Kapitola 2: Bordelmamá

Sundance Chad

Nebylo místo, kde by se v jeho kraji scházelo víc ožralů a pochybných existencí než v domě neřestí Claudine Palfreyová. Snad nejproslulejší bordelmamá, kterou kdy země nosila, měla takovou pověst, že jejím jménem hrozili snad i v Londýně. Právě ona se svými děvčaty věděla snad o všem daleko dřív, než se to stalo, muži, kteří měli tu čest ji poznat, zarytě tvrdili, že jí nelze zatajit jediné slůvko, takže i když se mu to vůbec nelíbilo, protože jako šerif se měl správně držet od takových existenci dál, Claudine Palfreyová byla tou jedinou osobou pod sluncem, co mu mohla pomoct.

V tom měkkém křesle potaženém rudým sametem seděl desítky minut, každá byla o to delší, že kolem stále procházely dívky a ženy rozličného věku, od mladých pýřících se stvoření, co sotva dosáhly patnácti let, po lhostejné třicátnice se zkušenostmi, jaké si snad ani nedokázal představit. Ne že by se o to nepokoušel. Většina z nich na sobě neměla víc, než poloprůsvitné negližé.

Jelikož bylo teprve jedenáct hodin dopoledne, Claudine měla ještě zavřeno, aby se dívky pořádně prospaly, neboť mamá Palfreyová vždy tvrdila, že dlouhý spánek je základem krásy, a on byl tudíž jediným mužem široko daleko. Proplížil se dovnitř zadním vchodem, aby nikdo nepostřehl, kam se to nový šerif vydává hned v první den služby. Bohatě mu stačilo, co si o něm ostatní mysleli jen kvůli jeho původu, nepotřeboval k tomu přidávat ještě fakt, že je viděn, jak posedává v bordelu.

„Cizinec,“ ozval se za ním sladký hlásek, který si automaticky přiřadil k malému dítěti. Do nosu jej praštila vůně nasládlého parfému smíchaná s cigaretovým kouřem. Na jejich neoficiální setkání si Claudine evidentně hlavu se svou garderobou nelámala a dostavila se v bleděmodrém županu, který rozhodně neskrýval vše, co měl. Neobtěžovala se ho ani zavázat.

„Sundance Chad,“ odvětil naléhavě a doufal, že z jeho hlasu poznala, jak moc se mu jeho přezdívka nelíbí. V oříškově hnědých očích jí zatančily pobavené jiskřičky. Hlupáku, nadával si v duchu, i když nešlo o nic důležitého, samozřejmě, že to ví.

„Správně, náš nový šerif. Vlastně první šerif pod naší střechou, ten předešlý neměl na můj obchod čas. Samozřejmě otvíráme až večer, ale pro šerifa s radostí uděláme výjimku,“ přikývla a nenuceně se usadila, nohu přehodila přes područku. Chad se odvrátil, když župan sjel z kolene níž do půli stehen. Ví, proč jsem tady, uvědomil si, ale chce, abych jí to řekl sám. Odkašlal si, odhodlaný neudělat stejnou chybu podruhé.

„Měla byste vědět, že jsem bohužel stejně zaneprázdněn jako můj předchůdce,“ pronesl po krátké odmlce a stále si udržoval svůj podrážděný tón. Zachihotala se.

„To jste mi měl říct dříve, nenechala bych vás tak dlouho čekat, můj drahý pane. Co pro vás tedy může Claudine Palfreyová udělat, když s ní nechcete obchodovat?“ zamrkala dlouhými černými řasami. Na jejích kyprých tvarech bylo něco neuvěřitelně přitažlivého, i když nedokázal přesně určit co.  

„Potřebuji informaci,“ přiznal, i když původně chtěl svůj záměr zatajovat déle. Povytáhla obočí a napřímila se, látka se zašustěním sklouzla opět ke kolenům. Na tom levém měla malou půlměsícovou jizvu.

„Co přesně je to za informaci, Cizinče?“ sykla krátce. Vyvedlo ho to z rovnováhy. Měl za to, že mu řekne cokoli, jen aby si jako šerif nedošlápl na její obchody. Možná bylo na čase vyložit karty na stůl.

„Jistě dobře víte, že Hank Hadí kůže chce vykrást naši banku…“ začal. Její pohrdavý smích ho utvrdil v tom, že si nenašel nového spojence, nýbrž velmi nebezpečného oponenta. Tvář Claudine Palfreyové zdobil nadřazený úsměv dokonale vypovídající o tom, co si o něm myslí. Přesto stále vypadala nádherně.

„Hank je jeden z mých nejvěrnějších zákazníků. A blízký přítel. Možná to ještě nevíš, Cizinče, ale tady nejsi doma ty, nýbrž já.“

Neměl jsem chodit, uvědomil si. Na lítost však bylo pozdě.