Kapitola 2

„To je tvoje?“ zeptá se. Dívka vytřeští oči a uhne pohledem.
„Patřilo to osobě, kterou hledám.“
„Vtom případě nejspíš hledáš mě,“ prohlásí chlapec s úšklebkem na tváři.

 „Ta čelenka byla moje,“ pokračuje a dívka na něj nevěřícně pohlédne.
„Tak teda… Ty…“ rychle vstane. „Ty jsi Uchiha Sasuke?!“ vyhrkne prudce a zapotácí se kvůli bolesti v boku. Sasuke přikývne.
„No… a teď, když víš, kdo jsem, bys mi taky mohla říct svoje jméno.“
Hnědovláska se podívá někam do prázdna, jakoby se rozmýšlela.
„Tenshi,“ odvětí ledovým hlasem a s pohledem upřeným na Sasukeho. Ten se jen ušklíbne.
„Dobrá… a teď tvé pravé jméno,“ prohlásí, jakoby ho to unavovalo, a podívá se na ni s aktivovaným sharinganem. Když u ní našel masku, bylo mu jasné, že bude mít nějaké krycí jméno. Tenshi jen zakroutí hlavou.
„Tak dlouho už používám jméno Tenshi, až jsem to svoje skoro zapomněla. Teď ho znají jen Kagové pěti velkých vesnic.“
„Řekla jsi ´skoro´. To znamená, že si ho pamatuješ. Tak to vyklop. Stejně tvůj původ bude určitě jediná věc, kvůli které tady jsi.“ Namítne Sasuke a opět si pohodí s čelenkou. „Tak jinak… Kdo tě poslal, abys mě našla?“
„Hokage Listové vesnice, Tsunade-sama.“ „Proč mu to vlastně říkám?!“
„Hm…? Ještě je to neomrzelo? To snad není pravda…“ procedí Sasuke mezi zuby a sevře čelenku v ruce. Pohlédne na čelenku a pak na Tenshi. „Kdes ten kus látky vzala? Šla jsi sem sama?“
„Tu čelenku mám od Tsunade, kde ta jí vzala, nemám páru a… už mě s tím svým sharinganem nech být!“ vyštěkne znenadání Tenshi. „Manipulovat s lidmi… to by ti zjevně šlo… Nemáš tušení, čím si kvůli tobě procházel ten blonďatej kluk…“ dodá ještě. To se Sasukem nic neudělá, jen se s pobaveným výrazem pousměje.
„No jistě… Tu čelenku jsem mu nechal na památku… Pochybuju, že by ji přenechal Tsunade dobrovolně a ještě by zůstal v Listové, když tě za mnou Tsunade poslala.“
„Nic dalšího ti neřeknu…“ Tenshi si založila ruce na hrudi. Sasuke si opět jakoby unaveně povzdychne.
„Už mě to fakt nebaví… Buď mi všechno řekneš po dobrým, nebo po zlým. Stejně to z tebe dostanu.“ Otráveně se rozhlídne po kobce, ve které seděl naproti té malé holce. „No… Je mi jasné, že jsi v nějaký skupině, protože jsi měla masku. ANBU nejsi. Zaprvé, pochybuju, že by ses mezi ně dostala a zadruhé, ANBU nemají černé masky se žlutými symboly.“
Tenshi ale dál zarytě mlčí, pevně odhodlaná, že už tomu klukovi před sebou neřekne ani slovo. Sasuke taktéž, čeká, jestli si to hnědovlasé děvče nerozmyslí. Popřípadě přejde k činům.
„Tse… ANBU…“ odfrkne si Tenshi po chvíli. „Patřím do mezinárodní skupiny elitních ninjů,“ odpoví nakonec, což přiměje Sasukeho k něčemu, co nemá daleko k smíchu.
„Ty…?! Mezi elitními ninji? To… To si nedovedu představit…!“ ještě se párkrát uchechtne.
„Můj klan byl vždycky elitou,“ namítne Tenshi ledovým hlasem. „Máme jedinečné Kekkei Genkai.“
„Aha… Tak proto jsi tady.“ Černovlásek se ušklíbne. „No, v tom případě ti nemám v čem gratulovat… Lidé jako ty tady nedopadají dobře…“
„Ani ty nedopadneš dobře, když jsi ten geniální Uchiha?“ zareagovala bez zaváhání s ostrým ironickým podtónem.
„Ne… Já jsem tady dobrovolně… Kvůli síle. Ale to ti vážně vykládat nemusím…“ Sasuke si poposedne na židli a se stále nemizícím úšklebkem se podívá na Tenshi. „Tak co… Už mi něco řekneš, nebo to z tebe fakt mám vymlacovat…?“
„Odpověď zůstává stejná.“
„Jak chceš…“ Černovlásek vstane a dívka si s malými obtížemi stoupne do bojového postoje. „S holýma rukama na to nejsem nejhůř… ale dobrý to taky není… Zbraně mi sebrali… Chakry mám málo… O co se to tady vlastně snažím?!“  pomyslí si Tenshi a skousne si ret. V tu chvíli Sasuke zmizí a objeví se za ní, přičemž jí chytne za paže a koleno vrazí přímo někam k dvacátému obratli. Tenshi se s výkřikem prohne v zádech.

Tehdy jsem balancovala na ostří nože a zahrávala si s plamenem, který mě mohl kdykoli popálit. Přesně tak by se dala popsat Sasukeho prchlivá nálada. A tak se taky stalo. Už jsem se popálila a vypadá to, že jen tak to nepřestane.

A navíc…štve mě, že Sasuke měl úplnou pravdu, co se týče té mezinárodní skupiny… Ale to nemusí vědět. Nikdo nemusí vědět to, co jsem se rozhodla nechat si pro sebe.

Že náš klan je jen stínem toho, co býval. Že mu jeho vedení vzalo to nejcennější, co měl.  Že poslední, kteří unikli úsudku Starších v klanu, byli můj otec… a já. Že ta maska, kterou jsem měla, patřila jemu. Že jsem z organizace, ve které jsem byla dočasně v bezpečí, utekla pryč. Že můj otec při misi zemřel a já zůstala sama. Pak jsem dostala misi spolu se skupinkou nějakých ninjů najít Uchihu Sasukeho. Oddělila jsem se od nich, s tím, že misi provedu sama.
Jsem naivní a domýšlivá. To se mi přece ani nemohlo povést.