Kapitola 2

První byla Lizzie…

Ta druhá, ta byla moje spolužačka, jmenovala se Kate. Jo, byla fajn. Ale chtěla se zabít, všichni to o ní věděli. Utápěla se v depresích, jenom jsem jí prokázal menší službičku, no ne? A ona potom ještě škemrala o záchranu. „Prosím, Georgi, pomoz mi! Takhle nechci umřít!“ Jo, holka, neměla jsi to všude roztrubovat, jinak bych tě do toho lesa nebral. Ani neměla sílu bojovat. Vzdala to. Proč, když najednou chtěla žít? Prostě omdlela hrůzou. A Farrelek si na ní pěkně pošmákl.

Třetí, Mandy. Tu jsem nesnášel. Při „vraždě“ Kate jsem cítil lítost. To jsem ještě nebyl takový blázen, jako když si Farrel pochutnával na Mandy. Tohle byla děvka první třídy, vážně. Využívala mě. Jak, to tady nehodlám rozebírat není to důležitý. A celkově, Mandy neumřela nijak zvláštně. Pravda, rvala se jako lev, ale marně, holka. Ale její příběh smrti není tak zajímavej jako příští holky. Lisy…

Lisa? Lisa, Lisa, Lisa… jak pěkně to jméno na jazyku zní. Tohle jméno se hodilo jen k ní. Ku*va, ze mě ještě bude básník, haha. Měl jsem s ní rande. Přišla. K rybníku. Romantickej večer tohleto, opravdu. Tahle byla jedinná, která utekla. Ohlásila to policii. Dva dny v tom lese hledali a mě drželi v cele. Tohle byly hrozný dny. Tý holce jsem se potřeboval pomstít a ve vězení jsem kul pikle. Ale nenapadlo mě nic jinýho, než ji prostě omráčit a pak jí dát Farrelovi. Jo, to si zaslouží. Cajti naštěstí Farrela nenašli. Za to jsem se modlil celou dobu.
Měl jsem kvůli tomu pěkný problémy, málem mě vyhodili ze školy. Ale kdo by věřil holce, která tvrdí, že ji chtěl sníst dvoumetrovej pavouk? Nikdo! Byla blázen! Což já jsem taky, ale to sem nepatří. Ostatně, už mě to nemusí trápit, jak mi strašně znepříjemnila život. Začala se vám Lisa líbit? Máte smůlu, muhehehehee, podruhý neunikla.

A ta pátá, šestá a sedmá  – Libby, Margharett a Donna…pche, tři uječený nány, co si neviděj do huby. Nic zajímavýho. Ale ta první…kvůli té to všechno začalo. Lizzie, tolik jsem tě miloval… Život se mi obrátil naruby. Začal jsem vidět věci jinak. Dokonce jsem ani na Farrela nebyl naštvaný. Vždyť mi sežral přítelkyni! Jako by mě nějak očaroval. Bolest druhých mi dělala dobře. Jsem vážně pošuk.

—

Je pěknej slunečnej den. V Sunrise se to jenom hemží pěknejma holkama. Ale ještě není čas, ještě musím tak čtrnáct dní počkat, abych Farrela nerozmazlil. Tak mě napadá, co kdybych si s tou holkou nejdřív pohrál? Jasně…dobrej nápad!

„Ahoj, krásko,“ pozdravím černovlásku na ulici. Všiml jsem si, že jde po ulici s roztomilou brunetkou. Ta by šla. Před chvilkou se rozloučily. Bruneta zašla do rohovýho domu, ale ta černovlasá krasavice pokračuje dál ulicí.
„Nazdar,“ odpoví nedůvěřivě.
„Chci se jenom na něco zeptat. Víš hrozně se mi líbí tvoje kamarádka. Můžu se zeptat, jak se jmenuje a poprosit o její telefonní číslo? A jak se jmenuješ ty?“ přidám i úsměv.
„Já jsem Tara. A to byla Cassie. A nemá kluka,“ zamrká na mě, „jo, a tady je její telefonní číslo.“
„Díky moc. A prosím tě, neříkej jí o mě, jo? Chci ji překvapit.“