Kapitola 2

A v tom se to stalo.

V kuchyni se objevil Kakashi.

„Máme misi, tak se…..“ začal, ale když je viděl, zarazil se.

 Sasuke vstal a Naruto hned na to taky. Oba dva se na sebe vražedně dívali. Naruto na nic nečekal, stoupnul si mezi ně.

„A-a-ale…. s-snad b-b-by šlo…. T-t-to nějak no-no-no….“ Snažil se ze sebe něco vykoktat. Než však stačil zformovat slova, Kakashi a Sasuke se na sebe vrhli slovy: „Naruto je můj!“

Žádné zbraně, žádné jutsu. Jenom pěsti a občas nějaký ten kopanec. Jako malí kluci, kteří se perou o hračku.

„A dost!!!“ Naruto se konečně vzpamatoval. Ti dva ztuhli uprostřed pohybu a podívali se na něj. „Co se takhle zeptat i mě?“ zuřil Uzumaki. „Vždyť ani nevíte, jestli některého z vás chci. Ještě včera jsem nevěděl, že se vám líbim. Nestihl jsem to ani strávit a už se o mě perete?“ probodával oba nakvašeným pohledem. „Kakashi říkal jste něco o misi ne?“

Kakashi mlčky přikývl.

„Tak to oznamte ještě Sakuře. Sasuke ty se jdi připravit a já jdu taky.“ Dokončil proslov a pomalu odcházel. „Chcete se tu válet ještě dlouho?“ vyjel na ně u dveří vedoucích z kuchyně.

Oba dva nadskočili leknutím, takhle naštvaného Naruta neviděli. Rychle vyskočili na nohy. Kakashi řekl “zatím“, smutně se podíval na Uzumakiho a zmizel v obláčku dýmu.

Sasuke se otočil k Narutovi, ale ten už stačil zmizet. Povzdychl si a šel se připravit na misi.

Naruto v tom měl nepořádek. Nevěděl, co si počít.

Měl to nechat plavat? Měl je nechat oba na ocet? Nebo by měl zůstat se Sasukem? Nebo s Kakashim?

Měl je oba rád. Víc než rád a nemohl se rozhodnout pro jednoho z nich.

Z hlavy se mu téměř kouřilo. Sasuke nebo Kakashi?

Po půlhodině přemýšlení se konečně rozhodl. Vzal věci, které si v průběhu přemýšlení sbalil a vyrazil vstříc mic pevně rozhodnut…..Sasuke.

U brány na něj už všichni, opakuji všichni, čekali. Dokonce i Kakashi vynechal své obvyklé zpoždění.

„Tak, když už jsme všichni, můžeme vyrazit?“ zeptala se Sakura.

Kakashi, který doteď pozoroval střídavé Naruta a zabíjel Uchihu pohledem, zavelel: „Ták bando, vyrážíme.“

Cestou našeho blonďáčka provázeli tři pohledy. Dva z nich byli toužebné a třetí nechápaví. Ten nechápaví patřil Sakuře, která o ničem nevěděla a nechápala proč na něj sensei a Sasuke pořád zírají.

„A kam vlastně jdeme? Co je naší misí?“ prolomil Naruto to trapné ticho.

„V zemi Trávy řádí nějaký vrah, tak ho máme chytit.“ Odpověděla místo Kakashiho, který se neměl k odpovědi, Sakura.

„Aha.“

Tohle bylo jediné, co si během cesty pověděli. Jinak bylo ticho.

Když dorazili na místo Haruno už to nevydržela. „O co tu sakra jde? Celou cestu je ticho jak v krematoriu a Sasuke a sensei pořád zírají na Naruta, jako na posvátnou věc. Tak mi už konečně někdo řekněte, co se děje!“

Křičela na ně tak hlasitě, že si všichni mimoděk zacpali uši.

První promluvil Uchiha. „Do toho ti nic není.“ A hodil po ní ošklivým pohledem.

Tohle Sakuru dopálilo a i přes svou náklonnost k Uchihovi mu chtěla jednu uštědřit. Ten se jen taktak uhnul.

„Ale no tak! Nechte toho.“ Okřikl je Kakashi. Avšak v duchu pobízel Sakuru k další a tentokrát přesné ráně.

„Co takhle pokračovat v misi a až se vrátíme do Konohy, Kakashi nebo Sasuke ti rádi všechno povědí.“ Tentokrát se ozval Naruto.

„Myslím, že má Naruto pravdu. Nebudeme tu dál okounět. Dáme se do hledání toho vraha.“ Hatake si to nechtěl u blonďáka rozházet, tak raději ukončil tenhle rozhovor a vyrazil napřed vstříc misi.

Ptali se skoro každého ve vesnici, jestli neví něco o tom vrahovi. Dozvěděli se akorát, že se domnívají, že jsou ty vrahové dva.

„Tohle celkem komplikuje situaci.“ Zamyslel se Kakashi nahlas. „A zřejmě to budou ninjové. Ty, které zabili, jimi byli.“

„Prý to vypadá, jakoby někoho hledali.“ Ohlásila Sakura další poznatek, který zjistila.

„A neví, koho by mohli hledat?“ zeptal se Naruto.

Sakura se zamyslela. „Myslím, že říkaly něco o nějakých bijuu.“

Hatake a Uzumaki se zarazili.

„Bijuu? Jsi si jistá?“ Kakashi nemohl uvěřit tomu, co slyší.

Haruno přikývla.

Sasuke nechápal. „Vy víte, co jsou ti bijuu zač?“

„To jsou bájní démoni, kteří jsou nyní většinou zapečetění v nějaké osobě. Budeme muset uvědomit Tsunade, aby nám poslala, posili. Tohle vypadá na Akatsuki.“ Kakashi se dal do psaní. Potom, co dopsal, udělal několik pečetí a objevil se tam Pakkun. „Tohle dones hokage a pospěš si.“ Pobídl ho a Pakkun beze slova vyrazil.

Poté se otočil ke zbytku týmu. „Měli bychom se někde ubytovat. Bez posil nebudeme s pátráním pokračovat. Rozuměli jste? Hlavně ty Sasuke!“

„Ale je možné, že to bude Itachi. Mohl bych…“ Uchiha chtěl protestovat, ale Kakashi ho přerušil.

„Právě proto je nepůjdeme hledat.“ Hatake přimhouřil oko. „Kdyby náhodou, žádné sólové akce. Naruto?“ Uzumaki přikývl. „Dobře. Tak se jdeme teda ubytovat.“

***

Byl už večer. Naruto nemohl usnout. Měl by už Sasukemu a Kakashimu říct, že se rozhodl. Doufal jen, že Sasuke neudělá nějakou blbost.

Přemýšlel takhle asi ještě dalších pár minut, ale z rozjímání ho probudil výkřik a následné hlasy na ulici. Rychle vyskočil z postele, oblékl se, vzal si zbraně a vyskočil oknem ven.

Hned, jak byl venku, rozeběhl se k ohnisku rozruchu. Když tam doběhl, uviděl dvě postavy v černých pláštích s červenými obláčky.

Na nic nečekal, nedbal Kakashiho rady a rozběhl se s připraveným kunaiem proti nim.

Oba členové Akatsuki se jeho útoku lehce vyhnuli a začali také útočit.

Bojovali už půl hodiny a Naruto začal být unavený a naštvaný na zbytek týmu, který se coural neznámo kde. Byl myšlenkami jinde, tudíž si včas nevšiml, že se jedem z členů Akatsuki dostal za jeho záda. Jelikož si toho všiml pozdě, mohl jen se zavřenýma očima očekávat, pro něj poslední, úder. Ale ten nějak nepřicházel.

Otevřel oči a uviděl před sebou Sasukeho. Člen Akatsuki vykašlal trochu krve.

Naruto se zaradoval, že mají jednoho z krku, ale nadšení ho opadlo, když si všimnul rudé rozrůstající se skvrny na Sasukeho zádech.

Zachytil Uchihu těsně před dopadem na zem. Kolem něj se svět jakoby zastavil. Díval se do jeho tváře, na které již nebyl ten arogantní úsměv. Nejevil žádné známky života.

Sasuke Uchiha byl mrtev.

Naruto se rozplakal. Vždyť mu nestihl říct, jak ho miluje, ano přiznal si to, zamiloval se do něj. Nestihl mu říct, že se rozhodl pro něj.

Byla to sotva chvilka (nebo snad několik hodin?), co tam tak seděl a už se ho někdo snažil odtáhnout pryč.

Nechal se vést dotykem rukou, které znal. Nechal se zvednout do náruče. Z dálky slyšel hlasy, jak se radují. Proč se radují?

Chtělo se mu spát. Zavrtal se do náruče, ve které byl a po chvilce klidně spal.

***

„Naruto vstávej.“ Budil ho nějaký hlas. Až později si uvědomil, že je to Kakashi.

Neochotně otevřel oči a rozhlédl se po pokoji, ve kterém byl. Bílý, sterilní. Nemocnice. A pokud mohl hádat, tahle byla Konožská.

„No to je dost, že ses probudil. Mysleli jsme si, že se z toho kómatu už neprobudíš.“ Oddychl si Hatake.

„Co se stalo?“ zeptal se zmateně Naruto.

Kakashi se dal do vypravování. „Před pěti dny jsme měli trénink a ty ses né a né dostavit. Tak se za tebou Sakura rozhodla zajít. Našla tě na podlaze u tebe v bytě. Byl si už v kónatu. Tsunade nepřišla na to, jak se to přihodilo. Neměl si žádná zranění, nic.“

Uzumaki myslel, že ho omejou. „Takže všechno, co se do teď stalo, byl jenom sen?“ zeptal se sám sebe. Bohužel, ale nahlas, tudíž ho všichni slyšeli.

„Co tím myslíš?“ zeptala se Sakura, která stála po levé straně jeho postele.

„Kde je Sasuke? Je v pořádku?“ ignoroval její otázku.

„Jsem přímo vedle tebe.“ Ozvalo se arogantně po jeho pravici. „Vážně ses nepraštil, ubožáku?“ pozvedl Uchiha jedno obočí.

Blonďáček si neznatelně oddychl. Takže všechno to byl jenom sen? Všechno? „Alespoň nebudu muset řešit dilema tipu, kterého si vyberu.“ Snažil se to Naruto brát z té lepší stránky, ale nějak mu to nešlo.

Do dveří právě vstoupila Tsunade. „No jsme rádi, že jsi zase mezi námi. A teď bys měl odpočívat. Takže všichni ostatní ať už tu nejste.“ Přikázala. „A Naruto. Vyšetření necháme na zítra, až si odpočineš.“ A zase byla pryč.

Pokoj se začal pomalu, ale jistě vyprazdňovat. Poslední tam zbyl Sasuke, který se otočil na Naruta. „Co, že se ti to zdálo, pokud se můžu zeptat?“

„Umřel si.“ O zbytku se nehodlal zmiňovat, radši.

„Aha.“ Reagoval jen Uchiha a odešel.

Uzumaki se svalil na postel, obličej měl schovaný v rukách. Namohl tomu uvěřit. Celý to byl sen.

Cítil se jako by ho někdo polil hodně ledovou vodou. Co teď bude dělat? Vždyť se do Sasukeho zamiloval i doopravdy. Znaveně si schoval obličej do dlaní a po chvíli usnul doufaje, že to nedopadne stejně špatně jako teď.