Kapitola 2

Marek se vracel po pěti dnech, a tím skončilo i Gabrielovo válení se v Sebastianově posteli.
Bylo třeba zase nějaký čas fungovat u oficiálního přítele a živitele.
Gabriel si balil těch pár věcí, které u Sebastiana měl. Až se vrátí do domu, kde s Markem žil, bude muset zlikvidovat důkazy.
Sebastian ho sledoval od kuchyňské linky.
„Jak často se budeš moct ulejt od domácích povinnostií?“ zeptal se.
„Nemám tušení. Pokud se mu v Dubaji povedl nějaký obchod, měl bych mít docela volnej program. Ale spát budu muset doma. Pokud ne, a umane si volno, budu se pár dní válet v jeho posteli.“ Konstatoval Gabriel.
Sebastian se ušklíbl, „To ti vážně vyhovuje?“
„Živí mě. Neptá se. Navíc, ošklivej taky není. Sem tam je dobrý spát s někym, kdo pro mě udělá všechno.“ Gabriel se otočil a v dalším okamžiku skončil v náruči černovlasého ďábla, jak mu sám přezdíval.
„Myslíš, že já bych ro tebe neudělal všechno?“ Sebastian se přisál na jeho krk.
„No tak, Sebastiane. Já vim, že mám takovej vliv na lidi, ale nejsem tvoje manželka, jen spolu máme sex. Jeden bez druhýho se dost dobře obejdem. Což se o Markovi říct nedá. A jestli mi uděláš cucfleka, máš útrum.“ Gabriel se odtáhl.
Pro Sebastiana ta slova byla setnutím jeho ega. Zatvářil se jako bůh pomsty.
„Seš malá děvka.“ Tentokrát to myslel zcela vážně.
Gabriel nad tím jen pozvedl obočí.
On si snad myslí, že si z toho budu něco dělat. Sladký. Je tak snadné, ovládnout je. A manipulovat jimi.
„Sebastiane?“ blonďák přešel do zákeřného útoku, kterému nemohl nikdo odolat. Začal si pomalu rozepínat košili a mlsně po Sebastianovi pokukoval, „Co takhle ještě jedno číslo před odchodem?“
Sebastian se tvářil těžce ublíženě, ale nedokázal odolat Gabrielovým pohledům a svým hormonům, které říkali: Vem si ho!
Ten kluk moc dobře věděl, jak na něj. Jeho tělo bylo velmi účinná zbraň.
„Jak chceš, chlapečku…“ zavrčel. Tentokrát bude tvrdě po jeho.
Jen netušil, jak strašně tohle Gabriel zrovna chce.
Jen pojď. Sprav si reputaci. Ukaž, že jsi chlap a ne další Marek. pomyslel si blonďák pobaveně, když ho Sebastian bez okolků svlékl z kalhot a vysadil na stůl.
Nohama si ho přitisknul těsně k sobě a rukou zajel mezi ně, na Sebastianův rozkrok.
Sebastian jen zabručel nějakou nadávku a rychle se zbavoval vlastního spodního prádla.
V okamžik, kdy se mu to povedlo, netrvalo dlouho a pod Gabrielovou péčí byl naprosto vzrušený. Gabriela hrubě srazil zády na stůl, a jeho nohy si opřel o ramena.
Proniknul do něj a začal tvrdě přirážet. Naprosto sobecky ukájel svůj chtíč.
Gabriel se prohýbal v zádech a hlasitě vykřikoval v rytmu Sebastianových přírazů. Bylo to dokonalé spojení rozkoše a bolesti.
Trvalo to jen pár minut, ale když postupně oba vyvrcholili, jen se zhroutili na stůl a těžce oddechovali.
„No vidíš, že to jde.“ Broukl Gabriel a odstrkal znaveného Sebastiana ze svého těla, „Jsi těžký.“
Sebastian zavrčel a oblékl si kalhoty. „Mohl jsi říct, že to chceš takhle.“
Gabriel sklouzl ze stolu a nakrčil nos, „To by nebyla taková zábava.“
Když už to vypadalo, že Sebastian bude mít nějakou poznámku, Gabriel zvedl lehce výhružně obočí, „Už půjdu. Pojedu Marka vyzvednout na letiště.“ Připomněl Sebastianovi ještě jeho místo tajného záskoku.
Sebastian se zmohl jen na bolestivé zatnutí pěsti. Nechtěl dávat na odiv, jak srašně ho ten kluk přitahoval a zároveň rozčiloval. Otočil se a odešel do koupelny.
Gabriel jen pokrčil rameny a odešel pryč. Taxi už čekalo.

Doma rychle naházel oblečení do pračky, aniž by ho zpozoroval Markův sluha Petr. Gabriel ho neměl rád, musel si dávat pozor na každé slovo, protože ani Petr necítil ke Gabrielovi zrovna lásku. Jednou mohl Gabriel šlápnout vedle, a kdyby u toho byl zrovna Petr, mohlo to bejt u Markav domě taky naposledy. Tenhle uhlazený, skoro strojově přesný heterosexuál, byl největší překážkou v Gabrielově životě. Na něj Gabrielovo osobní kouzlo nijak zvlášť nepůsobilo.
Většinu času se naštěstí jen ignorovali a povýšeně přehlíželi.
Gabriel se rychle převlékl a upravil si vlasy, aby vypadal pro Marka dobře.
Dole v hale cvakli dveře. To se Petr vrátil, asi z nákupů.
Gabriel seběhl dolů, k věšáku s klíčky, „Beru si auto Petře, jedu pro Marka. Udělej něco k jídlu, bude hladovej.“ Poručil. Zkontoloval doklady a už se hrnul do garáže.
Petr se ani neobtěžoval vykouknout z kuchyně, „No jistě…“ zavrčel. Pro něj byl Gabriel jen malá děvka, co umí s pánem dobře manipulovat. Ale jemu nepříslušelo radit. On byl jen sluha. Znal svu roli, ale na Gabriela dával pozor. Jednou to ten kluk přežene a půjde z domu. O to už se postará. Doufal, že ten přešlap přijde brzy.

Mezitím už Gabriel uháněl k letišti v Markově kabrioletu. Oblíbil si to auto, a Marek mu ho dal plně k dispozici. Proč ne, když to nebylo jediné auto v garáži?
Chvíli mu trvalo, než našel místo na zaparkování, ale času bylo dost. Než se vydal k východu, kterým měl Marek přijít, stihl si skočit ještě pro kávu.
Pak už musel jen čekat. Letadlo mělo zpoždění. Po patnácti minutách se začal nudit a pokukoval po mužích okolo. Kolem něj prošel jakýsi mladý kapitán. Vysoký, hnědovlasý a se zelenýma veselýma očima. Gabriel ho pronásledoval pohledem, dokud si na něm nevynutil úsměv. Měl vyhráno. Stačilo jen kývnout hlavou k záchodkům. Koketným krokem se tam vydal a ještě na něj mrknul přes rameno. Na tohle měl čuch. Bylo tam tisíc jiných, i hezčích mužů, ale bylo na nich vidět, že dávají přednost něžnému pohlaví. Tenhle však ne.
Sotva se za nimi zavřely dveře toalet, už ho zatahoval do kabinky, přisátý na jeho rty.
„Bože, ty jsi nádherný,“ zamumlal omámeně mladý kapitán a nestydatě Gabriela osahával.
Blonďák už mezitím strčil ruku do jeho kalhot a začal ho dráždit. Druhou rukou vyndal z kapsy vždy přítomný kondom a pusou roztrhl obal. Jen ho nasadil, muž ho otočil čelem ke stěně kabinky a přilepil se mu na záda.
Pomalu do Gabriela pronikal, ale bylo cítit, jak je nedočkavý, jak je netrpělivý.
Gabriel se nad ním slitoval a přirazil proti jeho tělu. Do očí se mu dostalo pár slz, ale nebylo to nic, na co by už nebyl zvyklý. Rád si užíval pokoutní sex. Byl rychlý a anonymní. Trochu nebezpečný, a on adrenalin miloval. A Marek byl jen jistota.
„Ano, ach ano…“ kapitán se snažil být tichý, ale moc mu to nešlo. Podle Gabriela byl bez sexu dlouho. Během přírazů se mu povedlo sesunout kalhoty až k zemi a vyvléknout se z nich.
Vynutil si otočení.
Kapitán měl dostatečnou sílu, aby ho udržel v rukou, takže se stačilo jen přidržet horního kraje přepážky mezi kabinkami.
Pak už to šlo rychle. Zapojil ruce i rty, a oba za chvíli vyvrcholili.
Gabriel se spustil na zem a začal se oblékat.
Hnědovlásek se opřel o druhou stěnu a těžce oddychoval, s kalhotama u kolen. „Jsem Martin.“
Gabriel si dopnul pásek u kalhot a zvedl obočí, „A co já s tím?“ vyšel z kabinky, sledován dvěma muži, kteří se tvářili notně zaskočeně. Ušklíbl se a zmizel z toalet ven.

Tak tak to stihl. Z východu se akorát vyhrnuli první cestující zpožděného letu.
Marek se objevil asi uprostřed davu. Byl pohublý, s kruhy pod očima.
Gabriel si posteskl. Kam zmizel ten urostlý tmavovlasý muž, se kterým se seznámil? Věděl, že stres má na něj špatný vliv. Podle jeho stavu to muselo být v Dubaji velmi náročné. Bylo mu jasné, že bude potřebovat několik dní klidu a jeho péče. Sebastian bude muset počkat.
Zamával na něj a dočkal se úlevného úsměvu.
Marek k němu došel a dlouze ho obejmul, „Jsi můj zachránce. Taxík je to poslední, po čem toužím.“ A políbil ho, „Stýskalo se mi, Gabi.“
Gabirel se pousmál a přidal další polibek, „Doufám, že to stálo za to, protože vypadáš hrozně. Budu tě muset dát zase do kupy. Proč se mi tak ničíš?“
„Abys měl všechno, po čem toužíš, lásko.“ Odpověděl Marek.
Gabrielovi zatrnulo při tom oslovení, ale vynutil na sobě úsměv. „Tak pojď, pojedem domu, a ty se najíš. Řekl jsem Petrovi, aby pořádně uvařil.“
„Ještě že tě mám, Gabi.“ Marek vzal Gabriela kolem ramen, a společně se vydali k autu.

Petr nesnášel pohled na Gabriela lísajícího se k Markovi. Jak mu jeho pán naprosto podléhá. Proto jen rychle nandal jídlo a šel si po svém. Vděčnosti se mu od doby, co bydlel Gabriel s nimi, moc nedočkal, protože všechnu získal pro sebe právě onen ďábelský blonďák. Petra v domě držela jen myšlenka na dobro svého zaměstnavatele a naděje na to, že Marek dostane brzy rozum a Gabriela pošle pryč.
Šel pověsit prádlo, které Gabriel tak spěšně cpal do pračky. Překvapilo ho, když tam našel kalhoty, které neznal. Ale dělalo mu to dobře na duši. Zdálo se, že měl, co potřeboval. Teď už zbývalo načasování. Chtěl vidět, jak dobře umí ten mizera lhát a vymýšlet za pochodu.

Po velmi vlažném sexu, který Gabriela ani trochu nebavil (tím spíš, kolik dobrého sexu už ten den měl), si ho Marek přitáhl těsně k sobě.
„Jsem rád, že už jsem doma. Nerad tě tu nechávám samotného.“
Gabriel jen zamručel. Neměl mu co říct.
Zapípal mu mobil na stole. Konečně dostatečná výmluva pro útěk z postele.
Vylezl a přečetl si dost afektovanou SMS od Sebastiana, který mu ten den několikrát volal. Rychle telefon vypnul.
„Kdopak to byl?“ zeptal se spíš ze zvyku Marek.
„Ale, nikdo… Operátor.“ Zalhal Gabriel a chtěl se vypařit z pokoje.
„Pojď ke mně. Nechci usínat sám. To mi stačilo tam.“ Marek poplácal matraci vedle sebe.
Gabriel co nejnenápadněji protočil panenky a vlezl zpět do postele, nechaje se pevně obejmout skoro spícím Markem. „Dobrou, Gabi.“
„Hmm, dobrou.“ Gabrielovi nezbylo, než se pokusit co nejrychleji usnout. Už aby bylo ráno.