Kapitola 2

Fuji Izayara:

„Co to je…?“ Koukám na čistě bílý strop? To je asi sen. Co si pamatuju? Naposled, jsem jel tím autem Kasumininých rodičů, a pak. Pak jsem usnul! To je ono. Bingo! Otevřu oči pořádně, a rozhlédnu se po pokoji. Je světle vymalovaný. Má dvě krásná, obrovská okna, a dvě šatní skříně. Má krásný noční stolek, a velikou postel: letiště. Je černě povlečená… konečně černá! Pod jedním z oken je psací stůl, se spoustou šuplíků a jedním velikým, asi na věci do školy. Paráda. Jak já se těším… Sednu si na posteli, a nohy shodím dolů. Jsem v normální oblečený, takže předpokládám, že mně sem někdo donesl. Ještě jednou si prohlédnu celý pokoj. Je krásný, ale až ho předělám, bude ještě hezčí! Vstanu a vrávoravým krokem vyrazím ke dveřím. Projdu jimi, jsou otevřené. Asi mně nechtěli budit zavíráním. Na chodbě, na kterou jsem se dostal, dveřmi je několik dalších dveří. Jedny, hned ty první jsou otevřené, a ty druhé za nimi jsou zavřené, zatím co ty další dvoje za nimi, jsou opět otevřené. Vjedu hned od těch prvních, ale co se mi nestane. Zakopnu o práh, na který jsem v domově nebyl zvyklí a letím do pokoje po hlavě. Dřív než ale stihnu dopadnout na zem, mně zachytí něčí ruce. Dotyčný mně postaví, a usměje se. Je pěkný, dlouhé černé vlasy má svázané v ohonu. Jsou krásné, jemné a rovné. Ruce má velmi svalnaté, asi to nebude žádný nicka. Je vysoký, má krásně stavěné tělo. Určitě se mu pod svetrem s košilí na něm rýsuje krásná, svalnatá hruď.

„Jsi celý?“ Mrkne na mě. Jsem najednou jako hadrová panenka. Sevře mně pevněji.

„J-jo… Děkuju… a-a omlouvám se.“ Špitnu tiše.

„Mně se nemusíš bát, nejsme Kasumi…“ Zasměje se. Jeho hlas. Ten smích. Zvoní mi v uších, jako by na betonovou zem dopadal nějaký kov. Je tak chladný.

„Já se ale,… Kasumi?“ Zasměju se. „Já se jí nebojím, jen nejsem ten, co si myslí.“mrknu.

„Nejsi její vysněný princ na bílém koni, bez jediné poskvrny?“ Koukne na mně tázavým pohledem. Hned vím, kam tím míří. A ano, vlastně má pravdu.

„Tak… se to dá taky říct.“ Špitnu, a nemůžu uvěřit, že sem to řekl někomu, koho znám asi deset sekund, a ještě ani nevím jeho jméno. Jako by mi snad četl myšlenky, usměje se a pustí mně. Na to mi podá ruku a já ji stisknu.

„Jsem Ryuu.“ Řekne. Já jenom polknu.

„Fuji.“ Promluvím tak tiše, že mám dost pochyb o tom, že to slyšel.

„Já vím, kdo jsi…“ Usměje se „Nemohl jsem se dočkat, až poznám toho co s Kasumi vydrží déle jak deset sekund v kuse.“ Taky se usměju „Prý ti do toho Ajpodu od našich nahrála video se svými obrázky. Upřímnou soustrast.“ Jen jsem zamrkal.

„Sakra Ryuu! Ber si ty svoje týpky někam jinám! Vyplašíš mi Fujiho!“ uslyším hlas té malé, blonďaté stíhačky. Opět jako by mi Ryuu četl myšlenky, protočí oči, a chytne měn za ramena. Strhne si mně k sobě a zakloní. Vášnivě políbí. On, mně políbil!

„Ryuu sakra, ber si ty svoje děvky jinám, tady na to není nikdo zvědavej!“ Prskne naštvaně Kasumi, a hned jak si nás všimne, se mi naskytne dokonalý pohled na tu její odpornou tvářičku. Zkřivý ji ve znechucené grimase. „Odporné! Dva líbající se kluci! Fuj!“ Udělá, že je jí špatně a zabouchne dveře, pak slyším ty její sloní kroky směrovat kamsi… Nevím jak. Ryuu mně pořád líbá. Pootevřu ústa, a on se do nich hned pustí a začne je plenit svým jazykem. Po chvíli, co mu dojde, zásoba vzduchu se odtáhne. Lapu po dechu, a je vidět, že i on má co dělat ho popadnout. Koukl se na mně, a já byl pořád zasněný. Kdyby to trvalo jen o chvilinku déle.

„Jsi v pohodě Fuji?“ Zasmál se, když viděl můj okouzlený pohled. „Vypadáš jak kdyby, jsi potkal nějakou sudičku…“ podotkl rozesmátě, a já měl co dělat abych ho nepraštil. S tím si budu rozumět. Víc než rozumět. Jen jsem zmateně přikývl, a on se opět usmál. Ten úsměv, ve mě vyvolával mnoho pocitů. Kladných i Záporných.

„Já… Jen mně ten polibek zaskočil.“ Řeknu a kouknu na dveře. „Ale díky… Asi by mi hned vynadala, že sem nešel za ní. Bože, to bude život. Nešlo by jí z něj nějak vymazat?“ Mrknul jsem na něj a on vypadal pobaveně.

„Hele, povím ti to takhle. Buď rád že ji máš, například já, bych o tebe tolik jako ona nikdy neusiloval. A už vůbec bych tě nechtěl do rodiny.“ Ouuu… Rána pod pás. Tohle jsem opravdu nečekal. Myslel jsem, že bude milej. „A, ještě jedna rada pro začátek, ke klukům do pokoje. Raději tam nelez, nemuselo by se ti líbit co by ti mohli provést. A já tu věčně nebudu.“ Mrknul na mně a nahodil tvář drsňáka. Já jsem si sedl vedle postele a začal si prohlížet nějaký knížky, které mi dal. Na Kasumi jsem nebral ohled.

Ryuu Hiroshi:

Ten polibek. Ten polibek. Ten polibek! Políbil jsi ho! Líbal jsi se s ním! Ochutnal jsi ho! Ten by stál za hřích. Ještě jeden takovejhle polibek, a budeš z toho chlapečka na kolenách. Ale teď musíš bejt tvrdej. I když bys ho chtěl ojet, a pak nechat, musíš se krotit.

„Ty, Fuji… Nechceš si ten svůj pokoj nějak… ehmmm, pozměnit?“ Kouknul jsem na něj, a on se jakoby rozzářil. Přikývl, a vstal. Také jsem se zvedl od notebooku, a přešel po pokoji ke skříni. Otevřel jsme ji. Na tuhle skříň jsem hrozně pyšnej, jsou v ní jenom takový věci, který by se nikomu z naší rodiny krom mě nelíbili. Vidím, jak se mu ty jeho krásný očka rozzářili ještě víc. Ta barva je tak rajcovní. Tak dokonale, hnědé oči, s nádechem bronzové. Je dokonalej. A jeho tělo musí být taky k sežrání. To se ovšem dozvím za chvíli.

„Ale nejdříve, Fuji. Si půjdeme zaplavat, jo?“ Mrknul jsem na něj a on kývl… „Máš plavky, Kluci ti když tak nějaký pujčej. Skočím pro nějaký.“ Usměju se a jdu ke klukům. Ti mi hned odkejvou že jdou s námi. Beru to, nevadí mi to. Zatím… Vrátím se od pokoje s trojema plavkama, hodím je po Fujim.

„Můžeš si vybrat, bejt by ti měli, pokud ti budou malý, jsou tu pak už jen moje nebo táty.“ Přikývne na souhlas a začne si stahovat ty svoje na několik místech prošoupaný džíny, a já něm visím pohledem. Je krásnej, stáhne si triko, a koukne na mně. „Jo promiň…“ otočím se, ale v odrazu zrcadla, které je na chodbě, ho pozoruju. Asi si ho nevšiml. Je dokonalý. Když uvidím, že už má natáhlé plavky, otočím se, a mrknu na něj. Jo, padnou mu jako ulitý.

„Díky Ryuu…“ Usměju se a on taky. Má krásný úsměv. Sejdeme dolů ze schodů, a pak do zimní zahrady, ve který je obrovskej bazén. Asi je neslušné se chlubit, jsme dost bohatí rodina. Usměju se a skočím šipku do vody. Kluci už se dávno koupou, asi jsem nás zdržel tím očumováním jeho tělíčka. Ale je krásnej. Stálo to za to.
„Kluci, vy se jdete koupat a mně nic neřeknete?!“ Vřítí se do místnosti ségra a já ztuhnu. Jestli se teď provalí, že je tu i Fuji, jsme všichni mrtví. Klici hned ukážou na můstek, který vede na druhou stranu bazénu. Hned chytnu Fujiho za nohu nebo co to je a táhnu ho pod něj. Tam se zhluboka nadechnu, potopím jeho a pak sebe… přitisknu svá ústa na něj, a dám mu svůj vzduch. Pak vyplavu a nadechnu se, znovu to opakuju. Když k němu ale přitisknu rty tentokrát, chytne mě za krkem a přitáhne si mně blíž, aby mně mohl líbat…..

Kasumi

 “To je vychování si užíváte zábavu a mě se nic neřekne, jste na mě zlí a ……áááááááááááááááá.“ už jsem jim chtěla vynadat ale stála jsem moc blízko hladiny a ty mizerové mě stáhli do bazénu, to jim nedaruji, vynořím , vylezu ven a seřvu je

„No vy jste se snad zbláznili , sem teď celá mokrá a mám zničený účes,  jste úplně pitomí“ pak se otočím na patě a odejdu , tohle mi udělat vypadám hrozně a ještě že mě takhle nevidět Fuji co by si o mě myslel.

„Ale Kasu-chan , ty jsi se přece chtěla koupat.“ má tu drzost za mnou ještě zakřičet Arata, ts no počkej tě já vám dám tohle vám nedaruji, a už přemýšlím nad tím, jak jim obarvím oblečení. A jdu se převléknout, když v tom…

Arata Hiroshi:

Teď sme jí to nandali , chudák kluk , ale že je hezkej , no Ryuu ho sice viděl první ale měl by si na něj dávat bacha je jasný že Kasumi nemiluje když se teď cucá pod skokánkem s ním.Ale i jiní členové naší domácnosti si na něj budou chtít dělat nárok.Pomyslím si a podívám se na  Hikaru-kun a podle jeho výrazu usoudím že myslíme na to samé a v tom někdo začne příšerně ječet , oba kývneme hlavou na znamení že zdrháme

„Hele vypadá to, že Kasumi asi potkala svoji noční můru“ řeknu když zapadneme do našeho pokoje , máme tam zadní schody tak bylo lehké se proplížit aby nás nikdo neviděl počkáme až se situace uklidní a pak si půjdeme ještě zaplavat. A poznat víc Fujiho.

Fuji Izayara:

Bože můj co to dělám já se tady bezostyšně líbám s nějakým klukem kterého znám sotva úůl hodiny , to není možný , hmm ale když on je tak okouzlující a jak zatraceně dobře líbá , že to až není možný , dal bych si říct a ….ale sakra nad čím to přemýšlím já nejsem gay  nebo jo ? moc to na to že ne nevypadá když dělám tohle , jasně mám ,to jen že je to dlouho co mě takhle někdo držel , a už vůbec líbal. Vy noříme se a ti dva už tam nejsou , a já si uvědomím co jsem dělal , a určitě bych  teď mohl konkurovat jahodě . Tohle je poprvé co jsem se líbal s klukem , tak radši mlčím a neodvažuji se zvednout pohled. A  navíc mě líbal jen aby mě neviděla Kasumi. Z přemýšlení mě vytrhne to že mi někdo zvedne hlavu a já se stkám s těma očima co se  mi tak zalíbily.

„ Jsi v pořádku ?“ zeptá se a prolomí ticho jako první, jen kývnu nezmůžu se na slovo.

„ pojď půjdeme ven se osušit“ řekl , tím svým nádherným hlasem  , ale sám jsem se divil , nemohl jsem ani hnout a tak mě vzal , přivinul k sobě a vylezl se mnou ven .Hodil po mě osušku a já ji s tichým děkuji přijal.Nevěděl sem co říct natož co dělat.

„Omlouvám se neměl jsem to dělat asi tě to vylekalo , promiň „ řekl mi  tak blízko že jsem neodolal otočil se a políbil ho nenechal se moc pobízet a hned se přidal když jsme se odtáhli tak chtěl pokračovat ale jí ho odstrčil.

„ omlouvám se, t…t..t.o..to sem neměl j…j.á…já.. raději se půjdu převléct“ řekl jsem a utekl zbaběle do pokoje než abych mu řekl že se mi to líbilo ale  bál jsem se jeho odpovědi. Sundal jsem si plavky , vysprchoval se  , vzal si oblečení a s myšlenkami na něj jsem usnul blaženým spánkem.

Ryuu Hiroshi:

No tak to bylo něco , takovou reakci bych  nečekal od někoho kdo je na holky, ale vypadá to že Fuji až tak na holky nebude , hm. Musím jít zaním a zjistit jak si u něj stojím ,ale pro dnešek toho mel od probuzení dost , takže následující plán vysprchuji se převléknu udělám si večeři , mám hlad celou dobu co je tady  jsem nic nejedl , vezmu to zepředu a rovnou se dozvím od koho byl ten uši rvoucí řev , ale radši ji nechám ještě mi utrhne hlavu a svede všechno na mě a proplížím se do pokoje.

Kasumi  Hirshi:

 Když v tom …. Projdu kolem nástěnného zrcadla a  uvidím svůj odraz .

Daichi Hiroshi:

Uslyším svou dceru  křičet a už vím že za to můžou kluci a taky vím že jsou už u sebe v pokoji , Dojdu za nimi a otevřu dveře a vidím, jak spí na posteli tak si vezmu papír tužku a napíši jim vzkaz.:

Kluci, už jednou jsem vám říkal, že máte nechat sestru být, takže aby, jste se do příště  Poučili. Žádný bazén, žádné vycházky a,

 Tenhle víkend pojedete pomoct babičce…pak vám trest skončí.

            Nemáte zač . 

Táta a taky vás mám rád

Dopíši vzkaz a připnu, jim ho na dveře, pak spokojeně odejdu.

Ryuu:
Rozhodnu se zajít kouknout na mého andílka, který již asi spí. Neřeším to ale, a jdu se podívat. Vstanu z postele, na které jsem byl do teď natažený a dojdu ke dveřím. Potichu je otevřu, a vystrčím hlavu, abych zjistil, jestli na ní někdo je, nebo je vzduch čistý. A mám štěstí. Vyjdu jen v kalhotách na spaní na chodbu, a hned po dvou krocích zase zalezu do jednoho pokoje. Fuji už leží na posteli, oblečený, a klidně oddechuje. Je na něj krásný pohled, je takový roztomilý. Nechci ho budit a tak se k němu jen skloním a vtisknu mu do rtů polibek. Co čert ale nechce, on mi ten polibek začne opětovat. Nechtěl jsem, aby věděl, že tu jsem. Otevře oči, a zadívá se na mně. Odtáhnu se.
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“ Řeknu omluvně a sednu si k němu. Usměje se a převalí z boku na záda. Je krásný. Moje ruka bezmyšlenkovitě vystřelí k lemu jeho kalhoty, vklouzne pod triko, a rozběhne se po jeho bříšku. A on se jen usmívá a sedá si, pak už jen zavíráme oči, a líbáme se navzájem. Je to tak… Krásné, cítit že je mi tak blízko. Povalím ho do peřin, a začnu vášnivě líbat na krku. Moje ruka hladí jeho bříško, je ještě tak dětské… Jak, jak on je mladý. Na jeho bříšku se mu začne tvořit jemná husina, jak po něm jezdí moje ruka. Já se stále svými rty věnuji jeho krku, a cítím, jak jeho ručka šmejdí u mích kalhot. Pak uslyším, jak křupnou nitě od knoflíku, a on začne zápasit se zipem. Zasměju se nad šikovností jeho ručky, ale v zápětí ztuhnu, když jí ucítím ve svých trenkách. Ihned se odtáhnu, a zvážním.
„Nerad bych ti ublížil Fuji, takže tohle dělat nebudeme, ano…“ Přejedu prstem po jeho tvářičce.
„Nejsem zas taková chudinka…“ Řekne dotčeně, zase se zasměju a líbnu ho na tvář.
„Já vím, ale jen bych se s tebou prostě nerad vyspal první den, co tě vidím, nejsem žádný děvkař… To snad chápeš.“ Otřu se svým nosem o ten jeho, nosík. Usměje se a přitáhne si mně pro polibek. Donutí, mně lehnou si vedle něj, a obemkne mi ruce kolem krku, teď ležím já na zádech a on na břiše, na mně.
„Můj první den u vás, v nové rodině…“ usměje se a já též… „No, mohl by, jsi tu zůstat na noc.“ Podotkne a položí si na mně hlavu.
„Dobře…“ usměju se, je to úžasný jak si rozumíme a neznáme se skoro ani 24 hodin.

Fuji

Už jsem se rozhodl stejně, i k mé  nevěře musím uznat že mám Kasumi rád přece jenom se o mě starala i když byla otravná, ale dejme tomu že jsem se zamiloval do Ryuua A. to se nezmění, chci to s ním zkusit když mi ho osud přihrál do cesty a Kasumi si zaslouží někoho kdo jí bude milovat, né mě, však až se to dozví, že spolu rozhodně nebudeme tak mě nebude mít ráda, ale vyroste z toho. Když rodiče umřeli, byl jsem sám, pak přišla Kasumi ale ta je mladá a důvěřivá nic pro mě  a teď tady ležím v posteli s jejím starším bratrem, který je až prozíravě milí a já mu věřím ….

„Miluju ho“ zašeptám svou myšlenku, a doufám, že to neslyšel. Nějakou chvíli se nic neděje a tak usoudím, že to neslyšel a oddychnu si. Bohužel předčasně.

„ Koho?“ zeptá se a já si zmučeně povzdechnu, zkusím to uhrát, že má slyšiny.

„ Co, o čem mluvím, já nic neříkal.“ snad to vyjde, prosím prosím, prosím, nic neříká, vypadá to slibně,

„ Ale jo to teda říkal vidím ti až do duše, no povídej: koho pak to miluješ  půjdu ho uškrtit, a bych tě mohl mít jen pro sebe.“ řekne a laškovně se usměje, tak teď mu to spočítám

„ tak mi dej vědět až se budeš věšet, ale já ti pohřeb zařizovat nebudu, ti říkám rovnou“ odpovím mu a on mě „nejspíš za odměnu“ políbí .

„ dobře , beru zpět ale teď už spi,, je pozdě“

„fajn“ zachumlám se do deky a pohodlně se na něm uvelebím.

Ryuu

Okolo třetí hodiny ranní, jak jsem vyčetl z hodin mě probudí ruka co šátrá po mé hrudi a hladí mě , podívám se na toho rošťáka ale ten má zavřené oči a oddechuje ale jeho ruka né a né zastavit , říkám si že se mu něco zdá tak to nechám, ale ta nezbeda se začne až moc přibližovat k mému pasu , tak jí chytnu a …ten malej rarach na mě kouká těma jeho očíčkama

„ Neřekl jsem něco?“zeptám se ho, dá si prst na pusu, dělá, že přemýšlí, a pak jen zakývne hlavou do stran na znamení, že ne.

„Já ti dám, že ne.“ a na to ho povalím pod sebe a začnu ho lechtat jako odplatu, po chvíli mě to unaví a jeho určitě taky, teď se nad ním sklaním a on si mě přitáhne k polibku. Usmál jsem se a polibek mu oplatil. Stáhl jsem si ho do náruče, a líbnul do vlasů.

„A teď už spinkej zlato.“ Usmál jsem se, a hladil ho po jeho krásně tvarovaném bříšku.

„Když já nechci spát… Já si chci užít.“ Mrkl na mně tím svým oboíčkem, a já roztál.

„Ale já ti nechci ublížit Fuji, hmm?“ Pohladil jsem ho po lícní kosti, pak se k ní shýbnul a políbil ho na ni.

„Já vážně něco vydržím, a vůbec… Vlastně spolu spát nesmíme, když jsem tvůj bratr.“ Nasadil škodolibý úšklebek, a já pochopil, že pokud mu nedám, co chce, budu mít útrum už navždy.

„Fajn.“ Přistoupil jsem na jeho hru. „Ale pod podmínkou, že půjdeme do vany.“ Špitl jsem mu do ouška a začal se zvedat, že se svléknu.

„Dobře.“ Mrknul na mně a taky vstal, hned ze sebe začal stahovat oblečení. Ani nevím jak, oba jsme se ocitli nazí. Bylo úžasné pozorovat ho, jak ho Bůh stvořil. Když jsem se na něj natiskl svým tělem, trochu mu znachověly tváře. Bylo to tak… Dokonalé.

„Tak pojď, napustíme vodu… A půjdeme se umýt…“ Zasmál se, chytl mně za ruku a táhl do koupelny. Zacpal jsem ji špuntem a otočil kohoutkem. Naše koupelny jsou takové, jako zámecké. Mají mosazné kohoutky, jsou uprostřed koupelny… Mně se tenhle styl vždycky líbil. Do vany jsem nalil pěnu do koupele a chvilku počkal. Zhruba po deseti minutách byla vana do poloviny napuštěná a tak jsem si do ní sedl, a Fuji lezl za mnou. Obmotal mi nohy kolem pasu, a začal se svým zadečkem třít o mou chloubu.

„Fuji…“ Zaúpím a stisknu jeho boky, začnu si ho na sebe tlačit. Tohle neměl dělat. Teď se neudržím a jeho to bude bolet, a pak. A pak zjistí, že mně nenávidí!

„Fuji… Já nevím, jestli to nebude bole…“ Špitnu mu do ouška, když mně začne bezostyšně a hladově líbat na krku.

„To nevadí… Jen dělej…“ Zašeptal hlasem zastřeným touhou. Jeho ruka se rozjela k mému údu a začala ho mnout. Natahoval ho, mnul ho, sem tam pevněji stiskl. Prsty přejížděl po špičce. Byl jsem hotov. Sotva jsem popadal dech. Můj úd nabýval na velikosti, a já cítil, jak se Fuji začíná chvět. Taky jsem se chvěl, ale bylo to dokonalé. Mít ho u sebe, ani nevím, jak jsem, se do něj za ten necelí, den mohl takhle zbláznit. Přejížděl jsem rukou po jeho zádech, až k zadečku a vždy ho jemně stiskl. Cítil jsem, že už to nevydržím.

„Chci tě cítit v sobě, Ryuu.“Zašeptal zadýchaně a já ho poslech. Pevně jsem ho chytl a smýkl s ním pod sebe. Teď jsem byl nahoře já a on dole. Voda už nás obklopovala až po prsa. Byla tak příjemně hřejivá. Něžně jsem mu od sebe odtáhl kolena a políbil ho. Na odpověď jsem nemusel čekat dlouho. Špičku svého penisu jsem nasměroval k jeho útrobám a zatlačil. Bylo zřejmé, že se zdráhá, muselo ho to bolet. Ale na přípravu nebyl čas. Každou chvílí ve mně stoupal adrenalin. Hrozilo, že do koupelny vtrhnou rodiče, Kasumi, či oba bratrové. Ale i přes to přese všechno jsem byl odhodlán to udělat. TEĎ HNED!

FUJI:

Byl to divný pocit. Takový neznámý, něco obrovského se do mě cpalo zadními vrátky, a já se nemohl uvolnit. Ryuu se mi zdál, jiný hned od prvního okamžiku kdy se dotkly naše rty. Pochybuji, že tohle bere jako něco závazného. Že by semnou zůstal. To nikdy. Cítil jsem jak se moje útroby bouří. Bolelo to, ale já se mu snažil pořád vycházet vstříc. Přirazím svým zadečkem proti jeho údu, a vyjeknu bolestí. Tohle jsem nečekal. Bolelo to, a jak. Málem jsem omdlel. Ale pořád to bylo nic proti tomu, co jsem očekával, že přijde. Myslel jsem, jak nezačne divoce a tvrdě přirážet, ale on setrval, dokud jsem si na něj tam dole nezvykl. Nahl se ke mně a líbal. Dokud se mi z úst nevydral sten. Tichý ale jemu to zřejmě stačilo jako pokyn, že může pokračovat. Pohnul proti mně, svojí pánví a já zalapal po dechu, jak se jeho úd otřel o to správné místo. O mou prostatu.

„Ahhhh… Ryuu…“ Zavzdychal jsem, a on se pousmál, znovu se proti mně pohnul svojí pánví. Teď už to nebylo tak nepříjemné, bylo to… Bylo to spalující. Toužil jsem po tom víc. Chtěl jsem víc, než jsem byl schopen vydržet? Možná, ale v tuhle chvíli mi to bylo ukradené.

„Fuji…“ Zavzdychal on, a znovu přirazil. Cítil jsem, jak se mi celým tělem rozlévá pocit blaženosti. Znovu přirazil, znovu a znovu, ještě jednou. Jeho přírazy už nebyly tak dlouhé, ale krátké, a tvrdé. Už to i bolelo. Svoje ruce jsem obtočil kolem jeho ramen, a přitáhl si ho k sobě jako útěchu. Moc to nepomohlo, jen to zapříčinilo lepší přístup do mně, a pro něj to znamenalo že může ještě přidat. Ještě několikrát přirazil, a pak přišel poslední příraz. Ten nejtvrdší. Málem jsem pod náporem bolesti omdlel. Udělali se mi mžitky před očima a pak nastala tma. Po chvilce se všechno vrátilo k normálu, jen s tím rozdílem, jak zběsile jsme dýchali. Pořád byl zaražený ve mně tak hluboko, jak mohl. Bolelo to, teď už víc než na začátku. Cítil jsem, jak ze mně vyklouzl, a přetočil si mně v náruči.

„Já ti říkal, že to bude bolet.“ Zašeptal mi do ucha. „Zranil jsem tě.“ Pokračoval si tou svojí. Ale já byl rád, že to udělal. Věděl jsem, že teď už se mně bude chtít zbavit, ale doufal jsem, že mně ještě chvilku nechá u sebe. V tom jeho hřejivém a příjemném objetí.

„To nevadí.“ Zašeptal jsem zadýchaně, a voda kolem nás už měla nachový nádech, od mého zranění. Věděl jsem, že to nebude nic hrozného, ale i že to pár dní bude bolet. Sakra bolet.

Ryuu Hiroshi:

Teď už bude můj Kasumi. Nenechám ti nic tak úžasného jako je on! Nikdy. I když jsi moje sestra, on už za tvůj tým kopat nebude. Už je můj, a já ho budu milovat, dokud nezemřu!