní střelou odrazil tu jeho dříve, než stačila Ayako ublížit. Arashi se zarazil a s nevěřícným pohledem se k němu otočil.

,,Co to děláš, Aizawo! Copak jsi zešílel?! Uvědomuješ si vůbec, co děláš?! To je, jakoby jsi přešel na jejich stranu!“ křikl a znechuceně si odplivl.

,,A co když jo? Už mě nebaví pořád zabíjet nevinné, jen abychom naplnili svou pomstu! Přemýšlel jsi někdy, co budeš dělat, až se pomstíme?“ odporoval Aizawa zamračeně.

,,Zdá se, že žadoníš o stejný osud, který potkal brášku Daisukeho,“ usoudil Arashi lítostivě. Pak znovu propukl v bláznivý chechot, který se nesl celým lesem, a tentokrát namířil na Aizawu. Ještě ale než stačil zaútočit, jeho samotného zasáhl zezadu Yusukeho Úder síly. Arashiho úder vyhodil do vzduchu a na zem dopadl o kus dál. Pomalu se zvedl na nohy a s rozzuřeným pohledem si hřbetem ruky utřel pramínek krve u úst.

,,Takže i vám bude bráška chybět, viďte?“ prohodil smířeně a provokativně se zahleděl do jejich znechucených tváří. Ale nejvíc naštvaný byl z nich kupodivu Hiei. Pevně sevřel v ruce katanu a beze slov proti němu vyrazil. Ale i přes jeho rychlost, vztek mu zastřel všechny smysly, a tak se proti němu jen zběsile rozmachoval. Arashi se všem výpadům úspěšně vyhýbal, ale i na něm bylo vidět, že už to dlouho nevydrží. Ostatní toho využili a ihned přispěchali Hieim na pomoc. Nicméně, tentokrát bylo na Arashim vidět, že se mu jejich přesila vůbec nezamlouvá. Cítil jejich společnou sílu, navíc mnohonásobně posílenou touhou ho zabít. Arashi proto skočil k Aizawovi a vzal ho pod krkem.

,,Můžete si být jisti tím, že nás nevidíte naposledy. Tedy mě rozhodně, ale u tohohle zrádce si tím až tak jistý nejsem,“ křikl k nim, vytvořil vedle sebe portál a skočil do něj i s Aizawou, který se zoufale snažil uvolnit z jeho ocelového stisku.

,,Vrať se zpátky, ty zbabělče!“ zařval Hiei, a než se portál stačil zavřít, skočil za nimi.

Daisuke pomalu otevřel oči. Nic nechápal, jen urputnou bolest, která prostupovala celým jeho tělem. Sípavě se nadechoval a v puse cítil nepříjemnou kovovou pachuť své vlastní krve. Za chvíli kolem sebe začal rozeznávat okolí a vzpomněl si, co se stalo. Věděl, že umírá, poznal to z toho, že bolest pomalu mizela a jeho tělo se jakoby propadalo do neznáma.

Pak zaslechl hlas. Dívčí, zoufalý hlas volající jeho jméno. Pomaličku natočil hlavu za tím srdceryvným zvukem a hned nato pohlédl do Ayačiny uslzené tváře. Hlavu měl na jejím klíně a Ayako ho objímala. Za Ayako rozpoznal obrys Ayame. Obě se vrátily do své normální podoby, a tak se se vším úsilím radostně pousmál. Když si ho Ayako všimla, její tvář se rozjasnila.

,,Daisuke, to bude dobré, tohle zvládneme, jen ještě musíš chvíli vydržet. Genkai tě uzdraví. Jako minule, pamatuješ?“ řekla s ohromnou nadějí v hlase. Daisukeho zabolelo u srdce, ale s krvácející ránou to nemělo nic společného. Ne, bylo to proto, že ji musí zklamat. Lehce zavrtěl hlavou a pohladil ji ve vlasech. Ayako se zděšeně zarazila a do očí jí znovu vhrkly slzy.

,,Aya-ko… Teď mě do-dobře poslouchej… Nemám… Nemám už moc času, takže tě pro-prosím, abys mě vy…vyslechla,“ Daisukemu dělalo obrovské potíže mluvit vzhledem k množství krve, která se mu nashromáždila jak v ústech, tak v plicích.

,,Chci, abys… abys na mě zapomněla. Abys ži-žila dál nor-normálním životem…Sli-slibuju ti, že se ještě určitě setkáme, ale… ne teď,“ řekl přerývaným dechem se smířeným úsměvem. I když se mu klížily oči, z dálky zahlédl jasné, modré světlo. Za chvíli už na něj hleděly Hieiho rubínové oči.

,,Arashiho s Aizawou jsem nedohonil. Ztratili se mi někde u portálu a ani Jaganem jsem je nenašel,“ zabrblal a se zábleskem smutku pohlédl do Daisukeho zastřených očí.

,,Chci vám… Všem poděkovat, c-co jste pro mě u-udělali. Poprvé jsem měl pocit, že… že někam patřím…“ pousmál se Daisuke šťastně a pohledem přelétl všechny jejich zdrcené tváře. Slzy teď tekly i po tváři Ayame, která se snažila bezúspěšně utišit Ayako.

,,Nemusíš za nic děkovat. Už navždy budeš jedním z nás,“ prohlásila Genkai se zdrceným pohledem a provinilostí, kterou měla na tváři vepsanou. Daisuke natočil hlavu k Hieim.

,,Mů-můžu tě o něco požádat?“ Když Hiei přikývl, pokračoval, ,,Odnes moje…moje tělo do Zásvětí. Prosím.“

Ayako hlasitě zavzlykala do Ayamina trika.

,,Samozřejmě,“ souhlasil Hiei. Nic jiného už pro něj udělat nemohli. Daisuke se naposledy vděčně usmál, podíval se na Ayako a navždy usnul smrtelným spánkem, ze kterého není cesty zpět.

Ayame sestru lítostivě objala a hladila ve vlasech. Ona samotná slzy nechala volně téci po své tváři.

,,Ehm… Můžu?“ ozval se zachraptělým hlasem Hiei a s knedlíkem v krku ukázal na Daisukeho tělo. Když nikdo nic nenamítal, sehnul se k němu, jemně vzal do náruče a portálem vešel do Zásvětí.