Kapitola 2

Po kázání Třetího už konečně stáli u bran Listové, připraveni vyrazit.

„Jdeme.“ zavelel Toshiro.

Běželi celý den, ani jeden za tu dobu nepromluvil, až večer když zastavili a utábořili se.

„Chceš první hlídku?“ Akane neodpověděla, „mlčení beru jako souhlas.“ Řekl Toshiro, neměl zrovna chuť se hádat, tak radši zalezl do stanu.

„Pak mě vzbuď!“ houkl. To buď křičí nebo vůbec nemluví?  S touhle myšlenkou ninja usnul.

Když byla Akane sama, zkřížila nohy pod sebe a sedla si. Měla mnohem radši samotu než lidi, ti ji dokázali akorát naštvat. Takhle se mohla soustředit, během samostatných misí (a to byla většina) se naučila jak hlídat celou noc a přitom odpočívat. Srazila pěsti k sobě a zavřela oči. Tuhle misi bych zvládla klidně sama…Toshiro se vzbudil a hned ho napadli dvě věci, jaktože už je světlo a jaktože se vzbudil sám. Z obojího usoudil, že ho Akane neprobudila. Obul si boty a téměř vyběhl ze stanu. Kunoichi seděla zády k němu a nedala nijak najevo, že o něm ví.

„Proč si mě nevzbudila?! Co sis myslela, nemůžeš přece nespat celou noc.“ Fialovláska nehnula ani brvou.

„Akane?“  Kunoichi se zhluboka nadechla, ale oči neotevřela. Toshiro si začínal myslet, že spí když promluvila:

„Můžeme vyrazit?“ zněla klidně, což Toshirovi přišlo trochu divné, ale rozhodl se to nijak nerozebírat a radši si sbalil stan.

„Už můžeme.“ Zavelel po chvíli.

„Konečně.“ Rýpla si Akane a zvedla se ze země, vzala svoje věci a vyrazila aniž by čekala jestli ji ninja následuje nebo ne. Když se den přehoupl do druhé poloviny kunoichi přerušila ticho:

„Toshiro?“

„Hmmm?“

„Neměla bych taky nést svitek?“ snažila se znít mile.

„Proč?“ zeptal se podezřívavě Toshiro.

„V týmu by se měli všichni podílet stejnou mírou, ne?“

Toshiro se na ni ohlédl a zamračil se: „Myslím, že si ho radši nechám u sebe.“

„Třetí nám řekl, že se máme cestou něčemu přiučit, já se snažím zapojit do týmové práce a ty mi to tu bojkotuješ tím, že mi nevěříš.“

„Ten svitek nedostaneš.“

„Možná to nejsem já, kdo potřebuje poučit o týmové práci.“

„Svitek nebude, konec debaty.“

„Fajn!“ ukončila rozhovor Akane. Bez větších obtíží pokračovali v cestě dalších několik hodin. Toshira vytrhlo z myšlenek až zapraštění dřeva a výkřik za ním. Otočil se dost rychle na to aby viděl lámající se větev a Akane padající k zemi. Bleskově vyrazil za ní. Pár metrů od země ji chytil a poněkud tvrdě dopadli.

„Koukej mě pustit!“ naježila se Akane. Toshiro ji radši hned nechal, nebyl si totiž jistý jestli by odsud odešel po svých pokud by ji držel ještě chvíli.

„Děkuju by pro příště stačilo.“ Začal Toshiro, ale kunoichi po něm vrhla nenávistný pohled tak to radši nechal být a vyrazil dál. Akane za ním.

***

Když slunce na obloze postoupilo a shinobi urazil další kus cesty, z ničeho nic se zastavil. Právě ho totiž něco napadlo. Sáhl do kapsy vesty a, jak si myslel, byla prázdná. Ohlédl se za sebe, byl sám. Svitek byl pryč a fialovlasá kunoichi s ním. To jsem si mohl myslet, zasmál se pro sebe, určitě mi ho vzala když předstírala ten pád. Chjo, ona vážně není typ do týmu. Vyrazil zpátky po svých stopách, aby našel místo kde se oddělila.

Podle stop s ním běžela asi hodinu od pádu a pak nenápadně odbočila. Ninja se vydal po jejích stopách, a začínalo mu být jasné, že ji nedostihne před setměním. A ve tmě ji nemůže stopovat, to znamená, že bude pokračovat v hledání další den. Mohl jen doufat, že ona se v noci utáboří a nebude cestovat dál.

***

Už byla taková tma, že kunoichi nedokázala rozeznat větve pod sebou a začala se obávat, že tentokrát by mohla spadnout doopravdy. Zastavila tedy a usadila se na jedné z vyšších větví. Svitek měla pevně zavřený v jedné z kapes bundy. Byla toho názoru, že misi sama splní mnohem rychleji, bez ohledu na to, co říkal Hokage. Pohlédla na oblohu, nebyli vidět hvězdy ani měsíc. Špatné znamení…ještě, že na ně nevěřím. S touto myšlenkou velice rychle usnula.

Automaticky se probudila se svítáním. Přes noc se pořádně ochladilo až se jí dech srážel před pusou. Začala třít ruce o sebe aby se trochu zahřála, na zemi byla jinovatka. Opatrně seskočila ze stromu, protáhla se a v rychlosti najedla. Pak pokračovala v cestě. Neběžela, ale ani půl hodiny když začala mít pocit, že ji někdo sleduje. Navenek to nedala nijak najevo, ale pozorně poslouchala okolí. Za dalších několik minut se nic nestalo a pocit, že jí někdo pozoruje taky ustoupil. Nebude si, ale úplně jistá dokud nezkontroluje okolí. Proto zastavila a předstírala, že se chce nasnídat. Vytáhla z batohu jídlo a položila si ho do klína. Pak srazila pěsti a zavřela oči, musela se aspoň chvíli soustředit. Pro člověka, který nevěděl co dělá, to mohlo vypadat snad jako by děkovala neznámému bohu za jídlo. Na to také spoléhala. Začala myslí prozkoumávat okolí a prudce otevřela oči. Jen pár set metrů od ní byli dva muži, nejspíš ninjové a s co největší opatrností šli jejím směrem. To co ji, ale vyděsilo mnohem více byla jinovatka na zemi, každý krystalek měl v sobě nepatrnou stopu po čakře. Teď bylo jasné, že aspoň jeden z mužů je stopovací ninja a rozhodně něco hledá. Navíc se zdálo, že to právě našel. Mysl kunoichi uháněla jako o závod, už to bylo spoustu let co se k ní dokázal někdo nepozorovaně přiblížit, nevěděla co je to za zvláštní techniku, ale očividně skrývala osobu, která ji použila před obyčejnými smysly lidí. Začala skládat pečetě. Celá její postava jakoby zprůhledněla a zmizela v půdě. Živel země.

Pronásledovatelé došli až k místu kde Akane použila svou techniku. Ten vyšší z obou mužů, byl očividně majitelem ledové techniky, protože před sebe natáhl ruce a zhluboka se nadechl. Nevypadala to, že by se něco stalo, ale když otevřel oči pohlédl přímo na místo kde byla skrytá Akane. Nemožné, nemůže vědět kde jsem. Podivila se kunoichi, muž promluvil a potvrdil tak její nejhorší obavy: „Vylez, ninjo z Listové vesnice. Nemá cenu se skrývat, víme kde jsi.“ A stále hleděl přímo na ni.

„Bojíš se snad, že se schováváš za svou špinavou zemní techniku?“ Druhý muž se zasmál až se mu na zádech rozhoupal culík.

„Nemám důvod se vás bát.“ Pronesla chladně Akane a zrušila krytí. Stanula před oběma muži a narovnala se do plné výšky. Ani v nejmenším neměla strach. „Co ode mě chcete?“

„Ten svitek co neseš,“ ukázal první muž na její bundu, “je v našem zájmu aby nebyl doručen.“ Pronesl s kamennou tváří.

„Co je ve vašem zájmu mě vůbec nezajímá, má mise je ho doručit, to je vše co potřebujete vědět.“ Odpověděla stejně chladným hlasem kunoichi. Pořádně si prohlédla oba muže a znepokojila ji jedna věc, ani jeden neměl ochrannou čelenku. Jsou to uprchlí ninjové? Nebo se jen vesnice chtějí krýt?  Blonďatý ninja, první mluvící, se krutě usmál. V očích se mu zablesklo, věděl, že se bude bojovat. Atmosféra začala být napjatá.

„Máš poslední možnostnám svitek dát a můžeme se vyhnout boji.“ Pronesl blonďák, ale bylo vidět, že to nemyslí vážně. Jednak nevěřil, že se ninja z Listové vzdá a za druhé, nenechali by ji jít aby ve vesnici vyžvanila co se stalo.

„Stejně tak vy máte poslední možnost odejít a já možná zapomenu, co jste podnikli proti Listové.“ Řekla Akane milým hláskem a točila si v ruce s kunaiem. Druhý ninja zapískal a na ruku se mu snesl sokol. V tu chvíli Akane došlo, že nebudou sami, můžou zavolat posily. Ten pták za žadnou cenu nesměl odletět. Kunoichi po něm hodila kunai, ale první ninja ho s velikou rychlostí odrazil a sokol se vznesl vysoko do vzduchu. Akane se už chtěla vydat za ním, ale blonďák ji nenechal, mrštil po ní shurikeny. Vyhnula se a ještě v otočce složila pečetě. Katon: karyuu endan. Z pusy jí vyšlehly obrovské plameny a neuvěřitelnou rychlostí se blížily k mužům. Nikdy nic nenechávala náhodě a úderem dlaní vytvořila zemní vlnu. Oba ninjové byli silou země vymrštěni přímo do plamenů. Muž s culíkem nestihl vůbec postřehnout co se stalo a schytal plnou sílu ohnivého jutsu, blonďák však stihl reagovat a vytvořil kolem sebe kouli z ledu. Jeho technika nebyla natolik silná, aby zastavila oheň, ale zmírnila jeho žár. Technika Akane svou silou a rozsahem v lese vytvořila větší mýtinu. Cizí ninja zavrávoral než našel rovnováhu po nárazu, pak odpověděl svou vlastní technikou. Z rukou mu vystřelil led ve tvaru ostnů a postupně mohutněl, rostl jako námraza, jen mnohonásobně rychleji. Nebezpečně špičaté konce se rozvětvily a zamířily přímo na kunoichi. Akane musela přepínat veškerou svou obratnost, aby se jim dokázala vyhnout. Když se ledu vyhnula, stočil se a zaútočil znovu, různě uhýbala a vyskakovala, ale takhle nemohla vydržet napořád. Vzpamatuj se! Ovládáš oheň, on led. Máš tu navrch! Jedním skokem se dostala nad ostny ledu, ty okamžitě zamířily za ní. Katon: Goukakyuu no jutsu. Oheň pohltil led, Akane ve vzduchu složila další pečetě, využila dopadu na zem a od místa kde dopadla se začala země rozlamovat. Ninja teď stál blíž než předtím a jen o vlas stihl uskočit od vznikající propasti v zemi. Kunoichi za ním hodila několik kunaiů, které proletěly pár metrů od něj a zabodly se do stromů za ním. Blonďák nebyl žádný nováček a vytušil co znamenají mimo hozené kunaie. Otočil se a vytvořil ledovou stěnu, aby se ochránil před výbušnými lístky. To bylo přesně co Akane potřebovala, teď k ní stál zády, využila toho a hodila přesně mířený kunai. Byl by to poslední úder, kdyby ránu někdo jiný neodrazil vlastním kunaiem. Poplašeně se rozhlédla po okolních stromech, stejně jako ninja, který nejspíš právě zjistil, že nebýt neviditelné osoby už by byl mrtvý. Sakra, dorazily mu posily! Tak rychle?! Dřív než Akane uviděla množství shurikenů a kunaiů letících jejím směrem, uslyšela jejich svist a udělala na svou ochranu zemní stěnu. Stihla se sotva otočit, když se těsně před ni přemístil muž s maskou na obličeji. ANBU?! Odkud?! Ne, tihle nejsou opravdoví..Byl moc blízko, aby stihla použít ninjutsu. Neváhala a pokusila se ho sejmou taijutsu kopem. Jak čekala, tak se dokázal vyhnout. Ale ona v taijutsu taky nebyla žádný nováček. Nehodlala nic vzdát, tím míň proti přesile. Její údery zrychlovaly a nepřátel přibývalo, jak se všichni postupně přemisťovali ze stromů k ní. Ukážu jim z jakého těsta jsou ninjové z Listové!!  Točila se v kruhu a její pěsti i kopy nacházely své cíle. Rychlost jejího pohybu už předčila všechny z nepřátel, ale i tak měli početní převahu. Potřebovala se dostat pryč z toho chumlu, aby mohla použít ninjutsu. Využila hned první příležitosti, když jeden z mužů uhnul její ráně a uvolnil tak místo v kruhu kolem ní, nechala se setrvačností úderu vynést ven, udělala kotoul a aniž by se ohlížela co se děje rovnou za sebou vytvořila zemní stěnu. Pak udělala několik věcí po sobě: složila pečetě, zrušila zemní stěnu a vzápětí vytvořila techniku: Katon: Ryuuka no Jutsu. V jejím podání opravdu slušně silná.Dva ninji, kteří byli už za stěnou technika smetla a vyřadila z boje. Stěží  věřila, že pořád uniká, ale tím míň byla ochotna prohrát. Uběhla ještě několik kroků, aby měla odstup a postavila se čelem k nepřátelům. Napočítala už jen 10 maskovaných + blonďáka. Začali skládat pečetě a společně vytvořili obrovskou vodní vlnu, která vrhla stín na celou mýtinu a část lesa za ním. Tady byl Akane ohnivý element k ničemu, proto rychle zapadla do země, aby vlna přešla nad ní. Zastavila se po jedním mužem a zatáhla ho pod zem, nemohla si dovolit váhat a probodla mu kunaiem srdce. Přemístila se za ninji, ti už ale teď byli rozmístěni a čekali kde se objeví. Hned jak se dostala nad zem, letělo na ni mnoho kunaiů, shurikenů a i ledových ostnů. Ona musela opět ustupovat a přemety uhýbat před zbraněmi.  Tohle nikam nevede. Prolétlo Akane hlavou. Avšak z jednoho dopadu už se nedokázala odrazit, zapadla po kolena do bláta, které teď pokrývalo celou mýtinu. Rychle klesala a než se dokázala odrazit pomocí vlastního dotonu zapadla po pas. Teď  byla několik metrů nad zemí a ruce jí připoutala k tělu ledová technika. Nedokázala zareagovat a led jí mrštil k zemi, která pro její smůlu už nebyla blátem. Narazila plnou silou. Lapala po vzduchu a když se nadechla prudce se rozkašlala. Blonďák ji pomocí ledu zvedl ze země tak aby visela ve vzduchu. Stihla se na něj sotva podívat než ji v uších zahvízdal vítr a oči zaslzely když se je pokusila otevřít. Pak přišel ještě prudší náraz a lámání dřeva. Led povolil a kunoichi konečně dopadla na zem.

Akane viděla rozmazaně a udiveně hleděla na pár přelomených stromů v přímce jejího letu. Cítila ostrou bolest v oblasti žeber, určitě jsem si jich pár zlámala…nebo spíš rozdrtila. Zrak jí začínal zaostřovat a ona se snažila co nejrychleji vzpamatovat. Je to dobrý, nemusím vstávat dokud nezaútočí, musím ten čas využít k probrání. Začala pravidelněji dýchat, ale nehýbala se aby neupozornila na to, že je stále při smyslech. Ucítila kroky, někdo se k ní blížil. Šel klidně, nejspíš čekal, že nebude schopna pohybu. Pomalu se připravovala na výskok. Ještě pár kroků…teď!  Pomocí rukou se odrazila a sejmula příchozí osobu kopem přímo do tváře. Nedala blonďákovi příležitost se zvednou a vší silou mu do zad bodla  kunai, přesně tam kde by mělo být, když kunai projde skrz, srdce. Nesmím skončit tak lehce, dnes nezemřu. Ne, dnes ne, ještě nepřišel můj čas. A dokud nepřijde, nevzdám se. Těžce se postavila, po tváři jí ztékala krev a lepila jí vlasy k spánku. Nepřátelé zatím neútočili, odstup mezi nimi a Listovou kunoichi byl pár desítek metrů. Akane sáhla do pouzdra na zbraně, aby zjistila kolik vybavení ještě má. Pár kunaiů, nějaké bomby a na zádech skládací fuuma shuriken. Nemá cenu otálet, vyrážím. Vytáhla fuuma shuriken a rozložila ho. Pak se co nejrychleji rozběhla směrem k ninjům. Potřebovala zmenšit vzdálenost co možná nejvíc.  Po pár metrech se jí pokusili zastavit uzavřením do nějaké zemní pasti, ale ona hodila kouřovou bombu, aby neviděli kam se pohne. Byla rozběhnutá a dřív než se past uzavřela stihla vyskočit. Skrytá kouřem se dostala dost blízko a hned jak vyšla ven hodila obří shuriken. Vzduchem se nesl jeho zlověstný svist když se rychle blížil k nepřátelům. Byl hozený z malé vzdálenosti, takže ninjovi, na kterého mířil nezbylo moc času na manévrování. I tak, ale o vlásek dokázal uhnout, na ostří fuuma shurikenu zůstalo pár kapek krve a zasekl se do stromu za ninji. Ti se očividně rozhodli, že už je čas boj ukončit. Tvorbu techniky jim, ale překazily kouřové bomby přivázané na shurikenu, které právě vybuchly. Všech deset ninjů se ponořilo do tmavě fialového kouře. Akane vzala zbytek kunaiů a ke každému ninjovi vyslala jeden. Bohužel žádný nenašel svůj cíl a místo toho kouř rozptýlila nepřátelská technika.

Teprve teď, když na ni mířil nestvůrný katon si uvědomila, že jí téměř došla čakra. Technika byla příliš silná a rychlá, moc dobře ji znala, protože ji i ona dokázala s dostatečnou čakrou vytvořit. Zukkoku no jutsu. Tohle bude konec boje, se současnými zraněními nedokáže uhnout. Teplo, síla a záře katonu byly ohromující. Najednou si přišla nepatrná, ale zároveň proto dokázala v tu chvíli myslet jasněji než posledních několik týdnů či měsíců. Všechen stres, povinnosti i očekávání jí spadly z ramen. Vlasy po stranách obličeje teď povlávaly za ní, chtěla se nadechnout, ale teplý vzduch ji pálil v plicích. Díky zlámaným žebrům a tudíž citlivému boku ucítila, že ji něco v bundě tlačí. Byl to svitek od Třetího, stále pevně zavřený v kapse. Tak kvůli téhle věci tu zemřu? Zeptala se sama sebe, byla trochu zaskočená když jí vnitřní hlásek odpověděl, ne kvůli tomuhle Akane, jen kvůli své nadutosti…;