Kapitola 2

p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }

Ale v nejbližších dnech smíření neproběhlo. Sheska sice zkusila za Winry zajít, ale ta zatím přijala první zakázku, zavřela se ve své dílně a montovala a montovala a dovnitř nikoho nepouštěla. Na dveřích měla napsáno: Nevstupovat, pracuji! A tak se knihovnice zase otočila a odešla. Věděla, že rušit ji při práci, když se na ni nejspíš pořád ještě zlobí, by nebyl dobrý nápad. Takže teď pracovala v knihovně, řešila se Scarem minulost i budoucnost a ještě pilněji se učila s Rizou střílet, ale nemohla se při tom všem stále zbavit myšlenek na Winry. Co teď asi dělá? Jak se cítí? A zlobí se na ni ještě?

Více než čtyři dny mechanička montovala automailovou nohu pro Reeda. Měla přitom i dost času na přemýšlení. Roztržka se Sheskou se jí v hlavě postupně rozležela. Pořád se na ni zlobila a nechápala to, aby byla už schopná o tom trochu přemýšlet. Mohl se vážně změnit? Má v sobě něco lepšího než pomstu? Pomstu… Za cože? On tehdy přece opravdu přišel o rodinu, a nejen to, i o domov, o vlast. Snad poprvé o něm uvažovala nejen jako o vrahovi, ale i jako o oběti. Její vztek a něho se příliš nezmenšil, ale už to nepovažovala za jediný správný postoj. Možná opravdu poznala jenom jeho horší stránku, jeho temnou minulost, a ona objevila tu lepší. Nebo je teď opravdu jiný. A Sheska… Měla by se s ní smířit.

Další den přišel, nebo spíš přikulhal na berlích a s doprovodem Reed. Winry měla už automail připravený. Napojení na nervy proběhlo hladce, sice to určitě bolelo, ale voják byl docela statečný. Jakmile bylo hotovo, mechanička se rozhodla, že se před dalším případem projde. Vyšla poprvé po skoro pěti dnech ven – a uviděla Shesku.

„Ahoj, Winry,“ pozdravila ji opatrně.

„Ahoj…“

„Zlobíš se na mě ještě?“

„Zlobím… Jak se to vezme. Na tom zasnoubení trváš. Nerozmyslela sis to,“ spíše se ujišťovala než ptala Winry.

„Ne.“

„Víš… Dost mě to překvapilo, nebo až vyděsilo. Já v něm pořád vidím prostě vraha. Možná minulého, napraveného, ale prostě vraha. Nemohla jsem pobrat, a vlastně nechápu ani teď, co na něm vidíš. A jak by on mohl někoho mít rád.“

„Asi jsem ti to měla říct dřív, ještě než jsi přijela. Zavolat ti nebo něco… Pak bys na to byla aspoň trochu připravená… Co na něm vidím? Už jsem ti říkala, že mě dvakrát zachránil. Měli jsme tu teroristy. Už je to vyřešené, mimochodem jeho nemalým přičiněním, ale ještě před měsícem tady řádili. Pokusili se mě unést, poprvé se tam objevil a zabránil jim v tom, podruhé tam nebyl a oni mě a poručíka Hawkeye odvlekli. Vymyslela jsem, jak se dostat z pout a utéci z cely, ale kdyby tam nepřišel on ještě s Mustangem a Havokem, zase by mě nejspíš zase chytili. Cestou na nás několikrát zaútočili, on mě celou dobu bránil a když se ke mně jeden přece jenom dostal a zlomil mi ruku, tak mě dál nesl. Pak mi to i ošetřil, než jsme přijeli sem a mohla jsem jít k našemu lékaři. Já vím, ty si to asi nedovedeš představit a já bych to do něho na první pohled možná taky neřekla, ale je moc spolehlivý, milý, ochranářský a umí být i mírný a galantní. A má mě rád.“

„Možná se ti opravdu podařilo objevit jeho lepší stránku. Kvůli tobě bych ráda věřila, že nějakou má.“

„Má. To mi můžeš věřit,“ usmála se Sheska.

„No, dobře. Nebudu ti už říkat, že je mi to stejně proti srsti. Doufám, že víš, co děláš.“

Knihovnice přikývla.

„Díky… Takže zase dobré?“ Podala Winry ruku.

„Zase dobré,“ přijala ji Winry. „Mimochodem, nevíš, kdo je můj další zákazník?“

„To jsem ti možná měla taky říct dřív. Scarův starší bratr. Chybí mu pravá ruka.“

„Jeho starší bratr? Co to bude?“ vyděsila se mechanička. Sheska si ale všimla, že to zčásti hraje a očima se přitom usmívá. A když svého pacienta uviděla, byla naprosto v klidu. Byl sice stejně vysoký jako Scar, ale pohled měl mírný a s jednou rukou vypadal vlastně neškodně.

„Takže už víte, kdo jsem, slečno Rockbelová.“

„Vím. A co má být? Nemůžete za to, že jste jeho bratr, a pomáhat lidem je moje práce. Jinak, než se do toho dáme, měla bych vám říct jednu věc. Moje automaily jsou známé, zákazníci si podávají dveře a slyším na sebe samou chválu, ale dostat automail není tak lehké. Musí se připojit na nervy a to bolí. Hodně. Jdete do toho i tak?“

„Jdu. Už to vím.“

„Dobře. Tak můžeme začít.“

Vzala si míry, domluvila se s ním na typu a materiálu a pustila se zase do práce. Předtím se ale ještě domluvila se Sheskou, že až tuhle zakázku bude mít hotovou, vyjdou si někam spolu.

„A jak se vede Edwardovi?“

„Skvěle, nedávno mi zase psal, učí se u nějakého alchymisty v Aerugu a jde mu to prý celkem rychle.“

„A jak je to mezi vámi? Něco nového?“

„No… Ed je dost plachý, takže nic moc… Ale občas mi něco pošle, nebo napíše, dost mi chybí a prý by mě chtěl zase vidět. Už je pryč dlouho. Mohl by se pomalu vrátit.“

Sheska přikývla, ale než stihla něco říct, ozvalo se za nimi:

„Aha, tady jste. Už chvíli vás hledám.“

Obě dívky se k ní otočily a Riza Hawkeye – protože to byla ona – pokračovala. „Víte už, že se s Royem budeme brát. Takže vás oficiálně zvu,“ usmála se. „A chtěla jsem vás požádat, jestli byste nešly za družičky? Myslím že by se našlo hodně dívek, které by na Vůdcově svatbě šly, ale já bych ráda, aby to byl někdo, koho známe.“

„Určitě! A kdo půjde ještě? Protože dvě jsou trochu málo.“

„Poslala jsem pozvánku Mei Chang, té xingské princezně, jestli si ji pamatujete, Lan Fan od dvora císaře Linga a Rose z Lioru. Elricovi ji znají a budou tam taky. Aspoň doufám. A nevíte ještě o někom vy?“

„Možná Sára,“ řekla Sheska. „Občas mi chodí pomáhat do knihovny.“

„Dobře, vyřiďte jí to,“ přikývla Riza. Usmála se. „Když už se tady tak snažíme o přátelské vztahy s Ishbalem, bylo by hezké tam nějakou zástupkyni mít. Už tak tam bude princezna z Xingu. To bude pestré.“

„Už teď se těším“ řekla Sheska.

„Takže Eda a Alfonse zvete taky?“ zeptala se Winry.

„Určitě,“ kývla ostřelovačka. „Jinak, jak jste na tom se šaty?“

„Myslím, že špatně,“ přiznala se Sheska. „Vlastně jsem doteď šaty skoro nenosila a určitě nemám žádné, které by se hodily na svatbu Vůdce.“

„Já taky ne,“ řekla Winry.

„To nevadí. Já taky budu svatební šaty teprve shánět. Můžeme to vyřešit společně, při jednom. Třeba hned, jestli máte volno. Já ano.“