Kapitola 2

„Ulquiorro…“ Grimmjow se zastavil hned na začátku věty.

Zamyslel se. Napadl ho lepší spůsob, jak Ulquiorrovi říci, co má na srdci. No říci, spíše ukázat. Naklonil se k Ulquiorrovi a něžně ko políbil na rty. Ulquirra se nijak nebránil. Nedokázal se tak rychle vzpamatovat s toho, co se právě stalo. Grimmjow se od něj odklonil a řekl: „Ulquiorro, miluju tě!“ Ulquiorra strnul na místě a jen na Grimmjowa zíral. Grimmjow se začal obávat toho, co se teď stane. Přesněji Ulquiorrovi reakce. Ulquirrovu reakci ale přerušil kdosi, kdo právě otevřel dveře.

„Tak tady jste! Hledal jsem vás. Snad jste nazapoměli na schůzy?“ pronesl známý hlas.

Oba dva se otočili. Ichimaru!

„No budete tam ještě dlouho sedět? Čeká se už jen na vás,“ oznámil jm ichimaru.

   Ulquiorra vstal a bezeslova odešel z místnosti. Hned za ním šel Grimmjow a jako poslední Ichimaru. Ichimarovi na první pohled nepřišlo divné,že ty dva nešel zrovna spolu. Když se nad tím zamyslel, něco mu nesedělo. Potom si ale řekl ,že je to jejich věc a pousmál se. Šli dlouhými, bílými a nejrůzněji spletitými chodbami, až dorazili na místo. Otevřeli bílé dveře a vešli dovnitř. 

„No tak už jste tady,“ řekl jim sedící Aizen a ani se neotočil, „tak na co čekáte? Posaďte se.“

  Zatím, co se konala schůze, která probýhala jako obvykle,Ulquiorra byl myšlenkami nepřítomný. Přemýšlel nad tím, co se to tam stalo. Když nad tím tak přemýšlel, musel si připustit,že se mu to docela líbilo. Ale Grimmjow? To by ho nikdy nenapadlo. Že ho ale něco takového napadlo, že by o tom dokonce přemýšlel, tak to rozhodně ne.

,Sakra!‘ pomyslel si, ,měl bych se začít soustředit a nemyslet na takový blbosti!‘

I když se zkoušel soustředit, stále na to musel myslet. Stále si pokládal jednu a tu samou otázku. Co bude dál?

   Ovšem Ulquiorra nebyl jediný, který tam nebyl přítomný myšlenkami. Grimmjow byl naštvaný a to hlavě na Ichimara. Proč musel přijít tak nevhot? Nemohlo to počkat? Kdyby mu to řekl včera, mohlo to celé dopadnout jinak! Kdyby ale nezapoměl na tu pitomou schůzi a řekl mu to až by schůze skončila, tak by je snad nikdo nevyrušil No teď už s tím nic neudělá. Teď si ale pokládl jedinou otázku: Je na tom Ulquiorra stejně?

Schůze skončila a všichni odešli. Grimmjow stále přemýšlel nad tou a smou věcí co doteď. Ulquiorra se tím už tolik nezabýval. Řekl si, že má své práce dost a nemá čas se zabývat něčím takovým.

   Jak den ubýhal Grimmjow nemyslel na nic jiného. 

,Konečně jsem mu to řekl a takhle to dopadne? To se může stát jedině mě!‘ pomyslel si.

Lehnul si, díval se do bílého stropu a přemýšlel. Po několika dlouhých minutách přemýšlení usnul. Probudil se až za nějakou dobu (sám nevěděl jak dlouho spal). Někdo ho probudil. Přesněji ho probudily rty, které cítil na svých rtech a teplý dech, který cítil na svém obličeji. Cítil, jak ho někdo hladí ve vlasech. Grimmjow otevřel oči…

Grimmjow otevřel oči a spatřil nad sebou Ulquiorru.

,,U-Ulquiorro?“ vykoktal Grimmjow.

,,Hmm…?“

,,C-co to děláš?“

,,Nelíbí se ti to?“

Grimmjow se zadíval Ulquiorrovi do očí. Na malou chvíli se zamyslel s políbil Ulquiorru na rty a zajel mu rukama do vlasů. Ulquiorra pochopil, že to má chápat jako odpověď. Další chvíli se líbali a užívali si vzájemné dotyky. Grimmjow začal Ulquiorrovi pomalu rozepínat oblečení… (Dále vám to již popisovat nebudu. Přeci jen určitě máte bujnou představivost, tak si dokážete představit, co tak zhruba bylo dál xD).