Kapitola 2

***

„Rámen už čeká!“  Zavřískal jsem do bytu a šel si ho udělat na oběd.

Jak jsem obědval, přemítal jsem si v hlavě celí svůj den, stejný jako každou středu. Pár rvaček s Uchihem, za trest uklízení snad všech kabinetů na škole. Potom mě zmlátila Sakura, za to že ubližuji jejímu miláčkovi. Pak jsem se dozvěděl, že zase z něčeho propadám, načeš sem nasadil smutný kukuč, tak se nade mnou zase smilovali a dali mi pouze za čtyři. Úšklebek toho nafoukance jen kvůli tomu, že mě chtěli nechat zase propadnout. No prostě stejný den jako každý druhý. Najednou se mi vybavilo ráno, jak na mě hleděl těma svýma krásnýma černýma očima a ty jeho hebké rty, jak já bych je chtěl políbit. Na něco jsem zapomněl.

„Sakra!“  Vyrazil jsem od nedojedeného rámenu a valil jsem do koupelny. Před dveřmi jsem se zastavil, ale pak jsem váhově otevřel dveře. Dveře se rozrazili, jak z nich proudem vytékala voda, div nevyletěli z pantů.

„No super!“ Podíval jsem se na své naprosto mokré nohavice a šel zavolat opraváře. Po telefonu mi sdělili, že ještě do hodiny za mnou někoho pošlou. Mezitím jsem zase vytíral koupelnu.

***

Měli pravdu, ani ne do hodiny mi začal zvonit domovní zvonek. Šel jsem otevřít dveře.

„Co tu chceš Uchiho?!“

„Jdu ti opravit vanu, blbe.“ Toho mi byl čertdlužen.

„Nenadávej mi, v mým bytě, debile!“

„Víš co, já to jdu opravit a povídat si můžeme potom.“

„Fajn. Koupelna je úplně vzadu vpravo.“

„Dík.“

„Dáš si aspoň kafe nebo čaj.“

„Díky kafe by mi bodlo.“

„Slyšet Uchihu říkat dvakrát po sobě, díky a ještě k tomu mě tak to je opravdu vzácnost.“

„Nech si to pro sebe. Nemám na to náladu.“

„Jistě, radši jdu dělat to kafe.“

„A já svojí práci.“

***

„Už to máš opravený.“

„Jo, jasně. Sedni si ke stolu a dej si to kafe, já to tam jdu zatím dotřít.“

„Ty si nedáš se mnou?“

„Nejdřív povinnosti potom zábava.“

„Chceš pomoct?“  Jeho tón hlasu se trošku změnil, už nebyl tak chladný, tak nedostupný. Když nad tím trochu zapřemýšlíte tak se ten tón zdál být až skoro přátelský.

„Jo to by bylo fajn.“ Řekl jsem trochu zaskočeně. Vstal od stolu a společně se mnou šel do koupelny. Podal jsem mu hadru a začal jsem vytírat.  Jak jsem tam tak klečel, tak jsem se pěkně namočil do vody, co byla na zemi. Napadlo mě, jestli je mokrý i Sasuke a já bych mu pak mul pučit své oblečení a věřte, že to oblečení bych potom už nepral. Pln očekávání jsem se otočil svou hlavu přes rameno a hele ten Uchiha má mokré i tričko jaký šťastný den to pro mne.  Zvedl jsem zrak z jeho těla, na kterém bylo spousta mokrého oblečení, na jeho tvář. On se na mě také díval, ale ne na obličej nýbrž na můj…

„Pěknej zadek.“ Poznamenal jen tak mimochodem a stále upíral SVŮJ zrak na MŮJ zadek. Začínal jsem rudnout a ještě k tomu takovým způsobem, že si toho nemohl nevšimnout. Jeho oči se pomalu přesouvali, z mého pozadí na můj obličej.

„Víš, že seš roztomilej, když se červenáš.“ Moje červenání přešlo na křiklavě červenou a svůj pohled jsem stočil k zemi.

„Hleď si vytírání a ne mého pozadí.“ Pravil jsem naštvaně, i když mě to vlastně potěšilo. Koho by taky nepotěšilo, že objekt vašeho zájmu se vám dívá na zadek a ještě uzná, že je pěknej.