Kapitola 2

Ráno, když se všichni vzbudili, dostala Konan s Kisamem úžasný nápad: pojedou na lodičce (původní nápad byl, aby Peinova živá sféra vyvolala obří želvu, ale Konan to rázně zamítla s tím, že Pein musí odpočívat a summony zaberou hodně práce a on by byl unavenější než oni)po řece, kterou Itachi s Kisamem našli.

„Tak bando, jedeme se projet na loďce! Do hodiny, ať jste tu!“ zavelela Konan a vydala se hledat svitek, který jí věnoval Deidara.

Po hodině se Akatsuki sešli u řeky

„Fajn, kdo má tu loďku?“ zeptal se nedočkavě Kakuzu, který byl rád, že má za sebou tu hodinu, kdy musel na Hidana patlat tuny krému na opalování kvůli jeho alergii.

„Tady je!“ zvolal Zetsu a opatrně položil loďku na vodu.

„Tak vyrážíme bando!“ zavelel Pein, nasedl do lodičky a celá banda s ním.

Po chvilce pádlování byli všichni unavení a tak se nechali jen unášet proudem.

Asi po hodině Pein usnul a Akatsuki dávala pozor, aby se nic nezvrtlo, když tu Konan přidušeně sykla: „Vodopád!“ a celá Akatsuki až na tvrdě spícího Peina byla na nohou.

„ Dělejte, musíme odtud zmizet, neprobudit Peina a neutopit se!“ zavelela Konan a začala co nejrychleji pádlovat.

Po hodině zuřivého pádlování se Akatsuki podařilo splnit vše, co jejich výprava žádala a ještě dorazit do kempu.

„Uá! To jsem se krásně vyspal! A moment, my už jsme tady?! To jsem spal tak dlouho?!“ podivil se Pein, když se vzbudil.

„Ano Peine, spal jsi 3 hodiny,“ ujistila ho dost unavená Konan. Uff, tak si nevšiml, že jsme byli u toho vodopádu.

„Takhle jsem se už dlouho neprospal. Jsem rád, že jsme si takto vyjeli.“ Je kdybych si odpoinuli i my.  Pomyslela si Akatsuki a odšourala se do tábora.

Po odpočinkové hodince, v provizorní kuchyňce

„Tak, kdo dneska dělá kuchařku?“ zeptal se vyhladovělý Kakuzu

„No dneska by měl být na řadě Zetsu….“ oznámila Konan.

„Kde ta schizofrenní kytka je?!“ zeptal se Kisame nedočkavě.

„Řekl, že jde k řece.“

Ne, rybičky! Zabědoval Kisame a už se hnal k řece, ale přišel pozdě: Zetsu už tam porcoval hlavy ryb.

„Zetsu, COS TO UDĚLAL?!“

„Chtěli jste večeři.“

„Jo, ale nemusel jsi zabíjet ryby! Jen počkej, až já udělám k večeři salát!“

„Já jsem aloe vera, ne salát,“ ohradil se Zetsu. „A jestli to nechceš, můžeš hladovět.“

„Taky, že nebudu, nejsem vrah!“

„Ha, ha, ha!“ zasmál se Zetsu ironicky.

„Hele, vy dva! Přestaňte se hádat! Zetsu, ty to dodělej a Kisame, ty to sníš a nebudeš dělat protesty!“ zklidnila je Konan nekompromisně.

„Ale Konan, to nemyslíš vážně!“ zaprosil Kisame v naprosté beznaději.

„Naprosto!“

U večeře

„Tak jak všem chutná?“ zeptala se Konan a nevraživě se podívala na Kisameho.

„Výtečný!“ zvolala Akatsuki jednohlasně, jen Kisame trochu schlíple.

„To jsem ráda,“ řekla Konan jízlivě až to zabolelo.

Ach jo! To bylo utrpení! povzdychl si Kisame a šel si lehnout. Celou noc chodil na záchod a Itachi musel jít spát pod širák, protože ta rybina byla už neúnosná a přidala se k tomu i ta skutečná ryba a to už bylo na Itachiho moc.

„Bože můj! To ho fakt Konan musela nutit tu rybu jíst?! Teď se kvůli tý rybině nevyspím!“ bědoval v duchu Itachi a proklínal Konan a Zetsu za tohle utrpení, než konečně usnul.