Kapitola 2

Doma

„Tak jak se ti tady líbí?“ Zeptal se Naruta Saske, když mu ukázal celou jejich vilu – 12 pokojů, bazén, 2 tělocvičny, velká zahrada, venkovní cvičiště, terasa a velký obývák propojený s kuchyní.
„No hezký.“ odpověděl mu Naruto, ale dál nečitelně sledoval podlahu.
„Jestli se ti tu nelíbí tak to můžeme předělat, ale to nejspíš nebude ten problém.“ Promluvil na Naruta a při tom ho skenoval pohledem.
„Ne, jenom je to tak velký a navíc si mi neřekl, kde budu spát, jsem totiž celkem unavený po těch práškách,“ odpověděl mu Naruto a na znamení, že to myslí vážně, si pořádně zívnul.
„No v posteli, v naší ložnici, kde jinde bys chtěl spát?“ zeptal se ho Saske trochu zmateně.
„A ty budeš spát teda kde, když jsou ostatní ložnice nepoužívaný?“ zeptal se ho Naruto a šel pomalu k posteli. Saske se na něj zamračil. Vůbec se mu nelíbilo, že by měl spát někde jinde než  jeho manžel i když omládl a ztratil paměť.
„Ne, budeme spát spolu v posteli.“ Oznámil mu Saske a zamířil ke skříni, ze které vytáhl sobě i Narutovi věci na spaní.
„Já s tebou spát nebudu, nezapomeň, že tě beru jenom jako kamaráda, ne jako manžela.“ Zaječel na něj Naruto a odešlel do koupelny trochu se opláchnout.

Když Naruto vylezl z koupelny, tak si s Uchihou vyměnil místa. Naruto poté zamířil do velké postele, kde se pořádně roztáhl. Trvalo mu to jenom pár minut, než zamířil do země velkých rámenů a čokoládových řek. Moc dlouho si jich však neužil, jelikož ucítil pohyb vedle sebe, který ho ihned probudil.
„Uchiho já s tebou spát nebudu, tak padej někam jinam!“ zaječel na něj Naruto hystericky a čekal, až tak učiní.
„Ne, budu spát tady,“ oznámil mu v klidu, ale v duchu se strašně smál. Naruto mu připadal strašně neodolatelný, když se takhle vzteká.
„Takže, nejdeš?“
„Ne.“
„Tak fajn.“ Sebral polštář a chtěl odejít ale něčí ruka ho zastavila a donutila ho zase si lehnout.
„Saske, pusť mě.“ Začal sebou házet, ale Saske ho ignoroval a spíše si přitáhl blonďáčka blíže  k sobě, aby mu nemohl utéct. Naruto se ještě chvíli zmítal, než to vzdal a vydal se za Saskem do země snů.

Ráno

Když se probudil, tak byl celkem zmatený.
„To, co se včera stalo byl sen nebo skutečnost?“ opakoval si pořád v hlavě, než ho někdo přerušil.
„Tak Šípková Růženka se nám konečně probudila,“ pověděl Saske s úsměvem na tváři a v ruce držel tác s jídlem, který Narutovi připravil.
„Děkuji,“ zamumlal Naruto a s chutí se pustil do jídla.

„Tak co, vzpomněl sis na něco?“ začal vyzvídat Saske, protože už ho to ticho nebavilo.
„Ne, nic si nepamatuju,“ odpověděl mu. Saske se nad tou zprávou zamračil.
„Takže si nepamatuješ ani naše děti?“ zeptal se ho a Naruto se při té zprávě málem udusil chlebem.
„Děti?! Co? Jak? Kdy? Počkej, děti! Kolik?“ vychrlil Naruto v šoku. Saske ho jenom s úsměvem pozoroval a čekal, až se uklidní.
„Počkej, ty si ze mě jenom děláš prdel,“ zasmál se Naruto, ale jak vyděl Saskeho výraz, tak ho smích přešel.
„Jak?“ Bylo to jediné, co dokázal vyhrknout.
„No před 8-7 lety si s Jirájou trénoval a on zrovna vymýšlel nějaký lék, pomocí kterého by mohl lépe špehovat. No ale jak už znáš Jiráju, tak se mu to moc nepovedlo a samozřejmě to vyzkoušel nejdřív na tobě. Ty jsi se díky tomu proměnil v dívku. Vypadal jsi dost přitažlivě a Kiba, i když věděl že jsi Naruto po tobě vyjel, ale já jsem mu jasně naznačil, že patříš mě a nikomu jinému takže nakonec přestal dolézat. Celé to trvalo 2 roky než jsi se stal zase mužem, protože jsi mezitím otěhotněl, a narodila se nám dvojčata. Holka a kluk. Holka se jmenuje Minako a kluk se jmenuje Hikaru. Poté máme ještě Hisakiho, tomu jsou 4 a adoptovali jsme ho. Jeho rodiče totiž zemřeli a my jsme se shodli na tom, že si ho necháme.“ Dokončil své dlouhé vyprávění Saske a čekal na Narutovu odpověď. Ten na něj jenom tupě zíral a neměl se ke slovu. Saske vyčkával, až si to Naruto v klidu urovná v hlavě. Moc dobře věděl, že Narutovi chvilku trvá, než něco pochopí a zvláště když toho na něho bylo v poslední době dost.
„No, my se asi v životě nenudíme,“ prohlásil Naruto po chvíli, a tím dal jasně najevo, že to akceptuje. Saske se na něj jenom usmál a naklonil se k Narutovi pro polibek. Ten však pohotově zareagoval.
„Pořád si pro mě kamarád.“ Uzemnil ho tím slovem a šel odnést jídlo.

Takhle nějak to probíhalo celý týden, který musel strávit doma. Saske se na něj v jednom kuse věšel a snažil se ho snést ale Naruto se nedal. Pořád si nějak nemohl zvyknout, že by měl být se Saskem víc než kamarád, a to ještě neviděl děti, které zatím byly u Iruky s Kakashim.

„Naruto, nechceš jít dneska trénovat?“ zeptal se ho Saske najednou po snídani.
„Jo, strašně rád. Už mě to v té posteli nebaví.“ Zakřenil se bloňďáček a poté obdařil Saskeho širokým úsměvem.
„Dobře, tak za chvilku vyrazíme. Tsunade říkala, že už si zdraví, a tak můžeš začít pomalu trénovat.“ Na těch posledních slovech si dal zvlášť záležet .
„Jasně a kdy vyrazíme?“ Pospíchal na něj modroočko.
„No, já si skočím ještě k Hokage. Tak asi za hoďku,“ usmál se na něj Saske a byl moc rád, že může Naruta zase něčím potěšit.

Po tom, co Saske odešel, byl Naruto po týdnu sám, Saske ho totiž nespustil z očí, teda když zrovna Naruto nespal což bylo díky těm práškům skoro pořád.
„Sakra kde je,“ vztekal se Naruto, když už měl Saske 10 minut zpoždění.
„Ještě dvě minuty a půjdu,“ pomyslel si modroočko. A jak řekl, tak také učinil. Saskemu nechal vzkaz a odešel na louku, kde si lehnul do trávy a čekal, až se za ním Uchiha uráčí přijít. Naštěstí nečekal moc dlouho, protože se Saske za necelou půl hodinu přiřítil k němu na louku.
„Ty idiote. Proč jsi na mě nepočkal?“ Vyštěkl na něj během vteřinky.
„Čekal jsem už dost dlouho, navíc jsem ti nechal vzkaz a čekám s tréninkem na tebe. Takže nechápu proč tak šílíš,“ odpověděl mu pomalu Naruto a dál v klidu ležel.
„Copak nechápeš, že si pořád dost slabý a to ani nemluvím o tvých schopnostech.“ Pověděl mu káravým hlasem.
„Já nejsem slabý!“ Odporoval mu Naruto a naštvaně nafoukl tváře. Saske se nad tím obličejem musel pousmát.
„No slabý nejsi, ale oproti tomu co jsi uměl, neumíš teď skoro nic, sluníčko.“
„Neříkej mi tak,“ zamračil se Naruto ještě víc.
„Jak ti nemám říkat sluníčko?“ Hrál Saske nechápavého.
„Takhle.“
„Jak takhle sluníčko?!“ Škádlil ho dál Saske.
„Saske!“ zařval na něj a zaútočil. Saske se jenom zasmál a rychle se mu vyhnul. Saske se už asi 10 minut vyhýbal a Naruto vypadal pořád víc a více naštvaný.
„Sakra, ten je rychlý,“ pomyslel si zrovna, když Saske zmizel.
„Copak, sluníčko, už nemůžeš?“ utahoval si z něj dál. Když v tom uviděl, jak se v lese něco zablesklo. Okamžitě zareagoval, zapnul sharingan a stáhnul Naruta k zemi. Ten se při dopadu praštil hlavou o zem a na pár vteřin ztratil vědomí. Saske si toho všimnul a chtěl mu pomoc, ale to už se objevil muž v černém plášti, který se k nim pomalu blížil.
„Chyť se mě kolem krku.“ Přikázal mu a i s Narutem v náručí se přesunul na druhý konec louky. Chvilku tak setrvali, než se Saske uklidnil.
„Ty debile, co kdybys ho trefil?!“ Zanadával Saske a i s Narutem v náručí šel k tomu zamaskovanýmu muži blíž.
„Ale no tak, ty víš, že bych mu nikdy neublížil.“ Zakřenil se muž a sundal si kapuci z hlavy.
„Itachi!“ vyjekl blonďáček a přitiskl se blíž k Saskemu, který ho mezitím položil na zem.
„Co tady děláš?!“obořil se do něj hned, jakmile překonal počáteční šok.
„No, přišel jsem se podívat, jak se ti daří a jestli je pravda, že je ti zase 17.“ Usmál se na něj Itachi a pak udělal krok směrem k Narutovi. Ten se na něj jenom vyděšeně podíval a přitiskl se ještě víc k Saskemu. Saske okamžitě vyctil jeho strach a proto kolem Naruta obmotal své ruce.
„Itachi, děsíš mi manžela.“ Promluvil  černovlásek v klidu a samozřejmě s úšklebkem na tváři.
„Naru-chan, mě se nemusíš bát, Akatsuki jsem už dávno opustil a přidal se ke Konoze.“ Říkal to Itachi  velmi pomalu a při tom se pořád přibližoval.
„Tak dost Itachi. Naruto je můj, tak se s tím konečně smiř.“ Zavrčel Saske, až se i Naruto lekl té hrubosti v jeho hlase. Vlastně už mu ani nevadilo, že se ho Saske takhle dotýká, nebo si ho přivlastňuje. Popravdě ho to zahřálo i u srdce a začínalo se mu to i líbit. Jak ho jeho ruce ochranitelsky tisknou na jeho vypracované tělo, nebo jeho vůně. Voněl po vanilce. Takhle přemýšlel o Saskem ještě značnou chvíli, než ho někdo vytrhl ze snění.
„Naruto, slyšíš mě?“ houkl na něj Itachi. Naruto jenom zatřepotal víčky než se vrátil zpátky do reality.
„Stalo se něco?“ zeptal se trochu zmateně blonďáček.
„Jo, zval jsem tě na rámen?“ Zeptal se ho znova a přitom doufal v kladnou odpověď.
„Ne, zaprvé nemám hlad a chci trénovat, a zadruhé jsi pro mě hledaný zločinec, který mě chtěl zabít,“ odpověděl Naruto klidně a bezmyšlenkovitě objal Saskeho ruce, které měl obmotané kolem svého těla. Itachi se nad tou odpovědí zamračil.
„Ale no tak, Naru-chan. Zachránil jsem ti život. Tak bys na mě mohl být aspoň hodný.“ Zatvářil se Itachi  smutně. Naruto si ho chvilku prohlížel, než kousek poodstoupil od Sasukeho.
„Promiň, já to nevěděl.“ omluvil se Naruto. Itachi se na něj jenom usmál, než znova promluvil.
„Za pusinku odpuštěno.“
„Nani?!“ vykřikl blonďáček zděšeně.
„Itachi, už zase…“ zavrčel ještě více zle než před tím Sasuke a zapnul svůj Sharingan.
„No dobře, bratříčku, uvidíme se později.“ Vytratil se Itachi dřív, než ho Sasuke stačil praštit.