Anime a manga fanfikce

    Hawkeye probudila sprcha ledové vody. Prudce se nadechl, čímž vdechl trochu vody a rozkašlal se.

    „Dobré ráno, pane Bartone.“ Promluvil muž přímo před ním. Viděl ho ve složce, kterou dostal od Furyho. Nebezpečný chlapík, samozvaný generál a pravděpodobně i šílenec. Hawkeye věděl, že je v pořádné bryndě ale to ani trochu nevystihovalo věci, které teprve měly přijít.

    „Jsme moc rádi, že S.H.I.E.L.D. naše přání vyslyšel a pustil vás k nám na návštěvu.“ Pokračoval a lukostřelec se ztrácel stále víc.

    „Co sakra chcete?“ Zavrčel a nenápadně skenoval místnost kolem. Světla, pachy… museli ho převézt někam jinam, pryč od přístavu. Hodně velká brynda.

    „Informace, samozřejmě. A chci je hned.“ S tím odkryl kovový pojízdný stolek, na kterém byly vyskládané nejrůznější nástroje. Hawkeye se zhluboka nadechl a zkusmo zatnul svaly na rukou, aby vyzkoušel pevnost provazů kolem svých zápěstí.

    „Rozumějte, pane Bartone, nejen, že je chci, já ty informace taky dostanu. Je jen na vás, jak moc vás to bude bolet. A věřte mi, že nezačnu zlehka.“ S tím zvedl ze stolu kleště a Clint se s vzrůstající panikou díval, jak se přibližují k jeho pravé ruce.

    „Chceš si ještě někdy zastřílet ze svého milovaného luku?“ Zeptal se zcela vážně a vložil do kleští Clintonův ukazováček.

    „Ví Fury, co máme v plánu?“ Zeptal se a otázku podpořil lehkým stiskem kleští.

    „Já nevím…“ Zkusil Clint a vzápětí se halou rozlekl bolestný výkřik.

    „Špatná odpověď.“ Konstatoval monotóně generál a sledoval, jak se Avenger snaží bolest rozdýchat a zkrotit. Pak do kleští vložil další prst.

    „Jak to myslíte, že se s ním nedá spojit?“ Uhodil Fury na operátorku.

    „Já… já nevím, pane. Mám záznam z posledního hovoru, ten byl s vámi, předevčírem večer. Pak jsme s komunikátorem agenta Bartona ztratili spojení.“

    „Takže můj člověk je někde tam venku, pravděpodobně v rukách nepřítele a vy nepovažujete za nutné mi takovou informaci sdělit?!“

    „Omlouvám se, pane!“ Štkala operátorka, ale Fury už byl na odchodu. V rychlosti seznámil se situací zbytek týmu, který na danou operaci vyčlenil. Kapitán America, Hulk a Iron Man.

    Dorazili k dokům během dvou hodin, ale Starkova teorie o tom, že se cíl přesunul, se ukázala být správnou. Bohužel pro Hawkeye. Tony potvrdil Furymu 90% pravděpodobnost, že Clinta dostali. Stopy, které našel na bývalém Hawkeyově stanovišti mluvily jasně. Pravděpodobnost, že je světlovlasý lučištník ještě na živu už zdaleka tak vysoká nebyla, ale Iron Man se tím odmítal zabývat. Jeho prioritní misí bylo najít ho, všechno ostatní muselo jít stranou. Proklínal Furyho, že poslal právě Clinta. To zvíře, které vedlo organizaci, mělo pověst, o které by Tony raději nevěděl a Clint… ze všech Avengerů byl právě on tím nejvíce zranitelným v případě, že ho zajmou. Nechtěl, ale jeho mysl mu přesto vybarvila obrázek světlovlasého muže, bez jeho věrné zbraně, bez jeho spojenců a přátel, vydaného na pospas… Zatnul zuby a praštil do nejbližší zdi, která pod červeno-zlatým brněním praskla. JARVIS zatím prováděl analýzu dat, které Tony sesbíral na místě a pokoušel se přijít s nějakým nápadem, kde by mohl Hawkeye být.

    Drobnější muž, stále připoutaný k židli, dýchal jen ztěžka.  Obě ruce měl zakrvácené, chvěly se a rozdrcené prsty se připomínaly při tom nejmenším pohybu. Dýchání bolelo, odhadoval, že má zlomených několik žeber a i kdyby ho teď pustili, kvůli do masa rozedřeným kotníkům by asi daleko nedošel. Ale nic z toho se ani neblížilo mukám, kterými byly jeho oči. Celé hodiny se musel dívat do silného reflektoru, teď viděl jen mlhavé tmavé obrysy věcí kolem. Vzali mu všechno, na co byl hrdý, vzali mu důvod, proč být. Připadal si tak pošetile, když si vzpomněl, jak Tonymu před odletem řekl, že si stále přeje zemřít. Na tváři ho svědily zaschlé slzy a na čele a zádech štípal studený pot. Netušil, proč je ještě při vědomí, z bolesti se několikrát pozvracel, měl žízeň a v krku sucho. Přál si jen konec, nic víc. Neřekl jim nic, proto byl ještě naživu, ale nedělal to kvůli strachu o svůj život, ne. Raději zemře, než aby podruhé zradil své spojence a přátele. Ale v takových chvílích musel být upřímný sám k sobě. Nedělal to pro ně všechny. Držel se při smyslech kvůli němu. Zatracenému egocentrickému miliardáři, který ho pozval na skleničku. Pro Tonyho to asi nebylo nic víc, než rutina, ale když Clint přikývl, měl srdce až v krku. Aniž by vlastně pořádně věděl proč. A on to chtěl vědět. Proč mu ve skladu řekl to, co nikomu jinému. Proč o něm od toho incidentu s Lokim tolik přemýšlel. Myšlenka na úsměv, který mu před odletem Tony věnoval, bylo to, co mu umožňovalo únik z téhle zvrácené reality.

    „Tony, jsme tu už dvacet hodin, tady nic nenajdeme a ty by sis taky měl dát chvilku pauzu…“ Promluvil Bruce klidně a položil mu ruku na rameno.

    „Ne… musí tu něco být, nějaká stopa… cokoliv!“ Setřásl Iron Man ruku ze svého ramene a rozhlížel se kolem.

    „JARVISi, máš něco?“ Zeptal se s jistou nadějí v hlase.

    „Moc ne, pane. Výsledky mají pravděpodobnost okolo 30%.“ Informoval ho stručně JARVIS.

    „To nevadí, dej to sem.“ Řekl rezolutně Stark a díval se v hledí na informace, které JARVIS shromáždil. Měl je seřazené od největší shody, takže první cíl byl jasný.

    „Mrknu se ještě na jedno místo a pak se vrátíme, jo?“ Zadíval se na Bruce se Stevem, kteří jen mlčky přikývli.

    „Tak co, ptáčku, už sis to rozmyslel?“ Hawkeye jen zvrátil hlavu vzad, aby svého trýznitele viděl alespoň tak, jak mu unavené oči dovolovaly.

    „Pořád nic? Kolik myslíš, že toho ještě vydržíš?!“ Zavrčel chlap před ním a dal mu pěstí, což vyvolalo reakci ze všech ostatních zranění. Světlovlasý upřímně nevěděl, kolik ještě vydrží. Žádné z jeho zranění nebylo ohrožující na životě, ale bolest, stres a nedostatek odpočinku i tekutin si začínaly vybírat svou daň. A věděl, že jakmile zkolabuje, nebude těm šmejdům už k ničemu a oni ho zabijí. Utratí, jako prašivého psa.

    „Tak ještě jednou – kde je teď Helicarrier?“ Zeptal se trpělivě generál. Hawkeye opět neřekl ani slovo.

    „No, jak chceš.“ Napřáhl se a vší silou praštil menšího muže pěstí do břicha. To byla ta poslední kapka. Clintovi se zatmělo před očima. V ústech cítil pachuť vlastní krve, v uších mu hučelo a on vyklouzl z reality do milosrdné náruče bezvědomí. Jen klidné a tiché nic, za které byl neskonale vděčný.

    „Našel jsem to.“ Informoval Tony krátce své dva kolegy, když u starého továrního komplexu spatřil tváře, které se shodovaly s těmi v databázi S.H.I.E.L.D.u.

    „Výborně, tak počkej na nás!“ Odpověděl Steve.

    „Jdu dovnitř.“ Oznámil mu suše Stark a s tím si vypnul veškerou komunikaci. Věděl, že Clint je někde tam uvnitř a že ho potřebuje. Ne za půl hodiny, ne za pár minut – hned. Vyrazil dřevěná vrata a zbavil se několika strážných hned za nimi. Šel dál do komplexu, ale kromě beden s nejrůznějšími zbraněmi a přístroji neviděl nic moc zajímavého. Od brnění se odrazilo několik kulek, ale byla to otázka pikosekund, než Iron Manův zaměřovací systém bezpečně našel útočníky. Jednoho z nich ale Tony zasáhl jen do ramene. Zvedl ho do výšky svých očí.

    „Kde je Barton?“ Zavrčel na nepřítele jasné ultimátum. Vyděšený voják ukázal třesoucí se rukou k chodbě napravo.

    „Díky.“ Řekl ještě Tony, než ho poslal proti zdi a vydal se chodbou dál. Rozrazil každé dveře, ke kterým přišel, ale to, co hledal, našel až na konci. Když ho viděl, jen naprázdno polkl.

    Note