Kapitola 2

Jen šarvátkou to začíná

,,Černá elita? Co to znamená?“ zeptala se udiveně Blanka a nespouštěla oči z chlapce.

,,Jo přesně. Jsou to rebelové a tyrani. Nic jim není svaté. Chápeš takoví ti záškoláci a tak.“ Začala sršit informace Gábi a máchala přitom rukama do vzduchu.

,,Aha. A to se s nima nebavíš?“ ptala se dál Blanka a chytala se každého stébla jen aby se s chlapce mohla seznámit.

,,Blázníš!“ vykřikla Gábi a vykulila oči „Jsou elita. Ti se s nikým nebavím kromě vlastní party. Nikoho k sobě nepustí. Ale měla by jsi ještě něco vědět. Tady na škole je ještě jedna elita, ale to jsou typičtí šampónci a fifleny. Nic nového. Tyhle dvě elity se nesnáší až do morku kostí. Nikdo jim nekříží cestu, radši.“ Blanka se na ni udiveně dívala. Nechápala tuhle školu. Byla rozdělena do několika skupin. V její staré škole byli všichni kámoši a nikdo se nepovyšoval nad ostatními.

,,A to se někde perou?“ zeptala se Blanka Gábi, aby toho věděla co nejvíc.

,,No jen když na to přijde. Jinak se snaží mezi sebou vyhýbat. Ale jednou tady došlo k pračce. A to rovnou mezi vůdci..“ vyprávěla Gábi a hlavou kývla k černovlasému chlapci. ,,Dokonce tekla i krev. A ty dvě jeho kumpánky dokonce dostali jednu holku z elity do nemocnice. Je to tady docela krutý, ale když si zvykneš si všímat svého tak to jde.“ Řekla a snažila se Blanku trochu uklidnit.

,,Cože? Tak to je fakt bezva.“ Řekla trochu zaraženě Blanka a opřela se o opěradlo židle.

,,Klid, když se budeš držet mě, tak se ti nic nestane.“ Řekla zase vesele Gábi a plácla Blanku přes rameno. V tom začalo zvonit na hodinu. Do třídy se začali kupit studenti a studentky všeho druhu. Jako poslední vlezla velká parta a pořád se smáli.

,,To je elita.“ Špitla Gábi a nepřátelsky se na ně podívala. Parta se skládala z tří dívek a dvou kluků. Všichni na sobě měli moderní oblečení podle poslední módy a stejně tak i účesy. Jeden kluk však Blanku zaujal. Měl modré oči, ale né tak kouzelné jako chlapec s černými vlasy. Na druhou stranu měl od chlapce s černými vlasy blonďaté a upravené do bodlinek. Zářil neskrývaným sebevědomím. Když Blanku spatřil letmo se na ni usmál, ale oči z ní nespustil.

V tu chvíli vešla do třídy vyučující a blonďatý kluk odvrátil pohled a věnoval se mobilu. Vyučující si sedla na místo a ani se nenamáhala pobízet žáky, aby si stoupli.

,,Tak studenti, jak jsi většina z vás všimla, máme novou studentku, Blanku Dubračovou. Blanko pojď před tabuli a něco nám o sobě pověs.“ Řekla vesele vyučující a nevšímala si jak Blanka zbledla. Nesnášela chození k tabuli, nesnášela když musela něco oznamovat před čumícími lidmi.

Blanka se neochotně zvedla ze židle a pomalu se došourala k tabuli. Na sucho polkla.

,,No Blani vyprávěj.“ Pobízela ji vyučující. Blanka sebrala odvahu a spustila:

,,Jmenuji se Blanka Dubračová a přistěhovala jsem se z…“

,,Z Marsu.“ Vykřikla holka z černé elity, ta červenovlasá. Celá třída propukla v smích a Blanka cítila jak ji na zádech vyrazil studený pot.

,,Ale no tak Báro, nepřerušuj Blanku.“ Napomenula ji vyučující.

,,Promiňte, paní Kožíšková nemohla jsem si pomoct, ale ona fakt vypadá jak mimozemšťan.“ Dorážela dál kumpánka-Bára nevšímajíc si napomenutí.

,,Spíš ze hřbitova. Podívej vypadá jako strašidlo.“ Řekla její kámoška. To už třída nevydržela a začala se znova smát. Blanka myslela, že se v tu chvíli propadne na místě.

,,Jediný, kdo vypadá jako mrtvola seš ty Andreo!“ křikla jedna blondýnka z elity a zašklebila se na Andreu.

,,Ho ho peroxit blónska promluvila. Nezapomněla jsi snad jak dopadla tvoje kamarádka, když se na nás jen pohrdavě podívala.“ Řekla výsměšně Bára. Blondýnka hned ztratila hlas, když si vzpomněla, jak našla před půl rokem svoji zakrvácenou kamarádku na chodbě.

,,Sklapněte vy dvě a nechte ji mluvit.“ Křikl blonďatý kluk a nespouštěl z Blanky oči. Jeho oči Blanku uklidňovali a zároveň znervózňovali až si začala kousat spodní ret.

,,A pozor, přijel princ na bílím koni.“ Nevšímala si ho Andrea.

,,Andreo, Báro to už stačí.“ Řekl klidně Aleš, chlapec s černými vlasy a spařil blonďáka ledovím pohledem. Všichni ve třídě zmlkli. Blanka se na něj zaraženě podívala, ale byla mu vděčná, že třídní šarvátku ukončil.

,,Přijela jsem z Prahy, kde jsem bydlela na bytovce. Teď bydlíme v domě na konci města. Myslím tu starou barabiznu na rozpadnutí. No a ráda čtu romány a taky se ráda procházím přírodou.“ Dopověděla Blanka už trochu v klidu. Vyučující ji pokynula, aby si šla sednout. Blanka si oddychla a vyhověla její žádosti.    

,,Vidíš tak hrozný to nebylo.“ Pošeptala ji tiše Gábi a povzbudivě se na ni usmála. ,,A navíc se mi zdá, že po tobě Tomáš jede.“ Řekla šibalsky Gábi a hodila očko na Tomáše.

,,To je blbost.“ Zarazila její počínání Blanka, ale přitom si myslela to stejné. Opravdu ji připadalo, že se mu líbí.

Po hodině se černá elita jako každou 15-ti minutovou přestávku sešli za školou, abys mohli zapálit.

,,Co říkáte na tu novou?“ zeptal se kraft. Jeho pravé jméno bylo Kuba, ale tak mu v partě nikdo neříkal. Měl černé vlasy sahající až po ramena a pronikaví jedovatý pohled.

,,Hmmm fiflena.“ Řekla Bára.

,,Šedá myš“ přitakala Andrea a Bára přikývla na souhlas.

,,Hysterka.“ Zakončila definici Tereza a popotáhla si cigaretu. Kuba se nad jejich uvažováním tajemně usmál.

,,Mě připadá v pohodě.“ Řekl Aleš a prohlížel si doutnající konec cigára.

,,Cože, v pohodě?“ zeptala se Bára a přitom se hlasitě rozesmála ,,Snad ses nám nezamiloval Aleši.“

,,Nedělej si ze mě srandu.“ Řekl ledovým hlasem Aleš a Bára radši zmlkla.

,,A co se ti na ni zdá tak v pohodě?“ zeptala se opatrně Tereza. Neměla ráda, když Aleš chytl rapla.

,,Že nám nebude překážet.“ Řekl Aleš a jeho ledový úsměv je všechny uklidnil. Zazvonění na hodinu je všechny přinutilo típnout jejich nedokouřené cigára a vrátit se do třídy.