Kapitola 2

2. kapitola

,,Tak už jsi se probrala,“ konstatovala Tsunade a snažila se zachovat si chladnou hlavu. Dívka se přikrčila a nespouštěla z ní oči, jakoby se bála každého jejího pohybu. Byla vyděšená a dezorientovaná, snažila se vzpomenout si, jak se na takové místo dostala. Byla unavená a bolelo ji celé tělo.

,,Řekni, jak se jmenuješ?“ pokusila se Hokage o vstřícný úsměv a trochu se od ní odsunula, aby jí dala najevo své dobré úmysly. Dívka jí nesměle úsměv opětovala a bylo na ní vidět, že se uklidnila. Tsunade probleskla hlavou část jejího charakteru- důvěřivá a naivní.

,,Aki,“ odpověděla jednoznačně.

,,A dál?“

,,Jen Aki. Své příjmení neznám,“ ušklíbla se dívka, jakoby jí to připadalo kdovíjak zábavné. Nad tím se Tsunade poněkud pozastavila. Dívala se dívce přímo do očí, ale nic určitého z nich nevyčetla. Nebo spíše naopak- mísilo se v nich tolik pocitů a zjevných vlastností, až si s tím nevěděla rady. Co si má o tomhle myslet?

,,Poslyš, Aki…Víš, jak jsi se sem dostala?“

,,To fakt netuším, ale asi se na mě usmálo štěstí.“ Zase ten pokřivený úsměv a prázdné, nešťastné oči. To Tsunade mátlo.

,Zjevně používá masky…´ pomyslela si a zamračila se. Tenhle rozhovor se jí zdál čím dál podivnější. Teď na ni dívka působila úplně jinak- chladně se rozhlížela kolem sebe, jakoby si byla jistá svým bezpečím. Aki zvedla ruku a zastrčila si neposedný pramen černých vlasů za ucho, než se, teď již bez úsměvu, otočila zpět ke světlovlasé ženě.

,,A vy jste kdo? Kde teď jsem?“ zeptala se přímo a zjevně očekávala i přímou odpověď. Tsunade zacukalo obočí a na spánku se jí zviditelnila žíla, ale rychle se uklidnila.

,,Právě teď se nacházíš v Konoze. Já jsem lady Hokage této vesnice,“ prohlásila důležitě svým zvýšeným hlasem, aby dala dívce jasně najevo, že žádné drzé spratky ani odmlouvání nesnese. Na Aki to ovšem žádný zvláštní dojem neudělalo, ani nemrkla nebo se nepřikrčila, jako to dělávali ostatní.

,,V Konoze…“ zopakovala trochu podmračeně, jakoby se jí to moc nezdálo. ,,Už jsem o ní leccos slyšela.“

,,Ze které vesnice pocházíš?“ vyptávala se Tsunade dál a mezitím pokračovala v psaní poznámek. Aki se zarazila a naklonila hlavu na stranu. Se sněhově bílou pletí a kontrastujícíma očima vypadala jako křehká porcelánová panenka, která v sobě skrývá mnohá tajemství.

,,Vesnice?“ zopakovala po ní a poprvé sklopila oči ke svým rukám, položeným v klíně. ,,Já ale z řádné vesnice nejsem, alespoň si to nepamatuju.“ Tsunade prudce vzhlédla od napůl popsaného papíru a pohlédla jí do očí, aby se opět přesvědčila, že nelže. Pomalu začínala ztrácet s tou holkou trpělivost, ale vždy, když chtěla vybuchnout, ji něco přimělo se uklidnit. Zhluboka se nadechla a našpulila rty, jak usilovně přemýšlela.

,,Naše jednotky tě našly v bezvědomí před vstupní branou. Když tě přinesli sem, mluvila jsi ze spaní.“ Tsunade postupovala opatrně, dobře volila svá slova a přitom sledovala dívčiny reakce. Ta nevypadala, že by ji to kdovíjak potěšilo. Hokage tedy změnila strategii.

,,Znáš Uchihu Itachiho?“ zeptala se narovinu a přestala brát ohledy na její city. Aki vytřeštila oči dokořán a nestihla zadusit výkřik.

, Takže trefa do černého,´ pomyslela si Tsunade napůl vítězoslavně, napůl starostlivě. Aki zavřela oči a snažila se uklidnit, avšak její třesoucí se tělo ji prozradilo.

,,Odkud ho znáš? Aki, řekni mi všechno, co víš,“ naléhala na ni Tsunade, toužíc dozvědět se víc. Aki váhavě přikývla, rozhodnutá té ženě ukázat, že svůj strach překonat dokáže. Aniž by otevřela oči, nadechla se a chtěla něco říct, ale přerušilo ji prásknutí dveří.

,,Tsunade-sama, jonini se s vámi chtějí hned sejít a probrat-“ přiřítila se opět Shizune, ale jakmile zahlédla probuzenou Aki sedící na posteli se zkoumavým pohledem, zarazila se uprostřed věty.

,,Ticho, Shizune! Vyřiď jim, že za chvíli přijdu do kanceláře, ať na mě počkají tam,“ zavrčela Tsunade podrážděně a natočila hlavu, aby po ní mohla vrhnout svůj nejvražednější pohled. Shizune se roztřásla, spolkla všechny otázky, které měla na jazyku a tryskem uháněla zpátky.

,,Můžeš pokračovat,“ pokynula hlavou směrem k Aki, zrovna když se jí dívka chtěla zeptat, jestli se ta žena vždycky takhle naběhá, a začala jí znovu věnovat pozornost. Aki ještě jednou přikývla a snažila se nedávat moc najevo své pravé pocity.

,,Moc vám toho asi neřeknu, protože si pamatuju jen poslední čtyři roky svého života,“ upozornila ji předem a pokračovala se zavřenýma očima. O Tsunadiny reakce nestála, moc dobře věděla, jaké budou. ,,Ve svých deseti letech jsem se objevila na místě, které jsem nikdy neviděla.“

,,Objevila, říkáš? Co tím myslíš?“

,,Nevím, jak bych vám to měla vysvětlit, je to celkem složité a hlavně to nedává smysl, ani mě ne. Bylo to, jakobych úplně poprvé otevřela oči, jakoby můj život začal právě tím.“ Tsunade chápavě přikývla, přestože se jí tomu moc nechtělo věřit.

,,A kde jsi se…objevila?“

,,K tomu jsem se právě chtěla dostat. Myslím, že jste o nich už slyšela. Říkají si Akatsuki a já s nimi strávila v jejich úkrytu ty čtyři roky.“ Tsunade se neudržela a prudce vyskočila ze židličky, až hlasitě dopadla na zem. Aki přesně tuhle reakci očekávala, ale i tak polekaně nadskočila.

,,Ty jsi jedna z Akatsuki?!“ mračila se Pátá a povaleného nábytku si nevšímala. V jejím obličeji už nebyla ani známka po porozumění, naopak, teď si dívku dosti nedůvěřivě měřila.

,,Jestli se hračka a pokusný králík v jednom dá považovat za člena Akatsuki…“ neodpustila si Aki kousavou poznámku a odvrátila hlavu k oknu, aby mohla nerušeně zamrkat slzy, které se jí při jedné ze vzpomínek nahrnuly do očí. Tsunade se rychle uklidnila a v duchu si nadávala za tu zbrklost, sehnula se pro stoličku a sedla si zpátky. Aki však koutkem oka zahlédla, že přece jen nabyla více ostražitosti.

,,Nevím, za jakým účelem mě měli u sebe, ale myslím, že jsem posloužila dobře. Nedrželi mě u sebe násilím, stejně jsem neměla odvahu utéct. Neměla jsem ani kam utéct a toho si oni byli vědomi. Ze začátku ke mě byli poměrně ohleduplní, aby si mě naklonili, ale pak..Začali si na mě zkoušet své nové techniky, aby se ujistili, že budou fungovat. A-a když se někdo z nich n-nudil, tak…“ Aki se na tváři oběvil ruměnec a po tváři zkroucené bolestí jí sklouzlo pár slz, které nezvládla v sobě zadržet. Víc Tsunade prozatím slyšet nepotřebovala, aby dívce znovu začala věřit. Tentokrát její oči mluvily za vše- ať už se tam dělo cokoli, na té dívce to zanechá následky.

,,Nemohla jsem nikam u-utéct, a-ani jsem nevěděla, jestli n-někde nemám nějakou ro-rodinu,“ koktala Aki slabým hlasem, přitáhla si kolena k sobě, zabořila do nich obličej a v černé látce dusila vzlyky. Pátá Hokage si povzdychla a položila dívce dlaň na jedno z jejích třesoucích se ramen.

,,Uchiha Itachi…Zkoušel i on na tobě své techniky?“ Odpovědí jí bylo přikývnutí.

,,Mangekyou Sharingan?“ hádala a už jen podle toho, jak sebou Aki nepřirozeně trhla, poznala, že se trefila.

,,Pamatuješ si, kde se ukrývají?“

,,N-ne, ni-nikdy jsem nevycházela…“ zahuhňala Aki do látky a pod Tsundiným dotykem se pomalu dávala dokupy.

,,Dobrá…Díky, že jsi mi tohle všechno řekla. Teď si odpočiň, musíš být unavená,“ řekla konejšivým hlasem a postavila se. Pohled jí padl na poloprázdný papír a pomyslela si, že později ho určitě doplní. Její poznámky nebyly kompletní a sotva padla zmínka o Akatsuki, úplně na ně zapoměla. Dříve než se však mohla otočit a jít do své kanceláře, která v tuto chvíli byla bezpochyby narvaná k prasknutí, ji zadržel Akiin stisk kolem zápěstí. S pozvednutým obočím se otočila zpět a pohlédla do dívčiných očí, které k ní upírala s prosebným pohledem.

,,Co se mnou hodláte udělat?“ zeptala se třaslavým hlasem a pustila ji. Tsunade pobaveně nadzvedla koutky úst a lehce jí zacuchala vlasy.

,,To se ještě uvidí,“ prohlásila tajemně, ale její úsměv mluvil za vše. Aki ho vděčně opětovala, uhladila si na hlavě nově vzniklé vrabčí hnízdo a lehla si. Zavřela dosud lehce zarudlé oči a vteřinová ručička nástěnných hodin se ani nestihla otočit o 360° a Aki usnula bezesným spánkem, jak byla vyčerpaná.

Tsunade vyšla na chodbu a opatrně za sebou zavřela dveře. Spokojeně vydechla. Vydala se směrem do své kanceláře, její kroky se rozléhaly všude kolem a mezitím se definitivně rozhodla- ta dívka, Aki, zůstane v Konoze.