Anime a manga fanfikce

    Jak si sakra mohl myslet, že to bude dobrý? Že se mu to nevymstí? Že láska je nekonečná?!?! Proč si to sakra myslel?!
    Ohnivý démon teď zažíval muka kvůli tomu, koho miloval. A proč? Protože mu věřil a myslel si, že on ho taky miluje. Jenže to tak nebylo. Kurama ho podvedl. Ale nikdy by nebyl řekl, že zrovna s ním! Zrovna s Yusukem. Vždyť to byl jejich kamarád a spolubojovník…
    Přitom to začalo tak nevinně…
    ***
    Zrovna bojovaly s těžkým protivníkem. I když proti němu byli všichni, měli problémy se jenom bránit.
    Kurama najednou vyrazil proti démonovi, jenže si sám nevšiml, že démon vyslal úzkou pavučinku, která by ho proťala a vzala mu život.
    Hiei si toho všiml jako první, jenže byl daleko a nestihl by to, takže jenom řval, aby mu někdo pomohl. Samozřejmě, že nejblíže byl Yusuke. Když se rozeběhl, Hieimu přeběhl mráz po zádech. Tušil, že to neskončí dobře. Yusuke totiž odstrčil Kuramu a tu ránu schytal on. Kurama se vyděšeně díval, jak padá. Pak napřáhl ruce a chytl ho do náručí. V tu chvíli ho nějaký Hiei vůbec nezajímal. Sám Hiei si totiž všiml, že se na Yusukeho dívá tak nějak divně. Měl strach, co se z toho vyklube. O jejich vztahu totiž nikdo nevěděl. Takže jestli by se dal dohromady s někým jiným, nikdo by nevěděl, že tím nejvíc utrpí Hiei.
    Byl zoufalý. Bolel ho ten pohled, jak se Kurama na Yusukeho díval. Byl tak vzácný a chápavý…
    Po této události ležel Yusuke v nemocnici. Kurama se od něj ani na krok nehnul. Asi si ani neuvědomoval, že tím ubližuje malému démonovi, kterému pomalu ale jistě mrzne srdce. Vůbec si ho nevšímal, jakoby prostě mezi nimi nic nebylo. A nic spolu nezažili.
    Ale hlavně si neuvědomoval, že vznikají perly, za které se zařekl, že nikdy nevzniknou.
    ***
    Hiei se pevně rozhodl, že odejde ze světa lidí. Neměl nervy sledovat, jak se k sobě Yusuke a Kurama mají. Bolelo to. Jenže co měl dělat. Sice byl zoufalý, ale na druhou stranu cítil, že když bude Kurama šťastnější s Yusukem, tak ať se tak stane. Ještě než odešel, rozhodl se, že udělá jednu věc.
    Vzal perly, které vznikly kvůli ztracené lásce. Nikdo by nebyl řekl, že všechny patřili Hieimu. Rychle se vplížil Kuramovi do pokoje a položil je na postel spolu s lístkem sakury.
    Jen aby věděl, že to byl on…
    ***
    Když Kurama konečně přišel domu, první co ho upoutalo, bylo, že něco leží na jeho posteli. Když přišel blíž, krve by se v něm nedořezal. Na první pohled poznal množství perel naprosto stejných té, která se mu houpala na krku. Když si všiml sakury, ležící vedle, zhroutil se na postel. Věděl, co to znamená. Hiei odešel…
    Kuramovi došlo, že to bylo kvůli tomu, že se teď hodně věnoval Yusukemu. Jenže on nemohl jinak. Ne, že by do něj byl zamilovaný nebo tak něco, což si asi myslel Hiei. Ale on na něj dával pozor, aby se neobjevila jeho špatná stránka. Po tom zranění mu došlo, že ten démon měl v té pavučině zvláštní látku, která dokázala odkrýt odvrácenou stránku duše. U Yusukeho to byla jeho démonická stránka, která byla neuvěřitelně silná. Sám Kurama se děsil toho, co by se mohlo stát. Proto byl pořád u něj. Díky jeho květinám mu mohl urychlit uzdravení a zároveň udržovat démonickou stránku pod zámkem. Ale nějak si zapomněl uvědomit, co by to mohlo udělat s Hieim. Mrzelo ho, že si ho vůbec nevšímal, ale nemohl jinak. B“h ví, jak by to dopadlo, kdyby to nezvládl a Yusuke se proměnil něco v tak strašného, s čím se ještě nesetkali. A hlavně by museli bojovat proti svému příteli, který je celou dobu vedl.
    Jenže teď… Musí najít Hieho a dát vše do pořádku. Protože ho miluje a za žádnou cenu ho nechce ztratit.
    ***
    Hiei se potloukal po démonickém světě a stále myslel jen na jedno. Kuramu. Jak se asi má? Je už Yusuke v pořádku? Klape jim to? Tyhle myšlenky ho strašně bolely, ale velmi by ho zajímalo, jak to s nimi teď je.
    Chudák Hiei… Vůbec neměl ponětí o tom, co se vlastně stalo.
    „Hiei?“ zavolal na něj známý hlas.
    Hiei se otráveně otočil a zadíval se na Kuramu, který mu zřejmě přišel něco říct. Jenže on ho nechtěl slyšet. Nechtěl slyšet, jak se mu omlouvá, jak se snaží říct, aby zůstali alespoň přáteli. Prostě to nechtěl.
    „Omlouvám se ti, vím, že jsem se ti vůbec nevěnoval, ale je to úplně jinak než si myslíš,“ pokračoval Kurama a s napětím sledoval, co mu odpoví Hiei. Jenže on mlčel a zřejmě neměl zájem něco mu na to vůbec odpovědět.
    „Tak řekni sakra něco!“ zakřičel už nervózně Kurama. Hiei tam pořád jenom netečně stál…
    „Já tě miluju, chápeš to? To všechno bylo nedorozumění. Není to tak, jak si myslíš. Já k Yusukemu necítím nic víc než přátelství. Musel jsem u něj být, to ano, ale z úplně jiného důvodu. Kdybych u něj nebyl, byla teď už zničená nejspíš půlka lidského světa a my bychom byli mrtví. Ta pavučina měla moc v něm probudit démonickou stránku. Když jsem ho chytl do náručí, všiml jsem si, jak jeho oči na chvíli dostali jinou barvu. To co jsem v nich viděl, bylo zlo. Proto jsem to udělal. Já miluju jenom tebe,“ zašeptal už Kurama. Nevydržel to, rozplakal se. Nechtěl ztratit toho, koho miloval z celého svého srdce.
    Hiei chvíli přemýšlel, musel si to dát dohromady. Když začal pomalu skládat vše dohromady, vyšlo mu, že to dává smysl. Neví, jestli byl zaslepený láskou. ALe nechtěl o něj přijít…
    Hiei k němu pomalu došel. Když se zastavil těsně před ním, zaraženě se díval na jeho krk. Nemohl uvěřit tomu, co tam vidí. Na jeho krku se třpytily navlečené perly, uprostřed kterých se vyjímal lístek sakury, který od téhle doby bude neustále svěží a nikdy nezvadne.
    Hiei se podíval na Kuramu a prudce ho s vášní políbil. Chyběl mu, strašně moc.
    „Taky tě miluju, ale už mi tohle nikdy nedělej, bolí to. Radši mi to řekni a příště tam budu sedět s tebou…“ zašeptal Hiei.
    „Dobře,“ usmál se Kurama, „nezapomeň, že já miluju jenom tebe, nechci tě ztratit, znamenáš pro mě strašně moc. S tebou se cítím šťastný.“
    Hiei se usmál a s očí mu skápla poslední perla. Jenže na ní bylo něco jiného.
    Byla to perla štěstí…

    Note