Kapitola 2

Undertaker vyšel z ložnice na chodbu a odtud se vydal na průzkum všech pokojů. Všechny byli více méně stejné. Stejně špinavé, stejně zničené, stejně pochmurné a stejně plné krys, pavouků a mrtvých, pod topením napadaných, much. Kočka už dávno ležela na schodech a zvědavě ho pozorovala při jeho běhu z místnosti do místnosti, a když  začal pobíhávat i z patra do patra nesouhlasně na něj zasyčela.

V přízemí se mu podařilo najít tužku a vyhrabal i nějaké účtenky. Vybral tu největší a načmáral na ní půdorys domu – tedy on to považoval za půdorys. Spíše to vypadalo jako několik křivých rozjíždějících se obdélníků. Pak začal hrabat v dalších šuplících a po čtvrt hodině konečně vytáhl čajem polité zlaté stránky. Byly sice starší, ale doufal, že v nich najde to, co potřebuje. Konkrétně číslo na obchod s barvami, nábytkem, bytovými doplňky, deratizátory, nějaké instalatéry a pizzerii nebo cokoliv kde prodávají něco k jídlu a jsou ochotní vám to dovézt.

Z kapsy tmavých kalhot vytáhl šedý mobil s přívěškem v podobě roztomilého králíčka – růžového – a začal listovat. Téměř okamžitě našel číslo na obchod, kde prodávali barvu a postele. Ihned na něj zavolal a objednal osm kbelíků bílé, dvě modré a zelené barvy a patnáct měkkých matrací. Prodejce byl sice trochu v rozpacích, nicméně kšeft je kšeft. Úplně se zděsil, až když zjistil kam, že to má dovézt. Hrobař mu však slíbil nemalý příplatek a tak nakonec souhlasil a nabídl mu, že přiveze i dělníky a hned vymalují, vyhází starý nábytek a tak dále. Nu, neudělejte to za ty prachy, že?

Měli přijet za dvě hodiny a práce prý zabere něco okolo pěti  hodin, takže se přeci jen rozhodl zajít do centra a něco si koupit k jídlu. Co bude dělat pak, se uvidí.

Nakonec se usídlil v menším zapadlém bufetu, kde si objednal tomatoburger a kofolu. Když dojedl, zaplatil a ocitl se zpět na vyjímečně klidné ulici. Po chvíli rozmýšlení se vydal hledat bankomat. Nakonec byl nucen zeptat se několika kolemjdoucích, ale k jeho smůle ho vždy poslali špatně. Už to chtěl vzdát, když tu se před ním objevila velká budova s hlásající Raifaisen bank – banka inspirovaná klienty. Vybral v místním bankomatu slušný obnos peněz a rozhodoval se, co dál. Na nic nepřicházel a tak si koupil rohlíky a házel je holubům. Ti si ho tak oblíbili, že si sedli i k němu na lavičku a ten nejodvážnější na rameno. Pak mu zazvonil mobil a…ptáčci byli fuč.
„Ano?“ zeptal se znuděně
„Čau, tak jak to jde?“ ozvalo se.
„Grelle? To jseš ty?“
„Né, asi!“
„V osm to bude hotové,“ odpověděl.
„Aha. No, víš…mám takový problém. Docela maličký problémeček-“ řekl nervózně a bylo poznat, že kdyby mohl, nejraději by hned zavěsil. Popřípadě vůbec nevolal.
„Co’s provedl?“ Znovu unuděný tón.
„Nó…(Kurva! Kurva~!) Sklapni! (Kur-)“  ke Grellovu hlasu se přidal další o poznání jemnější a i přes to, co říkal veselý hlásek.
„Grelle Sutcliffe, co se to tam děje?!“ Znuděný se rychle přeměnil na výhružný s příměsí děsu.
„Ale nic! (Kur-)“
„OKAMŽITĚ MI POVĚZ, CO SE TO TAM DĚJE!“ pokusil se zařvat, ale jeho hlasivky to neunesli a tak zněl, jako když teenager mutuje. Od hlubokého hlasu k nesnesitelnému pišťáku.
„(Kurvaa~!) Kurva, drž hubu!“
„GRELLE!“
„Zavolám ti za (kurvá~) chvilku!“
„GRELLE SUTCLIFFE! OPOVAŽ SE ZAVĚSIT! OPOVAŽ SE NEBO TĚ ROZČTVRTÍM A NACPU DO MRAZÁKU!“ syčel.
„PÍP PÍP PÍP“
Undertaker měl, co dělat aby s tím mobilem nemrštil po osobách kolem. Zdá se mu to, nebo to vážně bylo, to co si myslel? Přeci jen jím mrštil po vypaseném a nezvykle velkém holubovi. Pár peříček spadlo na zem a… holub do kanálu. Zvedl se a následně i mobil, jenž se polovičně nacházel v páchnoucím kanálu. Alespoň něco se daří!